Príliš veľa práce a málo radosti.. Každý deň je novým poznaním

Príliš veľa práce a málo radosti.. Každý deň je novým poznaním

Dnešné ráno som sa zase niečo nové naučila 🙂 a to,
že téma radosti a OD PÚŠŤANIA je tak dôležitá, že zatiaľ nie je nutné nič iné riešiť. Naozaj sa potrebujeme naučiť tieto veci žiť a preto úloha dnešného i najbližších dní :
„žitie v prítomnom okamihu, uvedomujeme si čo robíme, ako robíme, prečo robíme, aké to má dôsledky pre nás a aké pre naše okolie a radostne kráčame každou minútou svojho života bez zaťažení, ublížení, lebo som ich pustil/a (odpustil/a). Tým pádom nekráčame ale radostne LIETAME životom“ 🙂 .
Dávajme pozor, aby sme sa príliš nezahltili prácou a povinnosťami.
Spomaľme tempo, nič nám neutečie,
učme sa poprosiť o pomoc,
prijať pomoc od iných,
(láskavo) rozdeľovať prácu.
Nekričíme, nevrčíme, nedirigujeme ale nechajme iných vyniknúť, sú rovnako jedineční, dajme im priestor, pochváľme ich – oni budú šťastní a urobia dvakrát toľko a rýchlejšie – stačí len MILÉ, LÁSKAVÉ, CITU PLNÉ SLOVO (zdá sa to také jednoduché a napriek tomu, žijem tak? 🙂 ).
Snežme sa, aby bol vyvážený náš pracovný i osobný život, aby nebol porušený zákon rovnováhy. Dávajme pozor, aby sme neboli „posadnutí“ prácou a povinnosťami.
Zhora sa od nás žiada RADOSTNÉ tvorenie, RADOSTNÉ žitie.
Všetko, čo je nasilu, nemá žiadnu váhu (trošku má 🙂 – lebo každá snaha je odmenená 🙂 ), ale:
Máme naozaj dospieť k zrelosti,
aby sme všetko robili z RADOSTI 🙂 .
Radostný CITU PLNÝ DEŇ bez povinností 🙂 . Dnes nie je nič čo musím, len to čo chcem 🙂 . Užívajme si a lietajme 🙂 .
Tatiana

Zdieľať článok

Používanie slova NIE-NE

Používanie slova NIE-NE

Zamysleli ste sa niekedy nad tým, ako často používame záporné slovíčko NIE (NE) ? A to dokonca aj v prípade, kde ho vôbec nepotrebujeme použiť. Napríklad chcete niekoho pozvať na kávu a položíte mu otázku: „NEdáš si kávu?“ Pritom sa ho chceme opýtať, či si kávu dá. Alebo chceme niekomu povedať, aby šiel opatrne, no povieme „NEspadni“. A podobným spôsobom sa vyjadrujeme často. O čo tu ide?

Naša reč, náš jazyk sa rôznymi vonkajšími vplyvmi neustále formuje. Ustupujeme rôznym trendom, ako to je aj v súčasnosti, keď čím ďalej, tým viac vnášame do bežnej reči anglické výrazy. V minulosti to boli nemecké výrazy, predtým maďarské atď. A medzitým sme si ani nevšimli, ako do nášho jazyka vniklo vyjadrovanie pozitívnych procesov cez negatívne slová. Čo sa tým mení?
Používame obrazovú myseľ, myslíme v obrazoch. Naši predkovia slovami tvorili, vytvárali pozitívne obrazy, lebo vedeli, že vytvorením obrazu sa vyjaví reálny proces aj v našom JAVnom svete. Uvediem príklad:
Dieťa sa šplhá po strome. Otec ho podporí slovami:
„Opatrne. Pozoruj akého konára nad sebou sa môžeš chytiť a na ktorý konár pod sebou sa môžeš postaviť. Buď pozorný, takto sa dostaneš až na vrchol stromu.“ – vytvára sa obraz jednoduchosti zdolania cieľa. No hlavne že sa dá dostať až na vrchol.
Dnes? Často počuť slová:
NEspadni. Prečo si tam liezol, veď spadneš. NEchoď vysoko, dolámeš sa. NIE že sa Ti šmykne noha, alebo ruka.“ – vytvára sa tým obraz pádu. Nezdolania cieľa. A toto robíme vo všetkom. Uvedomujte si svoju reč!

Procesné Sily Tvorenia reagujú na naše vyslovené myšlienky, aj na naše opakované myšlienky, ktoré svojim opakovaním potvrdzujú vytvorený obraz v Mysli. Myseľ je nástroj. To by si mal každý uvedomovať. Nástroj na Tvorenie. Takže namiesto NEutop sa, povedzme – preplávaj to, namiesto NEspadni, NEporež sa, NEublíž si, NEzabi sa, povedzme radšej – buď opatrný, dávaj si pozor, to zvládneš, verím ti.

Slovo NIE – NE je výrazom ODMIETNUTIA OBRAZU, ktorý nám niekto podsúva. Na to sa má používať. No nás „niekto“ naučil používať slovíčko NIE – NE ako predponu pred tvorený obraz, čím úplne neguje tvorenie toho, čo chceme dosiahnuť. A nie len neguje, ale tvoríme tým pravý opak. Preto si dávajte pozor na NEbojím sa, NEmám strach, NEochoriem, NEbuď smutná, keď tým chcete povedať: Mám odvahu to urobiť. Som zdravý. Usmej sa. Ver mi.

Vráťte sa naspäť k vedomému tvoreniu,
k tvoreniu obrazov toho, čo chcete,
namiesto obrazov toho, z čoho máte obavy.

To je prvý krok k vedomému žitiu.
MYSLÍM NA TO, ČO CHCEM
(nie na to, čoho sa obávam).
Takže nabudúce, ak budete chcieť vysloviť:
NIE som blázon.“ – povedzte: „Viem čo mám robiť.“
NEopakuj vždy to isté.“ – povedzte: „Zmeň to.“
NEmal by si to robiť.“ – povedzte: „Prestaň s tým.“
NEchoď tam.“ – povedzte: „Zostaň so mnou.“
NEver im.“ – povedzte: „Prever si to.“

Takže ešte raz.
NEmyslite na to, čoho sa bojíte.
MYSLITE NA TO, ČO CHCETE dosiahnuť.

Zdroj

Zdieľať článok

Vedec zistil, že bunky pohlcujúce hliník sú tie isté, ktoré sa nachádzajú v mozgoch autistov

Je neuveriteľné, čo sa v skutočnosti deje v našom svete ohľadom cenzúry informácií. Je to skutočne orwellovské, lebo teraz máme množstvo „hlásateľov pravdy“ rozhodujúcich o tom, čo je skutočné a čo nepravdivé, čo je v poriadku a čo nie.

Povedali by ste si, že ľudské bytosti sú schopné samy rozhodnúť o tom, čo považovať za „nepravdivé“ správy. Nemali by sme rozhodnutie ponechať na ľudí?

Novodobá cenzúra a samozvaní majitelia pravdy

Pravdou je, že k tejto cenzúre informácií dochádza na všetkých frontoch, a v skutočnosti nie je ani tak o integrite médií, ako skôr o utajovaní a cenzúre informácií nezapadajúcich do schváleného rámca istých politických a elitárskych agend.

Napríklad prehliadač správ NewsGuard sľubuje čitateľom pomoc pri odhaľovaní nepravdivých správ. NewsGuard je však financovaný a riadený jednotlivcami napojenými na CFR, Atlantickú radu a ďalšie prominentné postavy elity. Už to chápete?

To je tiež dôvod, prečo bol umlčaný Julian Assange. Lebo pravda často ohrozuje rôzne korporačné a politické agendy, čo je mimoriadne neetické a nemorálne.

Mnohé témy sú cenzurované a označované nálepkou „fake news“ alebo „falošné správy„. Týka sa to aj informácií, ktoré uverejňujú uznávaní vedci v odborných vedeckých časopisoch.

Cenzurovaná je akákoľvek informácia, ktorá ide proti zdravotníckemu establišmentu či priemyslu. Kvôli ochrane priemyslu a korporačným ziskom došlo k stiahnutiu mnohých štúdií.

Lekárska profesia je kupovaná farmaceutickým priemyslom, nie iba čo sa týka výkonu medicíny, ale aj jej výučby a výskumu. Akademické inštitúcie tejto krajiny sa nechávajú platiť agentmi farmaceutického priemyslu. Považujem to za nechutné.

– Arnold Seymour Relman (1923 – 2014), profesor medicíny na Harvardovej univerzite a bývalý šéfredaktor časopisu New England Medical Journal.

Sú vakcíny skutočne bezpečné?

Vakcíny sú veľkou témou a mainstreamové média neustále bombardujú každú štúdiu, publikáciu či informáciu spochybňujúcu bezpečnosť vakcín. Giganti sociálnych sietí cenzurujú články – bez ohľadu na kvalitu ich zdroja, podania a hodnovernosť – vykresľujúce vakcíny v škodlivom svetle.

Súčasnou taktikou mainstreamu je jednoducho zosmiešniť každého, kto spochybňuje bezpečnosť vakcín a informácie, ktoré ich vykresľujú v nepriaznivom svetle označiť nálepkou „protiočkovacia propaganda“ alebo „antivaxeri“.

Nikdy sa nenájde ani zmienka o skutočných obavách vyvolávaných bezpečnosťou vakcín. Existuje len zosmiešňovanie a útoky na charakter tých, ktorí o tom vytvárajú povedomie.

Existuje dôvod, prečo Národný výnos pre poškodenie detským očkovaním v USA vyplatil rodinám postihnutých detí takmer 4 miliardy dolárov, a to ten, že očkovanie nie je pre nikoho celkom bezpečné, že nejde o záležitosť „ušitú na mieru všetkým“.

Navyše neboli na bezpečnosť nikdy testované ingrediencie vakcín. Povedali by ste si, že pred zaočkovaním dieťaťa sa najprv vykonajú patričné štúdie bezpečnosti, aby sa zistilo, kam tieto ingrediencie v tele pôjdu a čo spôsobia našej biológii.

Prečo nám bránia čo i len zapochybovať o bezpečnosti vakcín? Čo je na tom vedecké?

Veľa vedcov si to začalo uvedomovať a vďakabohu berú veci do vlastných rúk. Jeden z najlepších príkladov je Dr. Christopher Exley, profesor bioanorganickej chémie na Keeleovej univerzite, mnohými považovaný za najlepšieho svetového odborníka na toxikológiu hliníka.

Jednou z ingrediencií, ktorá neprešla patričnými testami bezpečnosti, je vo vakcínach používaný hliníkový adjuvans.

Tento problém plne objasňuje štúdia uverejnená v roku 2011:

Hliník je experimentálne dokázaný neurotoxín a najčastejšie používaný očkovací adjuvans. Napriek takmer 90 rokom všeobecného používania hliníkových adjuvansov je chápanie mechanizmu ich pôsobenia lekárskou vedou stále pozoruhodne chabé.

Znepokojujúci je tiež nedostatok údajov o toxikológii a farmakokinetike týchto zložiek. Napriek tomu sa tvrdenie o bezpečnosti hliníka vo vakcínach zdá byť široko akceptované.

Experimentálny výskum však jasne dokazuje, že hliníkové adjuvansy majú potenciál vyvolávať u ľudí závažné imunologické poruchy.

Hlavným ponaučením je, že „chápanie mechanizmu ich pôsobenia lekárskou vedou je stále pozoruhodne chabé“.

Čo sa deje potom, ako hliník vstúpi do tela

Po tejto štúdii sa objavil ďalší výskum, aby nám pomohol lepšie pochopiť, čo sa deje po injekčnom zavedení hliníka do tela.

Zistilo sa, že injikovaný hliník telo neopúšťa; že v tele v skutočnosti zostáva a putuje do rozličných orgánov tela, kde zotrváva. Nie je to prekvapujúce, lebo ide o adjuvans určený k tomu, aby tam zostal, inak vakcína nefunguje.

Ako bolo zdôraznené v prevratnej štúdii z roku 2015:

Dôkaz, že hliníkom obalené častice, fagocytované v injikovanom svale a jeho lymfatických uzlinách, sa vo fagocytoch môžu šíriť do celého tela a neskôr pomaly akumulovať v mozgu naznačuje, že bezpečnosť hliníka by sa mala posudzovať z dlhodobého hľadiska.

Okrem toho štúdia uverejnená v roku 2018 v časopise Journal of Inorganic Biochemistry zistila, že takmer 100% hliníka intramuskulárne injektovaného myšiam ako vakcinačného adjuvansu bolo absorbovaných do systémového obehu a putovalo do rôznych častí tela, ako sú mozog, kĺby a slezina, kde sa akumuloval a držal aj roky po očkovaní.

Exley na túto tému poskytol veľa rozhovorov a všetky tieto štúdie a jeho výskum poukazujú na rovnaké zistenia.

Hliník vo vakcínach telo neopúšťa a má súvis s mnohými ochoreniami, ktoré môžu vzniknúť hneď po očkovaní, alebo u určitých neurologických ochorení, ako je Alzheimerova choroba, o desiatky rokov života neskôr.

Štúdia, ktorú Exley so svojím tímom publikoval v roku 2018, by sa mala postarať o titulky vo všetkých novinách, lebo objavila historicky vysoké množstvá hliníka v mozgoch autistov. Štúdiu vykonalo niekoľko popredných svetových vedcov z tohto odboru.

Iné štúdie viacerých vedcov z tohto odboru dokázali masívne poškodenie motorických neurónov v mozgu myší a oviec v dôsledku injekčne podaného hliníka, ako aj abnormality ich správania a pokles kognitívnych schopností.

V nižšie uvedenom interview odpovedá Exley na množstvo otázok, moju pozornosť však upútala táto časť:

Prizreli sme sa tomu, čo sa po injekčnom podaní deje s hliníkovým adjuvansom a dokázali sme, že k miestu vpichu prichádzajú určité druhy buniek a hliník do seba vstrebávajú.

Viete, tie isté bunky vidíme aj v mozgovom tkanive pri autizme. A tak máme po prvý raz súvislosť, ktorej nájdenie som, úprimne, vôbec nečakal, medzi hliníkom ako adjuvansom vo vakcínach a tým, že ten istý hliník by mohol byť tými istými bunkami potenciálne prenášaný cez krvno-mozgovú bariéru do mozgového tkaniva, kde by sa mohol ukladať a vyvolať ochorenie, encefalopatiu (poškodenie mozgu) a spôsobiť ešte ťažšiu formu autizmu. Toto je pre nás naozaj šokujúce zistenie.

Interview je vo všeobecnosti dosť poučné ohľadom  toxikológie hliníka, no ak vás zaujíma vyššie uvedený citát, môžete si ho vyhľadať v jeho dvanástej minúte a tridsiatej sekunde.

Systém útočí a snaží sa ekonomicky likvidovať nepohodlných vedcov

Britskému vedcovi bola nedávno zablokovaná možnosť získať fondy na pokračovanie svojej štúdie o hliníku vo vakcínach, očividne po „protestoch ďalších vedcov“.

Skvelý post týkajúci sa blokovania platform svojich sociálnych sietí vytvoril Robert F. Kennedy Jr., vďaka čomu som si to začal prvýkrát uvedomovať.

„Ten, kto potláča slobodnú diskusiu, potajme pochybuje o skutočnej pravdivosti toho, čomu údajne verí.“ – Wendel Phillips

GoFundMe dnes zastavil crowdfundingovú kampaň Dr. Christophera Exleyho na výskum hliníka vo vakcínach.

Dr. Exley, popredný svetový odborník na toxicitu hliníka, nahneval kartel farmaceutického priemyslu, keď jeho pitvy odhalili astronomicky vysoké koncentrácie hliníka v mozgoch detí s autizmom.

Ďalšie jeho štúdie dávajú do súvisu vakcínu Gardasil od spoločnosti Merck a iné vakcíny s demenciou, Alzheimerovou chorobou a autizmom.

Exley pripája dlhý zoznam vedcov umlčaných kvôli spochybneniu očkovacej ortodoxnosti. Zatiaľ čo republikáni v Bielom dome cenzurujú na EPA klimatológiu, demokrati v Kongrese volajú po cenzúre vedy o očkovaní.

Pripadá mi zvláštne, keď títo politici nechápu, že cenzúra nie je zlučiteľná s demokraciou. Vďaka mocenskému postaveniu sa bude cenzúra šíriť virálne, dokým nenakazí a nezabije demokraciu.

Sudca Najvyššieho súdu USA, Potter Stewart, nazval cenzúru „poznávacím znakom autoritatívneho režimu“. Heinrich Heine povedal: „Tam, kde pália knihy, budú nakoniec páliť aj ľudí.“

Viac o príbehu si môžete prečítať TU (v angličtine).

Zhrnutie

Spochybňovať bezpečnosť vakcín je v poriadku. Napriek všetkým manipuláciám mainstreamových médií a veľkých subjektov, využívajúcich hromadný marketing na zosmiešňovanie každého, kto bezpečnosť vakcín spochybňuje, je niečo dôležité, čo musíme robiť všetci.

Je v poriadku neveriť svojmu lekárovi, keď príde na informácie o vakcínach. Prečo? Lebo o nich v skutočnosti nie je informovaný.

Iste, lekári vám vedia vysvetliť, ako vakcína funguje, no čo sa týka výskumu a ich ďalšieho vzdelávania, len zriedka nájdete lekárov, ktorí sa nedržia len toho, čo ich učili a naozaj sa týmto témam venujú.

Naučili ich veriť, že vakcíny sú absolútne bezpečné a že keby otvorene spochybnili bezpečnosť vakcín, hrozila by im strata licencie. Nie je to šialené?

Vyššie uvedený príklad s hliníkom je jednou z mnohých obáv, ktoré sa ignorujú. Ak je napríklad hliník vo vakcínach bezpečný, prečo potom úrady na ochranu zdravia jednoducho nevykonajú štúdie, aby to dokázali?

Zdroj

Zdieľať článok

Klonování lidí

Energetické pole potenciálu Země kypí aktivitou jako nikdy předtím ve zaznamenané historii, protože mocné vlny světla pohánějí úsilí k výsledkům, které sotva uvítáte. Tento příliv světla rychle oslabuje držení temných sil nad jejich fragmenty kontroly ekonomických médií a motivoval mnoho přisluhovačů a nižších hodností k odchodu, aby byl mezi nimi a jejich bývalými spolupracovníky odstup, až se objeví pravdy o temných silách. Ti nahoře se snaží zachránit něco ze své bývalé moci, ale bude to marné, žádný z jejich nekalých plánů nebude úspěšný. Zrychlující se vibrace spolu s důkazy v hacknutých dokumentech, uniklých informacích whistleblowerů a rozhodné kroky vlivných osob v každém systému přinášejí konec temným silám – dlouhý temný déšť. Nedávné internetové články tvrdí, že když Hillary Clintonová veřejně promluví, lidé vidí klon, nikoli člověka. Ačkoli většina těch, kdo si tyto informace přečtou, by je považovala za absurdní pomlouvačnou taktiku, myšlenka, že by člověk mohl být klonován, proniká do povědomí veřejnosti. Abyste pochopili, proč a jak se ve vašem světě klonování lidí provádělo, požádal jsem svou matku, aby opsala, co Hugo, pokročilá duše, která je s tím velmi dobře obeznámena, jí před dvaceti lety vyprávěl. A musím říct, že byl nesmírně trpělivý, protože otázky v její mysli neustále vyskakovaly jako petardy.

Následující text je výňatkem z kapitoly o klonování lidí v knize Zjevení pro novou éru. Dobrý den, madam Susie, jsem rád, že se v tuto chvíli mohu připojit k vaší společnosti. Pochopil jsem, že jste se ptala, zda se na Zemi provádí klonování dospělých lidí. Skutečně je to fakt a už nějakou dobu se to děje. Začnu hned na začátku procesu klonování, jestli mohu, děkuji. Klonování člověka je proces, při kterém se odebere buněčný materiál živé bytosti za účelem reprodukce přesně stejné podoby v novém subjektu. Buněčný materiál se umístí do sterilní nádobky v tekutině vhodné pro růst tohoto materiálu v čistotě a bez toho, aby se do látky dostaly nedokonalosti. Poté, co se rozdělí a podrozdělí, je hmota přenesena do větší laboratorní nádoby za stejných sterilních podmínek a kontroly teploty a světla. Embryonální podoba se rychle projeví a brzy je snadno rozpoznatelná definitivní podoba plodu. Když plod dosáhne stadia přibližně šesti měsíců normálního gestačního věku, je opět přenesen do zásobní nádrže, v níž se tekutina přibližuje plodové vodě v děloze během těhotenství. V této tekutině se plod dále vyvíjí normálně jako v děloze. Když dosáhne termínu vývoje, je z tekutiny vyjmut a poté se s ním zachází, jako by došlo k porodu přirozenou cestou. Samozřejmě s výjimkou toho, že není třeba ošetřovat pupečník. Drobné kosmetické operace napravují tuto absenci normálního vzhledu. Proces při lidské replikaci netrvá devět měsíců, je urychlen pomocí chemických přísad a ideálních podmínek laboratorní výroby. Počáteční proces může trvat šest až sedm vašich týdnů pro jistotu dokonalého vývoje plodu a dalších osm až deset týdnů je zapotřebí pro plný růst. Protože nic z toho není přirozenými porodními procesy, nemá pravidelná doba těhotenství žádný význam. Klonování se neomezuje pouze na reprodukci dětí, kterým je umožněn normální růst od narození až do dospělosti. Když je v sázce klon konkrétního dospělého člověka, doba stárnutí od vzniku dítěte do dospělého člověka v nejlepších letech, řekněme mezi 30. a 35. rokem života, je pouze 350 až 400 dní. K vytvoření klonu 65letého jedince je zapotřebí asi jeden měsíc stárnutí navíc. To je přibližný věk většiny lidí, kteří jsou v současné době na Zemi klonováni.

Látka, která toto rychlé stárnutí umožňuje, nebyla dosud pro tento účel objevena, s výjimkou těch několika vědců, kteří se zabývají procesem klonování. Několik jedinců na Zemi bylo postiženo chemickou nerovnováhou, která způsobuje, že jejich těla stárnou mnohem rychleji, než je běžné. Desetileté dítě může mít zestárlý vzhled a organické fungování a procesy velmi starého člověka. Chemická látka, která způsobuje nerovnováhu v tomto nemocném dětském systému, je to, co se téměř k dokonalosti používá v procesu rychlého stárnutí dětských klonů v dospělé osoby. Tento proces urychlení stárnutí také vyžaduje přidání několika klíčových živin do stravy a ideální laboratorní podmínky teploty a kontrolovaných stupňů kyslíku a oxidu uhličitého. Nevýhodou je, že při vzhledu musí být totožný s původní osobou, které je asi 60 nebo 65 let. Pak musí celá klonovaná bytost stárnout, dokud není dosaženo tohoto identického vzhledu. Neexistuje způsob, jak zastavit stárnutí orgánů a přitom dosáhnout potřebného vzhledu. Orgány jsou tak vystaveny veškerému stresu z urychleného stárnutí i případným nedostatkům vlastním genům rodiny. I když nově naklonovaný jedinec zpočátku vypadá svěžeji a mlaději než původní osoba nebo předchůdce klonu, rychle se rozpadá a začíná vykazovat pokročilejší známky stárnutí ve všech ohledech.

Zatím jsem hovořil pouze o těle klonovaného jedince, mozek je jiná věc. Je to nejsložitější aspekt postupu růstu jak in vitro, tak i poté, co je v těle. Lidský mozek je počítač a funkce stahování dat z původního mozku do mozku klonu funguje přesně jako vaše počítače při stejném typu procesu. Duplikování původního mozku lze u dětského klonu provést s dokonalostí. Vzdělání je klonu dodáváno průběžně po celou dobu stárnutí od narození až do dospělosti a mozek funguje normálně, jak byste očekávali v rámci zrychlených schopností učení. Protože mozek má tak obrovské schopnosti, je vstřebávání informací klonem během vzdělávacího procesu velmi snadné. Pro zúčastněné lidi je nanejvýš zajímavé pozorovat takové obrovské skoky a učení. Prodloužený vzdělávací proces je nezbytný, protože náhlé vložení inteligence a znalostí na prázdnou plochu by způsobilo neurologický šok. Klony jsou od dětství instruovány vychovateli, kteří jsou speciálně vyškolení behaviorálními vědci. Tento aspekt procesu je přesně to, co děláte se svými kojenci, kteří se učí, aby se z nich stali uvědomělí, bdělí, zodpovědní malí jedinci s osobností, dovednostmi, smyslem pro zodpovědnost a poutavými manýry. Lektoři, jejichž žáci jsou zcela jedineční než většina ostatních, jsou sami školeni osobními filmy rodiny a jsou jim dodávány další intimní rodinné historie. Jsou tedy obeznámeni se všemi řečovými a pohybovými manýry klonovaného jedince.

Úplně jiná věc je, když je cílem rychle vyrobený dospělý klon. Hlavním důvodem, proč lze stárnutí urychlit, je schopnost mozku vstřebávat informace a vykonávat funkce mnohem rychleji a komplexněji, než si většina pozemšťanů uvědomuje. Kdyby tomu tak nebylo, klonování dospělých lidí by vlastně nebylo možné. U rychle zestárlého klonu je v sázce zachování integrity všech znalostí získaných během dosavadního života původní bytosti. Počáteční paměťová schopnost dospělého klonu je narušena do té míry, že klon může působit zmateně nebo na okamžik ztratit řeč, dokud se paměť neprobere nebo dokud vlastní aspekt myšlení klonu nepřekoná váhání a takříkajíc se nepokryje. Protože to u skutečných lidí není nijak neobvyklé, u klonovaných bytostí se to většinou nevnímá s podezřením. Spíše je však považována pouze za lidskou nedokonalost. Stažení všech informací v mozku původní osoby nebo nahrazovaného klonu musí být provedeno v okamžiku potřeby nového klonu. To lze nejúspěšněji provést z mozku osoby do prvního klonu. K mírnému zhoršení dochází při každé další proceduře stahování z vyřazeného klonu do jeho náhrady. Ne, původní mozek nelze použít k obejití tohoto zhoršení, i když je tento jedinec stále naživu, protože tento původní mozek nemá stejné nahromaděné znalosti jako nejnovější klonovaná entita. Vidíte, že identická zásoba nejnovějších informací je nezbytná, má-li být náhradní klon přijat jako skutečná osoba.

I když jsme rádi, že vidíme tento technologický pokrok na vaší planetě, jeho zneužití neutralizuje náš vztah při vašem objevu. Mocní lidé jsou nyní klonováni a byli klonováni po mnoho let a nic z toho nezačalo s dobrým úmyslem, vždy to bylo za účelem kontroly. Někteří z vašich světových vůdců byli klonováni v minulosti mnoho let, a nyní nebo ve 30. či více verzích původní osoby, účelem klonování těchto lidí je vytvořit jistotu jejich dlouhověkosti a udržení jejich vlivu. Můžete si všimnout náhlé a značné změny vzhledu směrem k zářivému zdraví a mladistvosti některých světových vůdců, jak je vidět v televizních filmech nebo na fotografiích. Obvykle tato vysoká robustnost a výdrž následuje ihned po dni nebo několika dnech nepřítomnosti na veřejnosti po období stále zřetelnějšího stárnutí vzhledu. Vy tyto pozoruhodné rozdíly přičítáte krátké dovolené dané osoby nebo jejímu zotavení z vyhlášené nemoci, ale zde je známo, že prostě nový klon nahradil ten starý. Ano, několik klonů se vyrábí současně vzdělaných, jak jsem již vysvětlil, a uchovává se na různých místech vaší planety, aby byly vždy připraveny podle potřeby k aktuálnímu procesu vkládání znalostí. Mnoho verzí klonů je nutných, protože umění této vědy nebylo na Zemi zdokonaleno.

Klonovaná dospělá těla se rozpadají mnohem rychleji než stejně stará těla, která zestárla přirozeně. Částečně je to způsobeno zrychleným procesem stárnutí od dětského k dospělému tělu a částečně nedostatkem dovedností těch vědců, kteří provádějí různé postupy. Určitým faktorem je také atmosféra třetí hustoty Země. Rodinní příslušníci klonovaného jedince samozřejmě o existenci klonu či klonů vědí a podílejí se na vzdělávacím procesu i na utajování. Pokud se vzepřou, jsou sami naklonováni, obvykle proti své vůli, a jejich klony pokračují ve výkonu veřejných funkcí. V některých případech původní osoby zemřely přirozenou smrtí nebo byly zabity, pokud to posloužilo účelu ještě mocnějších lidí. Jiné stále žijí, i když se nikdy na veřejnosti neobjevují, veřejně jsou vidět pouze klony.

Abych utišil vaši mysl od její otázky, madam, pět zemí vyvinulo proces klonování s přibližně stejnou úrovní úspěšnosti reprodukce a jedna další země stále experimentuje s dřívějšími fázemi. Laboratoře jsou navrženy na stejném funkčním základě s malými odchylkami v celkovém procesu. Před několika lety existovalo dost rozdílů v postupech, takže rozdíly v kvalitě klonů byly snadno zjistitelné. Proces stárnutí byl hlavním rozdílem v přístupu v různých laboratořích a následně se objevily nedostatky v maximální dosažitelné míře fyzické stability a úspěšnosti stahování mozku. S případnou dohodnutou výměnou technologií, aby bylo možné zlepšit všechny oblasti nedokonalostí, vznikají všechny současné klony s přibližně stejnými funkčními schopnostmi, vzhledem a charakteristikami stárnutí ve všech zemích, kde se vyrábějí.

Nyní se budu věnovat pokračování velmi důležité otázky duše v klonovaném těle. Co se týče bytí či nebytí duše v těchto uměle vytvořených tělech, rozhodně se žádná duše nerodí v klonovaném jedinci, ale duše se může rozhodnout, že do něj vstoupí. Existuje dobrý důvod, proč do něj duše vstoupí, stejně jako existuje dobrý důvod, proč do něj duše nevstoupí. Pro duši, která čekala na zkušenost ve fyzické podobě, je to příležitost, jak tak učinit v těchto doznívajících dnech před velkými změnami v rámci Božího plánu na zvýšení vědomí planety a vás všech, kteří jste vnímaví. Nicméně každá duše, která vstoupí do těchto klonovaných těl, zná riziko, že bude uvězněna temnými silami, které pronikly do psychiky původní osoby a všech předchozích klonů. To je obzvlášť důležitý aspekt, protože fungování mozku se s každým procesem stahování zhoršuje, jak jsem se zmínil, a tím se oslabuje psychická odolnost duše vůči uvěznění. Také v pozdějších verzích klonů není dlouhá životnost, takže na tato těla se nepohlíží jako na rajský život, jak by se dalo předpokládat u jedince ve vysoce vlivném postavení. Proč by na sebe jakákoli duše brala takový problém? Moc tak vlivného postavení je právě důvodem, proč některé duše nejen chtějí, ale i touží vstoupit do klonu. Činí tak s odhodláním překonat genetickou strukturu, vliv paměti a vrozenou tendenci následovat negativní cestu, na níž se nacházela původní duše. Když je duše skutečně velmi silná, existuje vůle pozvednout genetický a morální charakter do té míry, že se skutečně zdá, že dochází k obratu ve zdravotním stavu a aktivitách dané osoby. V takových případech je to proto, že vyšší záměr silnější duše přitahuje vyšší světelnou energii, která jí umožňuje vdechnout klonovanému tělu fyzickou výdrž, jež není dostupná duším s menším odhodláním. A proto může silnější duše udržovat životní sílu těla po mnohem delší dobu než duše slabší.

Zaprvé emoce nejsou samozřejmostí, jakou jsou u přirozeně stvořeného člověka. Klon bez duše musí získat zdání emocí v souladu se svým okolím, možná s tím, co se očekává od obyčejného člověka nebo třeba člena vyšší společnosti. Teprve konformita s okruhem, v němž se klon pohybuje, mu dává zdání, že má emoce. Ale nejpodstatnějším nedostatkem u klonu je duchovní aspekt, který je vlastní dítěti zrozenému z vajíčka a spermie jeho rodičů. Síla duše-života zahrnuje ty aspekty bytí, které jsou vazbou s Bohem, svědomím, intuicí, smyslem pro sebe sama na vyšší úrovni, než je běžné vědomé fungování. Takže ani tyto vazby s Bohem, ani přirozené emoce v klonovaném jedinci bez duše nejsou. Místo toho existuje mechanický a mentální aspekt toho, co je vhodné udělat nebo říci. Jakmile si tuto schopnost osvojí, je stejně zdatná, jako kdyby člověk strávil celý život hromaděním moudrosti a správným chováním.

Vaše mysl je tak plná otázek, madam. Ne, vyrábět to, čemu říkáte děti ze zkumavky, nemá ani v nejmenším stejnou povahu jako klonování jedinců a rozhodně ne účel. Omlouvám se, že mě napadá tolik věcí, na které bych se tě chtěla zeptat, Hugo. Když je veřejně známo, že byla právě naklonována ovce, víš, proč se lidé hromadně neptali, zda lze totéž provést s člověkem? No, madam, řekl bych, že i když je klonování zvířete známo, nebudou o tomto úspěchu žádné trvalé informace. Umění klonování tam nebylo zdokonaleno a produkty nebudou stárnout stejným normálním způsobem jako přirozeně počatá zvířata. Až se to uskuteční, nemusí o tom být mnoho zpráv. Také bych řekl, že soustředěná publicita by mohla logicky způsobit, že všichni myslící jedinci budou tento úspěch extrapolovat na možnost klonování lidí. Takový druh spekulací tam skutečně existuje. Ale aby se zabránilo tomu, že většina populace přijme takový výkon jako možný, mnohem méně platná vědecká fikce v knihách a filmech je mistrovským prostředkem, díky němuž je technologie klonování člověka omezena na zábavu a vždy v tenoru absurdity. Nemohu vám říci, kdy bylo klonování provedeno poprvé, ale tato technologie je v univerzální mysli, a proto je přístupná těm, kteří se napojí na tento nejvyšší zdroj veškerého poznání.

Hugo, schvaluje Bůh klonování? Žasnu nad tvou otázkou. Nikdy mě nenapadlo se na to ptát. Předpokládám, že to neschvaluje, protože cokoli, co vytváří pro vyšší dobro Vesmíru, jistě nemůže Bůh považovat za špatné, a právě ve zneužívání této schopnosti klonování jako čehokoli jiného by byl Bůh nejspíš zklamán, řekl bych…

Video

Preklad Zuzka

Zdieľať článok

Hrdý introvert

Není s vámi nic špatně. Naučte se rozumět svým potřebám a ukazovat ze sebe světu to nejlepší.

Být introvertem má spoustu výhod. Bylo by skvělé, kdyby to tak introverti začali vnímat – a kdyby to tak vnímali i jejich rodiče, partneři, přátelé a další lidé. Bohužel je v našich končinách spíše zvykem, že když někdo méně komunikuje, je vnímán jako „zvláštní“ nebo „divný“.

Introverti ke spokojenému životu potřebují dostatek času stráveného o samotě, ve které dobíjejí energii. Oproti nim extroverti dobíjejí energii ve společnosti, když se kolem nich něco děje. Podle výzkumů je introvertních zhruba třetina lidí. Určit přesné číslo je obtížné, jelikož nikdo není introvertní ani extrovertní stoprocentně a v průběhu života se může toto nastavení mírně měnit.

Mozek introvertů a extrovertů funguje jinak. U introvertů převládá látka acetylcholin, která je charakteristická pro soustředění, učení se a dobrou paměť. Naopak extroverti mají v mozku více dopaminu, který souvisí s aktivitou, získáváním odměn, potřebou být ve víru událostí a změn.

Introverti jsou ze své podstaty zaměření na vnitřní svět, analyzují, přemýšlejí, košatí své myšlenky. Při komunikaci si potřebují svoje odpovědi promyslet. V jejich mozku ujde myšlenka mnohem delší dráhu, a tak se introvertům stává, že nejsou schopni okamžitě reagovat.

Když se k tomu připočte přirozená potřeba odpovědět „správně“, je víc než zřejmé, že introverti pociťují z komunikace s pohotovějšími společníky leckdy úzkost – nejsou schopni reagovat tak rychle a není to jejich chyba.

Samota versus osamělost

To, že člověk tráví čas o samotě, neznamená, že má psychické potíže. Introverti si často připadají divní, jiní, mají pocit, že je druzí nechápou – společnost jim ukazuje, že je s nimi něco v nepořádku. Není. Introverti mají silně vyvinutou schopnost zabavit se sami. Nepotřebují dodávat zábavu zvenčí, aby měli naplněný program.

Někdy si vystačí jen sami se sebou dlouhé hodiny. Tento druh nezávislosti na druhých je jejich zásadní silnou stránkou a bylo by skvělé, kdyby si introverti začali této své schopnosti cenit. Být o samotě, třídit si myšlenky, věnovat se věcem, které je baví a přinášejí jim radost a potěšení, to vše je pro ně důležitá součást života. Pokud tato potřeba není dostatečně naplňovaná, strádají.

Introvert nemá vždy potřebu se zapojit do rozhovorů. Někdy jim stačí být přítomni a užívat si společnost v tichosti. Stává se ale, že si druzí jejich mlčení vysvětlí jako aroganci nebo dojdou k závěru, že je s nimi něco špatně. Stává se, že je společnost „nutí“ k tomu, aby se zapojili.

Tímto ovšem introvertům dělají medvědí službu a způsobují zbytečný stres, připadají si pak nedostateční. Jako kdybyste nutili někoho, kdo špatně vidí, aby viděl dobře. Prostě dispozice k tomu nemá a nemůže s tím v danou chvíli nic udělat. Věřte mi, introverti jsou opravdu rádi ve společnosti bez zapojení. A tuto svoji „přítomnost“ si užívají.

A jaké jsou nejčastější problémy introvertů?

1. Komunikace

Jak už jsme si řekli, introverti nemají pro komunikaci ze své podstaty dispozice, a tak je vyčerpává. Je úplně běžné, že si po interakci s více lidmi potřebují regulérně odpočinout. Může to být stejné vyčerpání, jako když někdo jiný uběhne několik kilometrů.

Ovšem není to tak, že by introverti neuměli komunikovat. Můžou být klidně moderátory, lidmi, kteří vystupují veřejně. A pak dočerpávají energii v soukromí.

Pokud tedy pociťujete, že vám komunikace nejde, věřte mi, že se to dá změnit – postupnými kroky odbourat bariéry, které se v komunikaci s druhými ve vašem životě objevily. Důležité je, aby se introverti do konverzace zapojovali, když na to zrovna mají energii, když jsou připraveni se zapojit.

2. Obava z hodnocení a kritiky

Introverti jsou velmi přemýšliví lidé a může se jim snadno stát, že nad některými věcmi přemýšlejí až moc. Často si berou věci příliš osobně, domnívají se, že si asi druhý, který se zatvářil nepřístupně, o nich něco myslel, i když to tak obvykle vůbec není. Přemýšlejí „za roh“ a zbytečně se pak trápí věcmi, které ani neexistují.

U některých introvertů to může dojít tak daleko, že si vypěstují obavu z cizích lidí. Mají strach, že jim druzí ublíží, budou je negativně hodnotit, a tak jsou stále ve střehu – bojí se, že nebudou přijati podle svých představ. Aktivně se zapojit je stojí hodně přemáhání. Když to jednou zkusí a zažijí odmítnutí nebo se kontakt nevyvine podle jejich představ, zraní je to a uzavírají se ještě víc.

Introverti se potřebují lépe smířit s tím, že odmítnutí je v životě běžné. Děje se to všem. A jedno odmítnutí opravdu neznamená, že by bylo negativně směrované vůči danému člověku. Může se týkat úplně jiných potíží, které introvert zrovna „odnesl“. A on si to bohužel bere příliš osobně a trápí se, že je s ním něco špatně. Není. Stejně tak druzí lidé nejsou zlí, špatní a podobně. Nemají primární zájem vám ublížit (i když ano, výjimky jsou).

Zvyknout si na to, že budu občas odmítnutý, je tedy jednou z důležitých dovedností introvertů pro jejich spokojenější život. Stejně jako otevřít se kontaktu s lidmi, nechat se překvapit, jak to dopadne, nechat víc kontakt s druhými plynout, nehodnotit to, rozlišovat na dobré a špatné – takové nastavení může introvertům výrazně ulevit.

3. Sebevědomí

Introvertům se častěji stává, že mají nízké sebevědomí. Necítí se mnohdy dost schopní v komunikaci, a tak jim dělá problém postavit se za sebe a své zájmy, obhájit se, říct si o pozornost partnera, povýšení v práci a podobně. Speciálně říct si o lepší podmínky v zaměstnání je pro některé introverty nadlidský úkol, na který sbírají odvahu měsíce. A někdy se k tomu vůbec neodhodlají a jdou si hledat jinou práci.

V oblasti sebevědomí může přemýšlivost introvertů vést k tomu, že se příliš soustředí na věci, které jim nejdou, místo aby se oceňovali za spoustu jiných věcí, v nichž jsou dobří. Je tedy pro ně přínosem dělat vědomá rozhodnutí na sobě pracovat, překračovat komfortní zónu, posouvat svoje limity, zkoušet nové přístupy a odbourávat zbytečné strachy, kterými jsou často svázaní. Tak jejich sebevědomí roste.

Pokud jste si uvědomili, že se vás některé strachy, obavy nebo problémy se sebevědomím týkají, věřte mi, že se to dá změnit! Introverti můžou s lehkostí komunikovat, sršet sebevědomím a sbírat jeden úspěch za druhým. Pracovat na překonání těchto neduhů se vám vyplatí. Získaná uvolněnost za to stojí.

Zdroj

Zdieľať článok