„Podívej se jen vzhůru, Hjalfdare, to jsou obydlí lesních lidí. Nedaleko odtud jsou jejich nepřátelé, draci a obrovští ptáci „.
„Kdo jsou ony světlé, vysoké a průhledné postavy, které se tu dívají svými maličkými hlavami z mraků nad horami ?“
„To jsou obři, kteří střeží údolí. Jejich hněv platí již dlouho lesním lidem, kteří tu vedou hnusně krvežíznivý život.
Zničili nivy, zahnali ptáky a jsou vymírajícím druhem v tomto stvoření, které se snaží vzhůru ke cti Světlého Otce. Všechno mrtvé a slabé spěje ke svému zániku tak, jak tento znetvořený druh !“
Hjalfdar již nepotřeboval viděti svých vůdců, neboť je znal a všechno, co mu říkali, znělo v jeho nitru jako pevné vědění, na které nepotřeboval dalších otázek.
Posvátnými byly tyto okamžiky, kdy Světlý Otec mluvil k němu tak živě skrze své stvoření.
„Vidíš, že i tu je připravena mocná pomoc, jakmile ji zavoláš. Uzavřeš spojení s obry, kteří ti jednou budou ještě velmi užiteční, neboť jsou čistí a věrní.“
Proudy světla pronikaly Hjalfdarem. Cítil a viděl již také obrazy pomoci, které ve svém vývoji přicházely k němu. Pozoroval to jako silný protitlak k neklidu, který prožíval v údolí, v němž všechno živoucí se zdálo vyprchat s výjimkou obrovských lesních lidí.
Větřili již patrně cizince, neboť jejich chundelaté vlasy se ježily a tu a tam objevila se za zdí hlava. Hjalfdar hledal úkryt. Jeho světlý vlas svítil na slunci příliš zrádně a musel se skrýt do stínu, do výše se kupících balvanů.
Pak se plížil vzhůru po svahu údolí a doufal, že z dálky bude míti lepší rozhled na říši lesních lidí. Divil se její rozlehlosti. Tím více byl překvapen, když zpozoroval, že i zdi jsou stavěny do čtyřhranu, jako vysoké domy bez střechy a že se zdají zasahovat hluboko do země. Od jednoho obydlí ke druhému vedly chodby. Vypadalo to jako by tato zvířata stavěla zcela plánovitě a umělecky. Střední stavba, kolem které bylo nejživěji, byla obrovská.
Byl tam zvláštní trůn, na němž seděl starý lesní člověk. Všichni ostatní poslouchali jeho rady a vedení, které jim oznamoval divokými, podivuhodnými posunky. Divoký křik, podobný řevu, byl znamením souhlasu nebo radosti. Tito chlupatí lesní obři dorozumívali se živými posunky právě tak jako lidé, avšak způsob jejich výrazu, zjevu a pohybu byl hnusný, divoký a ošklivý, téměř strašlivý.
Hjalfdar chápal zcela lehce, co zvířata mluví. Tyto projevy vzrušení znázorňovaly však spíše směsici polorozumu a pocitu, neboť pojmové spojení s čistým cítěním nedalo se již vytvořit.
Kalné stíny táhly se po nádvoří opičích lidí sem i tam jako závoje. Něco podobného Hjalfdar ještě nikdy neviděl. Vystupovaly z hlav zvířat a zůstávaly nad jejich schýlenými hlavami. Byla-li řeč o lovu a žrádlu, pak otvírali své ošklivé chřtány, řvali a ječeli, zatím co jejich uši žhnuly do ruda.
Houf lesních lidí přicházel z nitra údolí s kořistí. Nesli na ramenou své mrtvé a řvouce žalovali ukazujíce hrozivě k lesu.
Pak přicházela divým úprkem ženská zvířata, která byla sice menší, ale nebyla krásnější než mužská. Měla delší světlejší vlas i světlejší oči. Vypadala tišší, ne však mírnější. Naopak z těchto očí šlehala ukrutnost, jestliže vyslídily zvíře, které mohlo ukojit jejich krvežíznivost a jejich touhu po pestrém peří.
Ověšovaly se vším, co jim jejich chmurná příroda dávala barevně krásného. Zdobení spočívalo v jakémsi přehnaném způsobu již v jejich krvi. Vařící a pařící se zápach krve a červené, plápolající vyzařování bylo v kruhu nově příchozích. Křik se stupňoval a kolem mrtvých byl pozorován jakýsi tanec.
Ženská zvířata obklopovala s řevem tuto scénu.
Hjalfdar neměl nikdy takový pocit hnusu jako při spatření této zvířecí masy. Rozhodl se, že takový druh nesmí se rozhodovat, nemají-li být zkaleny jemnohmotné úrovně výplody jejich nejnižších pudů.
Cosi nového probudilo se v Hjalfdarovi při setkání s tímto kdysi mnohem výše stojícím národem lesních lidí, který byl tak divoký, že ho nebylo možno již ovládnout vysíláním myšlenek a lásky jako nejdivočejší zvířata. Hrůza, do níž se mísil hnus, v něm neustále vzrůstala.
„Nezměrná jest hojnost svítících zrnéček, která ukryla tato zvířata ve svých stavbách. Budou vám sloužit ve zlatém sále Světlého Otce“, šeptalo to Hjalfdarem. „Až se slunce schýlí a všichni odejdou na západ k napajedlům, můžeš tam lehce vejít. Jsou vzdáleni dlouhou dobu a my tě povedeme“.
Hjalfdar viděl s radostí, jak se to vše kolem něho pohybuje. Gnómové země přidružili se nyní k lehkým bytostem vzduchu, které šeptajíce, slibovali mu pomoc vedení.
Jakmile slunko zapadlo za vrchol pahorků, dali se dlouhým řetězem na cestu. Nepřehledný, dlouhý průvod obrovských lidských opic hnal se těžkým klusem za řevu a křiku, šíře strašlivou mlhu výparů, údolím dolů. Nikdo nezůstal doma, neboť všichni chtěli uhasit žízeň v čiré teplejší vodě rozšířeného potoka.
Hjalfdar opustil své pozorovací místo a plížil se, jsa následován a chráněn svými bytostnými přáteli dolů do nepřátelského hnízda.
Čím blíže přicházel Hjalfdar k těmto drsným divokým zdem, tím vyšší a vzdorovitější se jevily, porostlé zelenými travinami a mechy. Vyzařování zvířecího kladlo se při tom na něho stále tísnivěji a on to cítil jako dusivý tlak. Tito úplně jiní tvorové, kteří také měli v sobě jiskru jako lidé, byli mu odporní.
Projevovalo se to již tělesnou nevolností. Tiše se plížil, až pronikl ve stínu zdi vysokým temným otvorem. Přišel na jakýsi druh cesty v bráně, která měla jen postraní zdi, neboť nahoře bylo vidět kus nebe. Zapáchalo to tu po zapáchajícím hnijícím mase a jeho noha narážela na spoustu kostí a žeber, které tu ležely kolem. Hjalfdar vstoupil na prostranství, které se podobalo nádvoří. Bylo tu plno kamenů nejrůznější velikosti. Všude kolem byly zdi a na nejzazším konci bylo vidět vchod do domu velikého, lesního člověka.
V tomto domě to vyhlíželo jako na jatkách. Přece však tu byly stopy, které svědčily, že v těchto zdech vládl kdysi lepší vzduch. Byly tu nesporné stopy řezaných ozdob na stěnách a sloupech. Silné kusy dřeva z hrubých, obrovitých kmenů visely tu i tam a na nich podivné, maskám podobné tváře. Péra připevněná na tyči visela ze stěn a sloupů. Avšak tento lehký náběh k okrášlení místnosti byl zničen nepořádkem, který tu panoval. Obrovské mlaty ležely a visely přeházeny v rozích stěn. Byly to patrně zbraně zvířete, s nimž chodívalo na lov.
Z této veliké místnosti, která byla shromažďovací místností lesního lidu, vedly dveře na všechny strany do pobočních místností. Tyto místností sloužily jako ložnice nebo obytné místnosti. Staré zvětralé místo svědčilo o jakémsi druhu kultury. Sloupy z kostí a veliké, krví pomalované kameny zdobily malý pahorek. To byla komora mrtvých, v níž odpočívali velicí předkové lesních lidí. Bylo to jediné místo v této osadě, které vydechovalo trochu míru.
Hjalfdar díval se vážně a zamyšleně, bledý a rozechvěný. Zdálo se mu, jako by poprvé viděl cosi hnusného na nádherné zemi. Hrůza chvěla celým tělem.
Tu pronikli blíže malí, zemští mužíčkové až k jeho noze. Dívali se a vylézali ven ze všech trhlin, rohů a koutů.
Mnozí drželi si své malé nosíky, jako by jim zápach byl velmi nepříjemný. Hjalfdar byl upozorněn jejich počínáním a pohlížel na ně s klidným očekáváním. Nyní nesměl přemýšlet. Musel držet daleko od sebe dojem hrůzné místnosti a býti jen v dobromyslném vyčkávání beze všeho přání, úmyslu a směru vůči těmto malým bytostným.
Tu vznikl mezi ním a jimi proud, který rychle cítil. Měl z toho tichou radost. A hle, už také zpozoroval, co chtěli. Poklekl a odsunul veliký kámen trochu stranou. Uviděl hluboký, dlouhý příkop, který vedl dále pod domy. Hned slezl dolů a postaral se o to, aby dal kámen opět na jeho místo.
Dole byly jeskyňovité chodby, které se šířily do dálky. Každá vedla k jakémusi kotli, v němž bylo bezpočetně maličkých, zlatožlutých, svítících, velmi čistých, šupinovitých plotniček, které byly tak jemné, že se z části rozletovaly tichým pohybem větru jako prach nebo vločky.
Proč shromažďovala tato zvířata tyto hromady a proč v nich nalézala takovou zálibu? Jistěže z touhy po lesku. Hjalfdar sáhl rukama do jednoho z kotlů a cítil, jak jsou měkké a chladné a jak přes to z nich září sluneční teplo a světlo. Objevily se malé bytostné postavy.
„Hjalfdare, budeš mít radost z krásy zlatého zrna, až je uvidíš zářit ve svitu slunce. Bylo vyplaveno z pískovišť velikou vodou a usadilo se v hlubších vrstvách. Tam je kdysi nalézali lesní lidé, když je ještě naplňovala radost z krásy, po níž se měli horlivě snažit, aby se vyvíjeli.
Bylo to před dávnou dobou, kdy jejich kmen byl ještě mnohem větší a početnější a kdy zasahoval daleko z tohoto údolí a měl možnost se vyvíjet. Tito lidé stali se lehkomyslnými v požitcích a promeškali svůj čas.
Tento kmen posiloval pudové sklony více než snaživou touhou po vědomém bytí. Proto vznikl stav klidu a pak jednostrannosti. Plameny hořely matněji ve zhutnělých tělech.
Pak přišla otupělost na tato zvířata. Všechno, co vytvořila v prvním činorodém popudu, podržela pevně a bránila to proti mnohému nebezpečí a posadila se s hrdostí majetníků poživačně na poklady, jichž hodnoty poznávala po mnoha generacích jen v lesku, v hojnosti a vzácnosti. A na tomto pokladu usnula.“
Hjalfdar díval se velmi vážně, zamyšleně a téměř smutně na objevená lesklá zrnéčka.
„Nejraději bych je tu nechal ležet, jestliže vyvíjejí tak neblahou sílu“, byla jeho první myšlenka.
A tu pravil opět jasný hlas vypravěče :
„Ono není nepřítelem silného, kterému ochotně slouží. Člověk však musí v námaze a činnosti použít ho v kráse a pak je hoden jeho půvabu. Jeho těžká váha tlačí k zemi jen líného. Ono je čisté, zrozeno z působení živelných sil a je hodno zdobiti váš domov světlých Asů. Proto ti ho světlí také ukázali. Jen působ, Hjalfdare, ve vůli Světlého Otce tak, jako dosud!“
Pak přicházeli jiní a za chvíli všechny postavičky zemních duchů poskakovaly divoce kolem něho. Táhly ho za jeho kožešiny k nejbližšímu východu, který se ztrácel v lese na konci temné chodby. Byl také již nejvyšší čas, neboť od napajedel přicházela smečka pralesních lidí a již z dáli projevovali nepokoj.
Čich zvířat byl velmi jemný a ona zpozorovala blízkost cizince. Viděla také světlou zář, jež se táhla v kruhu kolem jejich obydlí. Kruh utvořili Světlí na ochranu Hjalfdarovu. Zvířata se zastavila a radila se. Porada měnila se v pokřik.
Část malých mužíčků rozptýlila se po lese, většina vrátila se do svého místa. Mezitím zmizel již také světlý, kruhový opar kolem města a zvířata mohla beze strachu se vrátit. Hluboká podrážděnost utkvěla jim však v krvi.
Hjalfdar vystupoval klidně na vrchol pahorkatiny. Chtěl se podívati do údolí shora a chtěl se rozhlédnouti na druhou stranu hor. Také ho to přitahovalo k vodopádu, o němž mu mužíčkové vyprávěli tak podivuhodné věci. Chtěl vidět půdu, odkud přicházelo zlato. Světlé vedení hnalo ho, aby stoupal do výše a obešel tím lesy v kruhu pralesních lidí, mezi nimiž bylo možno pozorovat veliký neklid a bojovnost. Zvířata na sebe divoce pokřikovala. Volala na sebe různé povely a stavěla se na svá místa jako vojáci. Cítila tlak a stavěla se na obranu.
Shůry proudila záplava paprsků žhoucího, poledního slunce. Hjalfdar hledal proto stíny mezi skalními balvany, které se tyčily po obou stranách vodopádu jako věžovité stupně a ponechaly jen zcela uzoučkou stezku. Stoupal zvolna a jistě vzhůru.
Nad vodopádem setkaly se však hlasy lesa, hor a divočiny. Mezi hluboko znějící písní hučící vody mísil se něžný zpěv jasných, ptačích hlasů.
Paprsky zlatých, světlých vláken, které slunce napínalo dolů, zazněly podivuhodně ve zpěvu četného hmyzu, který se slunil v těchto paprscích.
Avšak mnohem tísnivější vlákna viděl Hjalfdar vycházet z jemných prstů vznášejících se a plynoucích elfů a vil, kteří se mile kolébali nad veškerou nádherou přírody.
„Říkáme ti moudrost a dáváme ti pomoc, neboť tvá cesta jde do říše obrů.“
Ze všech stran šeptalo to k němu o lásce a pomoci. Slyšel to rád a kráčel posílen vědomím, že je zajedno se záchvěvy všech těchto čistých sil. Prostě a tiše šel svou cestou. Hluboce modré nebe klenulo se nad korunami stromů a vlnícími se skupinami kapradin. Mnohá obrovitá tvář, vlnící se jako jemné mráčky, skláněla se dolů a pohlížela vstříc maličkému muži. On to však dosud nepozoroval.
Veliká, nezměřitelná, rozsáhlá zdála se být Hjalfdarovi příroda. Když dospěl na hřeben hory, naskytl se mu překvapující obraz. Širá rozsáhlá výšina rozprostírala se tam nahoře. Planina byla porostlá na mnoho hodin chůze krátkou drsnou trávou. Celá tato krajina lemovala menší, zato však hluboké jezero temně zelené barvy. Druh půdy byl tu jiný a Hjalfdar měl dojem, že je to bílý, vápenitý základ. Jemný stříbrobílý písek kolem odtoku jezera třpytil se lesklými zrnéčky, jemnými jako prášek. Z modré zeleně hlubokého jezera, které tu zářilo jako ohromný drahokam, vynořila se jezerní panna.
Pozdravila Hjalfdara zpěvem a podávala mu mušli plnou vody pramenící v hlubinách. Hjalfdar přijal mušli na pokraji jezera a napil se. Jezero počalo tiše šeptat:
„Obři nazývají mne vodou prasvětla. Kdo pronikne divokým lesním národem, kdo překoná hladké kameny, kdo vstoupí na širé pole před zemí draků, ten nezná strachu a proto je chráněn. Sláva Hjalfdarovi, hrdinovi, který dospěl na pole světlých Asů, jež chrání a obdělávají obři a poletující draci, aby nikdo z lidí pralesa nevstoupil na tato čistá místa. Stojíš na svaté hoře, na hoře, kde vás bude učit Světlo světa. Odtud rozejde se tvé pokolení do čtyř úhlů země až za světová moře.“
Hjalfdar pohlédl vzhůru. Nad jezerem zářilo jasné bílé světlo. Tento mocný hlas nezdál se již pronikati z jezera, nýbrž shůry ze Světla, jakoby mluven světlými Asy.
„Můj hrad nebude státi v hlubokém údolí země setrvání, nýbrž na tomto bílém kameni a přetrvá dobu velkých zátop.“
Hjalfdarovi se zdálo, jakoby se musel hluboko, přehluboko vnořit do tohoto mocného hlasu, který se zdál býti vzpomínkou na jakousi zemi, ve které mu často tento hlas zněl. Vystoupení na širou prosvětlenou výšinu bylo pro něho jako naplněním jakéhosi určení, jako vystoupení do světlejšího světa tak, že se tázal sám sebe :
„Jsem opravdu na téže zemi?“
Všechno, co prožil zde, od okamžiku, kdy jeho noha spočinula na náhorní rovině, zdálo se míti zvláštní smysl, velikou důležitost a ohromnou závažnost. Ohmatával se rukama, zdali má ještě své tělo, či zda je již odložil. Přece však bylo to ještě jeho pozemské tělo.
Navenek se nic nezměnilo. Také bytostní, které viděl, byli mu přece již dávno známí. Něco však muselo se přece změnit tím, že stanul svou nohou na této náhorní rovině, že viděl jezero a od Urdy, mořské panny, přijal čistou vodu. Teprve pak mohl slyšet moudrost. Náhle to věděl. Nyní slyšel hlas moudrosti a pravdy ze samého Světla, které do něho vnikalo jako bílý, ledový a žhnoucí paprsek.
„Urdin pramen otevřel mi bránu k návratu do mého domova.“
Nyní viděl také vyšší duchovní bytosti. Bytosti, jež dosud vídal a s nimiž žil, byly jako spojky a on poznával opět mnohé, které mu duch jen ukazoval.
Řada zářivých rytířů na bílých koních jela uprostřed nebe nad rovinou svaté hory a pod nimi utvořila se světlá forma velikého, zářivého hradu. Zářila jasně nad modrozeleným jezerem, na podstavci křišťálově jasné, skalnaté hory.
Jen krátký okamžik měl Hjalfdar toto světlé zjevení, avšak již nikdy nevymizelo z jeho paměti. Prožil je hluboce a každá myšlenka, každé slovo pomocníků, každý dojem, který tu přijal, byl jako důležité zjevení jeho ducha.
Po čistě pozemských strastech a námahách, jimiž prošel, byl nyní povznesen vzhůru, na půdu poznání. Všechno, co dosud poznal, prožil a vykonal, zdálo se mu jako nepatrné ve srovnání s tímto nevyslovitelným cítěním a věděním, které nyní uchvátilo jeho ducha. Byl velmi vděčen za to, co bylo určeno jedině pro něho.
Jako obklopen čistými strážci přírody viděl se on, duch ve hmotě, v kruhu vysokých, bílých obrů. Pohlíželi na něho přátelsky a ač vzdáleni, přesto se spojovali s ním. Byli obrovití, ochotni pomáhat a jejich mocné síly proudily kolem nich. Vypadali jako moudří, staří muži, prostí, drsní a plni síly. Jejich působení bylo úzce spojeno se živly a silami bytostných vůdců.
Jejich bílé hlavy odrážely se modří nebes jako věnec vzdušných, sněžných hor a pohlíželi dolů na Hjalfdara člověka. Radost bylo viděti z jejich očí.
Toto byl duchovní plamen tak čistý a jasný, tak vysoko šlehající, jaký dosud na zemi nespatřili.
„Takto se může rozvinouti duchovní jiskra ve hmotě. Hle, takovému člověku budou obrové rádi pomáhat.“
Tak šeptají si navzájem v kruhu a Hjalfdarovi se zdálo, jakoby kolem jeho uší proudila mocná melodie prasvětla naplněná šumotem bouře, hukotem moře a mohutného proudu ohně.
„Ano, všechny živly poslouchají volání Světla. Spoj se s nimi a buď zajedno s námi, mocnými proudy země.“
Tak hvízdalo to a zpívalo kolem a Hjalfdar prožil utváření se živlů.
Jako tryskem ujíždějící oři, jako divoká zvířata a jako bičující, štvoucí jezdci hvízdali a hnali se po širé rovině způsobujíce mraky a déšť, blesk a hrom, kroupy a sníh. Vesele smálo se mezi tím slunce a tančily půvabné, lehkonohé děti květin na svěže omytých nivách. Bouře hučela a jásala vzduchem. Jezero šumělo a potůčky prýštily a bublaly do údolí.
Stále ještě stál Hjalfdar na slunné vyvýšenině, která mu dala tolik čisté síly a spojení se Světlem. Nemohl se odtrhnout a kráčet ke skalisku, aby si vyhledal skrýš na noc, neboť mu bylo jasno, že před rozedněním nemůže počítat s návratem.
Podivuhodné záření světla rozlévalo se ze západu po celé obloze, když slunce zapadalo. V hluboké modři objevovaly se již jednotlivé jasné hvězdy a Hjalfdarovi se zdálo, že jich nikdy neviděl. Pohlížely dolů k němu větší a jasnější a jejich paprsky se chvěly. V díku za krásu země cítil Hjalfdar opět ono veliké oblažující prožití, které ho znovu zachvátilo.
„Putování hlubinami je pro tentokrát u konce. Nyní nastane vzestup.“
Každý národ na zemi dostal do vienka svoju zem a rovnako aj svoje vlastnosti, prednosti a kultúru jemu vlastnú. Všetky tieto dary mali by národy používať ku svojmu vzostupu, k rastu a rozvoju svojej zeme rovnako ako celého Stvorenia.
Najväčším útokom na tento rozvoj je v dnešnej dobe multikulturalizmus rovnako ako globalizmus a obrovská túžba podobať sa či už vyspelému západu, alebo východným kultúram natoľko, že človek stráca pojem o svojej vlastnej identite.
Nie je možné vnútiť cudzie zvyky, cudzie oblečenie a myslieť si, že tým sa krajiny privedú k pokroku. Napodobňovanie nepovznáša, pretože nie je dielom vlastnej námahy.
Každý národ sa musí rozvíjať sám, zo svojich vlastných schopností, prekvitať podľa toho, na akej časti zeme vznikol. Musí tam rozvíjať tú krásu, ktorá sa bude harmonicky zachvievať s ostatnými na Zemi. Skutočná harmónia vznikne práve vďaka rozmanitosti, nie vďaka rovnakosti národov. Ak by to tak malo byť, potom by bola ľuďom daná len jedna zem a jeden národ. S tým by však čoskoro nasledovalo zastavenie, kvôli chýbajúcemu osviežovaniu doplnením. Je to rovnaké ako kvety na lúkach, ktoré svojou rozmanitosťou oživujú a robia človeka šťastným.
Nedodržiavanie týchto zákonitostí vývoja si vyberá svoju daň, vedie k úpadku a kolapsu, ktorý môžeme aj v dnešnej dobe jasne vidieť v krajinách, do ktorých sa vo veľkom vpúšťajú migranti, a kde sa riadiace orgány a vláda inšpirujú západnými hodnotami.
Je dobré, že vďaka rôznym okolnostiam sa práve teraz veľa národov konečne stavia za svoju suverenitu a odmietajú cudzie vplyvy. Takýto krok potrebuje urobiť aj Slovensko.
Slovensko je často opisované ako „nádherné“. Nádherné ženy, nádherné hory, nádherná príroda, nádherné mestá a tiež nádherná ľudová kultúra. Máme tu tradície, ktoré vo svete nemajú obdobu. Napriek tomu sa chytáme vplyvov, ktoré nám tu prinášajú iní. Slováci už od minulosti boli národ, ktorý veľmi ľahko preberá názory a ideológie od iných národov. Stačí zájsť kúsok späť do histórie a uvidíme ako sme sa dostali k ideológii komunizmu, vplyvy počas Rakúsko-Uhorska atď. Slováci boli vždy považovaní malý a slabý národ „národ holubičí“, ktorý sa vie iba podriadiť no sám nič veľké nedokáže.
Keď sa teraz pozriete na priemerného mladého Slováka, nevyzerá veľmi „slovensky“. Mladí sú úplne pohltení trendmi na sociálnych sieťach a celá kultúra splýva do jedného rovnakého obrazu vytvoreného umelo za účelom zjednotenia ľudí nielen do rovnakého výzoru, ale hlavne do rovnakého zmýšľania. Samozrejme cieľom je ovládať ľudí a to nielen na Slovensku, ale všade na svete.
Keďže Slovensko zohráva významnú úlohu v šírení Božej Pravdy a Svetla do Európy a tým aj do sveta, my ako prví musíme trvať na zachovaní našich tradícií a hodnôt. Nič z toho nám nebolo venované nadarmo a náhodou. V každom kraji máme prírodné scenérie, ktoré nám dokážu oblažiť ducha. V prírode sa skrýva ohromná sila, ktorú má každý na dosah ruky, a z ktorej môže čerpať inšpiráciu a vedenie. Niekoho stimuluje les, iného rieka, ďalšieho zase hory. Máme to všetko pre seba využívať, aby sme boli v bližšom kontakte s našimi pomocníkmi a samozrejme bližšie k Bohu.
Slovensko je krajina v mnohom unikátna a taká rozmanitá, no napriek rozdielom v každom kraji vedela fungovať jednotne. Slováci sa vedeli spojiť a spojme sa preto aj v tejto vážnej a požadujúcej dobe, tlačme vpred správne hodnoty a Pravdu, ktorá horí v každom prebudenom z nás. Pozerajme na ľudí cez srdce, vyciťujme komu je možné ešte podať pomocnú ruku. Našou úlohou je zachrániť, všetko čo je možné zachrániť.
Budujme povedomie nášho národa a vráťme mu jeho krásu. Obracanie sa späť do minulosti nám len poukazuje na to, ako čisto a jednoducho sme dokázali kedysi žiť. Ľudia boli pracovití a srdeční, vždy si pomáhali. Žijeme síce v modernej dobe, ale tieto „tradičnosti“ by sa nemali zahadzovať len kvôli tomu, že sa tak teraz všetci tvária. Je možné zosúladiť moderné a tradičné v správnej rovnováhe tak, aby oba svety mohli existovať jeden vedľa druhého a vzájomne sa harmonicky dopĺňali.
Chodíme obdivovať tradičné remeslá, tradičné obydlia v skanzenoch a vzdycháme nad tým aký bol vtedy život jednoduchý a iný a ľudia boli šťastní. Čo však bráni tomu, aby to tak bolo aj dnes? Je to naozaj vonkajší faktor, alebo si za to môžeme sami?
Odrezali sme sa od svojej zeme, od hodnôt a tradícií a čudujeme sa, že svet sa zmenil? Jedna múdra veta nám hovorí „buď tou zmenou, ktorú chceš vidieť vo svete“. Je to verzia výroku „Čo zaseješ, to zožneš!“ a to je základný stavebný kameň nášho sveta. Preto je aj dookola spomínané ako myslíš a konáš, tak sa ti v živote vráti. Obrovská sila, ktorú v sebe máme musí byť využívaná na dobro, inak sa bude strácať a prúdiť všade tam, kam ju pošlú tí, ktorí si už tento zákon osvojili natoľko, že ho začali využívať na zlo. Vidíme to už roky. Ľudia sú „iní“ a celé Slovensko je iné. Mali by znova začať burácať hromy a blesky, aby sa spiaci prebrali? Blesky sú už tu, len si to veľká časť národa ešte neuvedomuje. My ostatní však máme šancu ich prebrať a povolať k sebe do boja za záchranu našej vlasti a tým sa pridať k reťazovej reakcii, ktorá valcuje celý svet.
Hovorí sa, že za každým prebudením národa stojí nejaká burcujúca osoba, alebo skupina. Nech je každý z vás takou osobou sám pre seba a pre svoje okolie a strhnete so sebou ďalších a ďalších, ktorí budú s vami šíriť vlny Pravdy a Svetla, ktoré sú teraz tak veľmi potrebné. Buďte si istí sami sebou a tým, čo robíte. Nedajte sa vykoľajiť otázkami ani posmeškami. Vy viete čo je potrebné a pravdivé, tak choďte priamo a stojte pevne. Za týmto účelom je dôležité stále sa zdokonaľovať a prehlbovať svoje znalosti v Slove a prehlbovať a upevňovať svoju vieru. Pretože na každú zvedavú či štvavú otázku budete vedieť odpovedať a hájiť Pravdu. Ako kedysi, aj teraz šíritelia Pravdy čelia mnohým útokom, preto treba byť vyzbrojení a obrnení.
Keďže v posledných rokoch vykvitla nádej v podstatnom vzostupe ducha nášho národa, musíme sa toho ako Vediaci chytiť a podporovať to. Roky covidového šialenstva a rovnako aj mierové nálady v aktuálnom dianí nám ukázali, že v nás drieme bojovnosť, múdrosť a zdravý rozum, len nás treba správne povzbudiť a pritlačiť. Nenechajme sa k týmto vlastnostiam vždy iba dotlačiť. Prebuďme ich v sebe do každodenného života, pretože sú našou súčasťou! Prebudili sme ich už aj v parlamentných voľbách, kde sme dosiahli náš prvý úspech. Na rozdiel od našich českých susedov, Slovensko sa drží svojich postojov. Už je najvyšší čas sa úplne prebudiť, byť činní, aktívni v tvorení svojej budúcnosti.
Čo tým myslím? Vytvárajme si vlastné názory citom, pozorujme, buďme kritickí, ale spravodliví, vypočujme si aj iný názor, aby sme hľadali Pravdu, ktorej kúsok môže byť na oboch stranách. Bojujeme duchovný boj a ten sa nedá vyhrať bez toho, aby sme aj do hmotnej roviny premietali mier. Myslime na to, keď budeme v druhom kole voliť hlavu štátu. Toto je naša úloha, preto z toho vyplýva aj veľká zodpovednosť. Reči o tom, ako v druhom kole nepôjdete voliť nahrávajú jedine temnu a zlu, pretože sa vopred vzdávate a nechávate o sebe rozhodovať iných. Je dôležité uvedomiť si fakt, že tu sa jedná o našu vlasť. Všetci vlastenci majú možnosť dokázať pri volebných urnách, či sú skutočnými vlastencami a či im aj skutočne záleží na osude nášho Slovenska. Preto burcujte svoje okolie! Máme na to ešte dva týždne, ktoré budú síce turbulentné a určite aj plné útokov a zavádzania, ale vy sa opierajte o svoj cit a zdravý rozum, ktorý vždy ukazuje ten správny smer.
Ľudia milujú filmy a drámy, sú vystrašení k smrti a pred spaním sa musia pozrieť pod posteľ. Popri vzrušení a mrazení v tomto takmer desaťročí zvratov na horskej dráhe bol faktor zábavy vynikajúci.
Pre mnohých sa však príťažlivosť vytratila. Možno sa príliš citovo angažovali alebo neudržali tempo. Iní považujú minisériu väčšiu ako život za vzrušujúcu a každý deň sa prebúdzajú dychtiví po ďalších stopách, dôkazoch Q, potvrdeniach a hádankách, ktoré treba vyriešiť. Tu je malá rada pre vojnou unavených od Dr. Scotta Younga na Telegrame:
Keď sa vás niekto pokúsi naštvať tým, že vás urazí alebo urobí či povie niečo, čo vás dráždi, zhlboka sa nadýchnite a vypnite svoje ego. Pamätajte, že ak sa ľahko urážate, ľahko sa s vami manipuluje.
Majte to na pamäti, keď sa nabudúce objaví titulok alebo príbeh, ktorý vás vyvedie z miery a vyvolá vo vás emotívnu reakciu. To je presne to, čo nepriateľ chce. Chce, aby sme reagovali z emócií, aby sme robili chyby a stratili schopnosť jasne myslieť.Chcú, aby sme fungovali z miesta nízkych vibrácií a hnevu.
Odmietnite to. Zostaňte chladní, priatelia. Reagovať primerane z vlastnej voľby – čo môže znamenať, že vôbec nie – je múdrejšia cesta, než reagovať ako veterné vrecko na každý závan horúceho vzduchu, ktorý sa objaví.
Keď sa na scénu vracia predchádzajúca postava, je potrebné vrátiť sa k starším informáciám. Steve Mnuchin bol istý čas vo svojej funkcii na ministerstve financií USA očierňovaný, ale odhalili sme jeho životopis, ktorý bol výrečný – dokonca aj na Wikipédii.
Tu je Stevova najnovšia úloha v scenári, keď sa on, producent, objaví v ďalšom cameu. Neexistujú žiadne náhody, priatelia. Takmer VŠETKO je napísané v scenári.
Trumpov bývalý minister financií Steve Mnuchin teraz dáva dohromady skupinu, ktorá má kúpiť Tik Tok.
Zdá sa, že je to koordinované. Chce, aby sa aplikácia obnovila v USA. Chce, aby ju vlastnil americký podnik a aby spoločnosť zostala online a vytvorila konkurenciu Facebooku, pričom opakuje rovnakú rétoriku ako Trump….
„Prezident Trump podpísal príkaz, že Tik Tok sa musí predať. Naďalej tomu verím. Myslím si, že by sa to malo vyriešiť. Rozumiem tejto technológii. Myslím si, že by sa mala predať. Chystám sa dať dohromady skupinu na kúpu Tik Tok. Mali by to vlastniť americké podniky. Celý problém sa týka technológie. Musí to byť pod kontrolou USA… Nemala by to kontrolovať žiadna z veľkých amerických technologických spoločností. Technológiu, aplikáciu treba nanovo vytvoriť v USA… Myslím, že za šesť mesiacov sa dá urobiť veľa. Väčší problém je, že by to nemali kontrolovať Číňania. Mal som prístup… Keď máte túto aplikáciu v telefóne každého z nás, má možnosť zhromažďovať strašne veľa údajov. Niet pochýb o tom, že na základe dopredaja majú možnosť ovplyvňovať údaje a schopnosť zhromažďovať údaje. Dnešný problém, na ktorý by sa malo zamerať, by sa mal vyriešiť. Mal by ju kontrolovať americký podnik.“
Takže v podstate sa deje všetko, čo chcel Trump, aby sa stalo. odkaz Trumpovo výkonné nariadenie: tu
Boli sme tiež varovaní, že to bude BOLESŤ, a tá bola pravdepodobne extrémnejšia, než ktokoľvek z nás očakával. Nanešťastie, bolesť bola potrebná na prelomenie neprekonateľného programovania a znecitlivenia, ktoré na väčšinu populácie vyvíjala kontrola mysle založená na traume. Potom sú tu otvorené, nereálne, príliš vzdialené udalosti, ktorým sa nedá uveriť, a ktoré nás nútia škrabať sa na hlave, kým sa neodhalí stratégia Aliancie. Vnútorne chápeme, že celý príbeh je riadený „plánom“, ktorý Aliancia zostavila, aby pomohla formovať myslenie ľudstva a my sa mohli zmieriť s tým, čo sa stalo na našej planéte.
Takéto absurdné titulky sú jasným ukazovateľom psychologickej operácie a pre zdravo uvažujúcich vlastencov sú to skutočne príbehy z okraja šialenstva. Odkaz na Telegram.
KANADA – Absolútna ŠIALENOSŤ!
Torontská polícia odporúča občanom, aby si kľúče od auta nechávali pred vchodovými dverami do domu, pre zlodejov. Takže aby som si to ujasnila… Kanada úplne odzbrojila svojich občanov len preto, aby žili v strachu pred zločincami, ktorí stále majú zbrane, a teraz majú dovoliť zločincom, aby im kradli ich prekliate autá? Uľahčite to zločincom. Vzdajte sa zločinu a možno vám ušetria život! Čo ti šibe?! video
Svet je búrlivé miesto, zatiaľ čo chaotické energie jari sú v pohybe a menia sa každým okamihom. Zdá sa, že každý týždeň prináša zvýšené napätie a emocionálne vzruchy.
Lietadlá sa stále stretávajú s bizarnými mechanickými poruchami a musia byť presmerované atď. Priateľa, ktorý nastupoval na let v Idahu do Phoenixu, evakuovali, keď sa zistilo, že čelné sklo lietadla je rozbité ešte predtým, ako sa odlepili od zeme, takže celý deň strávili presmerovaním do Seattlu, v rôznych lietadlách a na letiskách.
Možno ste počuli o rozsiahlych výpadkoch elektrickej energie na Kube v uplynulom týždni. Oficiálna verzia súvisí so zlou infraštruktúrou a nedostatočnou kapacitou na dodávku energie, ale môže ísť aj o prebiehajúcu vojenskú operáciu súvisiacu s obchodovaním s ľuďmi alebo iné tajné operácie. Podobné by k nám v blízkej budúcnosti mohlo prísť kdekoľvek na plan[tách], a preto musíme byť všetci čo najlepšie pripravení na prípadné výpadky v energetike, dodávateľskom reťazci atď.
1. za útokom stáli USA/NATO/Ukrajina v snahe prinútiť Putina k eskalácii a vtiahnuť NATO do 3. svetovej vojny v plnom rozsahu. 2. Za útokom stálo Rusko, aby ospravedlnilo výraznú eskaláciu. 3. Neznámy subjekt vykonal útok z neznámych dôvodov.
Možnosť 1 sa javí ako najpravdepodobnejšia, pretože Západ je jediný, kto by mohol mať z tejto situácie prospech. Putin už má všetku podporu, ktorú potrebuje, aby si robil, čo chce, nepotrebuje zabíjať vlastných civilistov, aby ospravedlnil vojnu, v ktorej už je, čerstvo po voľbách, v ktorých získal 88 % hlasov.
Aktéri z hlbokého štátu sú tí, ktorí sa zúfalo snažia rozpútať globálnu vojnu. Vyrieši to všetky ich problémy. Môžu zrušiť voľby v USA, ďalej rozšíriť svoju moc a vojnová mašinéria bude naďalej platená.
Začali by tretiu svetovú vojnu, aby zastavili Trumpa? Určite.
Predstavte si, ako inak by o tejto situácii informovali médiá, keby sme nemali X. Skôr než MSM vôbec dostala šancu vytvoriť svoj príbeh, občianski novinári už analyzovali situáciu a rozšírili ju po celom svete. MSM jednoducho nedokáže držať krok.
Rusko zadržalo teroristov. Spievajú ako kanárici. Tvrdia, že boli naverbovaní cez Telegram, aby spáchali útok výmenou za peniaze.
Samotný Putin tvrdí, že Ukrajina sa po útoku snažila teroristom pomôcť dostať sa na Ukrajinu. Je zrejmé, že nejaká organizovaná jednotka použila na vykonanie útoku paškvil ako splnomocnenca. Učebnicové správanie CIA. V kombinácii s Ukrajinou, ktorá sa snažila pomôcť teroristom pri úteku… dôkazy by silne naznačovali, že tento útok zorganizovali západné spravodajské služby.
Či už ide o Ukrajinu, CIA, MI6, Mossad alebo iný západný subjekt, všetci slúžia tým istým globalistickým pánom a majú rovnaký cieľ – poraziť Rusko akýmikoľvek prostriedkami.
Bez ohľadu na to, aká je pravda, Putin bude mať odpoveď. Tvrdí, že Ukrajina a všetci, ktorí jej pomáhali, zaplatia vysokú cenu.
Putin zostal tvárou v tvár zlu vyrovnaný a logický. Napriek tomu MSM tvrdí, že je to vyšinutý Hitlerov blázon, ktorý chce jadrovú vojnu a globálnu nadvládu.
Ak použijeme 11. september a 7. október ako precedens, Rusko teraz môže slobodne napadnúť alebo bombardovať ktorúkoľvek krajinu, ktorú si želá. Zdá sa však, že Putin túto návnadu nezožerie. Uvedomuje si, že ho Západ provokuje v snahe ospravedlniť ďalšie výdavky na Ukrajinu, alebo ešte horšie, priamu intervenciu USA/NATO, a teda plnohodnotnú 3. svetovú vojnu.
Ak Putin podnikne odvetné opatrenia, hlboký štát získa globálny konflikt, po ktorom túži, v nádeji, že uprostred chaosu bude môcť obnoviť svoju kontrolu. Putin je ich plánu naklonený. Nepredpokladám žiadnu divokú eskaláciu, ale neprekvapilo by ma, keby sa niektoré „rozhodovacie centrá“ v nie tak vzdialenej budúcnosti ocitli na konci niekoľkých kinžálov. Putin si uvedomuje vážnosť situácie a nebude riskovať svoju pozíciu z emócií. zdroj
Všechny ruské banky se postupně rozhodly odepsat dluhy všech, kteří zahynuli a byli zraněni při teroristickém útoku v Moskvě. zdroj
— V Prahe žiadali demisiu českej vlády. Na proteste sa objavilo aj niekoľko slovenských vlajok. — (https://standard.sk/606654/v-prahe-ziadali-demisiu-ceskej-vlady-na-proteste-sa-objavilo-aj-niekolko-slovenskych-vlajok)
Demonštrácia trvala približne dve a pol hodiny. Protestujúci sa zhromaždili pod sochou svätého Václava a zaplnili zhruba štvrtinu námestia.
Podľa organizátorov z mimoparlamentnej strany PRO a spolku Česko proti chudobe stráca kabinet premiéra Petra Fialu dôveru občanov a tým aj mandát vládnuť.
Sobotňajšia akcia nadviazala na vlaňajšie protesty tých istých organizátorov. Po jednej z demonštrácií sa časť účastníkov pokúsila sňať z Národného múzea ukrajinskú vlajku. zdroj
V Polsku nová vláda likviduje veřejnoprávní media, porušuje ústavu a vyhazuje diplomaty. Ohrožení demokracie to prý není zdroj
Brusel chce od sociálnych sietí likvidáciu dezinformácií, obáva sa ich vplyvu na eurovoľby zdroj
Peníze na zabíjení jako „mírový nástroj“? Hnát nás do války je zločin, vzkazuje Okamura zdroj
Japonsko chce zakázať ľuďom zaočkovaným proti covidu darovať „skazenú krv“ zdroj
Harabin nepôjde voliť a nevyzve svojich voličov, aby voliť šli! Pre neho je, ako povedal, schodná len tretia cesta, teda žiadny Pellegrini alebo Korčok a to, len ak by bol on Prezidentom! Iné ho nezaujíma! SLOVENSKO HO TEDA NEZAUJÍMA, LEN JEHO EGO, to jediné je jeho prioritou! Harabin sa tak z role vlastenca PASOVAL ZA VLASTIZRADCU!! Takže si počkajme ešte na vyjadrenia lídrov SNS, ale tuším v tomto smere ďalšiu katastrofu!!… Je to zlé Priatelia, je to veľmi zlé, čo sa deje a čo sa dialo aj počas sčítavania hlasov. Pani Monika Nemergut: Veľmi sa teraz pretriasalo v televíznej relácii, PREČO to obrovské zdržanie ukončenia hlasovania, kvôli dvom okrskom, ktoré za záhadných okolností neodovzdali svoje zápisnice ani hodinu po pol noci, kvôli čomu sa nemohli výsledky stať oficiálnymi! Pretože zásah do systému si vyžaduje svoj čas, všade kde sa manipuluje vo svete s výsledkami, sa deje presne to isté, počnúc USA a Českom v posledných voľbách, že sa systém „zasekne“, alebo hlasovanie neukončí, ABY ZÍSKALI ČAS na dokončenie svojich „operácií“, zásahov! V našich parlamentných voľbách na Jeseň, nás zachránili p. Fico a p. Uhrík tým, že podchytili CELÝ PROCES zadávania údajov o hlasovaní do systému, preto nemohli nič urobiť a preto eseťáci nevyhrali, lebo na jednej strane sme sa my zmobilizovali a na strane druhej, lídri strán SMER a Republiky ZNEMOŽNILI tento zásah a manipuláciu do výsledkov, čo TERAZ NEBOLO UMOŽNENÉ… Prosím preto nebuďme naivní a hlúpi na jednej strane a na strane druhej, treba podčiarknuť fakt, že polovica voličov NEBOLA voliť a z tej polovice čo voliť prišli, bola skoro polovica pre FAŠIZMUS a LGBT ZLO! To nepotrebuje ďalší komentár… Slováci, väčšinová časť, sa sami vženú do náručia zničujúcej vojny, čím napokon strhnú so sebou aj nás… zdroj
Do druhého kola sa musí jednak jasne zomknúť koalícia (koniec hier SNS na vlastnom piesočku), jednak sa musí ľuďom naozaj vysvetliť, o čom Ivan Korčok je.
Ivan Korčok sa už pred prvým kolom neudržal a naznačil, ako si chce od vlády zobrať niektoré právomoci (zastupovať Slovensko v zahraničí, uzatvárať zmluvy), odobrí všetko, čo mu chlebodarcovia nadiktujú (on aj teraz pokojne schvaľoval Irak či Juhosláviu, hoci vedel, aké je to nepopulárne, ale proti Washingtonu on nepôjde) a ako prezident by bol na čele permanentného vnútorného konfliktu.
😡Rychlost Dzurindovho kyvnutia hlavou pripomina Caputovej kyvnutie DCA zmluve, zivo si pamatame, ako skocila na lusknutie prstom globalistov…
☝🏻Dzurinda je dnes tichym poradcom isteho Ivana Korcoka, pred ktoreho planmi som vas varoval skoro rok dozadu…
👀Moj prispevok citalo cez 100 000 z vas, a dnes – cuduj sa svete – pan Korcok kandiduje na prezidenta..
Dovolte mi vyjadrit sa velmi presne a pragmaticky:
nezamyslajte sa nad tym, co presne sa stane zo Slovenskom, ak bude Korckok prezidentom, jeho sponzori si uz cestu a sposob najdu..
‼️AK CHCETE NA SLOVENSKU VOJNU, VOLTE KORCOKA..ono vas to potom uz dostihne..‼️ zdroj
My Slováci sme národ, ktorý veľmi ľahko preberá názory a ideológie od iných národov, preto sme sa aj dostali do područia komunizmu, kde nám bolo diktované čo môžeme a čo nemôžeme, ak mám ísť do histórie ďalej, boli tu mocenské vplyvy zo susedných národov počas Rakúsko-Uhorska, Slováci boli vždy považovaní za národ malý a slabý, s ktorým nikto nepočíta na scéne veľkého spoločenského diania. Ale postupom času všetko dozrieva a dozrel aj „duch národa Slovenského“ a Slovensko sa v poslednom čase ukazuje v spoločenskom dianí ako rovnocenný partner.
Na rozdiel od národa Českého, ktorý posledné týždne akoby úplne stratil kontrolu nad svojim konaním a ženie nás do Tretej svetovej vojny, Slovensko sa stavia na stranu Rokovania o Mieri.
Je to neuveriteľné, ale Česko a jeho vrcholní politickí predstavitelia sa rozhodli aktívne podporiť účasťou svojich vojakov a technikov vojenský konflikt na Ukrajine. Čo to znamená? Každý triezvo uvažujúci človek si uvedomuje, že Ukrajina tento konflikt nikdy nevyhrá. Ukrajina prehrala podľa vojenských odborníkov tento boj asi po 3 týždňoch od začiatku konfliktu. Odvtedy to je už boj nie Ukrajiny, ale jej podporovateľov zo strany USA a NATO, boj do posledného Ukrajinca.
„Nech Rusko odíde z Ukrajiny a bude po konflikte“ , tak znejú hlasy mnohých. Áno, prekvapím Vás možno, aj s tým už Rusko súhlasilo, malo len jedinú podmienku – aby Ukrajina zostala nezávislou a ukončila rokovania o vstupe do NATO. „V žiadnom prípade nesúhlasíme“ znela odpoveď , bojuje sa ďalej, posielajú sa zbrane, teraz už aj ľudia, vojaci. Západ už dávno pochopil, že v globálnom ovládnutí sveta mu stoja v ceste teraz Slovanské národy, sú to národy iné, ako tie západné. Neplatí na nás to, čo platí na Američanov, na Nemcov či Francúzov. Máme iný pohľad na svet, máme a pevne verím, že sme ich nestratili nadobro, tie pravé hodnoty vo svojich srdciach. Uvedomil si niekto z Vás, čo ste za posielanie zbraní na Ukrajinu, že sa tým porušuje Božie prikázanie – Nezabiješ!!! Ak sa vyhrotí konflikt na Ukrajine do tej miery, že sa použijú zbrane zo západu na útok proti Ruským cieľom, čo si myslíte, čo bude nasledovať? Budú sa Rusi len prizerať, ako ich ničia? Samozrejme, že nie, oni budú útok opätovať a keď budú vo väčšom ohrození, použijú aj nukleárne zbrane, čo iné im ostáva. To je jednoduchá logika. A potom poviete – Tie Ruské svine, zaútočili, vyvolali vojnu. Je toto celé logické? Naozaj je to tak ťažké pochopiť, že štváč a agresor nie je Rusko?
Útočí sa len nato, čo má hodnotu, o bezcenné veci nikto nebojuje. Tu je tou hodnotou naša Slovanská hrdosť.
Už je mi zle z tých mainstreamových správ, kde sa šíria len lži a polopravdy, to západné Zlo a nenávisť ich ovládli dokonale a veľa ľudí ich prijíma bez toho, aby poznali súvislosti. Pozrite ako teraz penia, ryčia ako ranené zviera, keď sa ide urobiť poriadok aspoň vo verejnoprávnej televízii a rozhlase.
Slováci, nespime, už najvyšší čas sa prebudiť, dianie okolo nás sa nezastaví a nebude čakať, kedy sa nám uráči, lebo by to nebolo asi nikdy. Len trápenie a bolesť vytrhnú človeka z nečinnosti. Nebuďme už nečinní, buďme aktívni v tvorení svojej budúcnosti.
Čo tým je myslené? Vytvárajme si vlastné názory citom, nie rozumom, pozorujme, buďme kritickí, ale spravodliví, budujme v srdci mier, vypočujme si aj iný názor, ale nie preto, aby sme mu mohli hneď oponovať a presadzovať vlastný názor, ale preto, aby sme hľadali Pravdu, ktorej kúsok môže byť na oboch stranách. Žiadny boj sa nedá vyhrať zbraňami, lebo porazená strana vždy bude hľadať spôsob na odplatu. Dal by sa vyhrať jedine vtedy, ak jedna strana úplne zmizla – bola pozabíjaná. To je jednoduchá logika. V civilizovanej spoločnosti sa konflikty riešia za rokovacími stolmi, tam sa dohodne mier a mierové podmienky. Myslime na to, keď budem budúci týždeň voliť hlavu štátu, či chceme aby to bol prozápadne orientovaný vojnový štváč, ktorý nebude mať problém vzdať sa „práva veta“ za Slovensko alebo niekto, kto považuje Slovensko suverénny štát, ktorý má právo na vlastný názor a nebude už v područí iných národov ani kultúr, ale bude hrdo kráčať k Pravde. Toto je naša úloha, je väčšia, než si dokážeme teraz predstaviť, preto z toho vyplýva aj veľká zodpovednosť.
Ďakujem všetkým, ktorí si to prečítali až dokonca, a moja vďaka patrí ľuďom a priateľom, ktorí so mnou zdieľajú tieto myšlienky, ak nás bude viac a viac, dokážeme zastaviť túto strašnú hrozbu nukleárnej vojny a podporiť Pravdu a Spravodlivosť na našej krásnej Zemi, na našom milovanom Slovensku.
Prajem Vám všetkým krásnu a Pánom požehnanú nedeľu. Nech je Svetlo na Zemi.
Nyní přikročme k založení vlastního krbu. Ukáži každému z vás jeho místo. Až se postarám o místa nutná pro náš odpočinek, budeme přemýšlet o světlé zahradě, kterou vybudujeme Věčnému!“
Pod ochranou napjatých kožešin u otevřeného krbu trávili pak hodiny odpočinku, zatím co stříbrné údolí upadlo do stínu zapadajícího měsíce. Pak se zjasnilo nebe a paprsky denní hvězdy vítězně po něm přeletěly, dávno dříve než červená koule se ukázala na vrcholcích pahorků.
„Otče, pohleď, jak Tvůj zlatý paprsek zdraví naše nivy!“ zpívali chlapci ranní píseň.
Tak, jako dříve se třpytilo jezero večerním leskem, tak zdravilo je nyní podivuhodně hluboce modrou září jasné a průhledné do nejhlubších hlubin a čisté jako zrcadlo. Množství ryb plavalo blízko hladiny a bylo možno chytati je rukama.
Dunící, bílou pěnou stříkající vodopád vykouzlil barevnou nádheru jiskřivých kapek ve světle vycházejícího slunce a hlasy ptáků zněly jako mohutný chór.
Nekonečná hojnost rostlin a květin, rozlehlé lesy vlnících se kapradin a palem tu všude vyrůstaly. Nad lesy vznášela se modravá a zrcadlící a vonící vlhkost. Lesy byly naplněny svěžím, mocným životem prasvětla.
Obrovští, bílí supové kroužili nad dalekými, vyššími horami a v údolí setrvání byl jásot tvorů bez konce.
Z pahorků usmívaly se dobře známé, spokojené tváře. Všichni pomocníci zjevovali se lidem. Kde však byli obři?
„Odešli dále do kamenných hor, neboť oni nemají prodlévati ve vaší blízkosti, pokud je nezavoláte. Tam jsou také veliká zvířata, která potřebují jeskyně, vysoké stromy a bahnité vody. Jsou tam tlustokožci s obrovskými tlapami, jsou tam dlouhokrcí, kteří ožírají nejvyšší stromy a ještěři, kteří žijí většinou v jeskyních a močálech a živí se bylinami.“
Holda měla již opět nové přátele, nebo že by měli jen jiný výraz podle krajiny?
„Pannou jezerní“ nazývala stříbrolesklou rybí ženku, která měla bílý obličej a veliké, modrozelené oči lesknoucí se jako z perleti. Rozrážela vodu jako šíp, když vystupovala z hlubin a mile vábícím zpěvem volala nově přišlé lidi k jezeru.
Holda poznala hned toto volání jako cosi zvlášť důležitého. Lesklé oči veliké, rybě podobné ženy se střibrolesklým šupinatým tělem zarývaly se pátravě do jejich očí. Co to bylo tajemně tkajícího, jinak utvářeného kolem této ženy, co se zdálo ji přitahovat k Holdě neodolatelnou mocí?
„Světlovlasá ženo, vidím svítit tvůj plamen, který zahřívá moji chladnou prchavou duši. Přišel lidský duch a přivedl s sebou mnoho lidských duchů do našeho okolí. Tak, jak nám to Erda oznámila, tak se také stalo. A Erda mi dala příkaz, být vám věrná. Pravěká moudrost a spravedlnost je s Erdou a my ji nasloucháme.
Chci ti být přítelkyní! Jestliže večer, když slunce zapadá, přijdeš k hlubinám jezera u vodopádu, najdeš mne tam vždy. Věz, že ti poradím, až budete chtít stavět dům, Hrad Světlému Otci!“
A rozplynula se v lesklém, stříkajícím živlu jako pěna, avšak její zpěv, který zněl jako perlivý šumivý smích, vlnil se ještě nad vlnami jezera a všichni bytostní ho slyšeli.
Všichni přicházeli k Holdě: „Slyšela jsi ten zpěv ?“
„Ano, to byla jezerní panna. Čekejte a poslouchejte, neboť často zazní její píseň!“
Bylo ticho a všechny ženy utábořily se na břehu jezera, neboť hluboké, milé modrozelené vlny s úzkými, bílými hřebeny olizovaly hustý mech břehu. Stříbrolesklé, vzduchové bublinky vystupovaly na jemných, smaragdových větvích kolébajících se jezerních rostlin. Na hladině plavaly bílé květy a na okrajích zálivu bylo vidět lesknoucí a třpytící se mušle.
Chvílemi rozrazil syčící a vlnící se stříbrný had vody jezera, pak opět kolébaly se kachny a labutě z dálky sem přiletěvší a na hladinu snášeli se obrovští, křičící vodní ptáci. Holda nemohla se nasytit vší té krásy.
Jezero vyplavilo veliká dřeva plná žluté pryskyřice. Zdálo se, jako by toto dříví vystupovalo z jeho hlubin.
„Podivuhodné a tajuplné je toto jezero. Je plné krásy a mlčení a já se domnívám, že je plné podivuhodných pokladů.“
Ostatním nebylo jasno, co myslí Holda slovem poklady. Věděli, jak často poznává Holda věci, které jim byly uzavřeny, ačkoliv sami znali bytostné postavy v lese a v živlech.
Těžce pracovali muži, zatímco ženy byly zaměstnány přípravou jídla a opatrováním zvířat.
Vyhledávali v lesích stromy ke stavbě svých obydlí a přitahovali je obrovskými silami. Opět to byl Hjalfdar, který dovedl zavolati zvláštní síly a dovedl jich využít tak, že stavba domů pokračovala velmi rychle. Zcela jinak vyhlížely tyto domy než jejich dřívější obydlí. Těžká, namáhavá byla výstavba, ale o to krásnější a pohodlnější byla jejich malá vesnice. Hjalfdarova chata byla výše položena a obklopena nádvořím a plotem, který byl upleten hustě a vysoko z větví. Kolem jeho chatrče byly chýše starších a pak ve druhém kruhu chýše mladých mužů.
Každý dům byl přizpůsoben svou velikostí počtu obyvatel. Jeden vypadal téměř jako druhý. Rozdíl byl pouze v barvě dřeva a ve velikosti. Střechy byly ploché, nízké dveře byly ověšeny kožešinami a malé, ve dveřích ponechané mezery vpouštěly trochu světla do vnitřní místnosti.
Tato místnost prostírala se kolem stromu a opěrné trámy jako sloupy udržovaly strop. Na těchto sloupech bylo místo pro lovecké trofeje, které měly v budoucnosti ozdobit místnost.
Uvnitř se jevila místnost mnohem větší než se zvenčí zdálo. Za domem na sloupech byla opět střecha chránící veliké místo, kde mohly tkát a pracovat ženy.
Zde bylo také jejich nářadí a krb. Ve velikém sále stál také krb, kolem něhož všichni seděli při jídle a ukládali se ke spánku.
Dlouhý, veliký dům byl příbytkem všech mladých mužů, zatímco děvčata zůstávala v domovech rodičů.
Tak určil Hjalfdar všechna obydlí, jak to nejlépe odpovídalo dané potřebě. Krásný byl pohled z vyvýšeného místa sídliště na jezero a řetěz pahorků až ke stříkajícímu vodopádu.
Na oči zvyklé na roviny působily blahodárně v dáli zelenající se pahorky a lučiny, které směrem k západu se šířily stále dál a dál.
Když bylo provedeno a dokončeno nejnutnější zařízení pro národ, započal opět obvyklý život usedlíků, jak již byl dříve na dalekém severu. Loviště bylo opět probádáno nejdříve v menších, pak ve větších kruzích. Lidé rojili se na všech stranách, aby vyzkoumali zvěř, která se neodvažovala do blízkosti lidí.
„Odkud asi vznikla plachost a bázeň mnohých zvířat? Kdyby Hjalfdar sám provedl první výzkum, jistě by získal důvěru zvířat“, říkali si mezi sebou, „neboť zvířata utíkají k Hjalfdarovi.“
Lovci prosili, aby šel s nimi a že oni ho budou pak následovat v dálce.
Zprvu živili se obyvatelé údolí hlavně rybami ze stříbrného jezera a šťavnatými plody, které rostly v hloubi údolí na vysokých stromech. Plodů byla taková hojnost a měly v sobě tolik kořenité síly, že nepotřebovali mnoho k nasycení. Brzy také cítili, že mírné podnebí mění potřebu jejich potravy. Sami přestali požívat silných tuků, kterých potřebovala jejich těla ve starém domově. Neměli již také chuti na syrové nebo kouřem sušené maso lesních zvířat.
Holda zaměstnávala se důkladně objevováním bylin, které tu všude rostly, plné šťávy a kořenité různosti.
Opět hlásili se jí něžní vůdcové, její milí světlí pomocníci. Opět spatřily její užaslé zraky záření rostlin, které zvedaly své jemné hlavičky, zvlhlé ještě rosou noci, ve slunečním svitu. Když žhavá denní hvězda stála nablízku svého nejvyššího bodu, pak voněly a žhnuly nashromážděnou sluneční silou.
V této době trhaly je ženy pod Holdiným vedením nejraději. Shromažďovaly ovoce i byliny, neboť světlí pravili Holdě, že jich bude zapotřebí v pozdější době.
Zatím se vypravili mužové na prozkoumání země. Hjalfdara to táhlo na tuto první výpravu, aby tak mohl rozšířit větve a kořeny svého vědění, jak tomu duch chtěl. Hjalfdar šel vpředu, jak bylo umluveno.
Na své cestě viděl zřetelná znamení, která mohli dávat jenom bytostní. Jemu byl dán zrak, aby je poznal a rozuměl jim a pro něho bylo samozřejmostí, že se podle všech těchto značek řídil. Jistě, že cílem této pouti jsou nové zkušenosti a poučení.
Hjalfdara hnalo to kupředu a on nemohl zůstati v blízkosti svých průvodců. Nemohl ani zatroubit na svůj roh, aby jim dal zprávu o stezce, kterou si razil. Nechť hledají svým způsobem, neboť také oni musí využít všech schopností, které Světlý Otec do nich vložil. Příliš lehce běhali, jsouce zvyklí na jisté vedení, bezmyšlenkovitě a bez veškeré zodpovědnosti. Chodili jen za Hjalfdarem a stávali se línými. To nesmí být. Pokud šli v nebezpečí a nejistotě těžkou cestou čekající země, zůstávali bdělí. Zde však v tomto skvěle chráněném, přebytkem zářícím domově musí být udržování v bdělosti.
Větře jako divoká zvěř stanul Hjalfdar v neznámém lese. Nalevo vystupovala úzká pěšina na horské hřebeny a vábila ho k další cestě. Hjalfdar prohlížel stopy na zemi svými mnohostrannými zkušenostmi. To nebylo zvíře, nýbrž to musel býti člověk na dvou rozměrných velikých nohách.
Hjalfdar nechtěně uchopil zbraň a sevřel pěstí své kopí. Sledoval stopu, která vedla sem i tam a opět se vracela. Při tom také spatřil, proč se tajemný poutník zde obrátil. Trvalo to jen krátkou chvíli a jeho zrak objevil léčku, která visela na veliké větvi jednoho stromu. Byl to tedy lovec.
Léčka byla však z pletiva, které tu Hjalfdar ještě na stromech nikdy neviděl. Lovec musel přicházet tedy z jiné krajiny. Přišel jistě z jihu kolem řetězu pahorků a Hjalfdar sledoval dále jeho stopu, když vzal léčku s sebou.
Šedozelený les stával se stále hustší. Špičaté, dlouhé listy stříbrozelené barvy visely tu všude ze stromů, jež podobaly se eukalyptům. Jejich kmeny byly hedvábně šedé, kůra rozpukaná a plody vyhlížely jako modrolesklé jahody.
Poletovali tu ptáci s podivuhodně zpěvným křikem. Byli pestří jako papoušci a jejich peří se podivuhodně lesklo. Veliký muž se musel shýbat, chtěl-li jít dále mezi hustými stromy. Náhle spatřil, jak stopa lidské nohy mizí a zpozoroval další cestu nahoře ve větvích.
Jenom bystré a všem jemnohmotným jevům přístupné oko mohlo zjistit tento směr. Jen jemné, pozorovací smysly ducha spojené s přírodou.
„Ano, poznávám, že mne zase vedeš dále, Světlý Elfe. Tvé tančící paprsky ukazují vlákna, která za sebou zanechal cizí poutník. Je to asi podivuhodný druh, polozvířete a poločlověka.“
Hjalfdar pravil to zadumaně sám k sobě, vrtěl hlavou a měl vzrušeně napjatý každý nerv. Tak putoval jistě mnoho hodin na jih. Často musel se zachytit pevných, hustých větví a přeskakovat ze stromu na strom jako opice. Nedíval se ani nazpět a nepřipadlo mu ani na mysl, že by se měl vrátit, vždyť byl na stopě divočiny. Ani hlásek nepronikal sem od jeho průvodců.
Zbarvení světla v hustém lese se začalo měnit. Šikmé sluneční paprsky nemohly již pronikat hustým listovím. Snášel se mléčný, šedozelený soumrak a ze stromů proudil omamující vzduch. Hluboký spánek hrozil uchvátit Hjalfdara jako omamný jed. Avšak jenom teď neusnout, říkalo v něm cosi, neboť to bylo nebezpečné.Všechny barvy točily se již před jeho očima.
„Světlý Otec pomůže!“ byla jeho jediná myšlenka. „Vzdušný, přijď a veď mne!“
Jemná, modrozeleně se lesknoucí vlákna vinula se shůry do kruhu jeho vyzařování, které se stalo již velmi mdlé. S velikou námahou mohl se vyšvihnouti na vysoký strom. Koruna tohoto stromu přesahovala všechny ostatní. Zde nahoře proudil svěží vzduch a byl tu přehled po nekonečném, šedostříbrném moři stromů, které zdálo se vyplňovat pahorek za pahorkem a údolí za údolím do nedohledna.
Hjalfdar se rozhodl, že stráví na tomto místě noc. Shora mohl sledovati stopy divocha. Cesta zvířete vedla k vrcholu pahorku, kde zmizela. Hjalfdar znal svůj cíl pro příští den. Noc se rychle skláněla. Hjalfdar pojedl několik plodů, které měl ještě sebou. Pak se otevřel výšinám Světlého Otce.
Jasný proud jím pronikl a posílil ho. Prosba a dík spojila se ve vroucím pohledu k lásce Světlého Otce. Pak pohroužil svého ducha do života a nechal odpočívat svoje tělo v přirozené poloze, avšak dokonale ovládané. Byl uvolněn a přesto bdělý v každém okamžiku. Tak seděl mezi nebem a zemi ve vzdušné výši a proudy vesmíru šířily a sílily jeho vyrovnaného ducha.
Noc byla mírná a jasná. Hvězdy svítily podivuhodným, hlubokým leskem, jako by byly ještě jednou tak veliké.
Nebe zdálo se býti sametově černomodré a nesmírně rozlehlé. Ani hlásek neozval se z podivuhodných stromů u nohou Hjalfdarových. Široce a rozložitě tyčil se trůn, který si zvolil. Své sukovité větve a hromady listů visely z nich dolů jako dlouhé kohoutí ocasy.
Omamný zápach stromů zůstával pod jejich hustými korunami. Proto bylo nemožno člověku nebo zvířeti tam stráviti noc. Proto také ten veliký klid a osamělost. Nahoře pohyboval se však tichý vánek čistého vzduchu. Hjalfdar s pomocí Světlých dosáhl jediného místa odpočinku, které tu bylo na mnoho hodin cesty. Cele spojen s velikým tkaním ve stvoření, seděl tiše na větvi tohoto obrovského stromu. Vzdor tomu bdělý a naslouchající.
V dáli zaslechl náhle hlasy. Byly to podivné zvuky. Vypadalo to jako hlasy hněvivých, podrážděných lidí, avšak zvířecího druhu. Něco podobného Hjalfdar ještě nikdy neslyšel. Zdálo se mu, že směs těchto zvuků podobá se směsi stop a pohybu tohoto podivného divocha.
Celou noc slyšel zaznívat tyto hlasy tu i tam, takže věděl, že těchto zvířat je více. Zdálo se, jako by se tu střídalo volání s odpovědí. Trvalo to dlouho, než přešla tato noc, která tak podivně ve svém chmurném tichu a osamělosti pronikla do jeho duše. Nestalo se dosud nikdy, aby Hjalfdara přepadl pocit osamělosti, až nyní. Také bytostní jako by byli daleko. Jeho jasnovidné oko vidělo však světlo, které se zdálo hořeti v jeho vlastním nitru a osvětlovalo celou duši. Když spatřil toto světlo, zapomněl na tísnivou náladu kolem sebe. Spojil se opět se Světlým životem. Konečně přeletělo to zářivě na obzoru a ve sféře nad ním zaduněl zpěv, jako když miliardy lesklých a jiskřivých plášťů se pohybuje ve vzduchu. Světlo proniklo nad pahorky a vlny slunečních paprsků zaplavily náhle moře stromů, které se vynořily se svým stříbřitým leskem ze stínu noci. Ozvaly se ptačí hlasy a chladný vítr uchopil spící stromy a zatřásl jimi.
Podivuhodně hučící varhanní koncert rozšuměl se nad probuzenou osamělostí lesa. Započal ve veliké dáli, jakoby přinesen slunečními paprsky.
Vůně lesa stoupala již opět vzhůru a neměla v sobě již ničeho omamného. Nepřehledné houfy silných ptáků s pestrým peřím blížily se přes pahorky a usedly do vlnících se korun stromů. S údivem sledoval Hjalfdar tento živý obraz, tak změněný v několika minutách. Bouřlivé výkřiky umlkly. Zvířata zdála se mlčky naslouchati ptačímu shonu. Zato ptáci byli tím živější. Hjalfdar musel myslet na léčku, kterou objevil včera v korunách stromu.Náhle pozvedl s údivem napjatě hlavu. Směrem k jihu, na svahu nejvyšších skupin pahorků zachvátil jakýsi divoký pohyb koruny stromů, jakoby tam nahoře byla vypuštěna jakási armáda a dlouhou řadou pospíchala lesem.
Bouřlivé pohyby stříbrošedých vrcholků opisovaly stezku, která se rychle blížila k Hjalfdarovi. Že by to byl lovec, který pospíchá po staré stopě ke své léčce? Jaká je to asi bytost, která tu žije v lese s divokostí a silou zvířete a lstivostí lovce?
Rychlým během blížilo se vlnění vrcholků stromů. Hjalfdar slezl opatrně dolů, aby mohl pozorovat blížící se zvíře. Za okamžik ustrnul nad tím, co tu viděl přicházet.
Byl to člověk? Byl to chlupatý obr, opice či démon?
Země se chvěla pod těžkým, širokým krokem velikých nohou. Jediný hmat ohebných, dlouhých a chlupatých rukou do větví, zatřásl jimi a zlomil je. Ohýbal nejsilnější koruny stromů.
Náhle se v prudkém běhu zastavil a pozvedl mocnou lebku, jež byla zarostlá lesem chlupatých vlasů. Dvě pichlavě černá, slídivým pozorováním jiskřící malá očka rozhlížela se kolem. Malé, nahoru zašpičatělé lidské uši seděly hluboko na veliké, podlouhlé lebce. Obrovská, tesáky ozbrojená ústa podobající se více nějaké tlamě, byla spojena se stlačeným nosem a široce rozevřenými nozdrami. Mohutná lebka, jejíž nízké dozadu ubíhající čelo bylo brázděno vráskami, seděla pevně na nízkém krku mezi dvěma chlupatými rameny.
Týl lesního muže byl tlustý a svalnatý. Tělo však pružné a štíhlé. Jeho vysoké nohy byly jako sloupy, které však nebyly drženy vzpříma, nýbrž podle způsobu opic a pohyboval se chvílemi proto také po čtyřech.
Ošklivá tlama vyrazila ze sebe řev jako výstrahu pro druha a oznámení boje nepříteli. Kde byl nepřítel? Cítil ho, ale neviděl.
Netrpělivost, úzkost a krvežíznivost jevila se v jeho vyzařování jako oheň. Hjalfdar dosud nikdy neviděl takové strašlivé vyzařování.
Jakýsi udušený plamen zdál se třepetat v tomto těle. Duchovní plamen?
Nevyvinutý a uhaslý byl zárodek v této nádobě, kalný, bytostnému vzdálený a odkloněný, duchovnímu uzavřený, tupý a zvířecí, tak vypadal lesní člověk.
Zvíře čichalo krev a maso. Jeho oči žhnuly jako uhlíky. Vyrážel ze sebe zvuky svědčící o bojovnosti a krvežíznivosti, avšak oslepen držel si chlupatou ruku před očima.
Hjalfdar vysílal myšlenky obrany a silné paprsky síly jeho ducha pronikaly dolů jako meče, pod nimiž se zvíře choulilo. Tu viděl maličkou, zhasnutou blízkou jiskřičku rozžhaviti se ve zvířeti, jiskru, která byla jako stejnorodá s ním. Jak to mohlo být ? Hjalfdar se ulekl. Co máš ty, Hjalfdare společného s tímto zvířetem ?
Pro Hjalfdara bylo to veliké rozechvění. Přemýšlel, hledal, chtěl pomoci a nemohl najíti žádnou cestu. Zachránit ? Co chtěl zachránit ? Jiskru duchovního původu ?
Pro Hjalfdara bylo toto setkání rozechvívajícím, bičujícím prožitím, pro zvíře ničím.
V kruhu bytostného působení bylo uzavřeno a udržováno dole připoutaností na hmotu. Opustilo původní určení vydáno životu v přírodě a bylo blízko zhasnutí jiskry.
Hnalo je to také pryč z Hjalfdarovy blízkosti. Plno vzteku obracelo svoji tvář vzhůru, zatím co mocné tělo se schýleno vzdalovalo. Pak s velikou horlivostí sledovalo dále stopu, po níž šlo včera. Hjalfdar se však díval ze shora spíše na vzdalujícího se člověka a uvažoval, co by měl dělat.
Měl osvobodit tuto jiskru dříve než odumře? Ohromná touha a neklid jemu cizí ho zachvátily. Naplňovala ho bojovnost jako kdysi, když stál proti zvířatům divočiny, proti medvědům a ještěrům. Zničení ! Mělo to být? Měl osvobodit žhnoucí jiskřičku?
Zachvátila ho nepochopitelná touha po činu a žádost sledovati zvíře dále.
Mohlo to trvati hodinu, než se lesní muž vrátil. Hjalfdar sledoval znovu jeho cestu, jsa poháněn nepopsatelným tlakem.
“ Hjalfdare, vidíš smutné divadlo úpadku,“ pravil hlas.“ Brzy tě zavede cesta do říše zrůd, dříve než se naplní jejich zánik.“.
Bytostné tkalo opět kolem Hjalfdara a vedlo ho. Přesto však měl starost. Měl jíti touto stezkou k divočině sám? Chtěl pohlédnouti do života těchto zvířat, která kdysi přijala zárodek ducha, svítící jiskru ve správně vyvinutém stadiu jemnohmotně čisté nádoby, avšak v pudovém životě se neudržela na původní výši.
Hutnější, tupější a kalnější staly se tyto jemné obaly a tělo nevyvíjelo se k lidskému, nýbrž dále zpět k prazvířecímu. Byli to bytostní vůdcové, kteří jeho, Hjalfdara, nechali prožíti tento děj. Nyní věděl, že se tak muselo stát.
Kde žijí mnozí tito lesní lidé a jak? Živá, badatelská touha zatlačila v Hjalfdarovi původní úvahy. Dobře věděl, že stojí v silném spojení se všemi pomocníky, nechal se hnáti směrem jeho chtění. Hjalfdar nemyslel již na své průvodce, neboť nebyl přece sám, když slezl ze svého vyvýšeného sedadla a šel znovu po stopě obyvatel lesa. Bylo ještě časně, když dospěl asi hodinu poté na okraj výšiny s řidšími řadami stromů a díval se do mírně zvlněných dálek nekonečných lesů, z nichž přišel. Úzké postranní údolí jej velmi přitahovalo. Spatřil tak skalní formace ze třpytivých hornin a na sebe narovnané obrovské balvany, jakých dosud neviděl. Malé, nahoru se táhnoucí údolí, jež končilo hlubokým vodopádem, bylo naplněno osamocenými stromy a navršenými balvany. Černošedé zdi, které se tu tyčily do výše, připomínaly Hjalfdarovi jakési hnízdo postavené ptákem.
Něco podobného nevybudovala přece příroda, pravil si a zavrtěl světlou hlavou, jejíž vlasy se podivuhodně odrážely od obličeje dohněda opáleného.
Lidské dílo to také nemůže být. K tomu bylo přece jen obrovsky hranaté a chmurně divoké jako vzdorný hrad.
Co to však bylo ?
Za zdmi a mezerami se to hýbalo. Chlupaté kožichy dívaly se přes nestejnoměrně obranné zdi. Proč tu byly postaveny ?
Keď ľudstvo kráča po ceste k vyššiemu vedomiu a nášmu novému, odvážnemu svetu, panuje zdesenie, zmätok a určitý strach z neznámeho. Je to pochopiteľné, a preto máme armádu Pravdovravcov, ktorí uvoľňujú realitu, ktorú treba spoznať na rozdiel od dezinformácií a porna strachu, ktoré rozsievajú prisluhovači temna.
Ako povedal Q a iní: „Keď viete, viete.“ Keď je vaša verzia Pravdy a toho, o čom je vojna a ako bude prebiehať, ako aj toho, čo prinesie naša budúcnosť, hlboko zakorenená vo vašej duši, nepotrebujete neustále uisťovanie alebo „zachraňovanie“. Toto poznanie pochádza z dlhoročného výskumu a sledovania vývoja „Plánu“. Vyžaduje si to „logické myslenie“. Nie nadarmo ho nazývame „Q Mapou“. Múdre rady a reálna kontrola minulosti boli dôležitými ukazovateľmi v tých rokoch kvapiek Q; nášho vojenského spravodajského zadného kanála.
Povedali nám, kam sme sa ako rasa dostali bez toho, aby sme o tom vedeli, o neskrývaných zločinoch páchaných za našimi chrbtami a o zákerných taktikách, ktoré psychopatickí predátori používajú v boji proti Bohu, vesmíru, légiám anjelov a ochrancov, ktorí usilovne zabezpečujú naše isté víťazstvo nad temnotou.
Napríklad… nedávno sme sa dozvedeli, že bohatý priateľ Donalda Trumpa kúpil Poštovú službu Spojených štátov. Tomu môžem ľahko uveriť, pretože v posledných dvoch týždňoch poriadne pokazili vyzdvihovanie pošty pre našu domácu firmu.
Zvykli vyzdvihovať uprostred dopoludnia a bolo veľa dní, keď ešte neprišli do 16.00, a boli aj také dni, keď nevyzdvihli vôbec a ja som ich musela osobne odniesť na poštu pred uzávierkou.
Zdalo sa, že na trase pracujú rôzni ľudia a viacerí agenti, len aby to stihli akokoľvek, a opakované telefonáty na správu pošty nič nenapravili – len potvrdili, že sa nedodržal protokol. Posielali oznámenia o vyzdvihnutí a naskenovaní balíkov do systému, keď ešte ležali na našej verande, takže to bol chaos, ktorý mohol byť dôsledkom výkupu, reštrukturalizácie a všetkého, čo s tým súvisí.
Pochybujem, že v tejto chvíli existuje niekto, kto verí, že očista a generálna oprava planéty sa môže uskutočniť bez problémov. Dôvody sú zvyčajne buď výhovorky temných, aby zakryli skutočnosť, alebo krycie príbehy Bielych klobúkov, aby všetko udržali pod pokrievkou, kým nebudú pripravení zverejniť to.
Mnohí sú znepokojení a znepokojení z DEW [zbrane s usmernenou energiou], ktoré sa zrejme použili na založenie požiarov v Texase, na Maui, Havaji, v Paradise, Kalifornii, Acapulcu, ako aj v Lyttone v Britskej Kolumbii a Fort McMurray v kanadskej Alberte a pravdepodobne aj na ďalších miestach, ako je Grécko, o ktorých sme v priebehu rokov informovali.
Kapitán Kyle s Jenni v piatkovom podcaste Revival of America uviedol tieto lasery do kontextu ako obmedzenú technológiu. Máme jasný dojem, že to, čo má Aliancia k dispozícii, pokiaľ ide o technológie a zbrane, je úplne v inej kategórii, že je to také pokročilé. Ako civilistom sa DEW zdajú byť strašným nástrojom, ktorý môže spôsobiť úplnú devastáciu a značné straty na životoch. Pravdepodobne neexistuje žiadny spôsob, ako sa s tým skutočne zmieriť.
Uvedomme si, že prebieha vojna a darebácke sily môžu v ojedinelých prípadoch konať. Biele klobúky sa zameriavajú aj na prebudenie spiacich tým, že im „ukážu“, čo plánovali urobiť s Ľudstvom. Na tejto planéte bude oveľa živšie, než sa podľa zvuku upokojí, pretože psychopati sú obkľúčení a tí, ktorí sa držia svojej predpojatosti normálnosti, sú vytrhnutí zo snenia a náhle vsunutí do temných dní tejto vojny, ktorá je psychologickou operáciou.
Zvládneme to, a to oveľa ľahšie ako tí, ktorí nevedia nič o tom, čo sa deje v zákulisí. Vedomosti sú moc a mali by nám umožniť zostať mimo strachu. My, vyvolení v istom zmysle, sme tu, aby sme boli svedkami vykrvácania kultu, ktoré presahuje hranice toho najhoršieho, čo si kto dokáže predstaviť. Skazili Stvorenie. Zvrátili vedu a všetko dobré a krásne, ale všetko sa napraví, a to spôsobom, aký sme si nikdy nedokázali predstaviť.
Zatiaľ je čas poučiť masy o tom, ako blízko sme boli k úplnému zániku. zdroj
Celkom štandardná streda v roku 2024:
-Bidenov režim poslal na Ukrajinu ďalších 300 miliónov dolárov v zbraniach -USA priznala, že Haiťania plánujú utiecť po mori na Floridu, aby unikli kanibalským gangom, ktoré ovládli krajinu -Biden spáchal zločiny, z ktorých obvinili Trumpa
Spätný pohľad do roku 2010
Clintonova nadácia mala na starosti vyše 13 miliárd dolárov pomoci na obnovu Haiti. Bill Clinton použil frázu „vybudovať Haiti späť lepšie“.
Haitčania tieto peniaze nikdy nevideli a teraz ich krajine vládnu kanibalské gangy. Toto majú na mysli demokrati, keď hovoria „vybudovať lepšie“. Nezáleží im na pomoci ľuďom v núdzi. Zaujíma ich len vlastné obohacovanie pod rúškom „zahraničnej pomoci“.
Všetky peniaze išli dodávateľom spriazneným s Clintonovou, ktorí ich prostredníctvom darov a iných prostriedkov nakopili späť Clintonovcom. Clintonovci zničili Haiti a životy miliónov ľudí, a to všetko pre svoj vlastný zisk. Stav tejto krajiny je priamym dôsledkom ich chamtivosti a podvodu.
Rovnaký plán majú aj s nami.
Trump si oficiálne zabezpečil dostatočný počet delegátov na získanie nominácie GOP! Pokusy hlbokého štátu zmariť Trumpovu kampaň zlyhali. Ak nedôjde k drastickému zvratu udalostí, Trump vyhrá. Ich jedinou šancou je podvádzať. Majú 7,5 mesiaca na to, aby konali. Čo to bude?
Platformy slobody slova predstavujú existenčnú hrozbu pre štátny aparát kontroly mysle. Pokiaľ máme možnosť čeliť ich propagande, nemôžu kontrolovať verejné vnímanie. Toto nie je o Tik Toku. Ak chcú vyhrať rok 2024, musia odstrániť X a Rumble.
Zvážte časovú os:
Bidenov režim práve nasadil všetky prostriedky, aby zabránil Trumpovi dostať sa do volieb, a neuspel. Predpokladá sa, že Trump vyhrá.
Teraz chcú močiarne krysy prijať zákon, ktorý by Bidenovi dal právomoc kontrolovať tok informácií na sociálnych sieťach.
Hlboký štát je v zúfalom režime. Hľadajú akýkoľvek uhol pohľadu, aby pred novembrom zmenili kalkul. Jediný spôsob, ako sa im môže podariť ukradnúť voľby, je, že nám vyrežú jazyk, ako to urobili naposledy. Musia získať späť svoj monopol na naratív a verejné vnímanie.
Idú si po X. Nemýľte sa. Myslíte si, že im naozaj záleží na tom, aby Čína získala naše údaje? Nechali Čínu lietať nad nami sledovacími balónmi bez následkov. Predávajú naše štátne tajomstvá zahraničným protivníkom. Hillary mala štátne tajomstvá na serveri vo svojej kúpeľni… Joe Biden mal štátne tajomstvá vo svojej garáži…
Toto nie je o Tik Toku alebo Číne. Ide o zasahovanie do volieb a boj o moc nad tokom informácií. Nechytajte sa na návnadu. MAGA GOP by nemala prijímať nič, kým sa Trump nevráti do úradu. Stačí zachovať status quo, udržať si pozíciu a Trump vyhrá. Držte tú prekliatu líniu.
Sme uprostred informačnej vojny, ktorú vyhrávame, a republikáni chcú dať Bidenovi právomoc označiť Elona/Trumpa za „pod kontrolou zahraničnej osoby alebo subjektu“ (Putin/Rusko). Prinúti ich predať Pravdu sociálnu a X, práve v čase volieb. Toto je ďalší hoax o zasahovaní do volieb a republikáni sa chytajú na návnadu; na háčik, šnúru a do vody.
Spomeňte si, ako všetky sociálne médiá neprávom cenzurovali príbeh o laptope Huntera Bidena… A falošne tvrdili, že ide o „ruskú dezinformáciu“… čo zmenilo vnímanie verejnosti a hlasy miliónov ľudí… Zúfalo sa snažia získať túto moc späť, pretože ak ju nebudú mať, prehrajú.
Tak ako MSM oblbuje slobodomurárov s „Ruskom, Ruskom, Ruskom“, stačí, keď budú kričať „Čína“, a konzervatívci sa s radosťou vzdajú vlastných slobôd. Len ovce inej chuti, ktoré naletia na iného strašiaka.
Potrebujem, aby všetci pritvrdili.
Hlboký štát má 7 mesiacov na to, aby zvrátil situáciu a zabránil Trumpovi získať späť svoj úrad. Ak nie, hrozí im zánik. VŠETKO, o čo sa odteraz do novembra pokúsia, je len trik, ktorý im má pomôcť vyhrať. Nenechajte sa nachytať. Zostaňte chladní. zdroj
🥁 – tak sa panáčik dočkal – konečne príde jeho veľká chvíľa 😎
📝 Plán vysielania duelov Prezident 2024: Predvolebná diskusia:
➡️ v nedeľu 17. marca 2024 o 13:00 hod. – Ján Kubiš vs. Krisztián Forró – moderuje Martin Prôčka
➡️ v pondelok 18. marca 2024 o 17:00 hod. – Štefan Harabin vs. Igor Matovič – moderuje Gabriela Kajtárová
➡️ v pondelok 18. marca 2024 o 20:30 hod., hlavná diskusná relácia – Peter Pellegrini vs. Ivan Korčok – moderuje Michal Kovačič
Všetci kandidáti dostanú rovnaké základné tematické okruhy, na základe ktorých bude prebiehať diskusia s otázkami kladenými moderátorom alebo moderátorkou. Každý z kandidátov bude mať k dispozícii rovnaký 20-minútový časový priestor strážený časomierou, naživo dostupnou divákom aj kandidátom v štúdiu, a na záver diskusie možnosť počas jednej neprerušovanej minúty samostatne prezentovať svoj volebný program, resp. osloviť svojich voličov. zdroj
Volajte Majerského, ten & KDH podporujú Korčoka. „Registrované partnerstvá by spoločnosť uniesla, povedal prezidentský kandidát Ivan Korčok s tým, že by zákon o registrovaných partnerstvách pre páry rovnakého aj opačného pohlavia podpísal. „Neuniesli by ho podľa mňa niektorí politici,“ dodal. (rtvs)“
Únia vďaka intervencii našej novej vlády zrušila sankcie voči jedinému občanovi členského štátu únie – občanovi Slovenska – Jozefovi Hambálkovi.
Navyše, sankcie boli uložené na základe vyfabrikovaných „dôkazov“ – postačili na to, a teraz sa podržte – úryvky z novinových článkov nejakých redaktorov. Také, aké hoc aj zajtra môže hocikto napísať aj o vás, alebo o hocikom.
To všetko bez akéhokoľvek práva na obhajobu. Bez práva na spravodlivý proces. Len tak zo dňa na deň vypnutím totalitného gombíka. Teda porovnateľne ako v najhoršej africkej diktatúre.
Toto robí s našimi občanmi únia, čo inak kade-tade píše nasladlé a pohoršené nóty o údajných porušeniach právneho štátu.
Tento človek mal zmrazený kompletne celý majetok. Nenávratne mu zlikvidovali podnikanie so stovkami zamestnancov. A napokon nik ani dodnes na ministerstve obrany nevie, na základe koho podania, boli tieto zdrvujúce sankcie voči občanovi členského štátu únie uložené.
NESTAČÍ RADOSŤ A NESTAČÍ OSPRAVEDLNENIE
Tu nestačí iba radosť z víťazstva zdravého rozumu, ku ktorému by mimochodom celkom určite nedošlo pri inom výsledku našich volieb.
Tu nestačí nejaké ospravedlnenie.
Nasledovať musí exemplárna satisfakcia, ktorá mu nielen nahradí všetky materiálne škody, ale aj v plnej miere všetku ujmu, ktorú tým v necivilizovanom prostredí „právneho štátu“ Európskej únie utrpel. zdroj
add1- ALE – zaroven pozor, len cmuchame odkaz2zdroj
🌾 Video na podporu českých zemědělců a proti zelenému šílenství se stalo virálním na sociálních sítích. Video zveřejnil bloger Vidlák. zdroj
ORBÁN V OSTROM PREJAVE VYZVAL NA VZBURU PROTI BRUSELU! Maďari dostali miesto mieru vojnu a miesto bezpečnosti kritiku právneho štátu! odkaz
🇦🇹 RAKOUSKO: Jak neutrální Rakousko skutečně je?
Poté, co americký transportér zablokoval dálnici A1, by možná bylo dobré znovu upozornit: Rakousko je dopravní trasou pro aktuální cvičení NATO. To je oznámeno zcela otevřeně a hrubě.
„Grand South“ se koná od 26. dubna do 18. května. Výsadkáři NATO jsou přepravováni přes Rakousko do Maďarska a Rumunska. zdroj
Polští farmáři chtějí znovu zablokovat nejdůležitější hraniční přechod do Německa. Nejen na 24 hodin jako minule, ale na tři a půl dne. zdroj
NOVINKA: „Uniklé“ záběry ukazují, jak vědec společnosti Pfizer přiznává, že technologie mRNA ve vakcínách existuje už 50 let a že se o ní vědělo, že má vedlejší účinky, které neumožňují, aby prošla klinickými zkouškami.
Uniklé nahrávky obsahují rozhovor z 6. října 2021 s Kanwalem Gillem, hlavním vědeckým pracovníkem společnosti Pfizer, který diskutuje o etických důsledcích zavádění experimentálních posilovacích injekcí.
„Neměli jsme tušení, jak to bude vypadat. Vakcíny MRNA existují již 50 let, ale nic se nedostalo do klinických zkoušek, protože o MRNA bylo známo, že mají vedlejší účinky.“
„Pouze u Johnson Johnson se rychle zjistil nežádoucí účinek, že je tam sraženina, ta sraženina, která se děje u Johnson Johnson. Ale jinak jsou mRNA a LNP velmi záludné. Myslím, že stále ještě nevidíme mnoho podobných obrovských komplikací,“ zdroj
🇷🇺 V ruských regionech začaly prezidentské volby. Volební místnosti budou otevřeny od 8.00 hodin. Poprvé budou volby trvat tři dny – 15., 16. a 17. března. zdroj
Animovaný seriál VELKÁ ŠESTKA. Synek mi přišel ukázat z Tiktoku ústřižek seriálu. Zastavil obrazovku a ptal se mě, jestli vidím něco zvláštního. Zírám na to, nevidím nic. Protože to nesleduju, nevím…. Tak mi to vysvětlil. Chlapec vlevo na obrázku má na tričku vlajku transgenderů a v ukázce ukazuje krabičku s asi vložkami (?) a říká: „Používám tyhle s křidélky.“ Mít dneska malý dítě, tak mu pouštím jenom krtečka a to ještě jen některý díly, fakt že jo. zdroj
To je šialené🤯… Myšlienka, že obmedzenie spotreby prírodných potravín a konzumácia väčšieho množstva spracovaných potravín je riešením klimatických zmien, je smiešna… Nedávna analýza životného cyklu od White Oak Pastures ukázala, že regeneračné mäso je uhlíkovo NEGATÍVNE, zatiaľ čo rastlinné mäso je uhlíkovo POZITÍVNE…
Stovky tisíc rokov sa ľudia vyvíjali vďaka jedinečným živinám, ktoré sa nachádzajú výlučne v živočíšnych potravinách… Ak vám skutočne záleží na vašom zdraví a zdraví planéty, podpora regeneratívneho poľnohospodárstva je kľúčová…
Moje veľmi zvláštne sny ma priviedli k hodnoteniu a zamýšľaniu sa nad dianím v každodennosti posledných dní. No a prišla som na to, že posledných pár dní sú pre väčšinu ľudí okolo mňa riadne náročné. Pokúsme sa ten svet predstaviť ako takú rozprávku, kde máme dobro a zlo. Keďže rozprávky asi prirodzene vychádzajú zo života, pokúsme sa teda pripustiť, že s našimi životmi tieto dva princípy budú „operovať“. A teraz nemám na mysli zlo ako zlodejstvo, nenávisť a iné ťažké veci. Pozrime sa na obyčajné smútky, strachy, neistoty, hnev, nerozhodnosť, zúfalstvo, či beznádej. To sú prežitia, ktoré každý deň „vyžarujeme“ do okolia a tým jednoducho DOBROVOĽNE podporujeme „temný princíp“ a odvádzame životodarnú silu a energiu, ktorú dostávame zhora na svoj radostný život – do kanála a nevyužívame ju na to, na čo máme – na vlastnú radosť, na vlastný pokoj, iným na pomoc, či radosť – ale v „radostnej službe“!!!! Nikdy nie v obetovaní sa na úkor seba – lebo vtedy aj keď sa to javí ako svetlý princíp, ale je to temný princíp. My idem trpieť, my sa ideme obetovať – my sme síce „naučení – tak to má byť, tak to je správne“ – treba trpieť, obetovať…. najlepšie všade …., ale je to len podpora temného princípu a nie svetla, aj keď sa to môže javiť opačne. Hodnotné a správne je len to, čo robíme v RADOSTNEJ SLUŽBE.
Teraz nemám na mysli cestu života, ak sa chceme v niečom zlepšovať a meniť – keď kráčame za svojimi snami a cieľmi – tam je prirodzené, že musíme ale hlavne v prirodzenosti budeme „strádať, lebo niečo meníme a to “bolí“ (my sa v niečom novom „rodíme“), tam je nutné priniesť obetu svoju vlastnú pre vyšší cieľ, takže toto obetovanie s vysokým cieľom a úmyslom nemám na mysli. Dotýkam sa tých našich „naučených obiet“, kedy sa nakoniec zotročujeme sami a sami sa stávame obeťou situácie, okolností a pod. Ale nezabúdajme, že často to je len vlastným pričinením – len sme si tú „cestu do pekla“ nevšímali, nevideli sme križovatky, smerovníky, ani žiadne upozornenia. NEBOLI SME DOSTATOČNE BDELÍ A VNÍMAVÍ. Jednoducho sme brali to, čo prišlo do cesty – bez hodnotenia a videnia dôsledkov. A často, keď sa potom ocitneme na dne, sme prekvapení kde sme to, ako som sa tu mohol/mohla ocitnúť???. A hrabať sa z týchto emočných nížin je riadne náročné.
Cesta až tam nie je rýchla, je to pomalé a cielené odvádzane z pravej cesty, rôznymi úskokmi, lesťami, pascami, ktoré nám pripraví temný princíp. Ten má tendenciu sa „prezliekať“ za svetlo za pomoc za obetu, za dobrý skutok, za ľútosť (nie súcit, ktorý je svetlý) a pod…
Tvári sa že je svetlo a je to tma, „obeta“ so strádaním skrytá za pomoc, neviazanosť a ľahkovážnosť prezlečená za radosť, „bezproblémovosť“ a odľahčenie prezlečené za plytkosť postrádajúce hĺbku (v konečnom dôsledku po určitom čase tá nesprávne zvolená bezproblémovosť prinesie problém na problém a už sme zamotaní…, neboli sme bdelí a „nevideli sme dopredu dôsledky“)
Takto pracuje temný princíp a my dobrovoľne počúvame a on nás tak pomaličky pomaličky odvádza tak kde potrebuje, no a my si to v tom zhone každodennosti, či obyčajnosti, a tých tisíc rozhodnutí, ktoré musíme urobiť ani nevšimneme. Až nakoniec sa ocitneme niekde na dne – a kladieme si otázku, ako sa to mohlo stať???
Z vlastných prežití i tých ľudí okolo mňa musím konštatovať, že „temný princíp“ poriadne „zdvihol hlavu“ a „útočí“ – veľmi šikovne a veľmi inteligente sa pokúša zvádzať z cesty … Za posledné tri dni som to videla u úplne všetkých ľudí, ktorí mi prišli do cesty, nenašiel sa ani jeden… I sama na sebe vidím, aké „skryté myšlienky“ používa na zneistenie – na zastavenie – na odvedenie a pod.
Ako sa to prejavuje? Nahovárania typu: „nechoď tam, je to zbytočné“ „nepíš, lebo… „ „aj tak Ti nič nepomôže“ „načo tam chodíš aj tak…“ „neukončuj to, veď je to jednoduchý krásny život, čo viac chceš?“ „aj tak nedosiahneš to čo chceš, tak sa uspokoj s tým, čo máš“ „nebuď si nikým a ničím istý/á“ „to čo chceš nie je možné – to sa nedá“ „už nikdy….“ „ale veď…“
Ovláda a paralyzuje nás strachom – to je jeho najúčinnejšia zbraň. Vtedy sedíme dumáme nekonáme nehýbeme sa a „kysneme“ zvnútra. Bolia nás žalúdky, bolia nás duše, bolí nás …. a nakoniec skonštatujeme Ja neviem…. a najjednoduchšie je pred tým „zutekať“…. do práce, za zábavou…, ale i to pomôže len na chvíľu a čo potom???
Prosme o svoju bdelosť, ostražitosť i uvedomenie, aby sme vedeli rozlišovať úskoky „temna“ a rozhodovali sa podľa svojho citu – svojho vnútra a nie pod vplyvom myšlienok plných strachu, neistoty, či ľahkovážnosti. Nebojme sa robiť i chyby, lebo, ak sme bdelí, ihneď nám situácia chybu ukáže a my sa môžeme vrátiť a chybu opraviť . Len to nenechávajme zájsť ďaleko – lebo čím dlhšie- tým ťažšie – zvyk, ľútosť, nerozhodnosť, obviňovanie, neláska k sebe a pod. – to sú potom dôsledky.
Ovláda a paralyzuje nás strach, tak konečne zhoďme bremená zo svojich pliec. Osloboďme sa od tlaku, ktorý je na nás vyvíjaný a buďme vnútorne slobodní, dovoľme si všetko, môžeme všetko, len buďme ostražití a bdelí , nie ustráchaní!!! A hlavne KONAJME!!!! (s vysokými a svetlými cieľmi).
Viem, že je to ťažké ale nie nemožné, tak sa snažme, skúmajme a buďme v strehu nie v strachu. Ak sme v strehu sme si istí sebou i tým, kto a čo za nami podporujúco stojí a tak to má byť…
Krásny deň plný sily odhodlania a hor sa do boja ….
NEDOVOĽME aby nám vzal ani kúsok radosti, ani kúsok istoty ani kúsok viery, strážme a udržujme svoj vlastný oheň.
Isabela z Tarot by izabela a Gary - alternative interactions ke kvalitě kupovaného jidla,... NE ~ Zlomení kouzla strachu –…
Ať už ty zrůdy táhnou do pekel
Alliance Update: The Imminent Global Changes Have Begun | THE DISCLOSURE DEADLINE https://youtu.be/IZMuG21v2To ismael perez k odhalení UFO, mimozemského života,……
The Hanta Virus - A new Plandemic? - A reading with Crystal Ball and Tarothttps://www.youtube.com/watch?v=Npvt-KDbbLE isabela k "novému viru", o…
Pomozte Veronice a jejím dvěma dcerkám udržet bezpečný domov https://donio.cz/pomoc-veronice-a-jejim-dcerkam-a-manzelovi Bohužel nás zasáhla ta nejkrutější zpráva. Veronice byla diagnostikována rakovina…
Páči sa ti, čo tu čítaš v oblasti duchovných článkov a dáva ti to zmysel? Klikaj na duchovneposolstva.sk, kde nájdeš duchovný chlieb pre svoju dušu :) ⬇️
a tak to má byť…
Isabela z Tarot by izabela a Gary - alternative interactions ke kvalitě kupovaného jidla,... NE ~ Zlomení kouzla strachu –…
Ať už ty zrůdy táhnou do pekel
Alliance Update: The Imminent Global Changes Have Begun | THE DISCLOSURE DEADLINE https://youtu.be/IZMuG21v2To ismael perez k odhalení UFO, mimozemského života,……
The Hanta Virus - A new Plandemic? - A reading with Crystal Ball and Tarothttps://www.youtube.com/watch?v=Npvt-KDbbLE isabela k "novému viru", o…
Pomozte Veronice a jejím dvěma dcerkám udržet bezpečný domov https://donio.cz/pomoc-veronice-a-jejim-dcerkam-a-manzelovi Bohužel nás zasáhla ta nejkrutější zpráva. Veronice byla diagnostikována rakovina…