Nemárnila by som čas hľadaním zla a zrady tam, kde nie sú. Ak tam zlo je, nebude nenápadné. Ak niekto útočí na človeka, zvážte, že cabala nám vždy hovorí, aby sme sa pozerali jedným smerom, aby sme nevideli, čo je v inom smere. Rozptýlenie. Snažím sa vyhýbať drámam, pretože všetko vyjde najavo.
Čo sa deje vo vojnách? Stávajú sa zlé veci. Smrť. Ničenie. Krv. Utrpenie. Obete. Nie je to zábava. Máme šťastie, že sa armáda rozhodla riešiť tento problém tak, ako sa rozhodla, pretože alternatíva by bola oveľa bolestivejšia a bolo by oveľa viac smrti a bolesti. Strategickej, taktickej, kinetickej. Je to zložité. Nikto z nás by nemal normálny život, ktorý si teraz hlavne užívame. Až do samého konca nám ako civilistom poskytujú dôležité poznatky o tejto vojne a bolo to hlboko inšpirujúce. Nabádajú nás, aby sme si uvedomili, že to najlepšie nás ešte len čaká.
Komédia na súdoch s Trumpom sa naďalej stupňuje a do boja o vylúčenie prezidenta z volieb sa zapojil ďalší štát. Keď som to videla, pomyslela som si, že Colorado už vytvorilo precedens, keď zvrátilo rozhodnutie, takže veľa šťastia. Je to len ďalší budíček pre Ľudí.
Keď si masy uvedomia, že deti boli súčasťou najlukratívnejšieho obchodného modelu na svete, budú sa triasť. Polícia, učitelia, kňazi, politici a ďalší od začiatku vedeli, kam všetky chýbajúce deti putujú, a organizátori boli chránení.
To je priateľka Jeffreyho Epsteina Ghislaine Maxwellová za JonBenét, ak o tom neviete.
Zápletka sa zahusťuje, vážení. Jeff Epstein ostrov pedo ostrov. FBI našlo niekoľko kostier vo vode okolo ostrova. Ostrov je v amerických Panenských ostrovoch.…bývala na ňom vojenská ponorková základňa, stále je pod ním ponorková základňa. Madam Ghislaine Maxwellová, Epsteinova šéfka, napojená na britskú a francúzsku kráľovskú rodinu, vlastní ponorkovú spoločnosť a jej sídlo je na amerických Panenských ostrovoch, kúsok odtiaľ je ďalší súkromný ostrov s jasným výhľadom na tento ostrov, má tiež ponorkovú základňu a je na ňom nové komunikačné centrum za 500 miliónov dolárov. Chcete vedieť, komu patrí tento súkromný ostrov, ktorý sa nachádza vedľa Epsteinovho a má u seba ponorku Maxwellovej? JOE BIDEN!
Veľký biely gulag na sever od 49. rovnobežky je útočiskom pedofilov a ešte horších ľudí. Pedofília, beštialita a snuff filmy sú bežné. O zlých správach teraz informujú kanadské mainstreamové médiá; medzi klamstvami a propagandou sa objavuje kúsok pravdy.
Ako nám povedal Q: „Títo ľudia sú chorí.“
Tri osoby čelia viac ako 100 obvineniam v prípade, ktorý polícia nazýva „znepokojujúcim“ zneužívaním detí a zvierat. Odkaz na Telegram. odkaz
Edmonton alberta desivé podrobnosti sexuálne zneužívanie detí a zvierat
Deti sú teraz v starostlivosti centra pre obhajobu detí a mládeže ZEBRA
Nie je to vtip, vážení. Naše deti sú v obkľúčení, pretože sú budúcnosťou. Šialenci ovládli vzdelávací systém, priviedli do tried transky a radia deťom, ako si natrvalo zmeniť pohlavie – bez vedomia a súhlasu rodičov. Je to epidémia – a aspekt genocídy ľudstva. Musíme si vziať naše deti späť od štátu a vychovávať ich, vážiť si ich a chrániť.
Kari Lake: Kari Kari: Deti sú v školách psychicky a mentálne zneužívané
„Budeme sa na to pozerať späť… ako na jeden z najtemnejších momentov v našej histórii a budeme musieť s týmito deťmi, ktoré boli indoktrinované, aby si mysleli, že sú iného pohlavia, vážne pracovať.“
Rodičia musia vykonať náležitú kontrolu aj v prípade „očkovania“. Vypočujte si toto video nižšie. „Vakcíny“ nefungujú tak, ako si myslíme, a neprinášajú zdravšie deti. Väčšina lekárov má vymyté mozgy a je indoktrinovaná Big Pharmou a kontrolórmi – inštruktormi medicíny na lekárskych fakultách. Nie sú odborníkmi na bezpečnú, podpornú zdravotnú starostlivosť. Musíme prevziať zodpovednosť za blaho a dlhodobé zdravie našich detí a prestať podliehať nemysliacim automatom so stetoskopmi. Keď sa ľudia dozvedia, čo všetko farmaceutický priemysel dáva do „vakcín“, možno sa ich úplne vzdajú. odkaz
Deje sa toho toľko, že je vyčerpávajúce to všetko preskúmať a obsiahnuť. Jednoducho sa to nikdy nezastaví. zdroj
Ľavica 4 roky hádzala záchvaty hnevu o „zasahovaní do volieb“ zo strany Ruska a použila túto lož na ospravedlnenie obštrukcií počas celého Trumpovho predsedníctva. Tí istí ľudia sa snažia Trumpa vyradiť z volieb v roku 2024. A tvrdia, že oni sú tí, ktorí „bránia demokraciu“.
Viete si predstaviť, že by Trump vyradil Bidena z hlasovania? To by bolo spravodajstvo od steny k stene, 24 hodín denne, 7 dní v týždni. „FAŠISTICKÁ DIKTATÚRA NIČÍ DEMOKRACIU!“ Každá mestská ulica by už horela, keby bola topánka na druhej nohe. Ale keď to urobia… je to iné.
Zelenskyj ruší ukrajinské voľby a Biden sa snaží odstrániť predpokladaného víťaza prezidentských volieb v USA. Oba národy, ktoré o sebe tvrdia, že sú zástancami „demokracie“, sa správajú ako totalitné diktatúry a rušia právo ľudu voliť.
WaPo ODSTRÁNIL z webovej stránky záložku „Vojna na Ukrajine“! Nikdy slovne nepriznajú porážku, ale povedia vám to inými spôsobmi. Namiesto toho, aby informovali pravdu o tom, ako USA/NATO práve poslali státisíce Ukrajincov na porážku pre svoju geopolitickú agendu… budú sa tváriť, že sa nič z toho nestalo.
Takto funguje tento podvod.
NATO pošle Ukrajine britské rakety dlhšieho doletu, ktoré Ukrajina použije na útok na ruskú loď v prístave v Čiernom mori. Rusko odpovedá bombardovaním Ukrajiny. Potom to Biden využije ako zámienku na to, aby žiadal viac finančných prostriedkov pre Ukrajinu.
Biden a Ukrajina tiež klamali a tvrdili, že terčom útoku boli civilisti, čo Rusko poprelo. Ukrajina tvrdí, že Rusko zasiahlo „pôrodnicu“. Podobne ako pri mystifikácii o vyhadzovaní detí z inkubátorov a mystifikácii o dekapitovaných deťoch Západ používa propagandu o zverstvách, aby ZASE raz manipuloval s vašimi emóciami a získal vašu podporu pre vojnovú mašinériu. Je to tá istá príručka.
Západ financuje útok, príjemca útoku reaguje, čo vytvára ilúziu obete, a tým aj domnelú potrebu väčšieho financovania „obrany“, potom sa cyklus opakuje a práčovňa zostáva otvorená. Ak na to opäť naletíte, v tejto chvíli je to na vás.
Elon kúpil Twitter, vytvoril útočisko pre slobodu prejavu, vytvoril prostredie, v ktorom vznikla občianska žurnalistika, a teraz „alternatívne médiá“ v informačnom priestore DOMINUJÚ nad staršími médiami.
Každá hra Deep State sa odhaľuje v reálnom čase, ešte skôr, ako MSM stihne vytvoriť naratív. Kým sa pokúsia o svoj spin, občianski novinári ho už odhalia a rozšíria do celého sveta.
Ich divadlo a klamstvo stratili svoju silu. V porovnaní s archaickými televíznymi a novinovými médiami im chýba rýchlosť, ktorú umožňujú sociálne médiá. Jednoducho nedokážu držať krok s miliónmi občanov, ktorí fungujú ako jeden celok.
Teraz, keď si občianski/nezávislí/alternatívni novinári upevnili svoju platnosť vo verejnom priestore tým, že majú pravdu EXPONENTIÁLNE častejšie ako MSM, je každý nový hoax Deep State ďalšou príležitosťou pre občiansky spravodajský aparát rozšíriť náš vplyv a prebudiť viac normálnych ľudí.
Okrem toho sú ich pokusy o udržanie moci čoraz očividnejšie, čo nám uľahčuje prácu. Čím viac bojujú, tým viac sa slučka uťahuje. Dochádzajú im sily a čas beží.
TL;DR: Vyhrávame a Deep State sú v pr*eli.
Najväčší trik, aký sa Deep State kedy podaril, bolo presvedčiť svet, že neexistuje. Ako by mohli ľudia bojovať proti entite, ktorú nevidia? Vo svojej zúfalej snahe udržať si moc však boli nútení vystúpiť z tieňa na svetlo.
Teraz ich vidíme.
⚠️WW3 ALERT⚠️
Ukrajina dnes raketami NATO (českými) zasiahla civilné lokality v centre mesta Belehrad, pričom zahynulo 14 civilistov, 2 deti a viac ako 100 osôb bolo zranených. Rusko zvolalo mimoriadne zasadnutie Bezpečnostnej rady OSN a ruskí predstavitelia obviňujú USA, že sú hlavnými vinníkmi úderov.
Ruský veľvyslanec Anatolij Antonov práve vystúpil v médiách a povedal, že USA „vedú hybridnú vojnu proti Rusku a vrhajú moderné západné zbrane na front proti ruským ozbrojeným silám“.
Zdá sa, že Západ sa ZADARMO snaží podnietiť Rusko k odvete a eskalácii, aby mohol ospravedlniť vstup NATO a začatie totálnej 3. svetovej vojny. Ukrajinská armáda je na nule a už sa dlho neudrží. Ich jedinou nádejou je prinútiť armádu USA, aby zasiahla a prevzala moc namiesto nich.
Rusko varovalo, že ak sa zbrane NATO použijú na zasiahnutie ruského územia, bude to červená čiara. Od plnohodnotnej kinetickej vojny s Ruskom, a teda 3. svetovej vojny, nás delia jedno alebo dve zlé rozhodnutia.
Ukrajina je na pokraji svojich síl, finančné prostriedky sa míňajú a verejnosť už nepodporuje túto vec.
Trump vyhrá voľby, ak sa zachová súčasný stav.
Ako tomu môže hlboký štát zabrániť? TRETIA SVETOVÁ VOJNA. Môžu zrušiť voľby A zasiahnuť, aby zachránili Ukrajinu. Zabijú dve muchy jednou ranou.
Majte to na pamäti, pretože NATO prostredníctvom Ukrajiny ako splnomocnenca pokračuje v teroristických útokoch na ruských civilistov. Snažia sa dotlačiť Putina k tomu, aby urobil niečo unáhlené, aby mohli ospravedlniť intervenciu, mať svoju vojnu, zaviesť mimoriadne právomoci, zachovať si moc, zabrániť Trumpovi v nástupe do funkcie a zabrániť Rusku odhaliť všetky offshorové aktíva Deep State na Ukrajine, konkrétne biologické nekalé praktiky.
Nevyzerá to tak, že by sa v tomto volebnom období vydali cestou pandémie. Chystajú sa na stanné právo a totálnu vojnu, pretože vedia, že ak dôjde k voľbám, Trump vyhrá a oni zaplatia najvyššiu cenu.
Vitajte na okraji priepasti.
Ste svedkami „špirály smrti“ hlbokého štátu.
Sú zranení, zahnaní do kúta, dochádzajú im možnosti a čas. Vo svojom zúfalstve sú čoraz nebezpečnejší.
Na svojej ceste von sa budú snažiť zničiť čo najviac.
Čínska vojenská komunikácia Čínsky plán decentralizácie aktivovaný
Povedal som vám, že keď prezident Si prišiel do Kalifornie, jeho hlavným cieľom bolo obnoviť spätné kanály a komunikáciu s USA. Americkou vojenskou alianciou. (od zvolenia Bidena boli zadné kanály na chvíľu nefunkčné, pretože Xi stabilizoval takmer vojenský prevrat proti nemu v septembri 2022).
teraz je to potvrdené
Generál q a náčelník generálneho štábu čínskej armády sú v otvorenej komunikácii a teraz to bolo oznámené. Čo sa neoznámilo, sú zadné kanály a drôty ussf. Svetovej aliancie vedia, že čínska armáda aktivovala svoj plán decentralizácie – operácie veľkého prebúdzajúceho sa draka a vojenské protokoly, ktoré povedú k úplnej čínskej revolúcii a koncu ČKS (a operáciám Rothschildovej/Rockefellerovej CIA s ČKS)
V zákulisí sa čínsky plán decentralizácie pripravoval už od roku 2007, keď sa Xi pomaly dostával k moci a v roku 2012 konečne prevzal vládu nad Čínou. zdroj
2024 a udalosti a čo môžeme očakávať
Vojenské operácie s USSF a bielymi klobúkmi v spravodajských službách ukážu jasnú korupciu AI. Systémy korumpujúce digitálne hlasovacie systémy (v blížiacich sa budúcich tribunáloch, ktoré prídu v blízkej budúcnosti Microsoft korporácia č. 1 na svete skolabuje a očakáva sa, že Musk odkúpi spoločnosť > skvelý ťah bielych klobúkov. Ďakujeme, Ezra, Kash, Trump. USSF a Microsoft priznajú svoju účasť na vojenskom prevrate a korupcii v súlade so CIA. Darpa)… Muskov X a spravodajský zdroj aliancie pravdy Tucker pomôžu odhaliť korupciu a viac ako 1,5 miliardy digitálnych bojovníkov veľkého prebudenia bude šíriť správy po celom svete a smrť mainstreamových médií sa začne v roku 2024
Šťastné a veselé sviatky, vlastenci. Bojovníci za slobodu, svetoví vlastenci a anoni…. zdroj
Kontrolóri preveria ( aj ) darovaný vojenský majetok na Ukrajinu …
Nákup, skladovanie a likvidácia vakcín proti ochoreniu COVID-19,
dodržanie zákonných pravidiel pri darovaní vojenského hnuteľného majetku Ukrajine,
efektívnosť využívania dohodárov v štátnej a verejnej správe,
fungovanie vodárenských spoločností,
hospodárenie prezidentskej kancelárie … to je len hrubý výsek kontrolných akcií, ktoré Najvyšší kontrolný úrad (NKÚ (odkaz)) SR zrealizuje v priebehu roka 2024.
Pokračuje tak v nastavenom trende plávajúceho plánovania svojich auditov, keď z klasického ročného zostavovania plánu kontrol prešiel na flexibilné akcie reagujúce na finančne významné a aktuálne výzvy doby.
Je to všetko volaké čudné aneb české 9/11
Bohužel oba případy byly okamžitě extrémně ZPOLITIZOVÁNY. Skoro jako kdyby někteří lidé na ten masakr na filozofické fakultě čekali jako na smilování, protože jim to umožní odvrátit pozornost od vlastních zločinů a neschopnosti a k tomu ještě získat alibi pro natlačení předem připravené agendy, která ještě víc omezí naši bohem danou lidskou svobodu. Navíc obě příšerné události vyvolávají ten naprosto nezbytný strach, ten TEROR, který je nutný pro ovládání společnosti a pro prosazování věcí, které by v období klidu neměly sebemenší šanci projít. Viz covidová operace, agresivní vnucování experimentálních injekcí, strašení klimatickou katastrofou, děšení přímým zatažením do války a tak dále. Navíc – čím více o masakru na filozofické fakultě víme, tím podivnější to celé vypadá. zdroj
⚠️Bulharský parlament prijal 14. apríla 2022 legislatívne zmeny a doplnenia , ktoré definitívne ukončili činnosť Špecializovaného trestného súdu, ktorý koná ako prvá a druhá inštancia, a Úrad špecializovanej prokuratúry.⚠️
👉Obe inštitúcie boli zriadené počas prvého funkčného obdobia Bojka Borissova vo funkcii predsedu vlády v roku 2011 a vážne podkopali právny štát v Bulharsku.👈
👉Je smutné a frustrujúce, že vytvorenie a rozvoj týchto štruktúr bolo podporované a označené ako pokrok v správach v rámci mechanizmu spolupráce a overovania (CVM) Európskej únie (EÚ ) o Bulharsku. Táto nejednotnosť spochybňuje schopnosť Európskej komisie objektívne monitorovať právny štát vo svojich členských štátoch, rozpoznávať hrozby a dávať primerané odporúčania.
👉Zrušenie Špecializovaného trestného súdu, ktorý bol v podstate paralelným súdnym systémom odporujúcim základným princípom trestného práva, je skutočne dôležitým míľnikom na ceste k obnoveniu právneho štátu v Bulharsku po troch Borissovových vládach (2009 – 2013; 2014 – 2016; 2017-2021).
Podľa definície na Dictionary.com je experiment „čin alebo operácia s cieľom objaviť niečo neznáme alebo otestovať princíp“.
Bulharský špecializovaný „experiment“ v oblasti trestného súdnictva sa pokazil, pretože jeho hypotéza bola chybná.
👉Špecializované trestné orgány boli pôvodne zriadené na boj proti organizovanému zločinu a korupcii bez presvedčivých argumentov, že budú v tejto úlohe úspešné a tie nielenže zlyhali, ale podľa slov ústavného právnika a súčasného poslanca Atanasa Slavova sa zmenili na orgány „pre inkvizíciu tých, ktorí vyjadrujú iný politický názor alebo zasahujú do obchodných záujmov tých, ktorí sú pri moci“ .👈
👉Samotné špecializované orgány sa dostali do radu škandálov a stali sa známymi tým, že nerešpektujú základné princípy trestného práva.
⚠️👉V mnohých prípadoch si ľudia obvinení pred týmito súdmi vypočuli súdne rozhodnutia, ktoré sa ich týkajú, v celoštátnej televízii alebo si ich prečítali v médiách predtým, ako boli vypočuté v súdnej sieni.
👉V priebehu rokov sa objavovalo čoraz viac priamych a nepriamych dôkazov o tom, že sudcovia na týchto súdoch prijímali pokyny aj od prokurátorov.
👉V roku 2018 napríklad prokuratúra verejne nariadila špecializovaným súdom, aby nespolupracovali na administratívnom vyšetrovaní bulharského najvyššieho kasačného súdu. Dôvodom prieskumu bolo, že druhý stupeň špecializovaného súdu zrušil rozhodnutie prvého stupňa ešte pred jeho vypracovaním.👈
👉Nedávno zverejnil Protikorupčný fond, bulharská iniciatíva odhaľujúca korupciu, sériu vyšetrovaní , ktoré údajne ukazujú, ako niektorí členovia týchto súdov konajú ako organizovaná zločinecká skupina s prokurátormi – súdy držali ľudí vo väzbe na základe nejasných obvinení vznesených špecializovanej prokuratúre a žiadali úplatky cez sprostredkovateľov za ich prepustenie.👈
👉Súčasná ministerka spravodlivosti Nadezhda Yordanova tiež pri mnohých príležitostiach zdôraznila , že donucovacie prostriedky sa zrejme používajú na politickú represiu.👈
👉Medzi tieto prípady patrí často aj vyšetrovacia väzba.
Zatiaľ čo silueta Frankensteinovej štruktúry, ktorú Borissovov režim budoval, bola viditeľná aj v roku 2011, bola to reforma Trestného poriadku z roku 2017, ktorá pridala posledné detaily. Táto reforma ešte viac podkopala už takmer existujúcu zásadu rovnosti zbraní v trestnom konaní.
👉Napríklad vytvorila koncepciu „večne obvinenej osoby“, čo znamená, že osobu možno donekonečna vyšetrovať a považovať za obvinenú stranu bez toho, aby bola vznesená obžaloba, a teda sa nemohla brániť pred súdom.👈
👉Bola to ťažká rana pre právo na spravodlivý proces, keďže v Bulharsku má prokuratúra úplný monopol na proces vyšetrovania a žiadne z jej rozhodnutí okrem rozhodnutí o donucovacích opatreniach nepodlieha súdnemu dohľadu.
Vzhľadom na vyššie uvedené postupy špecializovaných súdov je objektívnosť tohto obmedzeného dohľadu otázna.
👉Reformou z roku 2017 navyše špecializované trestné súdy získali výlučnú právomoc skúmať prípady týkajúce sa osôb vykonávajúcich určité povolania (cieľmi boli sudcovia, politici atď.), čím sa ešte viac rozvinuli znaky mimoriadneho tribunálu.
👉Vzhľadom na uvedené sa zdá, že správy MSO o Bulharsku sú úplne oddelené od reality na mieste. V správe o MSO z júla 2012 , krátko po zavedení špecializovaných štruktúr, Európska komisia uviedla, že „tieto nové štruktúry a reformy sú jasným dôkazom záujmu Bulharska dosiahnuť zásadnú zmenu v boji proti organizovanému zločinu“.
👉Aj keď už v roku 2017 boli špecializované súdy otrasené mnohými škandálmi, (Európska) Komisia v správe MSO z novembra 2017 potešila, že dosahujú „koherentné výsledky“. V správe o mechanizme overovania z roku 2018 (Európska) Komisia po opísaní kontroverznej reformy trestného poriadku z roku 2017 identifikovala „významný pokrok“ a uzavrela referenčnú hodnotu „právneho rámca“.
Celkovo to, čo sa (Európskej) Komisii javilo ako pokrok, vnímali tí, ktorí sledovali upevnenie Borisovovej autokracie, ako útok na právny štát…
👉V priebehu rokov (Európska) Komisia odmietala uznať svoje chyby a počúvať kritikov.
👉Čím viac bol podkopaný právny štát Bulharska, tým väčší pokrok (Európska) Komisia zaznamenala, ktorý viedol k absurdnému záveru v správe o mechanizme overovania z roku 2019 , že Bulharsko splnilo svoje záväzky v čase pristúpenia.
⚠️👉Ešte znepokojujúcejšie je, že keď sa stretli členovia výboru LIBE v Európskom parlamente po náraste masových protestov proti Borisovovi v roku 2020, komisárka Věra Jourová povedala , že (Európska) Komisia neprehodnotí svoje závery v rámci mechanizmu spolupráce a overovania.👈⚠️
Po dlhej, strastiplnej ceste a politickej kríze po špirále troch parlamentných volieb v roku 2021 má Bulharsko konečne novú koaličnú vládu, ktorá sa zdá byť odhodlaná obnoviť právny štát.
🤷🏻♀️Dobrou správou je, že sa očakáva, že mnohé útoky proti zásadám právneho štátu, ktoré (Európska) Komisia považovala za pokrok v rámci mechanizmu spolupráce a overovania, budú zvrátené.
⚠️👉Zlou správou je, že bulharský prípad 15 rokov neúspešného CVM a nezodpovedných experimentov so systémom súdnictva podporovaných (Európskou) Komisiou ukazuje, že strážcovi zmlúv buď chýba kapacita, alebo ochota na triezvy úsudok, ktorý je nevyhnutný na monitorovanie dodržiavania pravidiel nielen v Bulharsku, ale aj v iných členských štátoch EÚ.👈⚠️
👉Teraz, keď Bulharsko a Rumunsko nie sú jediné, ktoré sú predmetom monitorovania po vzostupe mechanizmu správy o právnom štáte , je táto otázka ešte vážnejšia.
🔸️Autorka – Dr. Radosveta Vassileva je právničkou zameranou na právny štát, špecializuje sa na komparatívne verejné a súkromné právo a právo EÚ. Jej názory boli publikované v Euronews, EUobserver, New Eastern Europe, The Brussels Times a ďalších. Má doktorát z práva na University College London, kde tiež pôsobila ako učiteľka.Právnické tituly získala – PhD v odbore právo (University College London); LLM (Sciences Po Paris); LLM (Université de Paris I Panthéon-Sorbonne); BA v medzinárodných vzťahoch (Tufts University)
Region Orava 1971 – Orava je region a historické území rozdělené dnes mezi slovenský Žilinský kraj a polské Malopolské vojvodství. Historickou metropolí regionu je Dolný Kubín. Rozdělení Oravy na okresy existující v současnosti platilo již od dob první republiky, a to až do roku 1960
O strachu
Prichádza nový rok. Ale nepríde nové, kým neukončí sa staré – a nám končí starý rok a s ním by mala končiť i téma strachu, ktorý sme riešili riešieme a verím, že i vyriešime
Tak ako som spomínala technika a jej vymoženosti má ľuďom pomáhať. Vďaka rýchlemu prenosu informácií vieme skutočne rýchlo reagovať a rozposielať do sveta, alebo prijímať radosti, ale veľmi dobre funguje i tá obrátená strana mince, že do „sveta“ a teda k nám sa rýchlo dostávajú i starosti, ale hlavne veľa negatívnych infomácií a impulzov k myšlienkam strachu.
Nemusíme diskutovať o tom, ktorých správ je viac . Práve negatívne informácie sa podieľajú na šírení a násobení strachu, či neistôt a teda neviery.
Čo je rovnako zjavné je i odcudzenie človeka človeku. Vďaka čomu?
Vďaka zrýchleniu. Kde je rýchlosť, je síce adrenalín, je síce vzrušenie, ale chýba prežívanie, chýba precítenie. Informácie, ani emócie už „nemajú čas“ „preniknúť do vnútra“ a „zakoreniť“. Nemajú čas klíčiť a púšťať nové výhonky, ktoré by boli novou silou a oporou a priniesli by zakrátko ovocie. Ale nám sa nechce čakať. Nám sa nechce zalievať, pestovať a podporovať. Načo? Je jednoduchšie zájsť niekam a „za pár šupov“ kúpiť.
Nechceme byť zodpovední za život a čakať a trápiť sa ako to dopadne. Nechce sa nám v tejto „rýchlovýkrmnej“ dobe čakať, akú úrodu mi prinesie to, čo sa zasialo a ja som sa o to zodpovedne staral.
Áno je tu riziko; ale kde nie je riziko?
Celý život nevieme, nikdy nemáme istotu a napriek tomu si niečo volíme. Je zaujímavé, že niekde nás strach blokuje a niekde vôbec nie. Je dôležité poznať seba, byť bdelý a rozlišovať, či strach prichádza ako varovanie a upozornenie „buď bdelý človeče“, alebo je to strach – blokátor a paralyzátor.
Strach ako taký je zlý. Tá jemnejšia forma strachu je obava – a tá naozaj slúži ako jemné varovanie – upozornenie – tá hovorí: „človeče, dávaj pozor, dôveruj, ale preveruj“, ale obava nespôsobí blok. Ja si veselo môžem kráčať ďalej životom, využívajúc všetky príležitosti, ktoré mi prišli do cesty.
Ale strach – ako pomocník, „dolných síl“, nás bude neustále presviedčať o tom , že nič nemusí dopadnúť dobre, bude presviedčať a spochybňovať každé naše rozhodnutie.
Výsledok? Postupne si prestaneme veriť, začneme sa báť rozhodovať a vzniká paralýza, neschopnosť sa hnúť z miesta, lebo zrazu budeme mať pocit, že kamkoľvek sa pozriem, kamkoľvek sa hnem, všade číha nebezpečenstvo a ani jedno rozhodnutie, nevyzerá ako správne.
Je paradoxné že pred zlým rozhodnutím nás hlava nevaruje, tam strach nie je, do „nesprávneho“ nás to priam ženie. A naopak, pred dobrým, správnym krokom, nás bude tisíc myšlienok „varovať“, ba dokonca i „náhody“ sa objavia, aby nás od správnej cesty odradili a presvedčili, že nie je správna. I takto pracuje „čertík Bertík“. Tisíc prekážok a tisíc argumentov.
Takže, ak sa vrátim k tej úrode, áno, je tu riziko, že úroda bude slabšia, že plody môžu byť napadnuté škodcami, či zožraté zverou. Je tu riziko, že neopatrným zberom môžem všetko zničiť, je tu riziko, že príde hurikán a všetko ľahne. Áno je tu riziko…
Ale, keďže je tu riziko, obchodníci nebudú obchodovať? Keďže je tu riziko, poľnohospodári nebudú pestovať? Keďže je tu riziko, nebudeme mať deti? Keďže je tu riziko, nebudeme vstupovať do vážnych vzťahov? Keďže je tu riziko, nebudeme sa otvárať, aby nás nezranili? Keďže je tu riziko nebudeme radšej robiť nič, aby som nič nepokazil? Keďže je tu riziko, radšej zostanem zavretý – ako vo vnútri tak i navonok? Keďže je tu riziko, mal Boh zničiť svet? Keďže je tu riziko, mal Boh odobrať človeku slobodnú vôľu?
Boh vedel, čoho je schopný Lucifer v spolupráci s ľudským rozumom, vedel, že má schopnosť deštrukcie všetkých a všetkého a napriek tomu to „riskol“ (i keď je všemohúci ja viem ), ale napriek všetkému, človeku neodobral slobodnú voľbu. Sloboda i voľba nám bola ponechaná . JA sa rozhodujem, komu budem slúžiť. JA sa rozhodujem či Jeho SILA bude použitá na TVORBU, alebo na DEŠTRUKCIU, len buďme pripravení znášať následky našich rozhodnutí).
A opäť k tej úrode. Ak sme dostatočne vnímaví, tak chápeme, že žiadna energia sa nestratí, takže ak sme sa dobre starali – úroda bude bohatá.
Ak je úroda nízka, uvedomme si, že prežilo a prebojovalo sa len to najsilnejšie a súčasne nám v tejto chvíli nie je potrebné viac. Dostali sme najviac, len jedno – silné a výnimočné – a ako som povedala, len to najsilnejšie prežije. O to je to silnejšie a vzácnejšie a my by sme mali každý deň Bohu i za to jedno ďakovať.
Vždy sú tu riziká. Ale žiadna energia vynaložená sa nikdy nestratí a všetko sa nám vždy mnohonásobne vráti. To je zákon. Takže viera v presvedčení, bez strachov z budúcnosti i z nesprávnych rozhodnutí. Stojím si za sebou, za tým, čo cítim a verím, že z_Hora ma vedú len po svetlých a správnych cestách a nedovolia, aby som zblúdil.
VIERA JE MOJIM PRESVEDČENÍM!
Tak nechajme klíčiť, zakoreňovať, rásť, zalievajme, dodávajme živiny, poskytujme oporu…. čím viac zo seba dáme, tým viac dostaneme. Tešme sa na úrodu…. Bude toho mnoho čo získame….
Lebo ako sa píše v Biblii (list Korinťanom): „Ani ľudské oko nevidelo, ani ľudské ucho nepočulo a človek si rozumom ani nevie predstaviť, čo pripravil Pán tým, ktorí ho milujú…..“
Ne-so-met byl od toho dne, kdy byl Abd-ru-shin zavražděn, mrtev pro tento svět. Ležel na svém lůžku jako mrtvola a zdálo se, že ničeho nevidí a neslyší. Jusu k němu zavolal Eb-ra-nita. Ve svém slitování našel kníže utěšující slova:
„Povstaň, Ne-so-mete! Máš před sebou velikou úlohu. Máš vytesat našemu pánovi náhrobní nápis a vepsat do něj vše, co dovedeš říci!“
Věštec vyskočil:
„A ty, kníže, nečiníš mi výčitek? Je to má vina! Je větší, než mohu unést!“
„Nikoliv, nečiním ti výčitek, Ne-so-mete! Přináším ti práci pro našeho milovaného pána. Tentokrát přece nezklameš!?“
Ne-so-met se vzchopil. Začal znovu jíst, neboť věděl, že jeho tělo musí vydržet tak dlouho, pokud nebude náhrobní nápis hotov. S nikým však nemluvil.
Sedm roků trvalo budování pyramidy, na které pracovali všichni, ať to byl nejchudší Arab nebo nejušlechtilejší Ismán. Nam-Chan pracoval po boku Eb-ra-nitově, právě tak, jako pracoval starý Jusu po boku Dhu-Farově a Din-Arově.
Sedm let tesal Ne-so-met náhrobní desku, která byla divem krásy. Často stával Eb-ra-nit u něho a pozoroval obrazy, které tu vyvstávaly z kamene. Nikdy však ani slovo nepřešlo přes věštcovy rty. Zdálo se, jakoby chtěl umlknout pro všechnu věčnost za to, že mlčel v nepravou chvíli.
Sedm roků vyšívala Hussy, Na-Lah a ostatní ženy roucha, jimiž měla být oděna nabalzamovaná těla knížete i Nahome. Byla to umělecká díla. Také k nim často přicházel Eb-ra-nit. Cítil, že všichni tito pracující lidé potřebují jeho přátelských slov, aby se nezhroutili v bolesti. Jednoho dne viděl, že Hussy vyšívá zvláštní obraz: dvě křížící se břevna.
„Co to má znamenat, Hussy?“ tázal se laskavě.
„Takto jsem často vídala našeho pána!“ zněla odpověď Arabky.
„Pak jsi viděla správně,“ přišla rozechvěná odpověď knížete. „Z něho zářil kříž Pravdy, poněvadž on je věčnou Pravdou. Jsi požehnána mezi mnohými, Hussy!“
Její veliké oči přeplněné slzami se pozvedly k mluvčímu:
„Hussy je ubohou od té doby, co pán odešel. Ale Hussy mu bude smět opět sloužit. Bude na to čekat po mnoho životů!“
Sedm roků je dlouhá doba pro pozemského člověka a mnohé se v nich může přihodit.
Ještě dříve, než pozemská schránka Abd-ru-shinova byla uložena do pyramidy, naplnil se osud egyptského krále. Stále znovu a znovu zdržoval odchod Izraele. Nakonec Hospodin pobil prvorozené v Egyptě a po celé zemi se rozléhal nářek a bědování. Pláč a smutek byly též ve faraónově paláci, neboť ani jeho vlastní syn nebyl ušetřen.
Tu Ramses poznal, že není nic platno bouřit se proti Bohu, a proto pln rozhořčení vykázal cizí národ ze země. V noci se však u lože synova objevil Sethi a pronesl svou strašlivou kletbu. Ramses, téměř šílený strachem a hrůzou, sebral svou armádu a pospíchal za Izraelity. Dohonil je u Rudého moře, kterým oni prošli suchou nohou. Bytostní ovládli síly vln. Jakmile však Ramses se svou armádou následoval Izraelity, uzavřely se vody nad jeho hlavou. Nikdo z nich neunikl!
Izrael však táhl, jsa veden Mojžíšem, do země, kterou mu zaslíbil Hospodin.
Když sedm roků uplynulo, pochovali Is-Ra svého knížete i Nahome s veškerou nádherou, kterou si zasloužili, a se žhavou láskou, která naplňovala jejich srdce.
Ne-so-met postavil svůj náhrobní kámen před komoru, ve které odpočíval kníže. Bylo to jeho poslední dílo … ,bez ducha se zhroutil před náhrobním kamenem a byl pohřben v jedné z postranních komor. Také Jusu se směl vrátit domů, dříve než byla pyramida uzavřena.
Pak následoval Eb-ra-nit, který si přál být pohřben v blízkosti pána. Jeden za druhým z věrných služebníků nacházeli své místo v hrobce, jak to Abd-ru-shin určil.
Ismáni umírali bezdětní a Arabové je následovali. Za několik desetiletí se zdálo, že vymřel celý národ Is-Ra. Beni-Hassan ovládli Abd-ru-shinovo město a snažili se tam žít podle jeho přikázání a věrně se starali o všechno, co on vytvořil. Ale také oni zašli, aniž by po sobě zanechali stopy.
Plynula staletí. Vítr pouště a písek si pohrávaly na místech, kudy putovala noha Abd-ru-shinova a kde zazníval hlas Nahome. Vítr pouště a písek byly řízeny věrnými bytostnými. Měli velkou práci, neboť měli přikrýt všechno, co kdysi v nádheře vyrostlo. Měli to přikrýt, aby to zůstalo uchováno až do těch dalekých dob, kdy noha Abd-ru-shinova znovu vstoupí na zem.
Staletí plynula. Nic již nebylo vidět z Abd-ru-shinové říše a jeho města.
Tu z pouště přitáhl kmen hnědých mužů pravidelných údů a ušlechtilých rysů obličeje, což není obvyklým v těchto končinách. Usadili se nedaleko pramenů a započali žít vlastním způsobem, který se nijak nepodobal tomu, jak žilo jejich okolí.
Jestliže se jich někdo zeptal, kdo jsou, tu odpovídali jen úsměvem. Zpívali písně uchvacujícího smutku a zvláštního rytmu písně, které vyprávěly o národu, který tu kdysi žil, o jeho knížeti, kterého přivedla bílá holubice k tomuto lidu a který se zase vrátí, až se holubice opět k nim přiblíží.
Na to čekají a kvůli tomu žijí!
* * * * * * *
Abd-ru-shinova náhrobní deska mluví
Věštec, jako poslední z Ismánů, procházel neklidně palácem. S touhou, splnit svůj úkol. Bolest hlodala v jeho nitru a Ne-so-met nenacházel klid, který hledal.
Osamělý stával před křišťálovou koulí, ale ta zůstávala prázdná. Neměl již co očekávat. Byl vyvržencem!
Samoten stál u pyramidy, ve které všichni odpočívali. Jen vítr hvízdal v místech, kde ležela těla těch, kteří odešli z této země. Vyčerpán, opřel se starý věštec o drsný kámen. Byl unavený až k smrti.
„Pane! Zůstal jsem sám jediný ze všech. Slituj se a nenechávej mne na této zemi jako planý plod! Vezmi mne do své říše! Dovol mi odčinit, v čem jsem pochybil a nech mě to odpykat!“
Tu zadul vítr kolem starce silněji a zdálo se, že se nebesa opět pro něho otevřela! Jeho pohled se rozšířil, závoj padal za závojem. S mladistvou silou přikročil věštec ke svému poslednímu dílu.
Uchopil dláto a vytesal do kamene vše, co viděl. Pak vzpřímeně prošel sedmerými dveřmi do hrobky svého knížete a uložil tabuli na hrob Abd-ru-shinův.
Dlouho stál věštec se zkříženýma rukama před místem odpočinku Abd-ru- shina knížete Arabů, tělem učiněného Slova Božího.
Dávejte pozor, lidé (1), neboť zde putuje v říši stínů duševně (2) i pozemsky (3) dokonalý.
Zbabělá ruka vraha (4) ho poslala pryč, jeho, který byl moudřejší než posvátný ibis (5). On byl jasnou plochou lesklého stříbra, do kterého se na sebe dívají naše ženy (6). On byl čistý a světlý a byl hoden nosit korunu (7), která mu nyní spadla s hlavy.
Až se na obloze objeví znamení Ryb (8), teprve pak přijde král, který se mu bude čistotou rovnat. Bude chudý jako pták ve vzduchu (l0) a bude vyslán, aby zašlápl falešného hada (9). Až do té doby bude Abd-ru-shinovo žezlo (11) odpočívat. Žádný vládce nás nepovede tak jako On.
Bědujte bratři (12) a plačte, vy osamělí, odešel od nás ten, který nám byl otcem. On nám dával pokrm (13), poutal zlo (14) a učil nás moudrosti (15), neboť byl moudřejší než všichni.
Nyní se, má země, staneš kořistí nepřátel. Cizí nohy (17) zanechávají stopy v našem písku; cizí šípy (16) sviští nad námi. On, který nás chránil, je opět v nebesích, odkud sestoupil.
Uplynulo pět let (19), než byla postavena pyramida (18), ve které je skryta tato deska. Písek přikryje toto posvátné místo, písek je bude chránit před cizími zraky. Slunce a hvězdy (20) je nikdy neuvidí, dokud On opět nevstoupí na tuto zemi. Neboť On bude opět chodit zde nahoře a po jeho boku bude nejvěrnější srdce, které se vždy zachvívalo v rovnováze (21). Všechno, co mu bývalo milé, bude u něho: i jeho ušlechtilý válečný kůň pozdraví radostně svého pána (22), až přijde, aby soudil zemi.
Bude sedět na zlatém trůně (23) a slunce, měsíc i hvězdy (24) mu budou podřízeny. On drží misky Božího hněvu v rovnováze (24), takže nepřetečou bez jeho vůle.
Všude na zemi zřídí dokonalost (25). Tam, kde lidé nebudou chtít poslechnout, donutí je ostřím svého meče (26). Na všechno přiloží měřítko (27), takže obstojí jen to, co je dokonalé (28). Žádné veslo (29) se nepohne v proudu a žádný strunový nástroj (30) nezazní bez jeho vůle. Lidé, pohleďte do nebe jako do zrcadla (31). Sedíte a přemýšlíte (32), jak byste mohli dokončit nehotové (33). Vy blázni, nafukujete se (34) a přesto vytváříte jen kusé dílo. Dokonalé bude jen to, co vám on nařídí vykonat. Až on bude chtít, bude stát číslo tři (35) v kruhu na znamení toho, že kusé dílo je u konce.
Dávejte pozor na toto posvátné číslo (36). Častokrát se vrátí, až jednou kolo velikého dění při tom, jak se otáčí, vyšle blesk (37). Ohnivě vyletí k nebi. Pak nastane nová doba, kdy holubice bude vládnout nad ibisem (38). Mnoho říší a korun (39) se zhroutí; jeho koruna bude zářit jasněji než všechny ostatní. Jeho koruna bude vládnout nad zemí i nad mořem. Dávejte pozor, lidé, dávejte pozor (40) a slyšte, co vám může věštec oznámit o budoucích časech:
Trojnásobná bude (40b) nouze, která se přižene na lidské pokolení: nakažlivé nemoci (41), hladomor a veliké zemětřesení, které neponechá kámen na kameni (42). Zámek ani závora (43) nemohou před ní ochránit. Trojnásobná i podruhé (44) bude přicházející trpká nouze: vojenská ležení (45), úkladné vraždy (46) a veliké umírání. Až po okraj bude naplněn pohár jedu (49), z něhož lidstvo musí vypít svůj soud.
Neúprosně pálí slunce (47) na pyramidu (48), obydlí těch, kteří odešli, když unavené nohy nesou kolem potulného poutníka (50). Budete bez domova, lidé, váš domov (51) bude zničen a již nenajdete svá obydlí. Dávejte pozor na věštcův hlas, jen dávejte pozor a slyšte (52)! Neklidně pobíhá šakal (53) pouští a nezanechává za sebou stopy v písku.
Hustě a nezadržitelně pokrývá písek skříně plné drahocenných věcí, vlastnictví našeho vládce Abd-ru-shina. Běda, že již neprodlévá mezi námi! On byl drahocennější než vy všichni! Zapalte vykuřovadlo ve zlatých obětních miskách (54) k jeho poctě. On byl naší ochranou a naším pánem. Držel misky hněvu (55) zdvižené nad námi, ale nenaklonil je. Jeho dílo přineslo mír a rozkvět (56). Nyní od nás mír a klid odešly na celá tisíciletí. Velké paláce se hroutí v trosky; bez domova je pták (57), který pod jejich ochranou pln důvěry stavěl hnízdo. Ptačí hnízdo padá i s kvádry, které (58) se zdály být postaveny na věčnost.
Ale dávejte pozor, lidé (59). Tam, kde nyní ještě stojí Abd-ru-shinův královský palác, leží ukryta v zemi posvátná písma (60), která vyprávějí o těchto časech. S nimi byla zakopána i nádoba plná nádherných drahokamů. Mezi nimi jsou tři veliké, nesmírně vzácné diamanty které jsou jako nejčistší voda a září, jako by byly položeny do ohně (61). Čekají, až Abd-ru-shin opět vstoupí na tuto zemi. Bude nosit největší z nich, až jako král bude opět chodit po zemi. Oba ostatní budou zdobit ušlechtilé ženy, které k němu náleží. Šťastné to kameny, které mu smějí sloužit! Nejsou chladné, ony žijí a pod zemí čekají na svůj den.
Až do těch vzdálených dob již nedosáhnete vy lidé ničeho dokonalého (62). Vršíte kámen na kámen (63), ale zatímco stojíte s údivem před svým velikým uměním (64), boří vánek vaše stavby (65). Maličcí lidé, čím jste bez něho? Váš život brzy pomíjí jako vlna (66); stopy vašich největších činů nejsou hlubší než stopy ptáka v písku (67). Měli jste rozkvétat jako květiny (68) a být zahaleni vůní jako květ lotosu. Na to zapomínáte.
Vaše myšlení je zaměřeno jen na poklady (69), jako byste je nahromadili a jako byste ze zlata narazili mince. Což on vás to učil? Zlato jste měli používat na klenoty a vzácné nádoby, jak on to učil. Vy jste je však snížili na ďábelské dílo. Plodiny vašich polí prodáváte za zlato (70). Kdo vás tomu učí, mává nad vámi kopím (71). Stali jste se otroky zla. Dávejte však pozor, lidé, dávejte pozor a slyšte věštce (72)! Vy sami jste si uzavřeli přístup ke štěstí a míru (74) na celá staletí.
Častokrát se vrátí toto posvátné číslo (73), než se dokonalost (75) ukáže zase na zemi. Pak bude opět spojení z výšin dolů (76) a až se ve věčném koloběhu (77) hvězd bude blížit znamení Ryb (78), učiní věčná moudrost (79) krok k vaší záchraně. Dříve vás však strádání a hlad přinutí padnout na kolena (80). S vámi budou trpět zvířata (81), která zapletete do své zkázy. Když budete úpěnlivě prosit, aby svítilo slunce, spustí se déšť (82); vody (83) se zdvihnou bouřlivě proti vám. Hrabete (84) hluboko, ale to, co najdete, nestačí (85). Hlad vás požírá jako dravé zvíře (86).
A hvězdy (88) se třpytí nad vodami (87) v jedné daleké zemi, kde neuctívají posvátného ibise (89). Tam rozkvétá růže nádherné vůně i barvy, spojená s nejvyšším světem. Tato růže (90) je osamělá, její osud není dosud dovršen. Posvátný pták (91), který jí přinesl zprávu, odlétá. Misky Božího hněvu se sklánějí k zemi (92). Dříve, než bude Měsíc v úplňku (93), postihne zkáza také tuto Zemi. Její města (94) budou vypálena a všechna nádhera zajde. Zničeny a zkaženy budou pokrmy (95), úroda na poli (96) bude podupána, dřív než dozraje. Zvířata (97) jsou štvána a zabíjena. Šípy (98) sviští. Všechny zámky (99) se otevírají. Běda, až vyjde Slunce (100). Bude svítit na korunu bez vládce (101), na zpustošenou zemi a zničenou růži. Třikrát běda lidstvu (102).
Začíná nové tisíciletí. Pečeť času bude zlomena (103). Věčně putují ve své kráse hvězdy (104); vše, co vytváří člověk (105), je podrobeno změnám. Válka a neklid (106) táhnou znovu a znovu zemí; velcí vládcové přicházejí a zanikají (107). Moře se vlní od břehu ke břehu (109): Velmi daleko na nejvyšším nebi vychází nová hvězda (108). V ní se má objevit spása lidstva. Do té doby to však bude trvat ještě dlouho, velmi dlouho.
Změna následuje za změnou. Na určitou dobu nastane také čas hojnosti. Vody se hemží rybami (110) a stopy v písku (111) vedou k lovné zvěři, která se množí (112). Opět se objevuje posvátné číslo (113) a s ním zaslíbení štěstí a klidu pro lidstvo. To, co lidé umějí, je však nedostatečné (114) jako před věky a jejich moudrost spočívá na hliněných nohách (115). To, co chce radostně usilovat vzhůru (117), zahrabou hluboko do země (116), kde se to rozpadne a zajde. Vznešená Isis sama drží misky hněvu (118) nad zemí a Osiris (119) se smutně dívá na prázdné oltáře (12O), na nichž již není uctíván posvátný ibis (121).
Avšak ještě jednou budou lidé velebit bohy při jejich uctívání (122). Je jim přinášeno množství drahokamů (123), drahocenných nádob i spon (124). Blahobyt zemí roste. Na pokraji pouští (125) vznikají veliká stanová ležení a z nich táhnou dlouhé zástupy naložených nákladních zvířat k úrodným nivám (126-128), kde se kolébají nádherně zelené stromy skýtající stín (129) a kde soumar (13O) kráčí k vodám (131).
Z vysokého místa (132) pohlíží věštec na přicházející doby, jednou blíž, podruhé dál. Vidí, jak po tisíciletích vystupuje to, co písek zasypal: Abd-ru-shinovy stavby (135), Abd-ru-shinova moudrost (133). Slunce vysoko na obloze (134) si na nich smí pohrávat svými paprsky a svítí na to, co bylo v jeho době souměrně a nádherně uspořádáno (136/137). Růže (138) a Lilie (139) půvabně a čistě rozkvetou, až náš vládce Abd-ru-shin sestoupí opět k zemi (14O/141) a vkročí mezi pozemské lidstvo.
On však přinese změnu: před Apisem (143) a ibisem (144) se klekalo; On zvěstuje říši zcela nahoře ve vesmíru (145). Jeho hvězda (146) stojí na nebi a září víc než měsíc (147). Věštci (148) poukazovali na toho, který přijde, aby usmrtil zlo (149) plížící se v temnotách a přinesl léčivou sílu (15O) pro všechno, co zde dole leží. Polní plodiny (151) poskytnou hojnost potravy a radostně nasytí lidi, takže budou vzdávat díky hrou na harfu (152).
Na jedné hoře (154) bude zbudován oltář (153), kde bude uctíván nejvyšší z bohů. Lidé, přineste sem všechny poklady (156), které vykopete ze země (155/157), abyste ozdobili toto posvátné místo. Moudrosti shůry (158) připravte obydlí (159), aby prodlévala u vás, neboť vaše vědění (160) je prázdné a to, co vyzkoumáte, zmizí jako stopy ptáků (161) v písku. Zůstane-li však opravdová moudrost u vás, bude vědění růst jako ptáci (162), kterým se sype zrní (163). Ze všech stran bude přicházet nové vědění.
Až se za oné daleké doby znovu přiblíží posvátné číslo (165) a přinese s sebou dokonalost (166), bude se země hýbat s velikým duněním. Hory budou pukat (164) a měsíc (167) ztratí svou zář; šípy (168) budou svištět v temnotách a zasahovat. Ze všeho, co tu bude, zůstane ušetřeno jen málo (169). Málo bude těch, jejichž moudrost (170) se obrátí k východu slunce, aby získali opravdové vědění. Moře (171) bude hučet a bouřit jako nikdy předtím. Mohutné vlny všechno pohltí. Země duní a její povrch s rachotem puká (172); oheň a láva se rozlévají široko kolem.
Na Abd-ru-shinově paži bude opět zářit náramek plný vznešené síly (173), který mu nyní uloupila zbabělá ruka vraha. Neklidně musel náramek putovat po zemi. Nikomu nepřinesl štěstí a podněcoval lidi ke zlým činům, dokud nebyl uložen do klína země. Abd-ru-shin však přijde k hoře (174), v jejíchž hlubinách na něho čeká tento šperk. V pravý čas vystupuje nahoru (175), stále výš a výš, až jej věrnost vyzvedne (176). Pak již nikdy neopustí paži našeho vládce a bude mu dodávat sílu a ochranu. Rychle se naplní to, co věštec vidí (177). Pečeť za pečetí se láme.
Ta, která je s ním uložena zde v pyramidě, čistá věrnost, která bývala opravdovou radostí našeho vládce, bude opět u něho. Zde v hrobce (179) odpočívá ta, kterou si cenil nade všechno. Jeho smrt zasáhla její srdce (180). Šest (181) krát pět (183) století bude zde dole dřímat její tělo. Se slzami a nářkem jsme tě pochovali, Nahome, nejmilejší ze všech kněžen. Tvá chůze (182) byla tak lehká, zdálo se, že se jen vznášíš. Vesele zněl tvůj hlas a tvůj smích byl perlivý. Umlkl téhož dne, kdy nám byl uloupen vládce. Do tvé hrobky (184) postavily tvé věrné ženy tvé poklady, aby tě obklopovaly až do onoho vzdáleného dne, kdy zde tvé tělo bude nalezeno. Úsměv, který jsme milovali, zjasní tvou tvář, až nádherné misky (186/187), skříň plná drahokamů a řetězů (185) a zlaté veslo (188), které tvá malá ručka tak ráda hravě ovládala, budou rozloženy před tvým zrakem.
Ještě dlíš mezi živými, nejvěrnější příteli našeho vládce, ty Abd-ru-shinův meči (189). Přijde však den, kdy se hrobky otevřou a přijmou tvé tělo, aby odpočívalo v blízkosti tvého vznešeného pána. Jsi šťasten, neboť se smíš navrátit, abys mu sloužil, až bude opět králem na zemi. On tě (191) povolá před svůj trůn (192), abys mu pomáhal zřídit říši na zemi. A také ten (190), který krotil jeho koně a cvičil je pro vítězné bitvy, bude opět stát před vznešenou Abd-ru-shinovou tváří a znovu mu bude slibovat věrnost. Čtyřnásobná bude schrána (193) toho, který mu bude přidružen, aby nosil jeho štít a meč. Tito pomocníci budou čistí a jasní jako nejskvostnější obětní voda ve zlatých nádobách (194) a budou ostří jako hrot meče (195). Na čele ponesou Abd-ru-shinovu pečeť (196) a bude do nich vloženo věčně dokonalé (197). K nim se přidá ten, který bude nejmoudřejší spravedlností (198) ve věčné říši, kterou Abd-ru-shin založí zde na zemi. Blažení, třikrát blažení ti, kdo jsou vyvoleni za jeho pomocníky.
Dbejte na to, jak vydechujete a na zvuk své řeči (199), vy pomocníci Abd-ru-shinovi. Musíte být na stupních chrámu jako ušlechtilé nádoby (200). Všechno nafoukané (201) musí zmizet, až náš král na vás přiloží své měřítko (202). Máte být jako zrcadlo, radostně a jasně vyzařovat vzhůru obraz země (203). Lesk nebe (204) se bude od vás odrážet čistě a jasně. Všechno je nové, staré (205) se rozpadlo a již nežije. Také země za mořem (206) budou žít v bezpečí pod žezlem našeho krále. Co je šikmé a co je přímé, se dobře sloučí (207) a jen pro to, co je křivé, již nebude místa. Divoký pták (208) bude krotký a nebude škodit stádu. Kameny, které zakulatilo věčné vlnění moře (209), a trámy ze vzácného dřeva (210) budou svezeny z celého světa na stavbu posvátného místa. Dokonalost opět přijde na zem (211).
Dávejte pozor, lidé (212). Přijde čas, kdy zvíře (213) bude opět takové, jak bylo kdysi stvořeno, kdy sluch bude moci vnímat chvějící se zvuky vesmíru (214) a kdy se lidský duch bude vznášet nad tím, co je připoutáno k zemi (215). Osedlejte Abd-ru-shinova oblíbeného koně, aby ujížděl tryskem (216) říšemi. Jemu, vládci budou podrobeny všechny koruny.
Až bude posvátné číslo více než naplněno (217), až ibis (218) přinese zprávu do zemí, kde je ještě uctíván jako posvátný pták, skloňte se, Osiris (219) a Isis (220); kopí bude opět spočívat v Abd-ru-shinově ruce a had (221) bude učiněn neškodným. Nádherní ptáci s růžovými perutěmi (222) nesou k zemi nádobu (223), která se třpytí a září a je plná nejčistší síly. Meč našeho vládce (224) ničí všechno zlé, co se vzpírá (225). Jen jedním okem se dívá měsíc k zemi (226), když vtom sjede dolů blesk (227), aby oddělil čisté od nečistého.
Na obloze vystupuje znamení Vodnáře (228) a začíná veliká doba, největší a nejposvátnější na zemi. Čtyřnohá zvířata (229) a ptáci (230/231), lidská srdce (232) a rostliny (233) vzniknou v kráse a síle, posvátné číslo přináší dokonalost (234). Dávejte pozor, lidé, dávejte pozor a slyšte (235):
Na silném oři přijede Abd-ru-shin (236), až v budoucnosti bude vidět jen srpek měsíce (238) a veliké W (237) bude významně zářit na obloze. Z písku vystupují pyramidy (239), do nichž jsme uložili jeho tělo. Mocně ho to sem táhne; vtom narazí při chůzi na zdivo (240), které dosud spočívá v písku. Zdi tvoří pravidelný osmiúhelník. Kopejte, kopejte, neboť na tomto místě jsou nesmírné poklady: nádherné drahokamy, zlato a vznešená moudrost (241), ke které zná klíč (242) jedině On.
S nebe budou sjíždět blesky a hory budou pukat (243), války (244) a vzpoury (245) budou pustošit zemi, ale Abd-ru-shin bude bydlet v míru se svými služebníky (246). Líbezně se rozvije Lilie v čistotě a cudnosti (247). Pohled na ni přináší lidem radost. Plameny (248) opravdové zbožnosti stoupají vzhůru ze svatyně. Abd-ru-shinova hvězda (249) stojí plna zaslíbení na obloze. Září z ní sedmero barev a hvězda září jasněji než měsíc (250). Dvě slunce svítí nad zemí: nové je větší a mocnější (251) než staré (252). Až přijde, vzedme se moře (253) a znovu zatopí širé země, nad nimiž kdysi hučelo.
Jiná území vystoupí z vod, neboť jejich posvátné číslo se naplnilo (254). Budou tam nalezeny prastaré nádoby (255), jsou převrácené a prázdné. Zlato a stříbro, které v nich bylo skryto, leží nedaleko (256), ale během tisíciletí ztmavlo. Ostré meče (257), které kdysi jako blesky (258) protínaly vzduch, jsou zrezavělé a naříkají. Stany (259) lidí, kteří se tu kdysi radovali ze Světla, jsou spáleny a už se nenajdou. Ale stopy obrovských zvířat, která zde žila, jsou patrné v měkkém mořském písku. Velcí hadi (26O), dravá zvířata (261), koně (262), rostliny (263) a stromy vymřely a kameny (264) leží roztroušeny. Až do těchto pustin vstoupí Abd-ru-shinova noha, probudí se k novému životu. Abd-ru-shine, náš vládce, jak jsi veliký a skvělý! Tvé žezlo (265) sahá přes všechny země. Běda nám, že jsi od nás odešel tak brzy. —
Král vtáhne (268) do svého města. Je to syn tesaře (269). Jeho žezlem (267) je kříž, jeho říší jsou duše (266). Chce vylít dobro na celou zemi (285). Země ho však nechápe, nádoby (270) jsou uzavřeny a nic nepřijímají. Zlí ptáci (271) pohlcují požehnání jako zrní. Slunce ztratí svou záři (272), když tento vznešený bude zavražděn (273). Jeho koruna (274) klesá do prachu. Prostě a bez veškeré nádhery přišel (275), prostě a bez veškeré nádhery odchází (276), chudobný bude položen do hrobu (277). Zdá se, že zlo (278) vymazalo číslo tři. Znamení Ryb (279) nepřineslo požehnání, které mělo zachránit svět.
Až se posvátné číslo (28O) naplní naposled, stojí nová hvězda (282) u slunce (281) a měsíce (283), ale září jasněji než ony. Kusé dílo (284) se musí stát dokonalým, co bylo dole, snaží se vzhůru (287), neboť nadešla posvátná doba Holubice (289). Šťastní jsou lidé, kteří ji prožijí. Miska (288) milosti je naplněna tolik, až přetéká.
Z meče (29O) našeho vládce září posvátné znamení a jeho kopí (291) přemohlo hada, který vždy rodil jen zlo. Donutil ho, aby zůstal za pevnými zámky a závorami (292). Běda světu, až Pán bude muset jeho pouta opět uvolnit!
Posvátné číslo tři (293) zářivě pozvedl a jeho koruna (294) vládne i nad hrobem a smrtí, a Světlo shůry (295) září na něho, když sedí na zlatém trůně (296). Je svatý, povznesený nade všechno. Mírná jest jeho tvář jako tvář otce a přísná jako tvář spravedlivého soudce. Mírnost a přísnost bude rozdělovat ve své době. Podobno obětnímu plameni (297) bude před ním vystupovat uctívání. Had (298) se kroutí a svíjí a falešná moudrost (299) musí zahanbena ustoupit stranou.
Pak budou struny (300) opět znít čistě. Prastaré věštby (301) vyprávějí o době, která nyní přišla. Vůle nejvyššího z bohů zkřížila vůli lidskou (302) a na znamení toho bude vztyčen prapor (303) ve městě stanů (304), kde král bydlí. Se zraků lidí bude sňata páska (305), aby viděli poklady, které proudí shůry, a aby se naučili otevírat své nádoby (306). Pětinásobná (307) je síla, která je jim dána, jestliže prostě a bez falše (308) postaví tělo i ducha (309) do služeb vládce. Pak znovu vypučí i to, co již téměř uschlo (310), a najdou léčivou sílu ve všech rostlinách.
Pták vyvstane v kráse (311) a najde bezpečné sídlo (312), neboť budou znovu postaveny posvátné chrámy i paláce. Jejich tvary jsou dokonalé (313) a zachvívá se v nich nejčistší uctívání. Jako se květina otevírá (314) v paprsku slunce, tak se otevírají duše Světlu shora. Nejčistší tóny (315) zazní ze všech strunných nástrojů. Prastaré moudré předpovědi (316), které předvídavě pěly o této době, se stanou pravdou.
Teprve nyní člověk chápe poklady země a jak je má používat ke své spáse (317). Znovu se učí ovládat síly vesmíru (318). Je sňata kletba ze zvířat (319), která lidé strhli s sebou do zkázy. Všude panuje obšťastňující rovnováha (320). Zpěvně zní veslo ve vodách (321), to zlaté veslo, které kdysi držela malá ručka Nahome. Tak jako se zkrocený šakal (322) přidruží ke stádu, tak bude překonáno zlo.
Znovu člověk objevuje věčné přírodní zákony. Moudrým opatrováním (323) se učí překonávat tíži těl. Dokonalému dává nové formy (324) a všechno tíhne vzhůru (325). Co se chce ještě vzpírat, je zašlápnuto a zkroceno pod nohou vládce (326). Celé stvoření je zrcadlem (327), ve kterém se odráží Božské. Přestaly vzájemné spory lidí, co bylo špičaté a hranaté (328), zaobluje se (329).
Dokončeno jest věštcovo vidění z vysoké vyhlídky (330).
Ulomte pečeť (331) od vchodu do hrobky (332), ze které září kříž. Naleznete tam uložené Abd-ru-shinovo pozemské tělo (335) a u něho veškerou moudrost (333) a klíč k duším (334).
Abd-ru-shin, náš hrdina, náš král, již neputuje v říši stínů. Vládne světu, vesmíru. Zanechte bědování, lidé, jásejte a pějte mu chválu. Odešel od nás, ale vrátí se opět na věky.
Toto je mé znamení (336), které jsem vlastní rukou vyryl do kamene ve dnech, kdy je Osiris (337) pro nás zahalen. Hranatá nádoba na puklém prahu (338) je ten, kdo toto zvěstuje. Těžce doléhá hněv Boží na svět, protože závist (339) a lest (340) se vplížily do Abd-ru-shinova stanu (341).
Když Eb-ra-nit opět stanul před Abd-ru-shinem, zdál se mu rozchod těžkým.
„Kdybych neodcházel kvůli tobě, Pane, pak by mně nic nepřimělo, abych tě nyní opustil!“
Mojžíšův úkol v Egyptě se ukázal být ještě těžším, než všichni očekávali. Ramses sám nebyl ochoten propustit laciné pracovníky a k tomu byl ještě vázán svou přísahou. Musel Sethimu přísahat, když tento umíral, že nikdy Izraelity nepropustí. Tato přísaha ho zpočátku nijak netísnila, poněvadž se shodovala s jeho vlastním přáním.
Musel však složit ještě druhou přísahu: že bude škodit Abd-ru-shinovi, a bude-li to možné, že ho zničí! Tento slib ho stravoval. Bál se světlého knížete, který se mu vždy zdál být bytostí z jiného světa. To, co mu otec vyprávěl o kouzelném náramku, který měl Abd-ru-shin na ruce a jež mu propůjčoval nadpřirozenou moc, ještě zesílila jeho strach.
Kdyby alespoň myšlenky na Abd-ru-shina mohl vypudit ze své mysli! Ale přísaha, ta neblahá přísaha. Co člověk odpřísáhne umírajícímu, to musí splnit, neboť jinak zaviní svou vlastní zkázu. Jestliže však bude chtít zasáhnout Abd-ru-shina, přivodí si tuto zkázu zvýšenou měrou.
Nenacházel klidu. Nyní se ještě náhle objevila Juri-cheo. Co tu chtěla? Chtěla na sebe strhnout moc? Chtěla pomoci k nadvládě Mojžíšovi, o kterém se vyprávělo, že se zdržuje ve městě? Do paláce se přirozeně neodvážil, neboť faraón rozhlásil, že ho dá od prahu paláce vyštvat psy. Co tu však Mojžíš dělá? Ach, kdyby tak nebylo těch přísah, které faraonóvi kazí požitek z jeho moci!
A pak stanul tento nenáviděný Mojžíš, aniž by dbal na všechny hrozby, před Ramsesem a nežádal nic menšího než propuštění Izraelitů. Dokazoval neochotnému vládci, že tento národ přišel kdysi do Egypta jako dobrodinec země, že byli hosty v zemi a že proto nikdo neměl práva požadovat od nich otrocké služby.
Hlučně se faraón zasmál, ale byl to nedobrý smích, který měl zakrýt úzkost a vztek.
„Hleďme, ochránce spravedlnosti! Učili tě naši mudrci takto myslet? Či jsi byl mezitím na vysoké škole? Nebyl jsi u Abd-ru-shina, který je vrcholem chytrosti? Kliď se odtud, nebo tě nechám vyštvat! Řekni těm svým Izraelitům, ach ano – vždyť ty jsi jedním z nich – řekni jim, že mě ani nenapadne, abych je nechal odejít. Mají-li tolik času, že mohou vymýšlet plány, pak jim ten čas ode dneška zkrátím. Budou muset ještě více pracovat, tito líní chlebožrouti! Jdi již, nebo tě vyhodím sám!“ Ramses zuřil a již nebyl mocen svých smyslů.
Mojžíš však nešel. Měl ještě cosi, co chtěl říci:
„Slyš, Ramsesi. Jestliže neučiníš, co ti můj Bůh nařizuje mými ústy, pak on ti dokáže, jakou má moc. Nepotřebuje tvé ruky, aby prováděl své rozkazy. Jedině z milosti ti chce dovolit učinit to, co bys jinak byl donucen trpět.“
Slyšel Ramses tato slova? Soptě vztekem, ležel na svém trůně a všechny jeho údy byly zkřiveny a zkrouceny jako v epileptickém záchvatu. Služebníci dostali strach a naznačovali Mojžíšovi, aby opustil sál. Někteří odběhli, aby zavolali kněze, jiní zase hledali Hun-Dhů, kterého pravdu přivedli.
Jeho uměním se podařilo faraóna natolik osvobodit, že mohl být odnesen na lůžko. Blahodárný spánek obklopil jeho smysly. Když se probudil, nalezl u sebe starého kouzelníka.
„Hun-Dhů, co se mi stalo? Působí na mne již kletba mého Otce?“
„Rozčílil jsi se včera více, než bylo zapotřebí, vznešený farao,“ krákoral stařec. „Nech ty špinavé, nevědomé Izraelity odtáhnout! Proč ti na nich tolik záleží? Nejbližší válečná výprava ti může opatřit tolik otroků, kolik budeš chtít.“
„Nevím, přísahal jsem svému otci, že zotročím Izrael!“
„Proč mu tolik záleželo na tomto národu? Musím přiznat, že jsem rád, když nikoho z nich nemusím potkat, ani vidět.“
„Nevím, jestli v nich viděl něco jiného než lacinou pracovní sílu. Nesmím se na to ani ptát, přísahal jsem. Jestliže nedodržím přísahu, pak začne působit kletba.“
„Říkali mi, že ti Mojžíš vyhrožoval silou svého Boha. Nebojíš se, že by tato síla mohla být ještě horší než kletba Sethiho?!“
Ramses sténal a zahalil svou hlavu. Stařec pak opustil s kulháním místnost.
Pomocí důvěrného služebníka odeslal poselství k Abd-ru-shinovi a prosil ho, aby opustil své město a přitáhl blíže k hranicím. Bylo nutno, aby prostřednictvím Abd-ru-shinovy síly se Mojžíšovy hrozby co nejdříve uskutečnily.
Na egyptskou zemi přišly bědy, že by žádný člověk nevymyslel hroznější. Ramses s hrůzou zakolísal mezi tím, co se dělo v jeho zemi, a mezi strachem před otcovou kletbou. Jednou slíbil, že izraelský lid nechá odtáhnout, ale za chvíli své dovolení opět odvolal.
Ve všem zmatku, ve kterém se Egypt zmítal jako míč v silných rukou, počali Egypťané jasněji vidět. Sami nyní žádali faraóna, aby ze země vykázal lid, který jim přinesl neštěstí.
„Faraón bude již brzy vyčerpán,“ pravil Abd-ru-shin k Nahome, když ji sděloval poslední zprávy od Eb-ra-nita. „Pak bude můj úkol splněn a já se budu smět vrátit do světlé říše.“
V poslední době často hovořil kníže o svém odchodu jako o něčem blízkém. Duše Nahome se při tom zachvěla úzkostí vždy, když myslela na rozchod. Také dnes nemohla tuto myšlenku snést.
„Chceš od nás opravdu odejít, Pane?“ tázala se úzkostlivě.
Abd-ru-shin položil svou ruku na její hlavu:
„Má říše není z tohoto světa, dítě, to přece víš. Nahoře ve světlých výšinách stojí hrad, ve kterém je Parsifal králem!“
Ustrašenou duší Nahome přeletěl jasný záblesk. Naplnil ji mír a radost. Opět přišlo to nádherné a jasné prožití, které směla již jednou prožít.
„Parsifale,“ šeptala, „můj pane a králi! Irmingard tě bude následovat, až půjdeš.“
„Budiž!“ souhlasil kníže vážně.
O něco později stanul Nam-Chan před svým pánem. Přišel nepozorovaně, neboť zastupoval knížete, kdykoliv byl vzdálen. Ismáni, kteří tak činili do té doby, byli roztroušeni po celé zemi, aby působili jako vzory a učitelé. V Nam-Chanovi, jak to Abd-ru-shin dobře věděl, spočívaly schopnosti velikého vládce. Mohl se na něho bezpodmínečně spolehnout.
Když projednali nejdůležitější věci a Nam-Chan se chystal k odchodu, zavolal ho kníže nazpět.
„Nam-Chane, ty věrný muži, není již daleká hodina, kdy všechny tyto věci budeš musit rozhodovat beze mne,“ přátelsky ho oslovil.
Oslovený se zachvěl, jakoby mu jeho pán řekl nejhorší výčitku.
„Pane, mé tušení!“ koktal rozčileně. „To se nesmí nikdy stát. Slíbil jsem knížeti Eb-ra-nitovi, že budeme nad tebou bdít. Ale i bez toho příslibu bychom nasadili všechny naše síly, abychom tě chránili.“
„A přesto od vás odejdu, až bude naplněn můj pozemský čas. Jakmile však odejdu, Nam-Chane, ujmi se říše. Vládni nad Is-Ra a nedopusť mu klesnout z jeho výše!“
„Já, pane?!“
Nam-Chan nechtěl věřit tomu, že slyšel správně. On, který byl cizincem v této zemi a přišel sem kdysi v hadrech se zlými úmysly, měl zde nyní vládnout na místě světlého knížete? Což to nebyla věc Ismánů nebo ještě spíše Eb-ra-nita?
Abd-ru-shin četl v jeho duši jako v otevřené knize. „Nikoliv, věrný muži. Ismáni mají jiné úkoly, které musí být rychle dokončeny. Jeden po druhém mě budou moci následovat do blažených zahrad. Eb-ra-nit má na starosti svou vlastní říši, může ti pomoci, bude-li se ti zdát tvůj úkol těžkým, ale zvykni si na myšlenku, že to budeš ty, do jehož rukou vložím svou říši.
Již dávno jsi byl připravován pro tento úkol. Všechny schopnosti v tobě procitnou, jakmile jich budeš potřebovat. Lidé Is-Ra tě mají rádi a důvěřují ti, neboť vědí, že i já ti plně důvěřuji!“
Nam-Chanovi připadala tato hodina jako rozloučení. V jeho duši procitla žhavá bolest nad ztrátou pána, ale vedle toho nová – nikdy nepoznaná síla – rostla mocně vzhůru a činila ho silným. Jeho postava se zdála být prozářená vnitřním světlem. Všichni to viděli. Ismáni i Arabové. Nikdo si to nedovedl vysvětlit, ale náhle tu bylo pro něho nové jméno: „Bílý.“
Po návratu z jedné vyjížďky hovořil Abd-ru-shin dlouho s Dhu-Farem, který přišel s návrhem, že by měl být pro knížete opatřen nový jezdecký kůň. Jeho osobní oř již nebyl mladý.
„Pokud ještě mohu jezdit, nepotřebuji jiného,“ odmítal Abd-ru-shin. „Musíš mi však slíbit, Dhu-Fare, že můj kůň bude usmrcen, odejdu-li od vás. Není to pěkný zvyk. Věrné zvíře zemře až po svém pánu. Dopřej koni i psovi toto uznání jejich věrnosti.“
S polekaným zrakem pohlížel Dhu-Far na svého pána. „Pane, jsi přece tak mlád a můžeš být u nás ještě dlouhá léta. Nemůžeme tě postrádat!“ hovořil stísněně.
„Slib mi to, Dhu-Fare, nejsem pánem nad životem a smrtí, můj čas je v rukou Božích!“
A Dhu-Far slíbil se slzami v očích.
Jednoho za druhým připravil kníže takto na svůj odchod. Všichni to těžce nesli, ale vůbec nechápali, že tento odchod by mohl být tak blízkým. Nyní hovořil s Jusu.
Arab zestárl, ale jeho věrnost a oddanost byla stále svěží a jeho vděčnost byla neuhasínající. Když ho Abd-ru-shin upozornil, že patrně brzy odejde, smál se Jusu:
„Pane, to již nikdy nenastane, aby pán odcházel před svým služebníkem! Jusu je stár, bude smět opustit tuto zemi před tebou!“
„Tomu nevěřím, Jusu,“ odvětil kníže. „Poněvadž tomu nevěřím, mám také pro tebe ještě úkol. Dej mi zhotovit hrobku po egyptském způsobu, a nechť je tak veliká, aby postupně všichni moji věrní nalezli v ní své místo.“
„Ty míníš pyramidu, pane?“
„Ano, Jusu, pyramidu s mnoha komorami.“
„Stane se, Jusu poslouchá, dokud je ještě naživu, ale mám, pane, ještě jednu prosbu!“ napadlo náhle starce.
„Mluv Jusu, co to může být, oč bys chtěl ještě prosit?“
„Říkal jsi, pane, že se zase vrátíš, až tuto zemi opustíš. Říkal jsi, že to může dlouho trvat, než se vrátíš.“
Kníže přikývl a úsměv přeletěl po jeho tváři, nyní již věděl, co bude stařec chtít.
„Pane, až potom přijdeš, nechť také Jusu bude opět mezi tvými služebníky!“
„Prosil jsi starče a já jsem slyšel. Tvoje prosba je vyslyšena ve Světle. Vrátíš se jednou se mnou, abys mi pomohl při výstavbě mé říše!“
„Děkuji ti, pane!“
Rozechvěn opustil Jusu svého knížete.
Stařec o tom hovořil jenom s Nam-Chanem. Nyní to však tento věrný muž nevydržel. Co Jusu vyslovil, dávno již naplnilo jeho duši. Nenašel jen vhodných slov a potřebné odvahy, aby poprosil Abd-ru-shina o tuto velikou milost. Jusu, který zůstal dítětem, třebaže jeho vlas byl již sněhobílý, učinil tak prostě a samozřejmě, k čemu byl puzen.
Nyní však také Nam-Chan předstoupil před svého pána a prosil:
„Pane, dovol mně také to, co jsi dovolil Jusu! Nech také mne, abych ti mohl sloužit, až jednou opět vstoupíš na tuto zemi.“
S radostí v srdci to Abd-ru-shin také jemu slíbil. Pak přišel Din-Far, který prosil za sebe i za Hussy. Hussy to pověděla Na-Lah a také ona přišla prosit, aby směla zase jednou sloužit Nahome. A všem bylo slíbeno , oč prosili.
Mezitím přicházely časté zprávy od Eb-ra-nita. Strašlivé rány doléhaly na egyptskou zemi. Ramses neznal hranic ve svém vzteku a ve svém bezmocném hněvu. Nechal spoutat Mojžíše, ale ten byl jako zázrakem osvobozen před faraónovým zrakem. Klidně prošel stráží a znovu začal hlásat odchod Izraele.
Jestliže nemohl Ramses učinit neškodným Mojžíše, chtěl alespoň odstranit Abd-ru-shina. Nejasně tušil, že Mojžíš nalézá pomoc a posilu u světlého knížete. Abd-ru-shin již nesmí déle žít!
Mezi nejzavrženějšími ze zavržených našel toho, který slíbil vykonat tento rouhavý čin a zavraždit knížete Is-Ra.
Ebranit se v posledním okamžiku dozvěděl o tomto temném plánu a vyslal posla, aby varoval Abd-ru-shina. Ale temnoty triumfovaly: vrah se setkal s poslem a zavraždil ho.
Is-ma-el hovořil k Ne-so-metovi a nechal mu vidět v křišťálu, jak se vše odehraje. Smysly Ne-so-metovy jako by byly zahaleny závojem, neměl odvahu podat knížeti zprávu o hrůzné události, kterou viděl. Nedovedl si představit, že by Abd-ru-shin mohl zemřít rukou vrahovou. Mnohem spíše se domníval, že se mu pomátly smysly. Proto také nedal žádnou výstrahu.
Aniž by byl varován, šel Abd-ru-shin vstříc svým posledním okamžikům a přece nebyl nepřipraven. Věděl, že nadešla jeho hodina. Všechno pozemské uspořádal a rád opouštěl svoje věrné, aby se navrátil do své říše.
Jen krátké hodiny prodléval jeho duch na blízku mrtvého těla, jen tak dlouho, aby mohl přijmout duši Nahome a vzít ji sebou k Božímu trůnu. V dětské věrnosti ho následovala. Její mrtvé tělo bylo s ním přeneseno do ohromeného města.
Zoufalství Is-Ra bylo bezmezné! Jak se to jen mohlo stát, že byl kníže zavražděn v jejich středu? Hlasitě žaloval Ne-so-met na svoje selhání. Avšak všechny jeho žaloby a nářky nemohly zmírnit jeho provinění. Hrozivě zněly Is-ma-elovy výstrahy a Eb-ra-nitovo napomínání v jeho uších.
Oba strážcové, kteří hlídali před stanem Abd-ru-shinovým, přísahali, že nespali. Stanová látka byla vzadu proříznuta a jedině tudy mohl vrah vklouznout jako had dovnitř. .Na Abd-ru-shinově ruce viděl náramek, který Abd-ru-shin nikdy od sebe neodkládal. Přepadení se zřejmě týkalo jeho.
Nam-Chan, Din-Ar, Dhu-Far i všichni ostatní zoufale bloudili kolem. Kdyby byl kníže podlehl zákeřné nemoci, pak by ztráta byla omluvitelná. Nyní se však přidružovalo ke všemu bědování ještě vědění: byl zavražděn v našem středu. A to bylo hrozné.
K Eb-ra-nitovi přišel Mojžíš. Již dávno znal tajné chodby, které vedly do knížecího paláce a také jemu umožňovaly nenápadně sem přicházet. Bledý a se zkamenělým obličejem stanul Mojžíš před knížetem.
„Slyš, Eb-ra-nite, Abd-ru-shin byl dnešní noci zavražděn!“
„Kde zůstal můj posel? Pozdě! Běda Ramsesovi! Můj pán a král zavražděn!“
Divoce a neuspořádaně unikala slova s Eb-ra-nitových rtů, který byl zasažen do hloubi duše. On, syn vyšších úrovní, si nedovedl představit, že by král všech králů skutečně mohl padnout za oběť vrahovi. Jak mohlo Světlo něco takového připustit?
Chvěje se rozrušením, které vzrušením Eb-ra-nitovým bylo ještě vystupňováno, vyprávěl Mojžíš, že v duchu prožil zavraždění a že pak ještě s Mojžíšem hovořil. Byl jediným svědkem tohoto hrozného činu. Děs zachvátil oba muže, když Mojžíš bod za bodem líčil celou událost.
„Můj králi a pane! Tak jsem tě přece nemohl varovat, nemohl jsem tě ochránit. Musel jsi prožít nejhroznější smrt! Tvůj život byl láskou a sebeobětováním a z lásky jsi se stal člověkem. Takto ti lidé poděkovali!“
Mojžíš nemohl docela pochopit Eb-ra-nitova slova, ale on, který sám viděl hrozný čin, aniž by mohl pomoci, pochopil, že se jednalo o více než o zavraždění obyčejného člověka. Dávno již tušil, že Abd-ru-shinovi nebyla domovem tato země a že nosil pozemské roucho jen jako zahalení.
Eb-ra-nit již déle nevydržel v Egyptě. Mojžíš jako odkaz obdržel od Abd-ru-shina moc nad bytostnými. Tato moc ho bude účinněji chránit a lépe mu pomáhat, než by to dovedl Eb-ra-nit. Kníže se stal maličkým v myšlenkách na svou sílu. Nemohl přece zabránit tomu nejhoršímu, co se kdy na zemi stalo.
„Můj králi a pane!“
Stále znovu lomil rukama a stále znovu se musel násilím nutit ke klidu.
Co nejrychleji mohl, vypravil se na cestu do města Abd-ru-shinova. Cestou potkal posly, které Is-Ra k němu vyslali, a od nich se dozvěděl, že také Nahome je mrtva. Záviděl jí, že směla následovat svého knížete. Kéž by to také on měl tak dobré!
Čekali na něho s prozatímním pohřbem. Přišel dosti brzy, aby mohl spatřit obě mrtvá těla, ovšem již po prvním nabalzamování.
Jak nepopsatelně krásné a pravidelné bylo pozemské Abd-ru-shinovo tělo! Ani vnější schránka nemohla být však dosti krásná pro to, co obklopovala. Dlouho a dlouho klečel Eb-ra-nit u této schránky a žhavé prosby proudily z jeho srdce.
„Pane, zavolej mne brzy k sobě! Pane! Nech mne být zase kolem sebe, až přijdeš znovu na zem. Chci tě ještě věrněji ochraňovat!“
A zdálo se mu, jakoby milovaný hlas jeho pána zazněl prostorem:
„Staniž se, oč prosíš!“
„Pane, promluv ještě jednou ke mně!“ prosil Eb-ra-nit uchvácen hlasem. Nebylo však již ničeho slyšet.
Po dlouhé době se obrátil k mrtvole Nahome, která se mu zdála téměř posvátnou. I ve své smrti zůstala obrazem čistoty a cudnosti. Již nikdy nebude znít její perlivý smích a již nikdy nebude slyšet její líbezný hlas.
„Malá Nahome, ty to máš dobré! V životě jsi byla jeho radostí a ve smrti jsi s ním spojena. Nahoře ve hradě budeš našemu králi sloužit, jako jsi mu sloužila na zemi!“
Pojednou znal Eb-ra-nit vše, co mu bylo dosud skryto. Viděl světlý hrad v nekonečných dálavách. Viděl drahocennou nádobu, ve které se vlnila a valila síla, viděl četné stráže nádoby a mezi nimi jeden chyběl. Byl on tímto jedním? Jak znělo jméno, kterým ho volali?
Nyní se otevřela brána hradu. Provázen bezpočtem blažených bytostí vstoupil král Parsifal do sálu. Král Parsifal! Abd-ru-shin! Jeho pán a král! Viděl, jak Nahome – Irmingard se blíží, bere nádobu a podává králi.
Eb-ra-nit klesl v modlitbě na kolena. Naplnila ho blaženost a jsa naplněn silou shůry, viděl se opět v pozemském životě, ve kterém musí vytrvat ještě tak dlouho, pokud pozemské tělo Abd-ru-shinovo nebude pohřbeno do pyramidy, kterou dal Nam-Chan stavět na příkaz knížete.
Zaviate doby sa prebúdzajú
OTÁZKA NA ZAMYSLENIE PRE ČITATEĽOV SLOVA PRAVDY: „Bol by vrahom Syn Svetla v Arábii, ak by sa svojho času, v boji na život a na smrť, UBRÁNIL skutočnému vrahovi, ktorý v noci nepozorovane prenikol do Jeho stanu a ktorého vyslal zákerný faraón, aby Syna Svetla na Zemi zavraždil?“
Nedávno sme tu riešili na viacerých miestach vážnu tému, do akej miery je skutočná a účinná obrana pred nepriateľom, ktorý usiluje nielen o našu povesť, o náš majetok, ale i o náš život. Čo je obrana? Čo je adekvátna obrana, čo je útok, čo je vražda a vraždenie a v čom spočíva účinné chránenie Hodnôt a vysokých Princípov Života?
Stane sa človek vrahom, človek bojujúci na Zemi za princípy Pravdy, za Hodnoty, človek bojujúci za rýdze vlastenectvo, za uchovanie tých tradícií, ktoré majú vysokú morálnu i duchovnú hodnotu, tak bol by vrahom takýto človek, ktorý by v očividnom BOJI NA ŽIVOT A NA SMRŤ, v tom známom „kto z koho“, ak by pozemsky zlikvidoval a zničil skutočného vraha, holdujúcemu zákernému a krvilačnému temnu, alebo predajnému žoldnierovi bez cti a svedomia, stal by sa vrahom taký človek, ak by v zručnosti a šikovnosti AJ pozemského Boja, zlikvidoval takéhoto temného protivníka?
Má sa Svetlo na Zemi, odovzdať do rúk temna a nechať sa zlikvidovať len preto, aby takýto človek, bojujúci za Hodnoty Pravdy, za Vysoké morálne a ľudské Princípy, neporušil Prikázanie Nezabiješ? A vôbec, o čom hovorí toto Prikázanie? Nie je náhodou morálna vražda oveľa závažnejšia pred Božími zákonmi?
TOTO nie sú hypotetické otázky, ale celkom reálne a v mnohých obmenách sa podobné udalosti AJ UDIALI a práve v dobách, keď na Zemi pôsobili Vyslanci Svetla a keď temnota slávila svoj triumf práve preto, lebo Vediacim a Povolaným v každej tejto dobe chýbala potrebná odvaha, bdelosť a rozhodnosť k mimoriadnym činom tam, kde si to situácia vyžadovala! Navyše, mnohým tým tragickým udalostiam sa dalo práve vďaka bdelosti Povolaných predísť! Takže, ako to je s tým „vraždením“? Kedy sa stávame vrahmi, kedy vraždíme a kedy nie? Odpoveď je až príliš jednoduchá! Je dôležité len to, ČO JE vraždou pred Božími zákonmi, pred Božou Spravodlivosťou! Rozhodujú teda ÚMYSLY človeka na Zemi a jedine úmysel je zohľadnený ako to PODSTATNÉ i v takej vážnej situácii, kde sa rozhoduje a bojuje medzi životom a smrťou! A tak v obrane, v obrane života svojho i v obrane Života ako Princípu Bytia, k obrane Hodnôt, tiež v obrane národa a vlasti, NIKDY nemôže byť vraždou to, ak v pozemskom boji na život a na smrť, by zvíťazil nositeľ Svetlých hodnôt na Zemi, alebo vladár, ktorý o vysoké morálne hodnoty aj usiluje! Nijakým spôsobom, ani tým najmenším „práškom“ by sa nezaťažil voči Božím zákonom taký človek, ktorý by v takomto rozhodujúcom Boji nielen zvíťazil, ale by po takomto Boji mohol aj ďalej šíriť Hodnoty Pravdy, alebo vyšších spoločenských ideálov. Ten vrah sa do stanu, prechodného obydlia Vznešeného Kniežaťa, Syna Svetla, nemusel ani dostať, ak by Jeho stráž strážila Jeho stan bdelo a zodpovedne! Bola v tom inak veľká nebdelosť a nezodpovednosť Ismánov, že podcenili túto závažnú situáciu, keď hlboko v púšti, mimo hraníc svojej krajiny, zriadili stanový tábor a nechali stan svojho Kniežaťa tak MIZERNE strážený! Dopustili sa všetci „kompetentní“ nesmiernej nezodpovednosti a konali nebdelo, že vystavili Syna Svetla na Zemi takémuto nebezpečenstvu a temno túto nebdelosť Povolaných okolo Pána aj zneužilo a využilo, k PREDČASNÉMU odchodu /zavraždeniu/, Božieho Posla na Zemi! Toto by však bolo už na samostatnú tému a ak by Ismáni okolo Pána konali tak, boli takí pevní, rozhodní a predvídaví, konajúci tak strategicky, ako vtedy konal Ebranit, nič takéto by sa NIKDY nestalo! Navyše, ak by boli vraha, ktorého vyslal faraón, ak by ho boli včas odhalili a zlikvidovali ešte pred Pánovým stanom, stali by sa oni, strážcovia Pánovho stanu vrahmi? Čitatelia Slova Pravdy, vaša zbabelosť, vaša zmäkčilosť, vaše blúznenie o vážnych udalostiach a veciach, ktorým nerozumiete /česť výnimkám/, priniesli tak veľa škôd nielen dnes, ale i v minulosti. A hlavne, NEVNUCUJTE svoju lepkavú „lásku“ skutočným Bojovníkom, bojujúcim za Hodnoty Pravdy na Zemi… Z diskusie: „Väčšina čitateľov Slova Pravdy dnes, tak to sú len „duchovní tajtrlíci“, karikatúry duchovného prebudenia, nemajúci tušenia, čo ich čaká, aké bolestivé skúšky, pretože čas DOTERAZ PREMRHALI a bude pre nich ťažké čokoľvek ešte dobehnúť, napraviť a hlavne pre víťazstvo Svetla na Zemi urobiť. Čo sa fyzického „zabíjania“ týka, žiadny Vediaci a Povolaný, k tomu nemusí byť donútený, jeho cesta a karma bude nastavená tak, že bude od takýchto vážnych činov ochránený. Ale budú aj situácie, keď bude Povolaný v priamom ohrození života a vtedy môže ísť o to „kto z koho“! Prečo sa Pán učil bojové umenia? Prečo nosil pušku a zbrane? Prečo sa učil s nimi zaobchádzať? Nie preto aby ich použil, ale aby bol v bdelosti PRIPRAVENÝ a neraz Mu jeho schopnosti aj pomohli a dokonca i zachránili život! Veď Pán bol predsa v Arábii zavraždený! Prežil niečo a POUČIL SA! Čo myslíte, ak by bol vtedy hore a bdelý, ak by nespal a zaskočil by toho vraha, že by si v strachu pred ním kľakol a vyzval toho vraha, aby bodol do Pána a zavraždil Ho? To môže byť niekto taký naivný? Pán By BOJOVAL na život a na smrť a bol by vrahom, ak by zvíťazil? Preto v Jeho druhej inkarnácii, keďže bol v neustálom ohrození života, ešte pred Jeho prebudením k veľkej úlohe, učil sa bojovým umeniam a používaniu zbraní! Prečo sú čitatelia Slova tak nehorázne povrchní vo svojich náhľadoch a prečo nejdú do hĺbky udalostí, Diania a predovšetkým Slova? Mnohí čitatelia majú príliš naivné a také zaostalé predstavy o tom, čo nás čaká! Budeme ukutí v ohni prežití ako železo, musíme byť pevní a silní ako tá najtvrdšia oceľ no a pozrite na tie trasoritky čitateľskej obce, na tú zbabelosť, nečinnosť, lenivosť, povrchnosť! Čítali ste dnešné Pánove Slovo na nedeľu na tomto účte? Tam sa jasne píše: „Všech těchto strastí můžete být ušetřeni jedině tehdy, hledáte-li skutečně slovo Nejvyššího a DBÁTE-LI HO! Musí však býti napřed pochopeno ve svém PRAVÉM VÝZNAMU!“ Kto Slovo uchopí správne a zžije sa s Ním, tomu bude Slovo aj pomáhať a prevedie ho cez to strašné Dianie pred nami. Bez Pomoci Božej, by NIKTO neprešiel tým, čo nás čaká a čo je nezadržateľne pred nami. Napokon, o všetkom sa podrobne píše aj v Zjavení Jánovom. Prečo nám bolo na Zem prinesené? Zamysleli ste sa niekedy hlbšie nad tým… zdroj
Tentokrát chtěla věnovat všechnu svou péči Juri-cheo. Princezna, která cítila snahu Nahome, se v nitru tomu bránila. Netoužila po žádném soucitu! Proto bylo pro Nahome tím těžší, aby se s ní sblížila. Neustala, až konečně přece přišla hodina, kdy se duše Juri-cheo otevřela. Byla to sice jen úplně nepatrná štěrbinka, ale to byl přece jen začátek. Blaženě se duše Nahome otevřela té, která byla o tolik starší a o tolik chudší!
„Jak to přijde, že jsi stále tak veselá?“ tázala se Juri-cheo. „Máš přece dosti důvodů k tomu, abys těžce nesla svůj životní úděl. Otec ti byl násilně odňat a ty i tvoje matka jste pozbyli všechno své bohatství a všechnu moc. Ona sama ubohá trpí ve smutných vzpomínkách a žije osamělým životem se svými ženami.“
„Matka tomu nechce jinak přece nepotřebuje být osamělou a nečinnou, kdyby tomu ona sama nechtěla,“ rychle odvětila Nahome. Nesnášela dosti dobře myšlenku na matku, která měla úplně jinou povahu. „Já jsem však našla plný a bohatý život u svého pána, v jehož službách jsem poznala pravěčného Boha!“
„Hovoříš o službě. Jsi přece knížecí dcera a nepotřebuješ sloužit!“
„Sloužím dobrovolně a děkuji Bohu za to, že to smím konat,“ pravila Nahome vážně. „Věř mi, princezno, že není nic blaženějšího než zasvěcení života Nejvyššímu.“
„Nazýváš Abd-ru-shina Nejvyšším?“ divila se Juri-cheo.
Nahome potlačila deroucí se odpověď. Ta druhá by to snad ani nepochopila. Je nutno s ní hovořit jako s dítětem.
„Ne, myslela jsem na Boha! Sloužím-li Abd-ru-shinovi, sloužím tak Bohu, neboť náš kníže je vůle Boží.“
„To všechno nechápu. Vyprávěj mi o vašem Bohu, snad tomu pak lépe porozumím!“
A Nahome se chopila neočekávané příležitosti. S hlubokou úctou, neboť jména Nejvyššího jinak nepoužívala, počala hovořit o tom, co naplňovalo její duši. Nalezla prostá a dětská slova, která přesvědčivě pronikala do srdce druhé.
Jako když náhle vnikne sluneční paprsek na dosud temné místo a vysuší zlé býlí a udělá místo pro vzrůst ušlechtilých rostlin, tak slova Nahome zničila mnohé zakořeněné falešné představy, mnohé léčky pýchy a sobectví. Aniž by si toho byla vědoma, dotýkala se svou řečí míst, které chvějící se byly obnaženy v její duši jako posluchačky.
Ale jakmile se jí dotkly, byly jako balzám vylévaný na rány.
Pak propukla Juri-cheo v pláč. V neovladatelném pláči se její duše oprostila od pout, které ji dusily, a snažila se pozvednout na vzduch a svobodu.
Nahome ji nechala plakat. Ne proto, že by jí nějak rozuměla, ale poněvadž nevěděla, co by měla počít s tímto velikým výlevem bolesti. To však bylo také to nejsprávnější. Nahome tiše opustila komnatu. Když vyčerpaná Juri-cheo konečně vydechla, poněvadž již neměla slz, cítila se tělesně úplně rozbita, ale její duše začala kvést. Proudilo jí teplo, které budilo veliký pocit štěstí.
Nyní Nahome toužila po návratu knížete více než kdy jindy. On bude muset nyní vzít tuto duši do svých léčivých rukou. Jen aby na ní nic nezkazila. Nahome bylo z toho úzko. Netušila, že nikomu mimo ni by se nebylo podařilo, co ona nevědomky vykonala z lásky.
Opálen, uvolněn a pohřížen ve veselé myšlenky, vrátil se kníže zpět. Dny na Eb-ra-nitově dvoře byly napojeny slunečním svitem. Kněžna Brana se opět naučila smát a byla rovnocenným kamarádem svému manželovi. Abd-ru-shin se těžko loučil, ale myšlenka na Mojžíše ho poháněla kupředu.
Tu nalezl doma nový úkol, který ho čekal. Novým zrakem, který ztratil všechno ledové, pohlížela Juri-cheo na svět. Nahome mlčela o tom, co prožila, neboť její pán musí sám vidět, co se tu děje. On to viděl a měl radost.
Několik dnů, které zbývaly do příchodu Mojžíšova, bylo vyplněno tím, že Abd-ru-shin zápasil o duši Jur-cheo s ní samotnou. Byla by si nyní ráda nechala pomoci a přece jen své staré předsudky, návyky a myšlení stavěla si znovu a stále do cesty. Ale to již nebylo nic pevného, nýbrž to bylo jen jako štěrk, který bylo možno odsunout stranou slovy z úst Abd-ru-shinových.
Nahome se držela opodál. Nic nemělo rušit posvátnou práci na lidské duši. Byla však dosti blízko, aby mnohé mohla pozorovat.
„Jak je to jen možné,“ přemýšlela, „že člověk, ačkoliv ho to přitahuje k pravdě, přece se do posledního okamžiku brání? Je tomu vždy tak?“
Byla by se Abd-ru-shina ráda zeptala, ale žádná vhodná příležitost se nenaskytovala. Konečně jednoho večera, když Juri-cheo dříve odešla, tázal se kníže laskavě:
„Nu, Nahome, vidím ve tvých očích celou řadu otázek, podívejme se, zda-li je dovedu zodpovědět!“
„Pane, proč ti tolik záleží na Juri-cheo? Proč se tak namáháš o tuto jedinou duši, která ti to tak ztěžuje?“
„Juri-cheo je toho hodna více, daleko více než mnohé jiné. Uvaž, že izraelskému národu zachovala a uchránila toho, který je má vyvést z Egypta a opět přivést k Bohu. Pokud potrvá svět, potud budou lidé na Juri-cheo s díkem vzpomínat. Je tak blízko pravdy, že se mi zdá, jakoby každým okamžikem musela roztrhnout zahalující závoje. Přináší však stále nové a nové.“
Kníže lehce vzdychl, Nahome však zvolala:
„Tomu nerozumím! Člověk vidí Pravdu a nechopí se jí! Je to přece tak prosté!“
„Ano, dítě, mnozí to tak dělají. Ostatní však nedovedou zanechat to, co dosud měli. Nechápou, že všechno je nutné obětovat, aby dosáhli Pravdy. Stále chtějí sebou vzít něco z toho starého. Když jsem Juri-cheo všechny námitky vyvrátil, domnívala se nakonec, že je příliš stará na to, aby se ještě mohla zúčastňovat nového.“
„A není tomu tak?“ tázala se Nahome, ale ihned dodala, jakmile spatřila, že kníže špatně pochopil její otázku: „Což ji není možno klidně nechat zemřít v tomto stavu, když se rozhořívá, až se opět vrátí, bude mít dosti času na poznání.“
„Tomu ty nerozumíš, Nahome, u tebe je to úplně jiné než u lidí. Doba, kterou stráví mezi dvěma životy, se řídí úplně podle toho, co zde poznali a prožili. Obrátí-li se Juri-cheo ještě nyní k Bohu tak, že to bude jejím opravdovým prožitím, bude moci toto poznání nahoře rozšířit na vyšší úrovni. K tomu bych jí rád dopomohl!“
Ne-so-met vstoupil:
„Kníže, Mojžíš je velmi blízko. Může tu být za dva dny. Nepřichází sám.“
Kníže vyměnil ještě několik slov s věštcem a potom se obrátil k Nahome:
„Nyní nadešel čas pro Juri-cheo a radost ještě více rozevře její srdce a pomůže jí!“
Příštího dne připravoval kníže dceru faraónovu na Mojžíšův příchod, řekl jí však také, že očekávaný nemá již nic v sobě ze své staré víry. Dávno již nalezl Boha a žije podle jeho přikázání. Tím padla pro Juri-cheo poslední překážka. Jestliže i Mojžíš přijal toto nové, k němuž ji to mocně přitahovalo, pak to musí být správné. Rychle a mocně rostla radost v této ženě a v její duši již neměla úzkost žádného místa.
Také Abd-ru-shin se radoval, neboť věděl, že nyní začíná poslední část pozemského úkolu.
Mojžíš přišel a s ním i žena, která se k němu přidružila v jeho osamělosti. Abd-ru-shin pohlédl na Cipporu a poznal, že si Mojžíš nevzal nehodnou družku. Ve svérázném krásném těle byla čistá duše. Byla tvárná jako vosk a mohla se lehce přizpůsobit novým mravům a novému myšlení. Byla čistá a opravdová, mohla být muži opravdovou družkou, neboť sama nesobecky ustupovala, kde ji Mojžíš již nepotřeboval.
To všechno Abd-ru-shin viděl a měl z toho radost. Dal Nahome pokyn, aby se ujala tohoto hosta a opatřila ji vhodným oděvem. Oblečena a ozdobena, jak se příslušelo ženě Mojžíšově, měla Cippora poprvé předstoupit před Juri-cheo, aby nic v jejím zevnějšku neodpuzovalo dceru faraónovu.
Když Abd-ru-shin seděl se svými hosty při večeři úplně sám, byl by nikdo nepoznal v Cippoře ženu z pastýřského kmene. S naprostou samozřejmostí se pohybovala v novém oděvu, ve kterém se její krása ještě více uplatnila.
Také Mojžíš se musel stále dívat na svoji ženu, která se tak podivuhodně rozvíjela na těle i na duši. Zdálo se mu, jakoby ji dosud vůbec neznal. Dlouhá cesta a úzké soužití s ním byly pro ni dobrým poučením. Neměl již obav, že by mohla být překážkou na jeho cestě.
Mojžíš plnými doušky užíval pohodlí, které bylo kolem něho. Domníval se, že v dlouhých létech osamocení nic nepostrádal. Nyní však viděl, jak blaze na něho působí toto pěstěné, krásou naplněné prostředí. Líbezná vůně, čistota, zářivá světla a harmonické zvuky se snoubily, aby poutníka přicházejícího z pouště jediným rázem vytrhly do jiné sféry.
Abd-ru-shin viděl, jak Mojžíš v nitru všechno vychutnává, a na okamžik ho napadla myšlenka: „Co se stane, jestliže se nyní Mojžíš oddá požívačné pohodlnosti a odsune svou úlohu? Pak by nebyl tím, čím má být. Ale ani jediným slovem mu nelze pomoci, tuto zkoušku musí podstoupit samoten.“ V důsledku těchto myšlenek, nepronesl Abd-ru-shin ani slovo o Egyptu a také se nezmínil o Juri-cheo.
Ale ještě nebyli ani v polovici své hostiny, když se obavy knížete rozptýlily. Mojžíš se pohodlně posadil na svém sedadle, jakoby chtěl do sebe ještě více vpíjet tu krásu, jeho oči byly široce rozevřeny, dívaly se a dívaly. Náhle zcela neočekávaně pronesla zvolna jeho ústa:
„Můj ubohý národ!“
Uprostřed naprostého pohodlí myslela jeho duše na jiné! Tu Abd-ru-shin viděl, že tento pomocník nezklame a teprve nyní měl z něho radost.
Zdálo se, jakoby Mojžíš procitl z nějakého snu a s bdělými smysly se obrátil na svého hostitele.
„Co jest s Izraelem? Pochopil snad Sethi, že sám sebe olupuje o nejlepší síly, když potlačuje tento národ?“
„Ne, Sethi zůstal až do své smrti tím, čím byl vždy. Ničemu se nenaučil!“
„Sethi je tedy mrtev? Pak vládne Juri-cheo? Juri-cheo! Ó, jak dlouho jsem ji neviděl! Co měla o mne strachu!“
„Chtěl bys ji vidět, Mojžíši? Je zde u nás!“ Kníže dal pokyn a jeden ze služebníků zmizel.
„Nenávist Sethiho šla však tak daleko, že zbavil Juri-cheo následnictví. Ramses je faraónem!“
„Ramses?“
Jako výkřik to vyletělo z Mojžíšových úst. Viděl ho opět před sebou, jako ho vždy vídával: vládychtivého, krvežíznivého, chladného a výsměšného se sevřenými úzkými rty, s jeho šikmým čelem a pichlavým zrakem svědčícím o rozumu, který neměl téměř nic lidského v sobě.
Ramses stále Juri-cheo záviděl a nepřál Mojžíšovi, kterého považoval za poběhlíka. Jak těžkým bude nyní osvobodit jeho národ. Ubohý lid. Jak to musí těžce snášet! Všechny tyto myšlenky se honily Mojžíšovou hlavou. Byl tak zamyšlen, že ani nezpozoroval vstupující postavu, vysokou ženskou postavu, která se pomalým krokem blížila k tabuli.
Cippora ji však viděla a v jejích očích bylo poznat veliký obdiv. Instiktivně poznala, že to musí být Juri-cheo. Její ruka se lehce dotkla rámě manželova:
„Pohleď, Mojžíši!“
Musela to dvakrát opakovat, potom však Mojžíš vzhlédl a vyskočil s výkřikem radosti. S rozzářeným zrakem stanul před tou, která mu byla matkou i přítelkyní a které děkoval za vše, co pozemsky získal.
Když se první radost utišila, posadila se Juri-cheo vedle Cippory u tabule. Ani stín žárlivosti se nedotkl její duše, která byla přitahována touto mladistvou krásou. Radost, která ji naplňovala a v níž nebylo přimíšeno žádného sobectví, rozjasnila její tvář a oživila někdejší její krásu největší měrou.
S obdivem pohlížel Abd-ru-shin na obě ženské postavy, které ztělesňovaly rozkvétající a zralou krásu ženy. Zatímco litoval, že tento obraz nelze provždy zachytit, vklouzla dovnitř Nahome s veselým úsměvem, která již déle nemohla vydržet zůstat o samotě.
Posadila se vedle Juri-cheo, neméně krásná než obě druhé. Její krása však byla jiného druhu. Kníže mohl poprvé srovnávat.
„Obě druhé mají krásná těla prozářená ušlechtilým duchem. Duše Nahome však září nade vše a odívá její krásné tělo do jasné čistoty.“
Mojžíš dlouho nevydržel u Abd-ru-shinova dvora. On, který se jindy nedovedl téměř ani odtrhnout, nyní pospíchal s odjezdem. Zůstal tam jen tak dlouho, pokud si lidi a zvířata neodpočinuli, a pak ho to hnalo dále do jeho práce a úkolu.
Pln radosti, pozoroval kníže, jaký cílevědomý a v sobě pevný muž se stal z kdysi tak měkkého mladíka. Bez obav ho nechal odejít. Věděl dobře, že je to rozchod na celý život, že pro ně oba již nebude žádného shledání na této zemi, ale radostná důvěra naplňovala všechny duše.
Také Juri-cheo se rozloučila se svým chovancem, a proto tím více byl Abd-ru-shin překvapen, když mu příštího jitra oznámila své rozhodnutí, že bude Mojžíše následovat.
„On mne bude potřebovat, kníže,“ pravila s určitostí. „Naplnil jsi mou duši tím, co v ní umrtvilo strach před Ramsesem. Jako nový člověk budu moci žít u dvora faraónova a pokusit se nepozorovaně Mojžíšovi pomáhat a chránit ho. To nikdo jiný mimo mne nemůže učinit, a proto odcházím. Také já jsem našla svůj úkol!“
Kníže ji nechal odejít, aniž jí domlouval. Viděl ovšem velmi dobře, že Juri-cheo nebude mít žádného vlivu na svého bratra, který ve svých náruživostech zkameněl, ale nechtěl ji připravit o vědomí, že ji v Egyptě potřebují.
„Zdalipak nezapomene, čemu se u tebe naučila,“ vzdychla Nahome, když opět zůstala s knížetem o samotě.
„Ne, Nahome, toho se neobávám. Její duše, která je v základě měkká, byla příliš hluboce zasažena. Co v ní zapustilo kořeny, poroste dále. Až jednou dojde k úplnému poznání, vše v ní rozkvete.“
Zamyšleně hovořil kníže dále:
„Malá Nahome, ty jsi ji dala to nejlepší, co je možno člověku dát, a za to ti bude jednou sloužit s oddanou věrností!“
Tato slova zněla prorocky.
Nahome cítila, jak se něco dotklo její duše, co dosud nedovedla pochopit. Tichá úzkost ji přepadla a ona se pokoušela zahnat ji veselostí:
„Mně sloužit, hrdá Juri-cheo? Myslíš, pane, až tu budem opět na zemi?“
Abd-ru-shin přikývl. Nebylo však času na vážné rozhovory. Din-Ar oznamoval, že bylo vidět Eb-ra-nita s malým průvodem. Mohl tu být již za několik minut. Kníže radostně vyskočil. Oba se pozdravili s upřímnou radostí. Potom však Eb-ra-nit žádal, aby směl hovořit se svým pánem o samotě.
Hluboká vážnost spočívala v jeho slunných rysech.
„Co se ti stalo, Eb-ra-nite?“ tázal se s údivem Abd-ru-shin, mezitím co si pozorně prohlížel svého hosta, jehož postava se zdála být opět vyšší.
„Rád bych tě pane požádal, abys jednoho ze svých Ismánů poslal do mé země, aby pomohl vládnout kněžně Braně. Po léta budu muset zůstat vzdálen. Náš lid je jiný, než-li Is-Ra, a pro Branu by to mohlo být příliš mnoho.
„A co máš v úmyslu?“ vyptával se Abd-ru-shin, který cítil, že to není touha po dobrodružství, která žene jeho hosta.
Tu počal Eb-ra-nit vyprávět. Zažil podivuhodnou věc, jaká se mu dosud nepřihodila. Jakási postava přišla k němu v noci a zavolala ho cizím a přece mu dobře známým jménem.
„Bylo to podivuhodné, pane!“ pokračoval vypravěč dále, „moje duše začala jednat úplně samostatně. Jinak to nedovedu popsat, nebyla již částí mne. Zatímco jsem se tělesně nemohl probudit ze spánku, radostně pozdravila světlého hosta a přijala od něho příkazy. Bylo jí nařízeno, že má opustit svou zemi a žít v Egyptě jako Hun-Dhů, abych byl spojkou mezi tebou a Mojžíšem tak dlouho, pokud izraelský národ nebude osvobozen. A moje duše se na nic netázala a věděla všechno, co má činit. Viděla, že je na zemi jen proto, aby tebe chránila, pane, aby ti sloužila. Eb-ra-nit je jenom forma, která se opět rozpadne, až její úloha bude naplněna,“ skončil vypravěč.
„Ano, Eb-ra-nite, tak tomu jest,“ souhlasil Abd-ru-shin. „Světlo tě přidružilo ke mně, abys mne zde dole chránil. Na oči ti byla položena páska, abys mohl být úplným pozemským člověkem. Je tak hutná, že i své jméno znáš teprve tehdy, když jsi jím zavolán. Myslím, že také Nahome své jméno zapomněla,“ dodal kníže s úsměvem.
Jasnými slovy rozvíjel nyní Eb-ra-nit své plány pro nejbližší dobu. Jako kouzelný kníže Hun-Dhů se chtěl vrátit do svého paláce v rezidenci faraónově a opět získat důvěru Ramsesovu, který ho znal již od dětství.
„To pro mne nebude nijak těžké,“ smál se Eb-ra-nit. „Můj palác je spojen četnými pozemskými chodbami s faraonovým palácem. Mojí důvěrní služebníci jsou zvyklí opatřovat si tímto způsobem zprávy o tom, co se děje v paláci a v chrámě, proto mohu hovořit s faraónem o všem dříve, nežli on začne o nějaké věci rozhovor. Tímto způsobem ohromil a zkrotil Sethiho. Dělal, co jsem chtěl, ze strachu před mým nadpozemským věděním. Co jsem tehdy činil nevědomě a hravě, poslouží nyní k tomu, aby tobě pomohlo, pane, a Mojžíšovi!“
„Děkuji ti, příteli. Marně jsem přemýšlel, jak bych s Mojžíšem udržel spolehlivé spojení. Jako jediná možnost mně zbýval věštec Ne-so-met, ale tvůj způsob je lepší.“
„Ne-so-met,“ opakoval Eb-ra-nit zamyšleně, „také pro něho mám příkaz. Musím s ním hovořit. Ne, nevolej ho,“ přerušil se, když viděl, že kníže zvedá ruku, aby dal potřebné znamení. „Toužím po tom vidět zase jednou jeho zvláštní komnatu a velký křišťál. Zajdu k němu.“
S bdělým zrakem se Ebranit rozhlížel, když vstoupil do Ne-so-metovy říše. Kolem stály podivuhodné nástroje a na stěnách visely kresby, jejichž smysl nebyl jasný a pochopitelný.
Uprostřed místnosti spočíval na stříbrném podstavci pohyblivý veliký křišťál, o kterém Eb-ra-nit hovořil.
V této světlé kouli mohl věštec vidět, co se děje, anebo co se bude dít. Eb-ra-nit se díval do křišťálu. Zdálo se, jakoby barvy letěly po jasné ploše měnící a vlnící se. To bylo všechno, co viděl. Oči ho bolely a musel se odvrátit. Ne-so-met se s úsměvem díval na svého hosta:
„Domníváš se, že křišťál odhaluje každému svá tajemství?“ tázal se.
„Mně stačí, když je odhaluje tobě, Ne-so-mete,“ zněla vážná Eb-ra-nitova odpověď. „Ale ukazuje ti opravdu ještě něco?“ pokračoval kníže tázavě dále. „Dostal jsem pro tebe zprávu, která je vlastně napomenutím – nemáš zapomenout ani jediný den bádat v křišťálu. Je to jediný způsob, kterým Is-ma-el může dosáhnout tvé duše.“
Eb-ra-nit hovořil vážně a Ne-so-met zbledl.
„Is-ma-el je mrtev, kníže,“ zakoktal. „Odešel pryč z této země. Od té doby, co tu již není, vidím i já věci, které může vidět každý jiný. Co je platno knížeti, mohu-li mu oznámit o nějaký den dříve, že přijde Mojžíš, nebo když jsem mu dnes řekl, že přicházíš ty? Dřív, než jsem tě ohlásil, přišel Din-Ar, kterému to oznámil strážce na věži. Můj úřad je u konce s odchodem Is-ma-elovým.“
Žalobný hlas umlkl, ale Eb-ra-nit se rozhovořil:
„To je právě to, proč tě přicházím napomenout a varovat. Tvůj úřad platí dál, Ne-so-mete! Musíš se probrat z neužitečného snění! Já mohu našeho pána chránit navenek, ale varovat ho může jedině Is-ma-el skrze tebe. Ne, netaž se, odkud mám tuto zprávu, může-li ti postačit, že jsem ji obdržel.“
Na okamžik zavládlo mlčení. Potom se Ne-so-met otázal:
„Ví kníže o této výstraze?“
„Ne. Zamlčel jsem mu, že jeho služebník je nedbalý,“ zněla řízná odpověď.
Eb-ra-nit již neměl trpělivosti s touto nemužnou měkkostí a nedbalostí.
„Musím to však jemu oznámit, nejsi-li v stavu vzchopit se, nezapomeň, Ne-so-mete, že tato výstraha přichází shůry!“
Do věštcových očí vstoupily slzy.
„Chci poslouchat a zkoumat,“ ujišťoval a Eb-ra-nit byl spokojen.
Kdyby byl dovedl číst v Ne-so-metově duši, byl by viděl, že k tomuto slibu připojil malomyslný dodatek: „Ale nic nenajdu, tak jako jsem nic nenašel od smrti Is-ma-ele!“
Avšak i bez tohoto vědění odcházel Eb-ra-nit od věštce jen napolo uspokojen. Na své cestě ke komnatám Abd-ru-shinovým potkal Nam-Chana, který ho zřejmě čekal.
„Hrozí našemu pánu nebezpečí?“ tázal se tento věrný muž.
„Jak jsi na to přišel, Nam-Chane?“ odpověděl Eb-ra-nit vyhýbavě.
Když se však zahleděl do očí druhého, které byly na něho klidně upřeny, zastyděl se za svoje slova. Proč by měl skrývat před tímto nejvěrnějším ze všech služebníků Abd-ru-shinových, co naplňovalo starostmi jeho duši.
Neřekl ničeho o svém nočním příkazu, ale toho také nebylo třeba. Nam-Chan znal Ramsese příliš dobře a pochopil bez mnoha slov, že se hněv a bezmocná faraónova zuřivost obrátí proti světlému knížeti, jakmile se Mojžíšovi podaří svůj lid osvobodit. Lépe než Eb-ra-nit viděl Nam-Chan všechny ty spleteniny, které se tu zauzlily a ještě dále se budou zauzlovávat.
„Kdybychom mohli alespoň Hun-Dhů podat zprávu, aby byl pořád bdělý,“ pravil zamyšleně. „Ten starý kouzelník má zprávy o všem, co se děje ve faraónově paláci, a je nakloněn Abd-ru-shinovi, ačkoliv předstírá opak.“
Rozveselen pohlížel Eb-ra-nit na mluvčího.
„Toto poselství rád převezmu,“ pravil. „Ale kdo nám zaručí, že Hun-Dhů nehraje dvojí hru a nezradí nás Ramsesovi?“
„Za toho starce bych dal ruku do ohně,“ ujišťoval Nam-Chan důrazně. „Ty ho neznáš zdaleka tak dobře jako já, mne neoklame!“
Ohromen, rozhlížel se oslovený kolem sebe. Nikde nebylo vidět žádného starého muže a přece Nam-Chan slyšel docela zřetelně jeho slova.
„Kde jsi, Hun-Dhů,“ volal.
„Zde,“ opět bylo slyšet kouzelníkův hlas. „Pohleď na mne, Nam Chane, poznáváš mne?“
Eb-ra-nit bleskurychle zkroutil celou svoji postavu, což při mohutnosti jeho těla nikdo nepovažoval za možné. Jeho ruce se chvěly a rysy jeho obličeje byly rysy starého muže, i když nebylo použito líčidel.
Nyní Nam-Chan pochopil.
„Tak ty jsi byl tímto starcem, kníže? No vidíš, že mne moje důvěra nezklamala. Kdo by mohl lépe pečovat o našeho pána nežli ty?“
Nam-Chanovi se zřejmě ulehčilo a Eb-ra-nit nelitoval, že je o jednoho vědoucího více. Hovořili spolu ještě chvíli a osvěžovali vzpomínky na svá dřívější setkání, ale potom Eb-ra-nit toužil, aby již byl zase blízko Ramsese.
„Nam-Chane, dávej pozor na Ne-so-meta,“ byla poslední prosba knížete. „Nedej mu upadnout do nečinného snění!“
Když kníže příštího jitra brzy ráno opouštěl svůj stan, ležela před ním hlava obrovského lva. Dhu-Far se jí ještě zabýval.
„Ty jsi to zvíře ulovil, Dhu-Fare?“ tázal se kníže přátelsky.
„Jak bych byl rád, kdybych mohl přisvědčit na tvoji otázku, kníže,“ vzdychl Dhu-Far a bylo jasně vidět, jak rád by byl tímto šťastlivcem. „Zde stojí vítěz“, a ukázal přitom na jednoho z Arabů, jehož nižší postava svědčila o tom, že pochází ze sousední říše.
Také jeho oděv to prozrazoval. Abd-ru-shin nepožadoval, aby jeho noví poddaní ve všem napodobovali lid Is-Ra. Proto se zatím jen málo změnilo na jejich, původně sporém, oděvu. Kolem boků měl ovázán červený pruh látky a její konce visely až k chodidlům, což jistě překáželo v běhu. Kolem krku měl muž jako oděv horní části těla množství řetězů z různých semen a malých kaménků.
Pravděpodobně se k tomu odíval ještě burnusem, ale když se nyní zaměstnával kůží lva, tato část oděvu chyběla. Zato jeho řetězy chřestily při každém jeho pohybu. Kníže si rozveselen prohlížel Araba: „To je tedy lovec lvů.“ Žádal ho, aby vyprávěl o noční výpravě.
Tu se s mužem stala změna. Narovnal se, zastrčil za pás konce látky kolem boků a svobodně stanul před knížetem, jsa hrdý na svůj čin. Z jeho zprávy vysvítalo, že to nebyl první lev, kterého skolil, jeho sláva jako lovce lvů byla známa.
Co říkal, se knížeti zamlouvalo a největší radost měl z toho, že tento muž, který se jmenoval Mul-Dha a jehož jméno slyšel již dříve, se zřejmě snažil, aby správně vylíčil Dhu-Farovu zásluhu o šťastném ukončení lovu. Dhu-Far stál u toho blaženě jako obdarované dítě.
Když na počátku této rozmluvy přistoupila Nahome ku knížeti a ustrašeným pohledem přeletěla ulovené zvíře, podívala se na muže a projela jí odvážná myšlenka, takže měla co dělat, aby vypravěče nepřerušila. Sotva však skončil, přišla bleskurychle její otázka:
„Mul-Dho, bojí se lvi tvých chřestících řetězů, nebo jimi oznamuješ, že přicházíš?“
Všichni se smáli, ale Mul-Dha zůstal docela vážný:
„Nic takového; když jdu na lov lvů, nechám své řetězy doma. Bylo by jich škoda, aby je některé zvíře roztrhalo.“
Lovec prosil knížete, aby přijal kožešinu jako dar. A Abd-ru-shin měl radost z jeho ochoty. Brzy na to vyrazili na další cestu a tato již uběhla bez jakéhokoliv dalšího dobrodružství.
Kmen Beni-Hassan žil v úrodné krajině v míru a skromném klidu. Muži vypadali jako veliké neobratné děti a mimo lovu měli málo zaměstnání. Ženy byly živější. Stavěly prostorné chýše, obdělávaly pole a staraly se o muže a děti, kterých tu bylo bezpočtu.
Nahome se jim jevila jako nadpozemská bytost. Obdivovaly její oblek i její šperky, její půvab odpovídal způsobu její chůze.
„Paní, nauč nás, abychom byly takové jako ty!“ prosily ženy.
A Nahome prosila knížete, aby po nějakou dobu zůstal u Beni-Hassanů. Chtěla učit ženy a chtěla se věnovat dětem, které ze všech chatrčí vybíhaly jako zvířátka.
Abd-ru-shin však dokazoval Nahome, že tu jednotlivec nic nespraví. Bude nutno, aby současně s Ismány byly sem poslány Arabské ženy, které budou žít mezi Beni-Hassan a svým příkladem je mnohem více přetvoří než plánovitou výchovou. Nahome to chápala, ale jen těžce se loučila s těmito přátelskými lidmi, kteří tolik potřebovali pomoci.
Na zpáteční cestě k domovu hovořil kníže se svými průvodci o Beni-Hassan:
„Není vám na nich nic nápadného? Jsou úplně jiní než sousední národ, který k nám již patří.“
„Jsou jako děti,“ pravila Nahome, „jsou spokojeni s tím, co mají, pokud neuvidí něco lepšího. Pak zase touží po tom!“
„Jsou úplně čistí,“ mínil Din-Ar, ale musel se sám zasmát, když si vzpomněl na tyto Araby špínou obalené a na jejich páchnoucí obydlí. „Myslím tím vnitřně čistí,“ rychle dodal.
„A odkud pochází tato čistota?“ opět se kníže tázal.
Všichni o tom přemýšleli, ale nikdo nenašel důvod, a proto se pán ujal zase slova:
„Nemají žádných bohů a žádných modloslužeb. Jsou spojeni s tím, co proniká celým bytím. Nemají pro to žádných slov a žádného jména. Ale v nich to žije a to je to, co je udržuje v míru s jejich okolím a v harmonii s božími zákony, kterých neznají, ale v kterých se přece zachvívají. Učit tento národ bude krásnou úlohou.“
V duších posluchačů vznikaly rozličné myšlenky: „Kdo zde asi bude smět být učitelem?“ To bylo přání, které měli v sobě mnozí mužové. „Kdyby to kníže mohl říci o nás také tak klidně a samozřejmě,“ přemýšleli druzí.
Jusu svoje myšlenky vyjádřil slovy:
„Kníže, proč nebyli Beni-Hus-Dhu tak čistí, když jsi k nám přišel? Měli jsme přece zaslíbení!?“
„Naučili jste se již používat svého rozumu a tím jste zbloudili od přímé cesty, když jste svému vlastnímu myšlení poskytli příliš mnoho místa a práva. Kdybyste se úplně prostě drželi svého zaslíbení a dali se jím vést, pak byste byli zůstali jako děti. Ale škody nebyly ještě tak veliké,“ dodal Abd-ru-shin na útěchu. „Dali jste se ještě vést.“
Ještě poslední den cesty dělil četný průvod od města Abd-ru-shinova.
Od východu slunce přijížděl osamělý jezdec. Kdo to mohl být? Kůň byl tmavý, to tedy nebylo žádné ze zvířat Is-Ra, ale také to nebylo černé zvíře Eb-ra-nitovo. Ozdoby postrojů se leskly na slunci.
Ostré oko Dhu-Farovo rozeznalo nejdříve obrysy postavy:
„Kníže, podle oděvu je to Egypťan, a to vznešený Egypťan, patrně nějaký kníže!“
„Egyptský kníže, sám, bez průvodu?“ tázal se Din-Ar pochybovačně.
Ale ukázalo se, že Dhu-Far správně viděl.
„Mojžíš!“ zvolal Abd-ru-shin, když byl jezdec již dost blízko. „Mojžíš!“
„Odpusť mi, kníže,“ pravil příchozí. „Hledal jsem tě ve tvém městě, řekli mi, že jsi odjel západním směrem a že jsi každou chvíli očekáván. Přirozeně, že mne nic neudrželo ve zdech města.“
„Buď vítán, příteli,“ zdravil kníže svého hosta.
Také ostatní ho přivítali. Většina z nich již Mojžíše znala. Ostatní s údivem pohlíželi na tohoto Egypťana, který nevypadal jako ostatní soukmenovci a kterého jejich kníže zřejmě miloval, neboť Abd-ru-shinovy rysy zářily radostí.
Věděl, že nyní přichází Mojžíš, aby od Boha obdržel úkol svého života. Nyní mu vyvstane pomocník. Pak se bude moci on, Abd-ru-shin, navrátit do své světlé říše, po které ho často přepadávala veliká touha. Čím více pozoroval lidi a jejich zvrácenosti v jednání, tím větší byla jeho touha po domově. Dojmy, které měl v posledních týdnech u Beni-Hassan, ho smířily zase s životem na zemi.
Řadu dnů byl Mojžíš Abd-ru-shinovým hostem. Nenašel však to, co hledal. Abd-ru-shin však věděl, že Mojžíš musí nalézt cestu k Bohu a tím také ke svému úkolu ze svého nitra. Všechno naléhání a zkoumání Mojžíšovo muselo ještě nyní doznít nevyslyšeno. Pak přišla chvíle, kdy kníže nemohl říci svému hostu nic lepšího než: „Odejdi do pouště, daleko ode mne! Tam nalezneš sám sebe!“
Těžko bylo Mojžíšovi odloučit se, ale poslechl.
„Proč jsi poslal Mojžíše pryč od sebe?“ tázala se Nahome. „Měl být přece tvým pomocníkem. Nikdo ho nemůže přece lépe poučit než ty! Proč jsi ho tedy poslal pryč?“
„Že se tak můžeš ptát? Kdyby zůstal Mojžíš zde, pak by cestu nikdy nenašel. Je tak zhýčkaný, že dosud nechával jiné za sebe i myslet. Kdybych v tom chtěl pokračovat, tu by mě jistě poslouchal, ale nikdy by se nestal takovým pomocníkem, jakého já potřebuji. Sám musí přijít na to, proč je zde na zemi. Jemu samému musí být jasná cesta, na které dokončí své dílo. Jen v poušti, daleko od lidí, se mohou otevřít oči jeho ducha. Nestačí, že lidé ke mně přicházejí, neboť já je chci vést k Bohu!“
Abd-ru-shin dlouho mlčel a Nahome prožila v hlubinách duše to, co chtěl její pán říci svými posledními slovy. Také ona byla blízká toho, napomenutí a na Boha se přece nesmí zapomínat!
Když ve svých myšlenkách došla tak daleko, pozvedla svůj zrak a podívala se svému pánu přímo do očí, které zkoumavě, ale s nekonečnou dobrotou na ní spočívaly. A beze slov si rozuměli.
Ne-so-met vyhledal knížete a podal mu zprávu o tom, co viděl. „Přicházejí lidé poslaní faraónem, aby uloupili Abd-ru-shinovi náramek a bude-li možno, mají knížete zabít.“
Dávno již Sethi slyšel o nadpozemské Abd-ru-shinově síle, tak jako o kruhu, který nosil nad loktem ukryt pod oděvem. To muselo spolu souviset. Kdyby tento kruh patřil jemu, Sethimu, pak by jistě přemohl knížete Is-Ra. Oba lidé, jak oznamoval Ne-so-met, dojdou oloupeni a polomrtví.
Zanedlouho nato byli oba ohlášení předvedeni před knížete. Byla to překrásná mladá žena, tanečnice, kterou Sethi již dávno sliboval, a muž, který se v ničem Egypťanu nepodobal.
Vzdorně a přece váhavě vešli oba dovnitř. Zatímco však žena začala ze studu a z hluboké úzkosti plakat, její průvodce se ještě více vzpřímil.
Vzdor svým hadrům, byl to přece jen královský zjev. Chtěl mluvit a omlouvat se? Chystal se hovořit, ale zdálo se, jakoby slova ztrnula na jeho rtech. Nepřirozeně veliké byly jeho oči, které upíral na knížete jako připoután.
Tento kníže nebyl přece žádný člověk? Tohoto knížete měl oloupit a dokonce zabít? Kvůli jakémusi Sethimu? Stud vystupoval po jeho spáncích a – on nemohl hovořit.
Zato se slova ujala Ere-si, jeho průvodkyně. Podle pravdy vylíčila, proč přišli a kdo je poslal.
Veliký byl jejich údiv, když jim Abd-ru-shin prohlásil, že je očekával. Nam-Chan mu byl zaslíben jako nejvěrnější ze všech služebníků.
„Pohleď, Nam-Chane,“ oslovil úplně nechápajícího muže, „cesta, po které jsi byl ke mně přiveden, byla tou jedinou, která tě mohla ke mně přivést. Zapomeň na ni a raduj se se mnou, že jsi u cíle.“
Od té doby zůstali oba u dvora Abd-ru-shinova a skutečně zapomněli na všechno, co bylo za nimi. Nam-Chan se stal důvěrníkem a průvodcem knížete a Ismáni na to pohlíželi bez závisti.
Ere-si však tančila před knížetem a Nahome, ale především při chrámových slavnostech. Její tance byly pozvednuty z neřestného divadla na pravé, hluboké umění, ve kterém spočívalo uctívání Boha. A Ere-si byla šťastna jako dosud nikdy v životě.
Opět uplynul delší čas ve šťastné rovnováze.
Abd-ru-shin prohlížel a zkoumal všechno, co píle a obratnost jeho lidí v poslední době vytvořila. Hnědí synové pouště se dobře učili od svých učitelů Ismánů. Vykonávali dokonalou práci a přinášeli mnoho nového v návrzích a provedení. Začali pozorovat krásu a začali na ni dbát a měli radost, když sami mohli krásné věci vytvářet.
A tak to bylo dobře, neboť mnozí z Ismánů byli nyní v nových zemích, aby tam zasévali a působili jako živoucí příklady. Přesto v hlavní říši nic nevázlo. Tam, kde některý z Ismánů odešel, nastoupil na jeho místo jeden z Beni-Hus-dhů.
Od té doby, kdy se Nahome učila u Hussy tkát a vyšívat, změnilo se i tam mnohé. Prázdné tlachání děvčat a jejich štěbetání při práci bylo pro Nahome nesnesitelné. Dlouho přemýšlela, jak by tomu odpomohla. Hussy se jejím starostem smávala: „Nechej jim přece tu radost, vždyť proto nejsou méně pilné!“
Nechápala, že Nahome se nejedná o množství práce, nýbrž o pustnoucí a vysýchající duše.
Jednoho večera svěřila princezna své starosti Abd-ru-shinovi. Ten se zpočátku odmlčel, jako vždy, když se setkal s něčím novým. Potom pravil:
„Cítíš to zcela správně, Nahome. Život je příliš krátký, než aby bylo možno dovolit ho takto promarnit. Musíme najít ženám a děvčatům lepší zábavu, aby zanechaly duše ubíjejícího tlachání.“
Za několik dní se Nahome objevila v dílně se svitkem pergamenu v náruči. Rozvinula ho a oznámila děvčatům, že jim bude předčítat. Kníže sepsal různé věci z dějin Beni-Hus-dhů tak, jak se je pomalu z vyprávění dozvídal. Nyní to budou moci také děvčata slyšet.
Dívky na ní pohlížely nerozhodně, v rozpacích, takže Nahome téměř začala ztrácet odvahu. Vzpomněla si však na své předsevzetí a dala se rychle do čtení.
Již první slova upoutala posluchače. Všechny znaly něco z dějin své země, o proroctví a líbezné Květině. Odpoledne uplynulo jako v letu a když Nahome trochu vyčerpaná přestala, prosily všechny:
„Přijdeš zase zítra? Budeš nám ještě číst?“ A Nahome to ráda a plna radosti slíbila.
Předčítání, které bylo přerušováno vážnými rozhovory, trvalo již několik dní. Nahome měla ten šťastný dar, že právě tak jak všechno, co si myslela, také bez ostychu řekla a také tuto vlastnost vzbuzovala i u jiných.
Čas od času odkládala pergameny, aby slovy ještě jednou zachytila to, co právě řekla. Společně s děvčaty si tak vytvářely obraz Květiny, což všem činilo velikou radost. Neočekávaný konec mladičké věštkyně je velmi podrobně zaměstnával. Proč musela tak brzy zemřít?
„Nahome je podobna Květině, proto také nebude dlouho s námi!“ Mínilo jedno děvče, které na princezně horoucně lpělo.
„Kněžno, nechoď od nás,“ prosily jiné. Pak chtěly vědět, jaký asi to byl pták, který tehdy, jako nyní, oznamoval zaslíbeného.
„Viděla jsi ho, Nahome?“ tázala se děvčata a ona musela říci, že nikoliv.
Na Abd-ru-shinovo přání převzaly nyní také ženy Ismánů střídavě úlohu předčítatelek, ale děvčata měla vždy zvláštní radost, když přišla Nahome.
Bylo to při jedné takové příležitosti, kdy Hussy, která se již dávno k čemusi rozhodla, překonala svůj ostych a pravila Nahome:
„Měla jsi pravdu, princezno, pro děvčata je mnohem lepší, když mohou slyšet vyprávění o dobrých věcech než o tom, o čem si vyprávěly dříve.“
Již chtěla princezna odpovědět: „Pro tebe také, Hussy!“ ale ovládla se. Věděla dobře, že Hussy je jednou z jejich nejhorlivějších posluchaček.
Jednoho dne se objevil Eb-ra-nit, jako obvykle neohlášen.
„Pane,“ zvolal, jakmile stanul před knížetem. „Pane, faraón je mrtev, odešel se všemi svými hříchy a zemřel bolestnou nemocí za strašlivého utrpení. Ale to všechno nepomohlo polepšit jeho duši. Kletba tobě byla jeho posledním slovem. Posledním jeho činem bylo, že nechal svého syna odpřísáhnout hroznou přísahu, že ti bude škodit, kdekoliv jen bude moci. Nyní musíš být dvojnásob na stráži!“
„Ale Juri-cheo mi přece nebude škodit?“ tázal se Abd-ru-shin udiveně. „Ona má přece na trůn nastoupit?“
„Ve hněvu se Sethi rozešel se svou dcerou. Ona byla jediným tvorem, kterého miloval. Nemohl jí zapomenout, že vychovala Mojžíše a že ho pak nedovedla provždy pro sebe připoutat. Bál se Mojžíše a bál se tebe. Aby znemožnil tvůj vliv, odstrčil Juri-cheo a učinil Ramsese faraónem. Umíraje, cítil svazky, které Mojžíše k tobě poutají. Nyní bude Egypt veden ještě hlouběji do temnot.“
„Ramses – faraón,“ pravil Abd-ru-shin zamyšleně a s politováním. „O kolik lehčí by byla moje úloha, kdybych mohl jednat s Juri-cheo. Byla by nechala odejít cizí národ, kdybych ji byl požádal. Tím jsem si jist. Ovšem pak by Mojžíš nemusel překonávat žádnou překážku a to právě on potřebuje. Co nyní bude s Juri-cheo? Nese to těžce, že všechna naděje na moc, nádheru a lesk se zhroutila vniveč?“
„Myslím, že to pro ni mnoho neznamená, bojí se však svého bratra. Třese se před ním. Prosila mne, abych ji vzal sebou, ale ona mne tam zná jenom jako Hun-Dhů, starého důvěrníka Sethiho. Chci-li si udržet otcovu důvěru také u jeho syna, pak nebudu smět vystupovat jako ochránce Juri-cheo. To je jasné. Proto jsem jí radil, aby hledala útočiště u tebe, Pane. Doufám, že jsem nejednal proti tvé vůli. Chtěla vyrazit o den později než já, může tu tedy být již zítra se svými ženami.
„Správně jsi jednal,“ pravil Abd-ru-shin. „Snad Juri-cheo zde nalezne svou duši a svého Boha, což je lepší než faraónův trůn. Nebude to však pro ni snadné, aby se otevřela. Okolo jejího srdce je mnoho pout a zkamenělin. V nitru je dobrá, ale navenek je Egypťankou.“
Nahome vstoupila a měla radost, že tu nalézá Eb-ra-nita. Ulehčilo se jí, že Sethi již nežije, neboť o Ramsesovi neměla žádnou představu. Žádný z knížat ji také ničeho nevyprávěl, neboť Nahome se příliš bála. Bylo tak dobře, bude-li moci konečně bez hrůzy myslet na Egypt.
Nebylo těžko přimět hosta, aby se několik dnů zdržel. Cestou sem projížděl zemí Beni-Hassan a mohl podat mnoho radostných zpráv o pokroku, který tam již byl zřejmě znatelný.
Čím déle hovořil s Abd-ru-shinem, tím jasněji cítil, že jakýsi závoj leží na duši knížete.
„Pane, co je ti?“ tázal se starostlivě.
Neušlo mu, že také Nahome pátravě pohlíží do bledého obličeje knížete.
Abd-ru-shin se laskavě usmál:
„Sám to nevím. Zdá se mi, jako by mi hrozila veliká ztráta a bolest. Nedovedu však říci, co by to mohlo být. Podnikneme větší cestu, to rozproudí krev.“
Dříve než mohl Eb-ra-nit radostně přisvědčit, vstoupil dovnitř Ne-so-met. Hluboká vážnost spočívala na jeho rysech a on marně hledal vhodná slova:
„Kníže, přináším ti poslední pozdrav Is-ma-elův. Směl se navrátit domů.“
A věštec vyprávěl, co viděl. Směl prožívat poslední Is-ma-elovy okamžiky a byl také svědkem nesmírně míruplného odchodu.
„Kéž bych mohl být u něho!“ přál si Abd-ru-shin.
Jeho duše byla naplněna díkem k muži, který ochraňoval jeho mládí a prokazoval mu péči a lásku daleko nad lidské měřítko.
„Hleď, Eb-ra-nite, byl to člověk, kapička ducha. Dokázal však, že člověk, který nemá vlastní chtění a jemuž nade vše se jedná o službu Bohu a o službu podle příkazu živého Boha, může být již zde na zemi dokonalým. Vedl Ismány a vychoval z nich to, čím dnes jsou. Neříkej, že byl obzvlášť veden a chráněn Světlem. Všichni lidé jsou vedeni, ale neposlouchají své vedení. Jako děti prosazují svou vůli a chtějí všechno vědět lépe. On jediný činil to, co Bůh od něho požadoval. Obdrží svou odměnu!“
O projížďce již nebylo ani řeči. Abd-ru-shin seděl pohřížen ve vzpomínky. Nikdy dosud nevyprávěl Eb-ra-nitovi tolik o říši Ismánů, ve které strávil své šťastné dětství a mládí. Obraz se řadil k obrazu a před duší naslouchajícího se vynořovala mocná a silná, světlem zalitá a požehnáním nasycená říše, ve které vládl Is-ma-el.
„Co se stane s národem Isma?“ tázal se Eb-ra-nit hluboce pohnut.
„Zanikne! Lidé odejdou z této země a teprve v daleké budoucnosti se budou moci vrátit. Na zem však bude padat písek po celá staletí. Lidé nejsou hodni, aby jejich noha kráčela tam, kde Is-ma-el spravoval posvátnou zemi. Teprve v daleké budoucnosti to bude moci vše znovu vyjít na povrch, až Syn Člověka navštíví tato místa!“
Ve vážném rozhovoru uplynul den. Dosud nikdy se Eb-ra-nit necítil tak blízko svému pánu. Byl šťasten. Cítil také, že to nebyla bolest nad odchodem Is-ma-elovým, která tak pohnula Abd-ru-shinovou duší, nýbrž bolest nad lidstvem, které se tak málo tomuto jedinci podobalo.
V hluboké noci procitl kníže Abd-ru-shin. Kolem něho a jeho lůžka bylo světlo a lesk. Jeho spánek nebyl nikdy pevný, neboť vždy cítil jak je pozvedán do jiných říší a pokaždé vyklouzl ze svého těla, aby byl nablízku svého věčného domova.
Dnes to však bylo jiné. Vlny Světla proudily kolem něho a zvonění ho obklopovalo. Vlny se zvolna měnily v postavu lehce průsvitnou, podobající se postavě člověka a přece naprosto jiné. Zvuky se zhušťovaly a měnily se ve slova, ale tato nezaznívala v hrubohmotných uších. Pronikla celé jeho bytí a to, co slyšel, byl hlas Is-ma-elův, a to co viděl, byla postava jeho starého učitele.
„Abd-ru-shine, můj milovaný synu, můj kníže a pane,“ znělo to tiše a zřetelně, nikdy jsem se ti nesměl přiblížit v dlouhých létech našeho odloučení. Ale všechno tvé jednání, ba dokonce i myšlení jsem směl provázet, neboť mi bylo zjevováno. V duchu jsem byl stále s tebou a celý můj život patřil péčí o tebe. Nyní budu povznesen do říše, kde nebudu moci o tebe hrubohmotně pečovat. Nyní se naučíš poznávat nenávist, před kterou jsem tě mohl dosud ochránit. Nenávist člověka je strašlivá moc. Chraň se před ní a nepodceňuj ji.
V Ne-so-metovi jsem k tobě přidružil lidského ducha, jehož jsem tak vychoval, že jsem ho mohl používat, aby ti podával zprávu, kdyby ti hrozilo nebezpečí. Ale i nyní tak budu moci učinit, pokud se on bude čistě zachvívat v tom, co se naučil, a pokud nebude znát vlastní vůli. Poslechni ho. Nech Eb-ra-nita, aby se o tebe pozemsky staral, ty víš, že ti byl přidělen ze Světla. Také Nam-Chan je nástroj Světla jako služebník, jehož věrnost znáš. Irmingard je kolem tebe a Elizabet je ti nablízku!“
Zvonění sílilo tím více, čím více se zdála postava rozplývat. Lesk pohasl.
Abd-ru-shin nevydržel déle na svém loži. Jsa přitahován mohutností tónů, vyšel ven do přírody. Nad ním se rozprostírala temně modrá obloha, hvězdy zářily a kynuly. Uprostřed mezi nimi stála nová veliká hvězda, kterou oko knížete nikdy předtím nespatřilo a která mu přece byla podivuhodně známou.
Kolem poledne příštího dne přijela Juri-cheo se svým průvodem. Nalezla vše připraveno pro své přijetí. Abd-ru-shin ji vysvětlil, že obdržel zprávu od Hun-Dhů.
Jestliže však doufal, že tím odvrátí zprávy a žaloby o smrti Sethiho a změně na trůně, pak byla jeho naděje zklamána. Princezna, jindy tak skoupá na slovo, nacházela hojně slov, aby vylíčila zážitky posledních týdnů. Opakovala stále znovu:
„Kdyby alespoň Mojžíš byl se mnou!“
Eb-ra-nit přispěl svému pánu na pomoc. Připomněl jí, že se tu již dříve setkali. Ona však s ním jednala jako s úplným cizincem a zdálo se, že ji zraňuje jeho vesele důvěrný tón.
Jedině Nahome nalezla klíč k srdci pyšné faraónovy dcery, ale i ona musela jednat opatrně. Jedno nevhodné slovo mohlo vše pokazit. Nebylo však v povaze Nahome odvažovat každé slovo. Tlak, který takto na ní ležel, ji tísnil. Tak příjezdem Juri-cheo zavítal ke dvoru cizí host, který všechny tížil.
Několik dní to Abd-ru-shin pozoroval, aniž by byl pronesl jediné slovo. Potom se rozhodl, že roztrhne šedivý závoj. Zavolal k sobě Nahome a Eb-ra-nita. Jako vždy radostně poslechli jeho volání, ale pak seděli mlčky a stísněně.
„Takto to dále nemůže jít,“ začal pán hovořit. „Chcete cizímu duchu poskytnout moc, aby vládl nad vašimi dušemi? Chcete se z ohledu na Juri-cheo změnit? Co tím dobrého získáte? Může se ona z vašich nesvobodných bytostí poučit o tom, co je pravda a Světlo? Což není lepší, necháme-li ji prožít, jak je to krásné, chová-li se člověk přirozeně a nenuceně? Ona se zalekne a bude se častěji cítit odpuzována – ale ten úlek bude pro ni jen lékem. Náraz, který ji zabolí, odstraní z její duše část toho zkamenělého krunýře. Věřte mi, že Juri-cheo se bude moci změnit jen tehdy, jestliže vy se nezměníte!“
A jakoby chtěl dát rozmluvě jiný směr a tím zahladit to, co bylo zahanbujícího v jeho slovech, pokračoval:
„Ne-so-met mi dnes přinesl zprávu, že Mojžíš je na cestě sem. Může to ještě týdny trvat, než skutečně dojde, a proto o tom Juri-cheo ještě nic neřekneme. Jeho příchod je důkazem, že našel to, co nutně potřeboval. Doufejme, že tu nalezne novou Juri-cheo. Změnil se natolik, že stará Juri-cheo, nechť se s ním setká v jakékoliv formě, mu přinese jen bolest a zatížení.“
Pak hovořili o úplně jiných věcech. V hovoru, ve kterém oba ožili, byli vyrušeni Eb-ra-nitovým veselým smíchem, jemuž Nahome přizvukovala. Tu se také obličej knížete stal veselejším. Navrhl, aby podnikli vyjížďku a pozvali k ní Juri-cheo.
Nahome spěchala princezně sdělit tuto zprávu, ačkoliv pochybovala, že truchlící faraónova dcera bude souhlasit. Juri-cheo však radostně souhlasila. Počínala se nudit v osamělosti, kterou si sama zvolila, ale byla příliš hrdá, aby sama hledala nějakou cestu, která by ji z toho vyvedla.
Cestou jel Abd-ru-shin po boku Juri-cheo a Nahome s Eb-ra-nitem je následovali. Dhu-Far uzavíral průvod. Po delším mlčení se kníže ujal slova:
„Obdržela jsi dnes zprávu z Egypta, co je nového ve tvé zemi?“
Oslovená se zachvěla, neboť se právě v myšlenkách touto zprávou zabývala.
„Můj komorník mi oznamuje, že Ramses dal zahladit v paláci všechny stopy, které upomínaly na Mojžíše,“ pravila stísněně. „Vydal rozkaz, aby Mojžíš při svém návratu byl vyštván psy od prahu paláce. Můj komorník mne prosí, abych Mojžíše varovala. Bojím se, že je to léčka, kterou mi nastražila lstivost mého bratra. On si nedovede představit, že já skutečně nevím, kde se můj svěřenec zdržuje!“
„Co bys učinila, kdyby se Mojžíš vrátil?“ tázal se Abd-ru-shin.
„To opravdu nevím, kníže, hned si přeji, aby se můj syn vrátil, a z toho zase myslím na těžkosti, které by jemu i mně z toho vzešly. Pak mívám strach před jeho návratem a přeji si, aby raději zůstal někde daleko.“
Tato odpověď zřetelně ukázala knížeti, že ještě nenadešel čas sdělit Juri-cheo, že se Mojžíš vrátí. Aby hovor obrátil jiným směrem, tázal se kníže:
„Nepostrádáš zde svých kněží a svých náboženských slavností?“
Juri-cheo se posměšně zasmála:
„Žádný vzdělaný Egypťan jich nepostrádá, když bez nich musí nějaký čas být, neboť to jsou jen vnější formy. Věř mi, Abd-ru-shine, že jsem prohlédla mocenskou hru kněží, právě tak jako můj otec.“
„A proč to tak necháváš? Je ti to důstojné? Proč nehledáš něco lepšího?“
„Lepšího? Dosud jsem po tom netoužila. Co bych také mohla najít?“
Oba jezdci, jedoucí za knížetem, slyšeli tento rozhovor. Při posledních slovech Juri-cheo pohlédla Nahome ohromena na Eb-ra-nita:
„Jak je možno znát knížete a přitom se takto ptát?“ tiše zašeptala.
Dříve, než mohl Eb-ra-nit odpovědět, zazněl hlas knížete:
„Nemyslíš, Juri-cheo, že bys mohla najít, kdybys hledala? Jsi blízko toho, že zemřeš žízní, ale pohrdáš pramenem, k němuž se potřebuješ jenom schýlit, aby ses napila oživujícího nápoje. Což jsi nikdy nepřemýšlela o tom, co nás všechny zde udržuje a činí z nás veselé a opravdové lidi? Což se ti nelíbí život na mém dvoře lépe než to, na co jsi byla dosud zvyklá?“
Juri-cheo mlčela, ale nebylo to mlčení vnitřního obratu. Její srdce se vzdorně pobouřilo při Abd-ru-shinových slovech. Bylá zvyklá na to, že všechno, co ona hovořila nebo činila, lidé chválili a velebili, takže prostě nedovedla snést jiný názor.
Abd-ru-shin, který to vycítil, umlkl také.
Tu pobídl Eb-ra-nit svého koně kupředu, až se ocitl po boku knížete. Počal živě hovořit o tom, co mu sdělovala kněžna Brana. Vyprávěl, že jako náhradu za jeho syny, byli obdařeni milým a příjemným děvčátkem.
„Nepřál by sis raději syna, Eb-ra-nite?“ tázal se Abd-ru-shin.
„Mně je to jedno, co mně bylo darováno,“ zněla odpověď. Ale rád bych tě poprosil, pane, abys přišel k nám a dítěti požehnal. Dovedeš si představit, že nemám klidu, dokud nebudu moci pozdravit ženu. Nechtěl bys ráno jet se mnou?“
Abd-ru-shin uvažoval. Pojede-li ihned, může být nazpět ještě dříve, než Mojžíš přijde. Bude-li otálet se svým odjezdem, mohl by ho nakonec docela znemožnit. Jakmile Mojžíš nastoupí svůj úkol, bude ho potřebovat. V důsledku těchto úvah Abd-ru-shin slíbil, že bude Eb-ra-nita provázet příštího dne na jeho cestě.
„Vy obě dvě, Nahome a Jur-cheo, se můžete zatím stát dobrými přítelkyněmi,“ pravil vesele. „Hleďte, ať nemáte dlouhou chvíli. Je mnoho věcí, Juri-cheo, které bys měla vědět a jež ti způsobí radost, nepochybuj o tom!“
Princezna se však ještě nevypořádala s návalem svého hněvu, a proto nemohla přátelsky odpovědět a tak raději mlčela.
Všechny to bolelo. Je smutné vidět člověka, který si sám ve svém srdci postavil valy a hráze proti Světlu. Není možno mu pomoci! On sám musí odklidit to, co vybudoval. Jedině velká bolest tu může ještě posloužit jako nástroj.
Přešlo již několik dnů od chvíle, kdy obě knížata, bok po boku, odjela za doprovodu četného průvodu. Pro Nahome to byl nejtěžší čas v jejím jinak radostném životě, když její pán byl pryč. Množstvím práce a činností pro jiné se vždy snažila překonat tuto pustou dobu.
Keď sa nám nedarí, keď sme plní strachu, keď si myslíme, že sme na všetko sami, keď sme na dne svojich síl i viery, keď musíme vynaložiť všeto rozumové úsilie,… Čítať viac: Nazbúdajme na myšlienku 🙂 že….
Počas života prechádzame rôznymi fázami vývoja i rôznymi obdobiami. Občas sme šťastní , občas nešťastní, lebo nemáme čo chceme, občas plní strachov, inokedy s nezlomnou vierou. Občas nerozhodní, občas rezignovaní.… Čítať viac: Odovzdanosť namiesto rezignácie?Alebo? Bojovnosť bez boja?
Tento článok je nadväzujúci a dopĺňajúci článok predošlý, ktorý pojednával o potrebe obklopenia sa svetlom. Tak ako je totiž dôležité obklopovať sa svetlom, tak je rovnako dôležité udržať si toto… Čítať viac: Nenechajme si vziať svetlo
Ten kto hľadá svetlo, potrebuje na začiatku cesty urobiť jednu dôležitú vec a to obklopiť sa tým, čo hľadá; teda obklopiť sa svetlom. Na začiatku cesty je to mimoriadne dôležitá… Čítať viac: Obklopme sa svetlom
Aktuálne dianie vo svete a všetky závažné udalosti, ktoré prežívame sú témou, ktorá sa dotýka každého z nás. Obzvlášť by sa mala dotýkať tých, ktorí sú tzv. prebudení na duchu, ktorí chcú… Čítať viac: Očistné dianie na Zemi
Každý (kdo není barvoslepý) si zřejmě všiml, jak pestré barvy mají květy bylin či různorodé plody, které se užívají k potravinářským účelům. Je jasné, že jejich zbarvení není náhodné a nebude… Čítať viac: Působení barev přírody
Aktuálne posolstvo
„Choď, jednaj, mysli a prežívaj tak, aby si sa nemusel červenať a hanbiť ak sa budeš dívať na kríž Pravdy. To maj neustále na pamäti.“
Kompas vědomí: Zázrak soustředění – a Tartárie https://www.youtube.com/watch?v=tSiYKjR_nww helena walker procházková zahajuje seriálek o knize o tartárii kniha v angličtině…
Secrets In the Silt Pt1 ~ Reepham’s History Below Our Feet 💥Full Subtitles Added💥 gary z alternative interactions o: bahenní…
Americký prezident Donald Trump opakovane zdôrazňoval, že USA potrebujú získať autonómny dánsky ostrov Grónsko, aby si zaistili národnú bezpečnosť. Šéf…
ismael perez k situaci v gronsku Alliance Update: GREENLAND REVEALED: Inner Earth : the Northern Gate and Project Sky Shield’s.…
Jana Tomajkova a Nositelia Svetla💫 Explozívna aktualizácia priamo od nášho Navajo Indiána QTSR: Čoraz temnejšie a šialenejšie kontroverzie okolo prezidenta…
Páči sa ti, čo tu čítaš v oblasti duchovných článkov a dáva ti to zmysel? Klikaj na duchovneposolstva.sk, kde nájdeš duchovný chlieb pre svoju dušu :) ⬇️
Kompas vědomí: Zázrak soustředění – a Tartárie https://www.youtube.com/watch?v=tSiYKjR_nww helena walker procházková zahajuje seriálek o knize o tartárii kniha v angličtině…
Secrets In the Silt Pt1 ~ Reepham’s History Below Our Feet 💥Full Subtitles Added💥 gary z alternative interactions o: bahenní…
Americký prezident Donald Trump opakovane zdôrazňoval, že USA potrebujú získať autonómny dánsky ostrov Grónsko, aby si zaistili národnú bezpečnosť. Šéf…
ismael perez k situaci v gronsku Alliance Update: GREENLAND REVEALED: Inner Earth : the Northern Gate and Project Sky Shield’s.…
Jana Tomajkova a Nositelia Svetla💫 Explozívna aktualizácia priamo od nášho Navajo Indiána QTSR: Čoraz temnejšie a šialenejšie kontroverzie okolo prezidenta…