Aj dnes sú možné biblické zázraky uzdravenia!

sep 28, 2025 | Duchovné pravdy

Aj dnes sa môžu udiať také zázraky uzdravenia, aké sa diali za čias Pána Ježiša Krista, pretože Láska Najvyššieho sa v prebiehajúcom Súde skláňa k zemi. Liečivé žiarenie Lásky privádza bezprostredne až k ľuďom bytostná služobnica Hérfeliné. Základnou podmienkou však je otvorenie sa v čistej dôvere veľkosti a múdrosti Pána, schopnej uzdravovať, ktorá sa k nám smie zniesť z výšin.

Toto je to najdôležitejšie pri uzdravovaní! Človek musí v dôvere v Pána rozsvietiť svojho ducha! Človek musí vykročiť v ústrety prúdeniu liečivej sily v čistej dôvere vo všemúdrosť, veľkosť a Lásku Najvyššieho. Túžba po uzdravení musí z ľudského vnútra silno prenikať navonok. Jedine v takomto silnom vnútornom duchovnom vzchopení sa človeka môže nastať dej, ktorý sa nazýva zázrak.

V skutočnosti sa však jedná o zrýchlené dianie, kedy ruky pomocníčky Hérfeliné môžu od silno žiariaceho ducha človeka odpojiť záťaže, ktoré niesol z nejakého karmického dôvodu. Keď k tomu dôjde, môže nastať uzdravenie zázračného druhu i vo fyzickej rovine pozemského tela.

Ak teda má človek obdržať požehnanie uzdravenia je potrebné, aby sa svojim vnútrom detsky dôverčivo odovzdal Vôli Stvoriteľa. Len čistá detskosť a s ňou ruka v ruke idúca dôvera, ktorá rozochveje vnútro človeka až k blaženému záblesku ducha môže priniesť posun, vedúci k uzdraveniu, ktoré sa následne prejaví aj vo fyzickom tele.

Keby ľudia poznali tento princíp a keby dokázali vnútorne prežiť v jedinom okamžiku silné rozžiarenie svojho ducha, mohli by sa všetky pomoci tu na zemi stať jednoduchšie a samozrejmejšie. Mnohé choroby by mohli byť odložené a aj tie najťažšie vady by sa stali znesiteľnejšie, alebo by dokonca celkom vymizli.

Bytostná služobníčka Hérfeliné sa nesmierne teší a je vždy otvorená tomu, aby človeku, ktorý vnútorne duchovne o trochu viac dozrel, mohla zmeniť žiarenie vo vláknach jeho osudu. Hmota potom rýchlo podľahne tlaku zmeny žiarenia a uzdravenie nadíde u niekoho rýchlejšie, u niekoho postupne, vyžadujúc trpezlivosť a pokoru v zosilnení viery. Vždy to však nadíde tak, ako to má správne byť.

Treba ale povedať, že nie u všetkých a nie vždy je možné toto uskutočniť s účinkom až do najhrubšej hmoty. Lebo zmyslom niektorých telesných ťažkostí je podpora duchovného rastu. V takomto prípade by vyliečenie stálo proti Zákonom Pána, ktoré hľadia vždy v prvom rade na duchovný prospech, vedúci k cieľu životnej cesty človeka. A tým cieľom sú rajské záhrady.

Po odložení pozemského tela je potom takýto trpiaci a ťažkosti znášajúci človek, pokiaľ si v sebe udržal čistotu svojho vnútra a dôveru vo Svetlo, tak mnohonásobne obdarovaný, že to ďaleko prevýši čas, strávený na zemi v ťažkostiach.

Blažení sú tí, ktorí vo svojej vnútornej miernosti a pokore nesú statočne svoje ťažkosti a nedvíha sa v nich reptajúci hlas, že je to nespravodlivé. Tkáči osudu tkajú v Zákonoch Pána takýmto ľuďom nádherný svetlý duševný záhal, ktorý ich očakáva, až raz opustia náš pozemský svet.

Láskyplnosť a pohladenie prúdi tiež k ľuďom, uvedomujúcim si vyšší poriadok, fungujúci v našom stvorení, čím sa približujú k pochopeniu vernej práce vznešenej služobníčky Hérfeliné, ktorá stojí v službách liečivej Lásky Božej a napĺňa ju v najhrubšej hmotnosti.

Snáď im dakedy bude umožnené uvidieť túto nádhernú bytosť Hérfeliné s jej modro žiariacim diadémom hviezdy vernej služby, v ktorého žiare sa ukrýva dar pomoci všetkým ľuďom čistého srdca.

A úplne na záver veľmi dôležitá otázka, prečo by ľudia dnešnej doby mali vôbec niečo vedieť o bytostnej služobníčke Hérfeliné a o jej požehnanom pôsobení?

Pretože ak prosíme Pána o pomoc vo svojej chorobe, uzdravenie od Neho môže k nám prísť jedine prostredníctvom Hérfeliné. Ak však prosíme Pána o uzdravenie, ale zároveň odmietame existenciu jeho bytostnej služobníčky Hérfeliné, ktorá nám jeho uzdravenie prináša, my sami si odmietaním prijatia vecí takých, aké sú, komplikujeme svoje vlastné uzdravenie, alebo si ho úplne znemožňujeme.

A to preto, lebo v dobe, kedy sme už dávno mali byť natoľko zrelí, aby sme poznali pôsobenie bytostných služobníkov, toto poznanie odmietame. Tým však zároveň odmietame aj Stvoriteľa, z ktorého Vôle je všetko práve také, aké je. Je v tom protirečenie, keď na jednej strane prosíme Pána o pomoc, ale na druhej strane odmietame ruky, ktoré nám Jeho pomoc prinášajú, čím si však sami túto pomoc znemožňujeme, pretože ku nám do najhrubšej hmoty môže prísť iba rukami jeho bytostných služobníkov. V prípade uzdravovania rukami jeho bytostnej služobníčky Hérfeliné.

Zdroj

Zdieľať článok

Reinkarnace je nezvratná realita našeho stvoření

sep 24, 2025 | Duchovné pravdy

My, lidé, přicházíme na tento svět a rodíme se obrazně jako květiny na louce pozemského života, prožíváme období svého růstu a zralosti, a když nastane období podzimu našeho života, navrátíme po naplnění svých pozemských roků vlastní tělo zemi, z níž kdysi z Milosti Stvořitele vzešlo.

Tělo je tedy určeno k zetlení, a v tomto mezičase z našeho těla na Zemi také nic viditelně nezůstává. Může se často zdát, že když se postupně vytratíme ze vzpomínek bližních, jako bychom na Zemi ani nikdy nežili. Avšak když nastane nové jaro našeho života a na naše vroucí přání se vyvinou podmínky pro náš další pozemský příchod, zahalí se naše nitro – lidsky duchovní podstata našeho já do nového tělesného záhalu obdobně jako výhonky lilie, začínající nový cyklus nám viditelného období růstu a květu.

Na příkladu cibulky lilie, z níž vždy vyroste opět nová lilie stejného druhu a nikdy lilie jiné barvy, ba dokonce už vůbec nikdy to nebude růže nebo bodlák či jakákoliv jiná květina, je možné lehce pochopit, že každé nové zrození – inkarnování lidsky duchovní podstaty do nového pozemského těla – bude vždy zaručovat vývin lidského těla i to, že člověk zůstane vždy jen člověkem. Názory orientálních učení, připouštějící možnost přerodu člověka ve zvíře či rostlinu, jsou nesprávné a zavádějící, protože neberou do úvahy zákonitou nevyhnutelnost zachování druhové podstaty, jejíž hranice ani při nejvyšším možném zdokonalení či úpadku není možné překročit. Kdo to dokáže správně pochopit, ten se nakonec sám přesvědčí o tom, že reinkarnaci patří v mozaice poznávání pravého smyslu života důležité místo a její význam není možné bagatelizovat, nebo se dokonce její podstatě vysmívat. Kdo by tak činil, zřetelně by tím ukazoval nezanedbatelnou míru svojí neschopnosti vnímat život v hlubších a logických souvislostech.

Proč chceme být i v této otázce stále moudřejší než příroda, v níž se už od prapočátku zrcadlí jen obraz dokonalého dění, vzešlého z Vůle Stvořitele? Proč se před poznáním tohoto moudrého „zrcadlení v přírodě“ neskloníme a nenecháme se jím poučit, když nám správný směr životní cesty tak zřetelně a jasně ukazuje každým výhonkem nového květu?

Posuňme se ale nyní dále a odkryjme si zde, že ani talent (vrozený předpoklad) nemůže být ve světle pravého poznání o existenci reinkarnace jen následkem náhodných genetických kombinací, ale že jde vždy o „ovoce“ předcházejícího úsilí dotyčného člověka ve směru jeho specifického nadání, podobně, jako může být za určitých předpokladů také narození dítěte v postiženém těle následkem předcházejícího souvisejícího dění.

Prožíváním utrpení není však trpící člověk v moudrosti Páně nikdy nesmyslně trestán, ale má na sobě snad pocítit následky svého předchozího provinění, aby plnohodnotně duchovně procitl k přeměně, pokud tak nedokázal učinit dobrovolně bez vnějšího popudu již dříve v čase, který mu byl k tomu ve spravedlnosti darován. Jeho těžké prožívání bude pak pro něho, na jeho stupni zralosti, z dlouhodobého hlediska, i navzdory dočasné bolesti, v každém ohledu mnohem přínosnější než by byl život ve zdravém těle. V pochopení tak také nakonec bude za takový život jako vědoucí člověk nesmírně vděčný.

Nikdo z nás by nikdy neměl trpícími lidmi pohrdat v domněnce, že pokud tito trpí pro svoji vlastní vinu, potom si pomoc od nás ani nezaslouží. Při poskytování pravé pomoci se rozvíjejí všechny ctnosti ryzího lidského života, a proto právě utrpení člověka, jenž se v těžkostech namáhá o vlastní povznesení, má být pro nás výzvou k obhájení hodnot pravé lidskosti, jejíž součástí je nejen spravedlnost, ale také obětavá a milosrdná láska.

Reinkarnace je v současnosti obzvláště v řadách křesťanských církví horlivě plošně popírána s odvoláváním se na to, že v současné podobě bible se o reinkarnaci nikde přímo nehovoří. Lidé, kteří uznávají logické opodstatnění reinkarnace v proměnách bytí člověka, jsou tak církvemi považováni za zbloudilé. Ale položme si otázku: kde berou tito věřící svoji jistotu? Vždyť přece v té samé bibli se přitom nic nehovoří ani o tom, co by existenci reinkarnace jednoznačně vylučovalo.

Na doplnění je ještě důležité uvědomit si to, že sám Pán Ježíš svého času lidem oznámil, že by jim měl ještě mnohé co říci, ale nebyli by ho pochopili. Nebyl by nám chtěl také otevřeně říci právě o reinkarnaci, či dokonce nenaznačoval nám něco o tom, používaje jednoduchých příkladů, do jejichž logiky by musela zákonitě zapadnout i nutnost existence reinkarnace, vykreslené například obrazem opakovaného zrodu lilie? Copak Ježíš nehovořil kupříkladu o nutnosti splacení svých činů do „posledního haléře“? Copak by se učinilo jeho slovům zadost tím, když by se člověk prostě vyzpovídal z hříchů a zemřel, aniž by cokoliv učinil k poctivému odčinění životem navršených nesprávností?

Hlubší vniknutí do Kristova poselství dává každému člověku, hledajícímu Pravdu, zřetelně najevo, že reinkarnace byla již od nepaměti, a to dokonce i Pánem Ježíšem samotným, považována za samozřejmou součást poznání pravého smyslu života člověka na Zemi. Je však na každém z nás, jak hluboce si dokážeme poctivým zkoumáním uvědomit a přiznat, že naše mnohá dosavadní stavba dogmatických názorových forem ve skutečnosti nestála na pravých základech.

Zdroj

Zdieľať článok