Třikrát deset let od té doby, co cizinci zpustošili zemi. Hualkar byl stár, sníh pokrýval jeho hlavu a jeho život neznal radostí, nýbrž jen povinností. Jednoho krásného letního večera seděl zamyšlen na skalisku, kde se rád zdržoval a díval se dolů...

Však to co? Ve večerním tichu zazněl náhle zmatený křik hlasů. Vzrušený lid se shromažďoval v hloučcích a ubíral se ze všech stran k moři, kde plul velký počet lidí jako obrovské labutě. Dosud nikdy nepřijely žádné lodě. Jaká to byl krásný pohled!...