Dnes, krátko po 14 hodine pred 149 rokmi, Svetlo Božie vkročilo pozemskou nohou posledný krát na túto Zem. Celých nasledujúcich 66 rokov, niesla Zem na svojich pleciach Posla priamo od Boha Stvoriteľa, čím sa dostalo ľudstvu i planéte Zem, nezmerných Milostí a Darov.
V nasledujúcej prednáške Vznešeného Ducha Pravdy, pod názvom SVETOVÝ UČITEĽ, je zhrnuté všetko, čo človek potrebuje vedieť, aby pochopil vážnosť doby a nasledoval Pravdu, prinesenú Božím Synom v našej dobe.
SVĚTOVÝ UČITEL
/Text je v Českom jazyku, nepoužívajte prosím prakladač, ďakujem/
Světový učitel jest Syn Člověka.
Nejmenuje se světovým učitelem snad proto, že má poučovati svět, nebo snad proto, že zakládá náboženství, které spojuje svět, čili v užším smyslu zemi, nebo ještě lépe pozemské lidstvo, nebo které ovládne tuto zemi.
Světovým učitelem jmenuje se proto, že vykládá „svět“, že přináší nauku o světě. Přináší to, co člověk skutečně věděti musí!
Učí poznávati „svět“ v jeho samočinném působení, aby pozemský člověk se mohl podle toho říditi a tím stal se mu možný vědomý vzestup, v poznání skutečných světových Zákonů.
Jedná se tedy o světovou nauku, poučení o světě, Stvoření.
Za tímto pravým světovým učitelem tyčí se jako kdysi u Krista čistým jasnovidcům viditelně zářící veliký kříž Spasitelův! Může se také říci, že „on nese kříž“! To však nemá nic společného s utrpením a mučednictvím.
Bude to jedno ze znamení, které jako „živě zářící“ nemůže vykouzliti žádný sebe dovednější kejklíř nebo mág. Podle tohoto znamení lze poznati bezpodmínečnou ryzost jeho poslání.
Tento mimozemský úkaz není bez souvislosti, není libovolný a není tedy nepřirozený. Pochopíme souvislost ihned, jakmile známe pravý smysl skutečného „kříže Spasitelova“. Kříž Spasitelův není souznačným s křížem Kristova utrpení, kterým lidstvo také nemohlo býti vykoupeno.
Jest to něco zcela jiného, zdánlivě opět jednoduchého a přece mocně velikého!
Kříž byl znám již před pozemskou dobou Kristovou. Jest to znamení Božské Pravdy! A nejen znamení, nýbrž i živá forma Pravdy. A protože Kristus byl nositelem nefalšované Božské Pravdy, protože přicházel z Pravdy a byl s ní v přímém spojení, nosil v sobě její část, ulpěla Pravda živě také v něm i na něm. Ona jest viditelna v živém, tedy svítícím a samočinně zářícím kříži! Může se říci, že ona sama jest kříž. Tam, kde jest tento zářící kříž, tam jest i Pravda, poněvadž tento kříž nelze odloučiti od Pravdy. Vždyť obé jest jedno, protože tento kříž ukazuje viditelnou formu Pravdy.
Paprskový kříž nebo zářící kříž jest tedy Pravda ve své pravlastní formě. A poněvadž člověk může stoupati jen Pravdou a ne jinak, proto nachází lidský duch také jen v poznání nebo znalosti Božské Pravdy skutečné spasení!
Poněvadž pak jedině v Pravdě jest spasení, následuje z toho, že kříž, tedy Pravda, jest křížem spasitelným nebo křížem Spasitelovým.
Jest to kříž Spasitelův! Spasitel však jest Pravda pro lidstvo! Jen znalost Pravdy a s tím spojené použití cesty, jež spočívá v Pravdě, nebo kterou Pravda ukazuje, může lidského ducha vésti vzhůru z dnešního zatemnění a bloudění ke Světlu. Jedině ona může ho vysvoboditi a spasiti z nynějšího stavu.
A poněvadž vyslaný Syn Boží a nyní přicházející Syn Člověka jsou jedinými nositeli nezkalené Pravdy a tuto nosí v sobě, musí přirozeně oba také nerozlučně v sobě i na sobě nésti kříž. Musí býti tedy nositeli zářícího kříže, nositeli Pravdy, nositeli spasení, které jest tu pro lidi v Pravdě. Přinášejí spasení v Pravdě těm, kdo ji přijímají, kdo tedy jdou ukázanou cestou.
Co platí vedle toho všechno lidsky chytré mluvení? Vybledne v hodině tísně.
Proto řekl Syn Boží lidem, aby vzali na sebe kříž a šli za ním! To jest, aby přijali Pravdu a žili podle ní! Aby se vpravili do zákonů stvoření, naučili se jim správně rozuměti a používali jich v jejich samočinných projevech jen ku prospěchu.
Co však učinil opět omezený lidský smysl z této jednoduché a přirozené skutečnosti! Nauku o utrpení, jak ji nechtěl ani Bůh, ani Syn Boží, jeho Vyslanec! A tím nastoupila se nepravá cesta, která není v souhlasu s cestou ukázanou. Tato nepravá cesta vede daleko od Boží vůle, která chce vésti lidi jen k radosti, na místě k utrpení.
Je to ovšem pro lidstvo strašlivý symbol, že Syna Božího tehdy přibilo a k smrti umučilo právě na pozemsky podané formě Pravdy, tedy na symbolu Pravdy, kterou přinášel. A na něm pozemsky zahynul. Trpitelský kříž církví není však kříž Vykupitelův!
„Jenž stojí v síle a Pravdě,“ praví se o Synu Božím. Síla jest Boží vůle, Duch Svatý. Jeho viditelnou formou jest holubice. Viditelnou formou Pravdy jest samočinně zářící kříž. Obojí bylo viděno živě na Synu Božím, protože v nich stál. Byl to tedy u něho přirozený a samozřejmý zjev.
Totéž uvidí se i u Syna Člověka! Holubice nad ním, Vykupitelův kříž za ním. Neboť on jest s nimi nerozlučně spojen jako nositel Pravdy, „který stojí v síle a Pravdě!“ Jsou to neklamná znamení jeho pravého poslání ke splnění zaslíbení. Znamení, jichž nikdy nelze napodobiti, která jsou nezničitelná, varovná a přes hrůzu vážnosti i slibná. Jen před nimi musí úplně ustoupiti všechno temno!
Pohleďte vzhůru! Jakmile se ohlásili neúprosní předchůdci jeho příchodu, kteří pro něho odstraňují s cesty překážky, které na ni nahromadila lidská ješitnost, spadne rouška s očí mnohých, jimž jest dopřáno milosti, aby ho takto poznali! Hlasitě budou pak muset podávati svědectví, nuceni k tomu silou Světla.
Ani jediný z dnes ještě tak četných falešných proroků i vůdců nemůže obstáti vůči Němu! Neboť v obou vznešených znameních, jichž nemůže nositi nikdo kromě Syna Božího a Syna Člověka, mluví Bůh sám pro svého služebníka! Všechna moudrost lidská musí nad tím oněmět. —
Dávejte pozor na tuto hodinu! Bude bližší, než si všichni myslí.
/Z diela Ježišom zasľúbeného Ducha Pravdy/
Pán Ježiš povedal presne toto:
/citát z originálneho životopisu Ježiša, Syna Božieho/
„Když však přijde on, Duch Pravdy, uvede vás ve všelikou Pravdu. A když On přijde, bude trestati svět pro hříchy a spravedlnost! A přinese Soud. Já však jdu k Otci a vy mne již neuzříte. Od Otce jsem vyšel a přišel na svět. Opět opouštím svět a jdu k Otci!“
/Z Diela Ježišom zasľúbeného Ducha Pravdy/
V evanjeliách je dochovaný takýto záznam:
/citát z biblie/
„Keď príde Utešiteľ, ktorého vám Ja pošlem od Otca, Duch Pravdy, ktorý vychádza od Otca, On o Mne vydá svedectvo! …
Ešte veľa vám mám toho povedať, ale teraz by ste to nezniesli /nerozumeli/. Keď však príde On, Duch Pravdy, uvedie vás do plnej Pravdy!… On MŇA oslávi, lebo z Môjho vezme a zvestuje vám. Všetko, čo má Otec, je Moje. Preto som povedal, že z Môjho vezme a zvestuje vám!“
/Jn 15, 26-27; 16, 12-15./
Prečo je práve 18.04. DŇOM UKRIŽOVANIA JEŽIŠA A ZÁROVEŇ AJ DŇOM NARODENIA DUCHA PRAVDY NA ZEMI?
Je v tom Zákonitý dej, niektorým známy ako „Vysoký Východ“.
Priatelia, pomínate si na jarné statusy okolo 18. apríla, kde sa písalo o význame hlavne 18. apríla? Že práve v tento deň je PRIAME spojenie našej Planéty s vysokým Východom, resp. s Úrovňami Svetla tohto Stvorenia? Je to podobné, ak v letnom slnečnom dni vystavíme svoju tvár priamemu Slnečnému žiareniu. Cítime výrazné teplo a žhavosť Slnečných lúčov, cez zatvorené oči tiež vnímame výrazné svetelné vibrácie, oranžovo zlatistej farby. Hoci máme oči zatvorené, tie farby vidíme! každý si to môže vyskúšať.
No a naopak, ak by sme sa otočili ku Slnku chrbtom, na tvári necítime nič a ani nič nevidíme, pri rovnako zatvorených očiach. Pozične sme urobili zdanlivú malú zmenu, ale vo výsledku v dojmoch a prežívaní takú výraznú!
No a podobné je to aj s vysokým Východom a Hlbokým západom! Je to pozičná cyklická udalosť, kedy každoročne je naša planéta zem v období okolo 18. apríla a hlavne presne v tento deň napoludnie v takej pozícii vo Vesmíre, ktorá tvorí, alebo prelína priamku s Východiskom celého Stvorenia, so Svetlým Hradom Grálu v Prastvorení, teda v Božej blízkosti.
Že náš Domov, Svetlé úrovne Stvorenia sú v tento čas od nás smerom na Východ, je pochopiteľné určite každému a nie náhodou aj pozemský deň začína východom Slnka a príchodom Svetla do tmy, kedy tma ustúpi životodárnemu Slnečnému žiareniu. Čo je Hore je aj dole a naopak, v celom Stvorení panuje jednotný rys a v celom Stvorení pôsobí a uplatňuje sa v plnej miere Logika, o čom tu už bolo uverejnených viacero statusov.
18. apríl je „horizontom udalostí“, v ktorom je naša Planéta spojená pomyselnou priamkou so Slnkom a ak by sme tú priamku predĺžili, smerovala by k jadru našej Galaxie a jej ďalším predlžovaním by sme nielen opustili náš Vesmír, ale po tomto Paprsku Svetla, by sme mohli „vykráčať“ až do Duchovných Svetov.
To presné nasmerovanie našej Zeme k vysokému Východu, je síce 18. apríla, ale dni pred a aj po tomto dni, je to „privrátenie sa“ k vysokému Východu stále aktívne a priame, podobne, ako 5 minút pred dvanástou a päť minút po dvanástej je stále zhruba dvanásť hodín. Nie presne, ale ten čas je si veľmi podobný.
Takže zhrnuté, tak, ako je naša Planéta v istý čas pozične nasmerovaná k Vysokému Východu, v opačnej polarite tejto Cyklickej udalosti, je nasmerovaná k Hlbokému západu, čo sa rovná úplnému odvráteniu sa od Východiska Svetla, kedy „zrak Zeme“, hľadí smerom k Západu rovnako, ako všetko zo Svetla prichádzajúce, ak chce zostúpiť dole, nižšie, smeruje zákonite k Hlbokému západu a prichádza z Vysokého Východu. Že sa tu jedná o pol ročné cykly, bude jasné každému človeku, ktorý by sa touto témou chcel viac zaoberať.
PRETO sme v tomto období viac spojení s „Druhým brehom“ a s dušami zomrelých, o čom podrobne vedeli naši predkovia a ten najtesnejší kontakt so záhrobím im umožňoval bližšie spojenie so všetkými, ktorí nedokázali opustiť záhrobné svety v tesnej blízkosti Zeme…
… V prípade Synov Božích však, 18. apríl, zohráva celkom špecifickú úlohu. Ježiš Bol ukrižovaný 18. apríla a bol to presne deň, v ktorom sa nachádza planéta Zem vo svojom veľkom kolobehu v Neskoršom Stvorení v jednej priamke s Hradom Svetla v Najvyššom Duchovne.
Celá naša Svetová Obec, s názvom Efezus, teda celý náš Vesmír, aj s nesmierne rozľahlým záhrobným svetom, celá táto nesmierne rozľahlá oblasť, ktorej súčasťou je aj naša Modrá planéta, sa nachádza v priamke pod Najvyšším Vrcholom nášho Stvorenia.
No práve 18. apríla je Zem pozične naklonená voči Vrcholu Stvorenia takým spôsobom, že dochádza k akejsi synchronizácii, ku kulminácii či k určitému „horizontu udalostí“, ktorý má tiež svoje cykly a nedeje sa jednorázovo, ako napríklad OBRAT SVETOV.
V Obrate Svetov sa nenarodil len Duch Pravdy, ale aj Ježiš, dokonca aj Mojžiš a dokonca aj bájna Atlantída, ako civilizácia, skončila v EPOCHE Obratu svetov. Tá epocha je časovo nesmierne rozsiahla a tak, ako počiatočný vznik planéty Zem má svoj presný časový bod, v ktorom vznikol, rovnako aj zánik našej planéty má svoj presný časový bod a V STREDE medzi týmito dvomi veľkými udalosťami, dochádza k veľkému Obratu podobne, ako cez deň o dvanástej napoludnie, sa „láme deň“, tak vo veľkom majú miliardy rokov pohybu a vývoja presne stanovený bod svojho stredu, kedy sa „lámu udalosti“, resp. kedy sa prelína prvá polovica veľkej vývojovej Epochy, do tej druhej.
A ak táto Veľká Epocha trvá miliardy rokov, tak presný bod Obratu Svetov je možné práve vďaka neúnavnej činnosti Bytostných síl určiť na HODINU A DEŇ PRESNE a niektorí ľudia vďaka Poznaniu Pravdy vedia, v ktorom nedávnom období sa tento PRESNÝ ČAS Obratu Svetov udial a čo so sebou priniesol a prináša. Doba Obratu svetov je tu a tento čas kulminoval pred niekoľkými desaťročiami.
No a práve Duch Pravdy sa MUSEL inkarnovať na Zem v čase, v ktorom sa naplňuje i pozične náklon Zeme k Hradu Svetla vo Výšinách.
Zem je nasmerovaná k Vysokému východu práve v tento deň a samozrejme aj tu platí, že v tento deň sa udeje presná kulminácia, čo ale znamená, že aj 17. apríla alebo 19. apríla, teda deň pred a deň po 18.04., je tento náklon veľmi podobný, dokonca to „rozhranie trvá celkovo niekoľko málo týždňov. Podobne ako pri Splne či Nove, pôsobenie síl oboch udalostí, nemá svoj silný vplyv len v tieto dni, ale aj nejaký čas pred a aj po tejto lunárnej kulminácii, resp. fáze.
Ježiš v tento deň, 18. apríla pred takmer 2000 rokmi zo Zeme odišiel, teda bol zavraždený, musel tu však zostať ešte približne 40 dní, pretože On ako Boží Syn sa nevracal „len“ do Hradu Grálu v najvyššom Duchovne, ale sa vracal k Otcovi do Božej Ríše a tak musel čakať na pozemský dátum 30 Mája, kedy sa každoročne otvára Brána z Božského do Stvorenia, aby mohol vystúpiť až k Otcovi.
Tak, ako obaja Synovia Boží opakovane vyslovili a potvrdili, aj oni museli naplniť Zákon do „posledného písmena“, pretože prišli Zákony naplniť a nie rušiť. Ak by ich prišli rušiť, mohli sa tu zjaviť hneď ako hotoví ľudia bez pozemského zrodenia a mohli pred nami čarovať a čachrovať najrozličnejšie duchovné akrobatické kúsky, ale žiaľ, takto to nefunguje v skutočnej realite života, iba ak len v bujnej alebo dokonca chorej fantázii nejakého náboženského fanatika.
18. apríl je teda veľkým dňom a ešte si o týchto udalostiach pohovoríme. A kto by by bol netrpezlivý a mal by záujem, tak na tomto účte pred rokom, od cca 10 – 20 apríla, bola uverejnená séria článkov práve k týmto udalostiam. Odporúčam…
„Zdravím Vás pán Martin, už priamo aj dnes sa niečo udeje, alebo počnúc dneškom a ďalej, bude to ohlasované dianie?…Ďakujem.“
Odpoveď:
Vo Vašich slovách cítiť trošku obavy pani Natália. Obávať sa však nemusí nikto, kto dôveruje Pánovi.
Dôvera samozrejme je úzko spojená s poslušnosťou, resp. s Vernosťou Svetlu, čo nie je nič iné, ako radostné naplňovanie Božích Pravidiel života.
VZKRIESENIE A ZNOVUZRODENIE rezonuje Vesmírom v tieto dni a DNES, to bude znieť a aj znie doslova ako posvätné i varovné Zvonenie zároveň, rezonujúce a zvoniace vážnosťou udalostí Veľkej Očisty, ktorá sa na Zemi naplno rozbieha.
Na dnes sú v Múdrosti Božej pripravené veľké udalosti Duchovného druhu, prinášajúce nezmerné požehnanie pre pripravených. Preto zo všetkého najviac, čisté a otvorené srdcia, dnes obdržia veľmi špecifickú posilu, pre blížiace sa ťažké časy.
Vlastne už pár dní dozadu, sa táto veľmi výnimočná Brána do Svetla postupne otvára a DNES, je táto priama Cesta Domov, na pomerne krátky okamih, otvorená úplne dokorán!
A je to práve ešte v akomsi závoji zahalené žiariace Svetlo Kríža Pravdy, ktorý nám prináša Posilu i Nádej, rovnako je však Predvojom úderu Mohutného, Súdiaceho Meča Spravodlivosti, ktorý v presne stanovený čas, v plnosti zasiahne ľudstvo a očistí ho s definitívnou platnosťou od všetkej falše a od všetkého zla.
Táto Brána do Svetla, je dnes dokorán otvorená len na krátky čas a v behu nových dní sa postupne úplne uzavrie, resp. z pohľadu nás pozemšťanov, sa priestorovo vychýlime od tohoto priameho spojenia s Výšinami, čiže táto Brána sa z tohoto pohľadu pre pozemšťanov uzavrie. Duchovne si však môžeme toto spojenie so Svetlými Výšinami udržať nepretržite. Všetko záleží len od nášho vnútorného nasmerovania a nastavenia. Svetlo, ktoré však cez túto Bránu dnes prichádza, prináša Veľkú posilu do snaženia a námahy každého z nás, kto sa poctivo usilujeme a neraz doslova zápasíme o znovuzrodenie svojho ducha.
Táto Posila z Výšin Svetla, sa preto môže v DNEŠNÝ Slávnostný Deň, oveľa intenzívnejšie dotknúť sŕdc nejedného z nás.
Ten DOTYK môže byť aj zakotvením trvalej pomoci a podpory Božej pre všetkých, ktorí sa vážne usilujú ku Svetlu a k Bohu, presne v zmysle Veľkého Božieho Posolstva, ktoré na Zem, v našej dobe, priniesol Ježišom zasľúbený Duch Pravdy.
Veľa prednášok tu bolo za posledný rok uverejnených práve z tohto Posolstva a rovnako i veľa ďalších, podporných statusov, ktoré v ich početnosti a razancii za posledné dva roky, mali a majú za cieľ burcovať, prebúdzať a v naliehavosti času ukazovať ľuďom Dobrého chcenia pravú Cestu ku Svetlu, Cestu do nášho skutočného Duchovného Domova.
Dnešné Ráno, dnešný Východ Slnka a rovnako i celý dnešný deň, prináša vo svojom Druhu /vyžarovaní/, pre ľudstvo Spásu, alebo zničenie. Kto doteraz využil všetok čas a na bezpočet rád a pokynov i na tomto profile DBAL a riadil sa nimi, dnes obdrží veľkú Posilu, tak potrebnú k ZNOVUZRODENIU svojho ducha…
Prehlbujúca sa búrka je pred nami a dnes je výročie začiatku trinástich rokov príspevkov, ako je tento, ktorých cieľom je zdieľať informácie, prebúdzať ľudí, inšpirovať ich k činom a odsudzovať falošnú realitu, ktorú už tisícročia okupujeme v rukách zlých parazitov.
Aká to bola cesta objavovania a aká družina duší nás v tomto transformačnom období sprevádzala – ja sama som bola pravdepodobne jedným z najviac postihnutých. Nikdy som si nepredstavovala, že to budeme robiť aj po viac ako desiatich rokoch, a už dávno nie som tým človekom, ktorým som bola, keď som začala plniť túto povinnosť, ktorú som si sama uložila.
Dve z najmenej cenzurovaných platforiem sú Telegram a Twitter, takže odtiaľ v súčasnosti pravidelne čerpáme informácie. Ak nevidíte hodnotu v necenzurovaných informáciách, môžete si slobodne vyhľadať menej spoľahlivé zdroje. Zasvätené osoby, ktoré majú niečo dôležité na srdci, nebudú strácať čas na iných platformách po tom, čo im boli viackrát zrušené účty a boli na nich nasadené kontroly faktov alebo na nich boli nasadení boti.
Okrem toho platformy, ktoré uľahčujú zachytenie kódu na efektívne reprodukovanie informácií v tomto formáte WordPress, budú uprednostnené pred zložitejšími, časovo náročnejšími alternatívami, keďže môj čas je obmedzený a pracujem sama.
Videli ste príspevok X od Elona počas zatmenia? Je majster v odhaľovaní neuveriteľných právd tým, že takmer nič nepovie, však? Pozrite si.
Máme pre vás ďalšie aktuálne informácie od Dr. Reinera Fuellmicha z väzenia v Nemecku, ktoré sú povzbudzujúce. Je vďačný všetkým za pozitívne vibrácie, láskyplné pocity a neustálu fyzickú prítomnosť na súdnych pojednávaniach. Vnímajte aspoň prvých niekoľko minút posolstva tohto neohrozeného bojovníka za pravdu a spravodlivosť, ktorý sa pustil do akcie po podvode s Covidom. Je to ďalší bojovník, ktorý ide príkladom. 18 min. video
Aliancia úspešne donútila globalistických psychopatov, aby zvýšili svoju aktivitu. Výsledkom je, že „totalitné chodenie po špičkách“, ktoré charakterizuje ich postupné naháňanie ľudstva v priebehu desaťročí do plánovanej genocídy, sa zmenilo skôr na „totalitný klus“, alebo v niektorých prípadoch možno dokonca na cval.
V poslednom mesiaci sme sa zaoberali množstvom leteckých nešťastí a objavili sme niekoľko informácií o možných príčinách. Je zrejmé, že to nie je „náhoda“. Neveríme na náhody presahujúce matematickú nemožnosť.
Informátor spoločnosti Boeing: 2030‼️⚡️🚫✈️🚗: Havárie lietadiel sú „vnútornou úlohou“ globálnej elity na zavedenie agendy 2030‼️⚡️🚫
Priemysel komerčných leteckých spoločností bol unesený globalistickou elitou, ktorá je odhodlaná dostať toto odvetvie na kolená v rámci plánu Agenda 2030 pre ľudstvo.
Podľa informátorov z odvetvia je za sériu katastrofálnych incidentov vo vzduchu a na letiskových dráhach po celej Amerike zodpovedná vnútorná sabotáž, ktorej deklarovaným cieľom je zničiť toto odvetvie zvnútra tým, že sa oslabí dôvera verejnosti v lietanie.
Lietadlá naďalej vybočujú z pristávacích dráh, počas štartu im odpadávajú kolesá, požiare motorov vo vzduchu ohrozujú životy cestujúcich a vybuchujú zátky dverí kabíny.
Ako zvyčajne, elita nestráca čas a plánuje rozpútať nové peklo pre ľudstvo. Elita je odhodlaná zničiť našu schopnosť cestovať mimo budúcich 15-minútových miest a odňatie práva vlastniť autá a lietať je ústredným bodom ich plánov.
Prípravy na totalitné uchopenie moci elitou sú v plnom prúde, a ak ste dávali pozor, dôkazy o sprisahaní už vidíte všade, kam sa pozriete.
K zodpovednosti za anomálne zemetrasenie s magnitúdou 4,8, ktoré v piatok skoro ráno otriaslo oblasťou Tristate, sa prihlásila decentralizovaná koalícia príslušníkov aktívnej služby a záložníkov, ktorí si hovoria „Červené klobúky“, uviedol zdroj z kancelárie generála Erica M. Smitha pre Real Raw News.
V sobotu popoludní dostal generál Smith na svoju domácu adresu list, ktorého autorom mal byť bývalý chránenec generála Davida H. Bergera, Smithovho predchodcu. Biele klobúky meno autora nezverejňujú, kým si neoveria totožnosť pisateľa a jeho tvrdenia.
Kontext bol jednoduchý:
„Obamovi a Bidenovi ľudia, Deep State, nie sú zodpovední za piatkové zemetrasenie. My sme. Kto sme my? Prijali ste prezývku, ktorú vymysleli civilisti. Biele klobúky, farba, ktorá symbolizuje vznešenosť a čistotu. Nás môžete považovať za Červené klobúky, farbu symbolizujúcu silu a… krv… a vojnu. Krv za krv. Nemáme s vami žiadne spory a v skutočnosti bojujeme za rovnaký výsledok
Autor bez uvedenia dôkazov tvrdil, že Hlboký štát nedávno postavil v New Jersey hadrónový urýchľovač, podobný 27-kilometrovému kruhovému urýchľovaču častíc CERN, a plánoval ho použiť na otvorenie „portálu“ do dimenzie preplnenej zlomyseľnými prízrakmi, o ktorých moc sa Hlboký štát usiloval.
Okrem listu sa v obálke nachádzali aj fotografie rangerov americkej armády, ktorí boli vyslaní na vyšetrovanie zemetrasenia, keď sledovali agentov FEMA a ATF.
Možno je potrebné sa zamyslieť aj nad idiotstvom elektromobilov, ktoré dokážu prejsť len krátke vzdialenosti, než si vyžiadajú pripojenie do zásuvky. Mysleli sme si, že je to len krátkozrakosť alebo záľuba v „zelenej energii“? Okrem toho žiadna z ich „zelených“ alternatív nie je taká zelená, ako sa tvária. Energia musí odniekiaľ pochádzať!
Čo pre nás ešte pripravili? Vieme o „15-minútových mestách“ spomínaných v texte vyššie, kde by sme mali takmer nulovú kontrolu nad čímkoľvek v našom živote. Boli by sme v podstate dobytkom žijúcim v malých ohradách, ktorý by nemohol cestovať, dostať sa do prírodných, otvorených oblastí alebo mať súkromnú dopravu. Ak nebudeme poslúchať, budú nasledovať dôsledky. NIJAKÁ SLOBODA. V podstate by sme existovali len ako zvieratá na dvore. Ako to asi ovplyvní ľudskú psychiku? Odkaz na telegram.
Kandidát na starostu Londýna Shyam Batra o 15-minútových mestách: „Už nebudete môcť jazdiť na benzínovom alebo naftovom aute… Ak budete chcieť jedlo, pošlú vám textovú správu s kontrolovanými kalóriami, v ktorej bude napísané, že toto môžete dnes zjesť… Ak porušíte niektorú z týchto vecí, zmrazia vám bankový účet.“
Samozrejme, že Hnutie odporu je teraz skôr v útoku ako v obrane, pretože oveľa viac ľudí si teraz uvedomuje, aká je agenda, a už nedovolia kanibalským parazitom, aby sa priživovali na ich deťoch.
Napriek tomu – alebo pravdepodobne v dôsledku absolútnej paniky zo straty kontroly nad situáciou a z prudkého približovania sa k dňu, keď sa prezidentom Spojených štátov s najväčšou pravdepodobnosťou opäť verejne stane Donald Trump – sa potácajúci sa lokajovia hlbokého štátu chytajú slamky a robia všetko pre to, aby nám bránili v zdieľaní skutočných informácií a aktuálnych informácií z vojnového úsilia. Nikdy sa nevzdajú, nikdy nepriznajú porážku a nikdy sa neprestanú snažiť vyhrať vojnu, ktorú už prehrali. Ako Q už mnohokrát uviedol: „Títo ľudia sú hlúpi.“
Vzdelávací proces [čierna pilulka] je náročný, ale Aliancia pripravuje ľudstvo na tie najhoršie pravdy a dúfa, že väčšina z nich ich dokáže asimilovať, kým nebude prijatá na psychiatrické oddelenie.
Japonský profesor prináša ohromujúce posolstvo, ktoré si musí každý vypočuť. „WHO využila pandémiu ako falošnú zámienku na to, aby poháňala očkovanie všetkých národov na svete.“
Tvrdí, že podvodné použitie „experimentálnej génovej terapie zdravých ľudí“ bolo nielen „extrémne porušenie ľudských práv“, ale „výsledkom bolo vyvolanie strašného zranenia spôsobeného liečivami, aké sa v histórii ľudstva ešte nevyskytlo“.
Profesor Masayasu Inoue, emeritný profesor Lekárskej fakulty Univerzity v Osake.
The Vigilant Fox 🦊 (@VigilantFox) 11. apríla 2024 zdroj
Irán práve spustil masívny útok na Izrael. Drony štartujú aj z Yemenu….. maximálna bojová pohotovosť na celom svete!
Už je zatvorený vzdušný priestor Izraelu, Iránu aj Jordánska. Emiráty obmedzujú lety. Izraelská vláda opustila Izrael. Ostatní vysokopostavení ľudia Izraelu sa nachádzajú v bunkri v Tel Avive Jedná sa o tzv. kamikadze drony Pridáva sa Libanon: Z južného Libanonu smerom na Izrael – Al-Mayadeen – bola vypustená rozsiahla raketová salva Pridáva sa Irak: Iracká skupina Kataib Hizballáh oznámila začiatok operácií proti Izraelu Americké stíhačky sú na oblohe nad Irakom a Jordánskom, aby zachytili iránske drony.
Irán oficiálne oznámil spustenie útoku na Izrael. Najvyšší vodca Iránu ajatolláh Alí Chameneí:
Zlý režim bude potrestaný
Irán, Jemen, Sýria, Hizballáh a príslušníci irackej šiitskej milície Hashd al-Shaabi masovo útočia na Izrael raketami a bezpilotnými lietadlami. Vo vzduchu je viac ako 200 rôznych útočných dronov a rakiet.
Biden po stretnutí s národným bezpečnostným tímom oznámil záväzok USA chrániť Izrael pred iránskymi útokmi. zdroj
V kostce jde o to, že každý jedinec od 14 let věku se může prohlásit za jiné pohlaví, což může 1x ročně měnit (nezletilci častěji). U dětí od 5 do 14 let musí se změnou pohlaví souhlasit rodiče. Ke změně pohlaví nepotřebujete vůbec nic – operaci, hormonální terapii ani potvrzení psychologa. Stačí jen zajít na matriku a tam si nahlásit jiné pohlaví.
Okolí každého, kdo si jen na základě prostého prohlášení změní pohlaví, musí tuto změnu akceptovat a podle toho i dotyčnou osobu oslovovat, jinak hrozí žaloba za nenávistné projevy (transfobie). zdroj
Ako jediní, idú slovenskí opoziční europoslanci proti vlastnej krajine! To ešte nikto nikdy nevidel. zdroj
Velmi slusne, velmi diplomaticky a cisto len za seba – snad sa nikto neurazi – si dovolim len vyslovit moj malicky nevinny nazor
📍bol dnes vybor? Ano
📍podporuje Slovenska republika digitalne euro? Nie.
📍na vybore pre financie uznesenie dnes prešlo v hlasovaní 8 za a 2 proti ? Ano.
📍a cital niekto z vas PRESNY JASNY dokument? Nie.
📍vie niekto z vas, co PRESNE sa odhlasovalo? Nie.
( ak ano, pls piste mi do komentov, ci emailu a podme dat relaciu )
📍vieme, aky je rozdiel medzi vyborom a hlasovanim v parlamente? Ano.
📍vieme, aky je rozdiel medzi ‚iba a jedine‘ a ‚jedna z moznosti‘ ? Ano.
📍vieme, aky je rozdiel medzi digitalnym eurom a digitalnou programovatelnou menou? Ano.
📍cize – je tvrdenie ‚Slovenska republika oficialne podporuje digitalne euro‘ uz dnes, tento den a tento cas 100%né a pravdive? Nie.
Capisci? Chapeme to zavádzanie?
Este raz – je to moj malicky nevinny nazor. Zbytocne budete mne sa chodit pytat na statusy z inych TG kanalov, nakolko to je len zneuzivanie mojej otvorenosti.
Kazdy jeden kanal na TG, ci stranka na FB – pokial nema meno, tvar a priestor na oponenturu ( cize komenty, ktorym sa aj niekto realne venuje ), tak je to len ciro-cira hlupa propaganda a prezentovanie katastrofickych scenarov, pretoze sa blizia EU volby zdroj
Video z rokovania Európskeho parlamentu o rozklade právneho štátu, RTVS a slobode médií na Slovensku
💥 Pozrite si, ako táto banda záškodníkov a protislovenských živlov kydá a osiera vlastný štát na pôde EP.
💥 Keby to robili v parlamente SR, budiš… Sú v opozícii, potrebujú sa vyrozprávať a haniť všetko. Či už ide o dobrú a prospešnú vec alebo naopak.
💥 No oni hajzli pokryteckí to robia za judášsky groš bez ohľadu na to, či svojej krajine uškodia alebo nie.
💥 Naopak… ja mám dojem, že oni Slovensku škodia zámerne zdroj
Renault klame‼️‼️‼️ Zistili sme, že svojich ambasádorov má Renault hneď niekoľko. A za zmienku stoja najmä dve mená. Vplyvné influencerky. Jednou je Petra (Klimová) Dzvoníková vystupujúca ako petush.nasklee. Druhou je Martina Horňáková vystupujúca ako Moma. Tieto informácie pochádzajú priamo z Instagramu Renaultu. Ambasádori tam majú svoju vlastnú kolónku s archivovanými príbehmi.Obe spomínané dámy partia z Renaultu celkom zjavne zaradila medzi svojich. Dzvoníková totiž mala Ivana Korčoka ako hosťa vo svojom podcaste 16. marca 2024. Pritom podľa archívu príbehov ako ambasádorka značky Renault vystupovala ešte nedávno na konci marca. Horňáková bola dokonca v centrále Ivana Korčoka počas volebnej noci. Potvrdzuje to rozhovor s ňou.Rovnako aj ona ešte na konci februára vystupovala ako ambasádorka značky Renault. A áno, hádate správne. Osud Attilu Végha ich nepostihol. Renault teda o apolitickosti svojich ambasádorov nehovoril pravdu. Alebo jej dodržiavanie platí len pre niektorých. zdroj
Sud z Pfizerom prebieha prave teraz vo Finsku. Sondujem to, vsetko vieme, vsetko mame, pozrite si dokrutku. Nic mi neujde. O tomto bude velka vec. Klikni odber na probuzenivcasezdroj
Chceme sa mať lepšie? Chceme , aby Slovensko rástlo? Netreba čakať na politikov. Moc zmeniť to máte každý deň. zdroj
CENZURA NEVIDANYCH ROZMEROV / SIONIZMUS UZ KOMPLETNE OVLADOL NEMECKO.
Odjkaziva boli povodne europske rasy nicene sion-terorom, deje sa to starocia, pocas vojen, deje sa to v Gaze, na Slovensku, v Rusku, vsade a stale.
Varoufakisovi zakázali Nemci robiť v Nemecku akékoľvek politické aktivity, lebo poukázal na genocídu, ktorú páchajú Sionisti v Gaze. Nie len osobne, ale aj cez ZOOM.
Pripomínam, že YV je bývalý mininster financií Grécka, demokrat, sociálne cítiaci, neutrálny človek, inteligentný jedinec, ktorému len ťažko môžete našiť nejakú hlúpu nálepku typu ‚antisemita‘.
Pisem s plnou vaznostou, ze toto skor, ci neskor caka aj sucasnu koaliciu, Roberta Fica, Lubosa Blahu, Juditu Lassakovu, mna, vas vsetkych.
Slova vsetkych ‚extremistov, antisemitov a neonacistov‘ sa naplnia a vy budete v strachu sediet doma, pretoze sa bojite ozvat sa proti tym, ktorcyh je zakazane kritizovat.
A nie – nie sú to židia. Sú to sionisti.
Sionisti vykopnuti z Kuwajtu
🇰🇼 "Get out now if you have an ounce of dignity you occupier…."
NIE, VOĽBY NEROZHODLI ĽUDIA, KTORÍ NENÁVIDIA DEMOKRACIU
Včera som si vypočul podcast, v ktorom trojica českých novinárov hodnotí slovenské prezidentské voľby. Najviac boli šokovaní z toho, ako naše liberálne elity a médiá výsledok volieb zhodnotili: že vraj rozhodli ľudia, ktorí „nenávidia demokraciu“, pomaly nevedia jesť príborom a že sa netreba čudovať nikomu, kto chce zo Slovenska odísť.
Dnes som si otvoril Denník N a v rozhovore s Ivanom Korčokom čítam otázku redaktorky:
„Cítite hnev, keďže váš protivník vyhral v podstate klamstvami a podvodom?“
Ešte raz si tú otázku prečítajte. Aké novinárske etické a profesionálne štandardy spĺňa? (Asi netreba dodávať, že pán Korčok na toto „objektívne hodnotenie“ nadšene pritaká.)
Liberálne médiá sa rady sami pasujú za
„výkladnú skriňu profesionálnej žurnalistiky“ a veľmi sa rozčuľujú, ak sa politici prihovoria ľuďom aj prostredníctvom alternatívnych médií, ktoré dajú priestor aj inému ako jedinému dovolenému názoru. Škoda, že sa nikdy nezamyslia nad tým, ako vlastnou nekvalitou a neobjektivitou prestierajú alternatíve červený koberec.
Tak len chcem veľmi poprosiť všetky tie „výkladné skrine“: skúste vo vašej práci najprv rešpektovať tie hodnoty, po ktorých sami verejne voláte. Buďte aspoň trochu objektívni, neurážajte ľudí s iným názorom, neponižujte celé sociálne skupiny a nepodnecujte zbytočne hnev a nenávisť.
A zmierte sa so základným pravidlom demokracie – že názor väčšiny sa rešpektuje. Bez toho, aby ste túto väčšinu označovali za ľudí, ktorí „nenávidia demokraciu“. Aby vaši českí kolegovia nemuseli nad vašou prácou verejne krútiť hlavami. zdroj
Láska hory prenáša? Skúsim to pozmeniť
Viera hory prenáša.
Viera je neskutočne mocná. Je to n(i)e_priateľ strachu.
Len musí byť živá, vychádzať zvnútra – z citu, zo skúseností a presvedčenia. Nemá byť slepá (nevedomá) – tá narazí.
Požívajme zdravý sedliacky rozum, nie prefíkaný, inteligentý, obratný, výrečný, manipulujúci rozum ovládaný egom, skutočne sedliacky rozum, ktorý pomenuje to, čo cítime vo vnútri, ten, ktorý len dá meno dejom a prežívaniam v nás, ten, ktorý pozná jednoduchú obyčjnú Pravdu a len ju vysloví nahlas.
Nikdy sa nevzdávajme svojej moci v prospech iných, nerobme sa zá_vislými. Nevisíme na nikom, nech je to dobrovoľný výber v slobode. Ak chceš zostaň, ak chceš choď.
Verme sebe, verme smerom hore, verme tam, kde cítime že máme veriť, verme – zase sme len pri sebe – verme svojej intuícii
Všetko o čo žiadame dostaneme.
Už je len na nás ako s tým naložíme.
Či cením a ďakujem (s prijatím), alebo použijem a ďakujem (s odmietnutím).
Opět to byl hlas hučícího proudu z nejvyšších výšin Světla, který toto pravil Hjalfdarovi a jakési jméno zvonilo stále od jednoho proudu světla ke druhému, od vůle k vůli. Kolem něho zvučelo a chvělo se toto jméno, které bylo pro něho životem a vzpomínkou. Znělo jako zvuk jeho rohu od stromu ke stromu, od skály ke skále, vracejíce se s tisíceronásobnou ozvěnou. Znění tohoto jména naplňovalo ho pocitem zvláštního štěstí, pro které nenacházel výrazu.
On znal toto jméno, nemohl si jej však vzpomenout a tím méně přenésti je na rty. Všechno znělo, zvonilo a zachvívalo se bytím tohoto jména.
A tak nastala noc, kdy syn země prasvětla, poutník hmotností, Hjalfdar, duchovní člověk, usnul v lásce Světla na širé výšině obklopen obry, jsa přiveden samotným Světlým Otcem. Byl to hluboký osvěžující spánek.
Když Hjalfdar otevřel oči, byl opět jasný den. Ležel ještě bez hnutí na tomtéž kameni a pohlížel s obdivem vzhůru, kde se klenulo hluboké, modré nebe a zdálo se dosahovati do nekonečných dálek.
Hejna ptáků letěla nad ním a všichni měli stříbrolesklé tělo s černými perutěmi a dlouhými, nataženými krky. Kroužíce mizeli v dáli v údolí.
Hjalfdar nemohl ještě pohnout hlavou. Co se s ním stalo, kde to byl minulé noci? Na této hoře nebo daleko odtud na jiné hvězdě? V jiném světlejším světě? Jeho myšlenky začaly zvolna pracovat. Nemohly však vzbudit žádnou vzpomínku.
Hjalfdar nebyl přítelem snění. Rychle povstal, narovnal svoji vysokou postavu a běžel rychle k jezeru a ponořil se do jasných, chladných vln. Všechny ryby se blížily v dlouhých proudech k místu, kde veliký světlý člověk zdál se býti přizpůsoben vodě jako ony.
S podivem, důvěřivě a mlčky stanuly v jasné vodě a on je mohl lehce chytat. Jen veliká zvířata nebylo možno nikde spatřit, neboť neopouštěla hlubin jezera a nebo se již slunila v písku na druhém vzdáleném břehu jezera. Tam byly také zcela jiné druhy zvěře, jak Hjalfdar z dálky pozoroval a proto se rozhodl, že navštíví i tento břeh. Příroda byla však podivně mlčenlivá.
Kde byly ty mnohé živoucí bytosti, které jinak cítil v jejich činnosti? Jezero bylo tak tiché, jako by k němu nikdy nešeptalo slovo moudrosti. Jezerní panny tu nebylo. Zdálo se, jakoby vždy bylo tu tak ticho. Také žádného z obrů nebylo vidět. Všude bylo jakoby prázdno, ani člověka, ani proud světla, ani žádný bytostný přítel. Tu upřel Hjalfdar svou mysl na půdu hory a prohlížel si přilehlou výšinu.
Zdálo se mu, že má před sebou malé vzdálenosti, avšak když kráčel, šířila se planina stále více a byla jen místy přerušena kusy skal. Širá rovina rozkládala se na všechny strany a na mnoho hodin cesty. Cítil, že tam má vésti jeho cesta. Jakmile to poznal, bylo mu hned v mysli lehčeji.
Co mu to vyprávěli pomocníci o dracích? Tam v tom směru musí se nacházet místa, kde mají své skrýše. Jemné mlhy vystupovaly nad onou krajinou, což bylo pro Hjalfdara znamením , že tam vystupuje vlhká teplota na povrh. Zde nahoře vanul jen svěží, prosluněný vzduch, který působil osvěživě a oživoval.
Co to bylo? Jaký to dušený hlas zněl tam z těch hlubin?
Byl to zvuk, který vzbudil v Hjalfdarovi hrůzu. Takový zvuk neslyšel ještě nikdy. Opět započal navazovat v myšlenkách spojení se silami Světlého Otce, kterých dovedl tak dobře využít.
Ani jedna bázlivá myšlenka neměla vzniknout. Tentokrát bylo to mnohem snazší setkati se z draky, neboť byl sám. Na pouti čekající zemi musel říditi myšlenky druhých.
Tentokrát neviděl však kolem sebe žádnou pomoc. Bude to muset asi provést sám.
Tak uplynulo víc než čtyři hodiny, když se přiblížil na konec náhorní planiny a mohl zaletět pohledem dolů. Ležel tu před ním celý širý svět. Nepřehledný, zlatožlutý, protkaný hlubokými, temnými vodami, v nichž byl věčný pohyb.
Nad těmito širými bažinami vznášely se žluté výpary a křídová hora, která se zdála ke stanovisku Hjalfdarově uzavírat bažiny před ostatním světem, skláněla se západním směrem svým bílým hřbetem stále níž, až se ponořila do modrého moře.
Byly to dýmající žluté bažiny, které obklopovaly strašlivé jeskyně draků. Místy vystupovaly podivné, hnědošedé a žlutavé pahorky, které se zdály býti vyvřeny čerstvě z bahna.
Podivný život hýbal se v těchto bažinách. Mraky vlhkých, teplých výparů visely pod svahem bílých, křídových skal, na kterých stál Hjalfdar. Chladnější, pohyblivější vzduch tlačil je stále zpět dolů k místu, kde vznikaly.
Dole v dračích doupatech to zapáchalo ostře a štípavě, jak Hjalfdar ihned zjistil. Přemýšlel ještě, jak by to zařídil, aby mohl vyklidit tato strašlivá pařeniště, když jedna z oblud se v bahně pozvedla.
Zprvu byl slyšet jakýsi pleskavý šumot, který přešel v chřestění šupin. Po chvíli klidu pozvedla se náhle hlava z vody, pokryta ošklivým, hnědým bahnem. Na dlouhém krku byl dosti nízký, malý, dlouhý a bezvýrazný obličej, zašpičatělý dlouhý nos, hladká plochá lebka a malé uši.
Dlouhý, špičatý nos, ocas jako meč bičoval prudce v širokém okruhu celou bažinu a pak se vztyčil. Zvíře hledalo pevnou oporu.
Tápalo ocasem po okraji bažiny, zabořilo se však ihned do měkké hmoty, neboť jeho váha byla ohromná.
Toto zvíře nemohlo tedy být z těch nebezpečných draků, před kterými ho bytostní varovali, neboť se nemohlo dostatečně pohybovat. Hjalfdar myslel opět na strašlivý požár, který založili v čekající zemi. Také zde by celé pařeniště bylo jeho pomocí nejjistěji vyhlazeno.
Tu zahučelo to zdáli a Hjalfdar spatřil temné zvíře mohutných křídel vznášeti se vzduchem přímo nad bahniskem. Bylo veliké, lesknoucí se jako ocel. Jeho hlava byla ozbrojena silným zobákem. Z pařátů čněly veliké drápy a zubatý ocas bičoval divoce vzduch. Na kulatém těle, jež mělo tvar ptáka, seděl dlouhý, lysý krk. Bylo to ošklivé zvíře.
Letělo dlouho k Hjalfdarovi, téměř v téže výši, avšak stále ještě v oblasti výparů. Stále poletovalo, ale nemohlo se dostati blíže.
Světlý kruh obklíčil Hjalfdara. Ten slyšel zašumění ve vzduchu a pevné, jisté vystoupení a dupot. Spatřil kruh obrů, který se těsně uzavřel a jako řetěz se vsunul mezi něho a obludu, kterou zatlačoval pryč. Hjalfdar poprvé zjistil, jak mocně a silně mohou obři působit.
Hjalfdara dráždil boj proti tomuto zvířeti. Věděl však, že by k tomu potřeboval moc ohně a mnoha obratných rukou. Proto se rozhodl, že nyní, když našel tuto nádhernou horu, se již vrátí, aby svým lidem podal zprávu o své výzkumné cestě. Mohli by míti už starost, kde zůstal tak dlouho.
Hjalfdar získal mnoho poznatků a ještě více prožití. Byl veselý a klidný, věděl, že přijal světlo a sílu Otce. Noční prožití nahoře bylo však ještě zahaleno závojem.
Těžce loučil se Hjalfdar se světlou výšinou. Kráčel podél druhého severního břehu jezera, aby spatřil život a druhy zvěře, jež se tu bez bázně a zájmu vyhřívaly na slunci.
Byla to tuleňovitá zvířata podobná těm, jež vídal v zálivech severního moře u svého dřívějšího domova. Zde však byla tato zvířata menší, štíhlejší a pohyblivější. Krátká a mastná kožešina byla sněhobílá. Důvěřivě se kolébaly na svých širokých ploutvovitých nohách. Vyrazil ze sebe zařvání tuleně a získal si tím jejich plnou důvěru.
Obklopili ho kruhem a lísali se k němu tak, že nevěděl, jak by se jich zbavil. Tu se rychle rozhodl přeskočit jejich hlavy a ponořit se do hlubokého, modrého jezera.
Mocnými pohyby rozrážel vodu a urazil již kus cesty, než překvapená, štěkající zvířata se pustila za ním. Tu vyrostla náhle před ním bílá, vysoká postava jezerní panny. Její zrak se leskl hněvem.
„Lidské dítě, nebuď tak příliš odvážné a netrop si žerty ze sil, které příroda z vyšší vůle ovíjí kolem tebe. Jsi sice chytrý, ale všechno ještě nevíš. Podívej se přece tam dolů do hlubin, o kterých obři světa vědí, že jejich vody jsou spojeny s vodami světlého moře. Tam bydlí zvířata, jejichž rybí druh má v sobě lstivost hada. Opusť rychle jezero, neboť až slunce bude státi na nejvyšším místě, vynoří se had z nekonečných hlubin a vystrčí svou hlavu nad hladinu jezera. Běda pak teplokrevnému, kterého spatří ve svém okolí.“
Hjalfdar se smál. Děkoval však moudré Urdě, neboť věděl, že je nutno poslechnout, když některý z bytostných pomocníků dává tak přísnou výstrahu.
„Urdo, bylo to ode mne nemoudré, byl bych musel pozorovat, že v jezeře hrozí nebezpečí.“
„Nevěděl jsi o jeho hlubinách a ještě nikdy jsi neslyšel o hadu. Jeho obrovité tělo třpytí se zlatou zelení a když se hadími pohyby svého těla plíží temnotou, tu svítí jako zelené světlo. Nikdy ho nebudeš moci zabít. Vyžeň z hlavy podobné myšlenky, neboť had pozná nejmenší naznačení nebezpečí a uhodne hned tvoje plány. Je jemný jako květina, tišší než dech větrů, je horší a silnější než lesní lidé a obratnější než draci.“
„Rád bych ho viděl. Nech mne, ať se aspoň na tu obludu podívám, Urdo.“
„To nemůže být, bude příliš zlý. Hjalfdare, schovej se, varuji tě. Pospěš, abys našel ještě úkryt za skalisky.“
Jezero již začalo vrhat z hlubin mohutné vlny. Voda se barvila šedivě temnou zelení.
Všechna zvěř s křikem prchla. Hjalfdar se rozhodl, že podle rady vyhledá skálu. Během Urdiny řeči dávno doplaval ku břehu, když před tím vyslal pátravý pohled do hlubin. Bylo tam vidět nádherný svět. Mušle a jezerní zvířata visela na bílých skaliskách, které jako vysoké hroty tyčily se vzhůru. Bubliny vířily z hloubky a bílí úhoři míhali se ve vodě.
„Jestliže Světlý Otec postaví na této výšině svůj svatý dům, nebude tu místa pro velikého mořského hada. Pak bude zkrocen nebo zmizí v hlubinách a nevynoří se nikdy. „
Toto byla poslední Hjalfdarova slova k Urdě, která zamyšleně se dívala za ním. „Lidský muž chce všechno zlomit mocí,“ šeptal zamyšleně její hlas. „Lidský muž hoří silou, ale jeho rozum musí mu býti podřízen. Jestliže si uvědomí svoji moc, budeme my bytostní ještě mnoho trpět. Bude-li se však chtít sklonit před našim věděním, pak bude provždy jist svou spásou.“
A s těmi slovy se ponořila.
Hjalfdar klečel za kamenem. Opět se v něm probudil lovec. Nemohl se hnout z tohoto místa. Nechtěl pohnout ani údem a jeho tělo bylo jako z kamene. Klidné a přesto uvolněné. Slunce vystupovalo stále výše. Slyšel, jak vlny jezera hřímají stále hlasitěji, čím mocněji narážejí na břeh. Viděl dokonce jejich prudké pohyby a viděl, jak se lámou jejich bílé hřebeny a tiše, zvolna a mírně se rozlévaly po širém, pískovém břehu.
Vlny vyplavovaly mnohé krásné mušle a mnoho malých, jako krajky svítících zvířat krásných forem a barev. Zůstaly ležet na břehu. V tomto mohutném příboji, jehož se zdálo býti původem, pozvedlo se zvíře z jezera.
Na vysokém vztyčeném, štíhlém krku, který svítil jako zlatozelený sloup, seděla poměrně maličká hlava se světležlutou korunkou. Hlava byla plochá jako hlava hadí a jen vzadu se zešikma zvedala.
Žlutá korunka byla jakýmsi druhem kohoutího hřebene. Oči tohoto zvířete však byly strašlivé a jejich pohled podivně přitahující a omamující zdál se býti ztrnulou, ledovou ukrutností.
Z tlamy, která rozevírala zeširoka chřtán, vyrážel rohovitý roztřepený jazyk, z něhož vystřikovala tekutina, která syčíc, proletovala vzduchem.
Něco tak hrozného Hjalfdar dosud nikdy neviděl. Zvíře pozvedlo hlavu po způsobu hadím a začalo se kolébavě pohybovati, jakoby chtělo tančit.
Hjalfdar napínal nyní veškerou sílu, aby nevyskočil a nepostavil se do boje proti hadu. Myslel na Urdinu výstrahu. Tiše chvěla se v něm nelibost. Zdálo se mu, že cosi promešká, nechá-li toto zvíře opět ponořit do jeho strašlivého světa.
Opět zazněl v něm hlas :
“ Tam, kde má státi chrám Světlého Otce, nebude místa pro takovou havěť.“ Hjalfdar uchopil pevněji své kopí, jediným skokem vyrazil kupředu a mrštil jím do hadího chřtánu.
Strašlivý výkřik zazněl na jezeře. Chrochtající hadí hlava chrlila krev, zatím co svým tělem bičovala vodu. Zvolna opět narovnala krk a vrhla se obtížená obrovským vrhacím kopím po písčitém pobřeží na nepřítele.
Rychlost tohoto obrovského těla byla strašlivá. Chřtán byl rozevřen, proudící krev a sliny z jazyka stříkaly na všechny strany.
Oči byly jako ze skla, neživě ukrutné. Pomalu potáhl se jejich třpytný lesk, který tak hrůzně působil, jakýmsi zákalem. Přesto však zdál se býti ještě život v tomto obrovském těle. Vzpínajíc se mrskalo sebou před Hjalfdarem sem a tam, až se odvážil vytáhnout kopí z tlamy zvířete.
Tu otočilo se obrovité tělo v rychlosti kolem Hjalfdarových nohou a strhlo ho k zemi. Hrůzně vleklo zvíře svoji kořist na břeh tím, že stahovalo silné svaly svého hadího těla zpět. Mohutný muž bránil se s veškerou silou a obratností. Ale nebylo mu možno osvobodit se z přesily hadího těla. Byl vláčen jako kus masa ku břehu, zatím co divoký hněv sršel z jeho očí.
Něco takového se mu přece ještě nikdy nestalo.
„Světlý Otče, můj lid mne potřebuje a my Ti přece chceme ku tvé poctě vystavět veliký, zlatý chrám. Co by se stalo, kdybych já tu zůstal? Světlý Otče, já vím, že mne tu ještě necháš, mám tu ještě mnoho dělat!“
Nebyla to žádná prosba úzkosti. Byla to důvěra v sílu, kterou dává Světlý Otec a jež vedla Hjalfdara k těmto slovům.
Nové trhnutí stáhlo ho do jezera. Bylo však také poslední. Obrovské hadí tělo klesalo dolů. Přitom však uvolňovalo se těsné objetí. S nasazením všech sil pracoval Hjalfdar v mokrém živlu o svůj život.
Okamžiku uvolnění hadího těla musí být využito, neboť pak nastoupí strnulost a on by byl ztracen. To věděl. Tento okamžik nadešel. Hjalfdar jediným trhnutím vyrazil nahoru, zatím co zvíře, jakoby na svém druhém konci zasaženo vírem, zmizelo strašlivou rychlostí v hlubinách.
Hjalfdar po několika mocných rozmáchnutích dostal se na břeh a lehl si, kašlaje, na pokraji vody na výsluní. Příroda byla tichá a zářící jako dříve, zdálo se, jako by se nic hrůzného nestalo.
Bylo však nutno si pospíšit. Hjalfdar zhluboka vydechl, vyskočil, sebral kopí na břehu, kam ho vlny zanesly a šel pružným, pevným krokem slunnou cestou k severu po úbočí. Nechtěl vstoupit do lesního údolí, poněvadž chtěl pralesní obry přemoci přesilou lidského duchovního boje, uprostřed svých věrných.
Podivně a vábivě šuměly krásné lesy, zvaly ho do svého stínu v tajemně zeleném chladu. On však dal přednost osvěžujícímu a hřejivému světlu jasného slunce, které by spolu se svěžím horským větrem osušilo jeho kožešinu.
Světlé vzdušné postavy kolébaly se kolem něho. V dáli zněla píseň Urdy, která se opět vynořila. Nepodíval se již zpět. Kupředu, stále kupředu, hnalo ho to náhle nezadržitelným pudem. Po dlouhé době spatřil opět nad sebou hořeti zářivý, plamenný sloup, který před ním chodil na všech neznámých cestách. Domů, domů ho to hnalo s nepopsatelnou silnou mocí.
Čím déle Hjalfdar přecházel výšinu, myslel na ženu, přátele a rodný krb, tím větší byla jeho radost a jistota, že je toužebně a netrpělivě očekáván. Byl vzdálen jen několik dnů a přesto zdálo se mu, že uběhl dlouhý čas, neboť tak bohaté a silné bylo jeho prožití.
Zjistil, že zde může přejít lesní údolí nejkratší cestou a ku své radosti našel malý, mezi kameny vyvěrající pramen, který byl pramenem jeho domácí říčky a jeho milého, lesklého jezera. Pln důvěry připojil se k cestě tohoto stříbrojasného, perlícího se potůčku, z jehož pramene se předtím zhluboka napil.
Brzy stávala se řídká tráva měkčí a hojnější. Šťavnaté listoví objevilo se mezi horskými bylinami na vlhkém břehu potoka. Tvořily se malé písčité terasy. které byly stále širší a hlubší.
Z půdy prýštily malé praménky a vlévaly se do starého potoka, který byl stále hlubší, jasnější a šumivější.
Z terasy na terasu vyskakovaly stříbrné ryby ve slunečním svitu a větve nízkých, jehličnatých křovin rostly tu na svahu a pnuly se až k náhorní rovině. Nebe zářilo hlubokou modří a vlny slunečního světla zněly jako zvuky zvonů. Mnohohlasý ptačí zpěv cvrlikavě zazníval zezdola a radost z návratu stále mocněji uchvacovala Hjalfdara.
Vzal svůj roh a zatroubil na něj – první volání nad lesem a jezerem. Vodopád zdál se pohltit jeho zvuk a on sám ho téměř neslyšel. Na vlnách světla, vody a vzduchu nesli jeho bytostní přátelé pozdrav přes les a jezero až do nížin. Tam krčily se temné chatrče a zdály se býti přizpůsobeny hnědé zemi.
Nebylo téměř ještě viděti pahorku, na němž stála Hjalfdarova osada. Avšak hlas rohu tam pronikl a čilý život, výskot, běhání a rozruch následoval.
„Ó, Hjalfdare, jak jsme se o tebe báli,“ jeden roh za druhým opětoval pozdrav. Při každém takovém zvuku zaleskly se vesele Hjalfdarovy oči. “ To je volání mladých mužů.“
Aniž se pohnula dole dobře seřazená četa, vyrazila za velení svého nejstaršího vzhůru k jezeru. Zjistili směr podle zvuku a poznali, že hlas Hjalfdarova rohu vypráví o radosti a vítězství.
Na břehu jezera pozvedla se ze země světlá vysoká postava a pohlížela vzhůru, chráníc si oči rukama.
„Děkuji Ti, Světlý Otče. Věděla jsem, že rozprostíráš nad ním své svaté ruce. Nyní se vrací.“
A v Holdiných myšlenkách zrcadlily se události posledních dnů. Když tehdy večer vrátili se muži domů s otázkou, zda se již vrátil, poněvadž marně zněly jejich volací rohy lesem, z něhož nepřicházela odpověď, zachvělo se v ní tehdy srdce.
Ona však ho přece znala. Znala jeho myšlenky, jeho plány a radovala se z každého jeho vítězství a objevu. A brzy byla jista, že stopuje nějakou vzdálenou zvěř.
Že by se Hjalfdar nedovedl vrátit, kdyby opravdu chtěl, to se jí zdálo naprosto nemožné.
Brzy bylo tolik práce s loveckou kořistí, že všechny starostlivé myšlenky byly zatlačeny. Zatímco muži zvířata stahovali, napínali kůže a odřezávali maso, připravovaly ženy společné jídlo, přinášely kořenné byliny a šťávu nádherných plodů, které Holda s nimi vařila.
Když hořely ohně, shromáždili se všichni kolem Hjalfdarova domu a vyprávěli si o událostech dne. Mnohé krásné, silné zvíře bylo složeno a nová neznámá zvířata byla předváděna, aby o nich Holda pronesla svůj úsudek. Mužové vyprávěli o nových stromech a jiných nerostech, o uzavřeném údolí, jehož bahnisko se neodvážili proniknout. Zvolna docházel proud řečí.
„Musíme se zeptat na Hjalfdarovo mínění.“
To byl konec každého rozhovoru.
„Kdy přijde? „
„Jistě, že zítra!“
Tu zazněl Holdin hlas určitě a jasně.
„Zítra ještě ne, nýbrž až za tři dny, až ho vznešené bytosti pustí z hory, až vychutná svatá naplnění síly Světla a ponoří pohled do zahrad svého domova, až Světlý Otec ho pozdraví světlým paprskem a on vnoří kopí do krku hada, pak teprve se Hjalfdar vrátí.
Pak otevřete oči a uši. Bude vám říkati mnohé, čeho jeho duch dosud neznal, abyste se mohli na tom poučit. Tak jako povede váš kmen v tiché věrnosti ke cti světlého Otce, tak vybuduje na zemi chrám i ve vašich duších pro slova Světlého Otce.“
Hlas Holdin zněl důtklivě, když takto mluvila. Hluboce rozechvěni všichni poslouchali. A Holda cítila, že tu nebylo nikoho, kdo by tomu rozuměl jinak než ona. Všichni v dětské důvěře v Hjalfdarův návrat. Po jejích slovech nebylo již slyšeti žádných úvah a žádných pochyb. Nikdo se však také neopovážil chovat pochybovačnou myšlenku. Co Holda řekla, to platilo.
Holda viděla, jak slova vědění, která v důvěře v lásku Světlého Otce vnikla do jejich ducha, mají v sobě sílu přesvědčení a šíří se dále. Jak je přijímali tito lidé? Stáli ve světlých vláknech a v otevřených duších vyvíjelo se podivuhodné zachvívání.
„V tomto smyslu prosíme nyní Světlého Otce, aby přivedl Hjalfdara zpět k naplnění jeho příkazu. Slyšte, jakýsi hlas mi praví, že nyní počíná duchovní splnění jeho úkolu. Neboť vězte, že Hjalfdar obdržel od Světlého Otce úkol, aby zvěstoval jeho vůli světu. Má na této pozemské pouti povzbuzovat pozemské duchy, má shromažďovat a posilovat světlé plameny, avšak mdlé osvobozovat pomocí svého kopí.“
Holdiny oči byly jasnější, zářivější, světlejší a moudřejší. Při těchto slovech viděla letět zářící holubici od východu přes výšiny k severu a věděla:
„To jest holubice Světlého Otce, která přináší zprávu Hjalfdarovi.“
A zatím, co Hjalfdar přejímal ducha Světlého Otce a naslouchal v blažených zahradách svého domova zpěvu starých praotců a byl naplněn šumotem živoucí vody, za Holdina vedení se řada jeho věrných modlila.
Človek dnešnej doby je hrdý na veľa vecí, na svoju prácu, na svoju rodinu, na priateľov, na svoju krajinu, na svoje názory a postoje a podobne, ale vieme skutočne, či všetko na čo sme hrdí, čo považujeme za to „pravé“ , naozaj aj „pravé“ je?
Čo je meradlom skutočných, pravých hodnôt? Je to vari vyšší vek človeka, jeho funkcia, jeho spoločenské postavenie? Kto naozaj potvrdí, že táto hodnota je tá pravá? Žiaľ, na nič z toho, čo tu spomínam sa nedá úplne spoľahnúť, nedá sa spoľahnúť na ľudí. My ľudia zlyhávame, opäť a opäť, na celej čiare! Jedinou našou záchranou je hľadanie Pravdy v Božích zákonoch a nemyslím to len obrazne. Je to bezpodmienečná nevyhnutnosť tejto doby, ktorá nás burcuje – zobuďte sa, Vy, čo ste ešte toho schopní!!!
Priateľstvo, na akých vratkých nohách stojí táto hodnota, bez problémov sa prehlasujeme za priateľov, dávame si „like“ ak sa nám to páči, ale pri slovách, ktoré idú do hĺbky, tam sa to láme a tam už nie je problém niekomu vynadať, poslať ho niekam, byť sarkastický a urážať, lebo „bránime svoj názor“.
Slovo, to už za hodnotu ani mnohí nepovažujú, a pritom Dar slova bol daný človeku na to, aby mu uľahčil život tu na Zemi a pomocou neho pôsobil na podporu pre celé ľudstvo, ba celé stvorenie. Slovo je sformovaná energia, ktorá ďalej pôsobí podľa toho, ako ho my sformujeme – buď tvorivo alebo rozkladne. Ak niečo vyslovíme, čokoľvek, mali by sme si za tým stáť, a splniť to, za každú cenu. Nesplnené sľuby, prázdne slová, sú to obrovské energetické centrály, ktoré sa zoskupujú a pôsobia rozkladne na celú spoločnosť. Áno, aj maličkosť, sľub dieťaťu, že sa s ním budem hrať, a potom výhovorka, že nemám čas, hraj sa sám – to je malá stavebnica, ktorá je súčasťou veľkej stavby nesplnených sľubov, a je len otázka času, kedy na nás spadne.
Už ani neviem, ako mám hovoriť o hodnote krásy ľudského tela, lebo je to tak pokrivená a zohavená hodnota, možno najviac zo všetkých. Človek, ktorý mal stáť v Pravde ako koruna tvorstva, dnes tu stojí v namyslenosti na svoju dôležitosť. Pritom si neuvedomuje, že je nepotrebným. Nie preto, že by sa s ním nepočítalo, ale preto, že „už sa s ním prestalo počítať“. Ženy prepadli kultu povrchnej krásy, nekonečných vylepšovaní zovňajšku, ale vnútri zostáva prázdno. Samozrejme, starostlivosť o vonkajší vzhľad je veľmi potrebná, ale musí ísť ruka v ruke s pestovaním a zušľachťovaním ducha. Módne trendy, odhaľovanie sa celému svetu na sociálnych sieťach, všade sa nás valia fotky a videá s takmer úplne odhalenými ženskými aj mužskými telami, kult tela je na vrchole slávy. Ale toto nie je to, čo od nás bolo požadované, preto sme my tu na túto Zem neprišli. Minule som chvíľu pozeral vo verejnoprávnej televízii vyhlasovanie súťaže Radio Head Awards, cenu za debut roka vyhral nejaký rómsky mladík, oblečený v bielej sukničke, s vystupovaním na úrovni 10 ročného hysterického dievčaťa. Celá sála mu tlieskala, a mne len padla sánka. Toto?
A tu už plynule prechádzam k ďalšej hodnote, ktorou je kultúra a umenie. Podľa umenia a kultúry je možné hodnotiť úroveň spoločnosti. Umenie, to skutočné prichádza zhora človeku darom, daný človek je len sprostredkovateľ. Mozart dokázal zahrať nádherné skladby už ako malé dieťa, iní slávni skladatelia a spisovatelia napísali svoje diela v krátkom čase, lebo boli duchovne zrelí na prijatie skutočných diel, takých, čo pretrvajú storočia. Bol to dar od Stvoriteľa, ktorý im bol daný na pozdvihnutie ducha spoločnosti. Vieme my ešte vôbec, čo to znamená? Televízia, rozhlas, divadlo, všetko by malo povznášať ducha. Kedy ste naposledy videli fakt dobrý film? A ako často do roka teraz dávajú v televízii fakt niečo dobré a hodnotné?
Naša krajina, náš národ Slovenský, sa prebúdza veľmi nesmelo a opatrne, aby vyjadril svoj názor. Väčšina Slovákov chce mier, čo schvaľujem, väčšina Slovákov chce kľud a pokoj, čo je nemožné, lebo svetové dianie je v tejto dobe tak turbulentné, že nenechá nikoho na pokoji. Nie pokoj, ale tvorivé pôsobenie v zmysle Božích zákonov si musíme priať! Len blázon si môže myslieť, že v dnešnej dobe bude niekde pokoj. Všetko je vyburcované k maximu, všetko dianie sa zrýchľuje. Tiež ste si všimli, že v poslednej dobe ide všetko strašne rýchlo? Je to naozaj tak. Je to tlak Svetla, tlak Božej Spravodlivosti, aby vyburcoval všetko a všetkých. Každý musí prejsť týmto dianím, v ktorom buď obstojí alebo odpadne ako nepotrebná časť.
Prajem Nám všetkým, priatelia, aby sme opäť začali v sebe, áno – každý musí začať od seba, nachádzať tie pravé hodnoty. Nech je priateľstvo, rodina, manželstvo, žena, muž, človek, slovo, myšlienka, umenie a ďalšie hodnoty opäť tam, kde majú byť. K tomu nestačí ale dobrý pocit po prečítaní príspevku, k tomu je potrebné denno-denné vypätie všetkých síl, poctivá práca na sebe a bdelosť ducha.
Reč je dar. Je to schopnosť prezentovať seba samého, svoju osobnosť, svoje názory, postoje a hodnoty. Je to jeden zo základných spôsobov, ako zviditeľniť to, čo v nás vnútorne žije a čo nami hýbe.
A pretože ide o dar nesmiernej ceny, samotný syn Boží Ježiš Kristus nás upozornil na to, akým spôsobom máme svoju reč správne používať. Povedal: „Vaša reč nech je áno, alebo nie! Čo je nad to, je od zlého!“
Slová Krista, ktorý nás poznal lepšie, ako my poznáme sami seba, sú výstrahou a upozornením na ľudský sklon zneužívania daru reči prostredníctvom prázdneho, bezmyšlienkovitého a povrchného tárania.
Hovoriť veľa a bez hlbšieho uváženia je nešťastie, pretože takýto spôsob reči stojí proti zákonom stvorenia a nie je v súlade s Vôľou Stvoriteľa. Lebo povrchné reči vedú k povrchnosti a šíria povrchnosť!
Deje sa to tak preto, lebo ľudské slovo v sebe nesie odlesk tvorivosti Pánovho Slova, ktoré stvorilo svet. A preto má aj ľudské slovo určitú mieru schopnosti formovať svet okolo seba. Preto slová hodnotné a hlboké majú schopnosť formovať hodnoty, a slová bezmyšlienkovité a povrchné formujú povrchnosť.
Svojim zneužívaním reči povrchnosťou a bezmyšlienkovitosťou sme sformovali náš svet do povrchnosti. To hlbšie a hodnotnejšie je odsúvané do úzadia, pretože masami je žiadaná iba nenáročná, bezmyšlienkovitá povrchnosť. Viď noviny, časopisy, knihy, filmy, divadlo, alebo i vzťahy. Všetko kĺže iba po povrchu a na najvyššie priečky spoločnosti sa dostávajú ľudia so schopnosťou hovoriť, pričom nie je podstatné, akú má vlastne skutočnú hodnotu to, o čom hovoria. Takzvaná komunikatívnosť“ je dnes niečo, čo je žiadané a čo letí.
Ale všetko malo a mohlo byť inak, keby sme nezneužívali daru reči. Keby sme nehovorili len tak do vetra a len preto, aby sme hovorili. Keby sme hovorili oveľa menej, uvážlivo a premyslenejšie. Keby naše slová neboli prázdne, ale stali sa nositeľmi hodnôt. Hodnôt pravých, morálnych, vyšších a večných! Takéto hodnoty mala a má niesť naša reč. Ak ich nemá a postráda, treba voliť radšej mlčanie. Treba byť radšej ticho.
Najvypuklejším príkladom takéhoto zneužívania je zaobchádzanie so slovom Boh, ktoré sa častým používaním neuveriteľne znehodnocuje. Aké iné by to ale bolo vtedy, keby toto najvznešenejšie zo všetkých slov ľudia vyslovovali iba vo chvíľach posvätnej úcty, ktorá by im ho dovolila iba šepkať, aby zostalo uchránené od každého znesvätenia. Správnym a úcty plným spôsobom by nám mohlo používanie tohto najvznešenejšieho slova sprostredkovať nezvyčajnú silu žiarenia Svetla a učiniť našu životnú dráhu cestou Svetla.
A takýmto spôsobom, skrze povrchnosť v reči, znehodnocujeme i všetky ostatné slová, pretože vo svojej prázdnote nemôžu ľuďom sprostredkovať svoju autentickú silu a tvorivé energie. A musíme si tiež uvedomiť, že ani z rečí plných nenávisti, závisti, zloby ohovárania, posmechu, alebo odsudzovania nemôže vzniknúť nikdy nič dobrého a nemôžu priniesť žiaden vzostup. Ani človeku, ani spoločnosti.
Dajme preto svojim slovám váhu! Hovorme menej, ale hodnotne! A stojme za svojimi slovami! Tým získa naša reč vážnosť a prestane byť povrchným táraním.
Neznamená to však, že máme byť stále vážni. Máme byť radostní a súčasťou nášho života má byť aj humor. Ale aj naša veselosť a humor musia mať svoju hodnotu! Nesmú skĺznuť k nehodnotnému, nečistému a neušľachtilému, pretože každá nízkosť a nečistota špiní našu vnútornú osobnosť. Nečistými, dvojzmyselnými, oplzlými, vulgárnymi a nízkymi rečami neformujeme nikdy nič pozitívne, a takýmto rečami vydávame i viditeľné svedectvo o svojej vlastnej osobnosti, prerastenej nedôstojnou vnútornou nečistotou.
Ďalšia dôležitá vec je vedieť o tom, akým spôsobom sa v našich slovách napĺňajú účinky zákonov stvorenia. Mnohí si myslia, že energie zákonov stvorenia sa v slovách napĺňajú v tom zmysle, ako sú vyslovené. V tom zmysle, akým spôsobom sa o niečom hovorí. Nie je to ale tak! Energie v slovách prúdia v zmysle toho, aké je pri reči naše najvnútornejšie chcenie, ktoré sa neraz ostro odlišuje od zmyslu nami vyslovovaných slov. Preto môžu mať dve rovnaké slová, vyslovené s rôznymi vnútornými pohnútkami, úplne iný dosah a iné pôsobenie. Jedno môže pôsobiť pozitívne, konštruktívne a budujúcim spôsobom, zatiaľ čo druhé negatívne, rozkladne a deštruktívne.
Pozitívnu hodnotu každému svojmu slovu a pozitívnu hodnotu jeho vonkajšiemu pôsobeniu môžu dať iba naše najušľachtilejšie a najčistejšie vnútorné pohnútky. Ak však vyslovujeme hoci aj tie najvznešenejšie slová, ale uvažujeme nízko a chceme nimi iba zakryť svoje pravé, nekalé a nečisté vnútorné pohnútky, naše slová sú lož a vnášajú do nášho okolia i do spoločnosti rozklad.
Práve kvôli tomu je dnešná moderná spoločnosť v takom hlbokom hodnotovom rozklade. Je to preto, lebo krásne znejúce slová sú vo väčšine prípadov vedomou lžou, skrývajúcu zvrátenosť, nečistotu a zvrhlosť skutočných vnútorných pohnútok. Ľudia svojim pokrytectvom, ktoré inak myslí a inak hovorí, klamú len sami seba, ale nemôžu oklamať zákony stvorenia, prinášajúce vonkajšie naplňovanie slov nie v zmysle ich znenia, ale v zmysle vnútorných pohnútok toho, kto ich vyslovuje. Preto prežívame súčasný hodnotový rozklad spoločnosti.
Z uvedených skutočností jednoznačne vyplýva, že správneho, konštruktívneho a budujúceho používania reči môže dosiahnuť len človek, snažiaci sa o vnútornú čistotu a dobro. Jedine vážna snaha o čistotu a dobro, spojená s uvážlivým a nie nadmerným používaním reči dáva každému z nás tie najlepšie predpoklady k tomu, aby sme boli schopní používať daru reči správnym spôsobom a prinášať ním do spoločnosti mier, harmóniu a vzostup.
Majme na pamäti múdre pravidlo, že hovoriť je striebro, ale mlčať zlato. Nedomnievajme sa, že ticho je niečo trápne, čo má byť vyplnené hovorením o niečom, nech už je to čokoľvek. Nie je to tak, pretože ušľachtilé mlčanie je oveľa hodnotnejšie, ako prázdne reči.
A pamätajme, že každý z nás raz bude súdený za všetky svoje slová, ktoré vyslovil. Podľa toho, aké hodnoty v sebe niesli a aké vnútorné postoje sa za nimi skrývali, budeme buď odsúdení, alebo ospravedlnení.
Takto pred rokom, som sa budila s tým, že je potrebné si položiť niekoľko rečníckych otázok a každý človek vrámci spytovania svedomia, či hľadania odpovedí v sebe, by sa mal… Čítať viac: Viera a strach
Či je to postoj k ľuďom, postoj k problémom alebo celkovo k nášmu životu, postoj je nesmierne dôležitá a určujúca vec. Určujúca v tom, že postojom určujeme to ako sa… Čítať viac: Postoj
Každý človek je unikátny kus s jedinečnými vlastnosťami. Nejestvujú dve rovnaké duše, každý máme iný, svoj jedinečný pohľad na život a jeho vnímanie. Zaujímame sa o odlišné veci, žijeme iným… Čítať viac: Vzťah s Bohom
Vedcom sa podarilo dokázať, že slová sú schopné oživiť mŕtve bunky! Počas výskumu boli vedci ohromení obrovskou silou slov, ako aj neuveriteľným experimentom ovplyvňujúcim tvorivé myšlienky proti krutosti a násiliu.… Čítať viac: Sila ľudského myslenia. Slová, ktoré oživujú mŕtve bunky
Aktuálne posolstvo
„Choď, jednaj, mysli a prežívaj tak, aby si sa nemusel červenať a hanbiť ak sa budeš dívať na kríž Pravdy. To maj neustále na pamäti.“
Ak nás chcete finančne podporiť môžete tak učiniť dobrovoľným príspevkom na IBAN:
SK5109000000005032227165
Ďakujeme všetkým za podporu
Páči sa ti, čo tu čítaš v oblasti duchovných článkov a dáva ti to zmysel? Klikaj na duchovneposolstva.sk, kde nájdeš duchovný chlieb pre svoju dušu :) ⬇️
Zlo se nevzdalo, zločinci a nenávistníci pořád existují, copak nevidíte a neslyšíte např. ty kryptonácky v eu?
- s tvou poslední větou nesouhlasím. Jako lidstvo jsme byli zneužívaní vládci, kteří si nad námi uzurpovali moc a pravda…
Ďakujem.
Matematika je aj v hudbe,len moje dieťa to nie a nie akceptovať o:).V každom prípade,v hudbe je všetko,aj disciplína o:)
❤️