Co nás to napadá

okt 27, 2023 | Duchovno/Psychológia

Nezřídka slýcháváme: „Právě mi napadla myšlenka…“ Mnozí se v těchto případech domnívají, že to musí být jejich vlastní – a možná i „geniální“ –  myšlenka, jež by zřejmě měli uskutečnit. Avšak jak se leckdy přesvědčili, napadly je i takové myšlenky, jež zjevně nemohou přinést užitek, ale jen škodu. Také okolní lidé, jímž daný člověk sdělí, co ho napadlo, to často hodnotí dost kriticky – třeba mu řeknou, že ho zase napadly neuvěřitelné nesmysly…

V mnohých rodinách můžeme též zaslechnout: „Jak tě jen tohle mohlo napadnout!“ Tyto žalostné výkřiky v sobě ukrývají i zjevné nepochopení tohoto děje. Pro lepší porozumění tomu, proč nás napadá tolik rozličných a leckdy i nepatřičných myšlenek, bychom si v prvé řadě měli uvědomit podstatu slova „napadnout“. Jedna z možných variant je jeho odvození od slova „nápad“ ve smyslu inspirace. Kdyby tento „nápad“ přicházel z čistých světlých úrovní, zjevně by danému člověku i ostatním přinesl nějaký užitek.

Druhý z možných významů slova „napadnout“ je synonymum pro „přepadnout“ – ať se to již týká jednotlivce či celých národů. V médiích i jinde se běžně uvádí, že „útočník napadl…“, přičemž tímto poukazují na zlý úmysl daného člověka, případně celé skupiny lidí. Avšak proč bychom měli brát v úvahu jen hrubohmotná „napadnutí“? Přijmeme-li jsoucnost běžným zrakem neviditelných  jemnohmotnějších úrovní, měli bychom pochopit i to, že také odtamtud nás něco či někdo může „napadnout“, a dokonce nám to může chtít uškodit či nás zničit.

Vždyť i v našem viditelném pozemském okolí se vyskytují tací lidé, jež mají zlovolné úmysly a chtějí druhé třeba okrást či jim jinak  ublížit. Proto se obzvláště ženy varují, aby pozdě večer  ani v noci nechodily samy na nebezpečná místa. Jestliže to činí a nejsou-li dostatečně bdělé, může se stát, že na ně ze tmy někdo vyskočí a chce je přepadnout. Pokud si toho zavčas všimnou, mohou se útočníkovi snažit utéci. Když to již není možné, mohou se mu ze všech sil bránit a rozličnými prostředky s ním bojovat. Někdy jim ale nezbude nic jiného, něž hlasitě křičet o pomoc. Třeba se včas objeví nějaký zachránce.

Avšak co dělat, když nás „napadnou“ zlovolné duše či temné formy, jež nejsou viditelné běžným zrakem? Jejich útok na sobě přitom vnímáme – hlavně tehdy, když se skokově změní naše nálada a způsob uvažování. Dejme tomu, že jsme příznivě naladěni a chceme udělat něco, co druhému způsobí radost. Třeba žena chce svému muži uvařit či upéci něco dobrého. Už předem se těší na tuto činnost i na to, jakou z toho bude mít muž radost, až přijde. A již to v ní vyvolává příjemné a láskyplné pocity. Ale najednou ji napadnou myšlenky typu: „Vždyť si to ani nezaslouží, pořád je někde pryč…“. V tu chvíli se její předchozí pocity změní na nepříjemné a může to přejít až ve zlost. Zjevně to nepřinese nic dobrého ani jí, ani jejímu muži. Spíše naopak a možná se pak i zbytečně pohádají.

Co jí to ale najednou napadlo? A kdo z toho bude mít škodolibou radost? Zjevně ta temná forma či duše, jež ji „napadla“, tzn. „zaútočila“ na ní a tyto zlovolné nápady jí vnukla. Myšlenky, jež se v ní přitom nečekaně objevily, tedy vůbec nemusí být její. Málokdo si to ovšem v okamžiku rozladění či zlosti uvědomí. Místo toho, aby cizí nepatřičné chtění či myšlenky ihned razantně zamítl, mnohdy je slabošsky přijme a nechá si vnutit nesprávné nastavení temných forem. Tím se u takto „napadeného“ člověka, jenž zlovolnému útočníkovi podlehne, též zcela změní jeho původní nastavení a směr usilování.

Představme si, že plujeme na lodi, přičemž držíme kormidlo pevně v rukou, abychom se co nejdříve dostali domů, kde na nás čeká někdo milý, na něhož se těšíme a vezeme mu třeba dárek. Také se můžeme těšit, jak budeme doma radostně tvořit či dělat něco užitečného. Jenže když se přitom přespříliš zasníme a přestaneme být bdělí, může se stát, že už kormidlo nedržíme dostatečně pevně.  A najednou se nepozorovaně přiblíží někdo zlovolný, kdo na něj zatlačí tak, že tím změní směr naší plavby. Takže místo toho, abychom pluli k domovu, budeme směřovat třeba přímo na nebezpečné útesy, které mohou rozbít naši loď, což nám i bližním způsobí bolest a utrpení.

Chceme-li se vyhnout takovémuto nepříjemnému prožívání, měli bychom v prvé řadě „držet kormidlo pevně v rukou“ – jinak řečeno je nutné mít pevné vnitřní přesvědčení o správnosti směru našeho usilování. Též je nezbytná silná vůle v duchovním slova smyslu. Poté se nebudeme podřizovat zavádějícímu nátlaku ani přijímat cizí zmatené myšlenky. Rovněž bychom měli být stále bdělí a nepodléhat lenivým pocitům či sebechlácholení, že se nám zde nemůže nic stát. Vždyť v našem pozemském viditelném i neviditelném okolí se vyskytuje nemálo zlovolných duší, jež mají zavádějící až útočné myšlenky. Tzv. astrální okolí je doslova „zamořeno“ chaotickými myšlenkovými a dalšími ošklivými formami, což můžeme nezřídka prožít i ve zmatených snech, na něž si po probuzení vzpomeneme.

Měli bychom si též uvědomit, že v tomto světě se můžeme setkat s rozličnými způsoby vychytralého našeptávání a rafinovaných svodů. Lze je též popsat jako škodlivé formy, jež se nás snaží nasměrovat chybným směrem – aby nás zavedly do temných úrovní, v nichž budeme prožívat bolest a utrpení.  Kvůli tomu se snaží zatemnit naše vnímání a myšlení, abychom neviděli tu pravou stezku, po níž máme kráčet, chceme-li se dostat do světlých úrovní radostného tvoření (vysvětlení těchto pojmů naleznete v knize JAK OCHRAŇOVAT ČISTOTU DUŠE). Přijímejme již proto jen světlé proudy a krásné inspirace, jež nám i ostatním pomáhají stoupat vzhůru! A udržujme v čistotě všechny složky naší osobnosti – tzn. nejen naše pozemské tělo, ale i naše vnímání, mysl a city!

Zdroj

Zdieľať článok