Je neuveriteľné, čo sa v skutočnosti deje v našom svete ohľadom cenzúry informácií. Je to skutočne orwellovské, lebo teraz máme množstvo „hlásateľov pravdy“ rozhodujúcich o tom, čo je skutočné a čo nepravdivé, čo je v poriadku a čo nie.
Povedali by ste si, že ľudské bytosti sú schopné samy rozhodnúť o tom, čo považovať za „nepravdivé“ správy. Nemali by sme rozhodnutie ponechať na ľudí?
Novodobá cenzúra a samozvaní majitelia pravdy
Pravdou je, že k tejto cenzúre informácií dochádza na všetkých frontoch, a v skutočnosti nie je ani tak o integrite médií, ako skôr o utajovaní a cenzúre informácií nezapadajúcich do schváleného rámca istých politických a elitárskych agend.
Napríklad prehliadač správ NewsGuard sľubuje čitateľom pomoc pri odhaľovaní nepravdivých správ. NewsGuard je však financovaný a riadený jednotlivcami napojenými na CFR, Atlantickú radu a ďalšie prominentné postavy elity. Už to chápete?
To je tiež dôvod, prečo bol umlčaný Julian Assange. Lebo pravda často ohrozuje rôzne korporačné a politické agendy, čo je mimoriadne neetické a nemorálne.
Mnohé témy sú cenzurované a označované nálepkou „fake news“ alebo „falošné správy„. Týka sa to aj informácií, ktoré uverejňujú uznávaní vedci v odborných vedeckých časopisoch.
Cenzurovaná je akákoľvek informácia, ktorá ide proti zdravotníckemu establišmentu či priemyslu. Kvôli ochrane priemyslu a korporačným ziskom došlo k stiahnutiu mnohých štúdií.
Lekárska profesia je kupovaná farmaceutickým priemyslom, nie iba čo sa týka výkonu medicíny, ale aj jej výučby a výskumu. Akademické inštitúcie tejto krajiny sa nechávajú platiť agentmi farmaceutického priemyslu. Považujem to za nechutné.
– Arnold Seymour Relman (1923 – 2014), profesor medicíny na Harvardovej univerzite a bývalý šéfredaktor časopisu New England Medical Journal.
Sú vakcíny skutočne bezpečné?
Vakcíny sú veľkou témou a mainstreamové média neustále bombardujú každú štúdiu, publikáciu či informáciu spochybňujúcu bezpečnosť vakcín. Giganti sociálnych sietí cenzurujú články – bez ohľadu na kvalitu ich zdroja, podania a hodnovernosť – vykresľujúce vakcíny v škodlivom svetle.
Súčasnou taktikou mainstreamu je jednoducho zosmiešniť každého, kto spochybňuje bezpečnosť vakcín a informácie, ktoré ich vykresľujú v nepriaznivom svetle označiť nálepkou „protiočkovacia propaganda“ alebo „antivaxeri“.
Nikdy sa nenájde ani zmienka o skutočných obavách vyvolávaných bezpečnosťou vakcín. Existuje len zosmiešňovanie a útoky na charakter tých, ktorí o tom vytvárajú povedomie.
Existuje dôvod, prečo Národný výnos pre poškodenie detským očkovaním v USA vyplatil rodinám postihnutých detí takmer 4 miliardy dolárov, a to ten, že očkovanie nie je pre nikoho celkom bezpečné, že nejde o záležitosť „ušitú na mieru všetkým“.
Navyše neboli na bezpečnosť nikdy testované ingrediencie vakcín. Povedali by ste si, že pred zaočkovaním dieťaťa sa najprv vykonajú patričné štúdie bezpečnosti, aby sa zistilo, kam tieto ingrediencie v tele pôjdu a čo spôsobia našej biológii.
Prečo nám bránia čo i len zapochybovať o bezpečnosti vakcín? Čo je na tom vedecké?
Veľa vedcov si to začalo uvedomovať a vďakabohu berú veci do vlastných rúk. Jeden z najlepších príkladov je Dr. Christopher Exley, profesor bioanorganickej chémie na Keeleovej univerzite, mnohými považovaný za najlepšieho svetového odborníka na toxikológiu hliníka.
Jednou z ingrediencií, ktorá neprešla patričnými testami bezpečnosti, je vo vakcínach používaný hliníkový adjuvans.
Tento problém plne objasňuje štúdia uverejnená v roku 2011:
Hliník je experimentálne dokázaný neurotoxín a najčastejšie používaný očkovací adjuvans. Napriek takmer 90 rokom všeobecného používania hliníkových adjuvansov je chápanie mechanizmu ich pôsobenia lekárskou vedou stále pozoruhodne chabé.
Znepokojujúci je tiež nedostatok údajov o toxikológii a farmakokinetike týchto zložiek. Napriek tomu sa tvrdenie o bezpečnosti hliníka vo vakcínach zdá byť široko akceptované.
Experimentálny výskum však jasne dokazuje, že hliníkové adjuvansy majú potenciál vyvolávať u ľudí závažné imunologické poruchy.
Hlavným ponaučením je, že „chápanie mechanizmu ich pôsobenia lekárskou vedou je stále pozoruhodne chabé“.
Čo sa deje potom, ako hliník vstúpi do tela
Po tejto štúdii sa objavil ďalší výskum, aby nám pomohol lepšie pochopiť, čo sa deje po injekčnom zavedení hliníka do tela.
Zistilo sa, že injikovaný hliník telo neopúšťa; že v tele v skutočnosti zostáva a putuje do rozličných orgánov tela, kde zotrváva. Nie je to prekvapujúce, lebo ide o adjuvans určený k tomu, aby tam zostal, inak vakcína nefunguje.
Ako bolo zdôraznené v prevratnej štúdii z roku 2015:
Dôkaz, že hliníkom obalené častice, fagocytované v injikovanom svale a jeho lymfatických uzlinách, sa vo fagocytoch môžu šíriť do celého tela a neskôr pomaly akumulovať v mozgu naznačuje, že bezpečnosť hliníka by sa mala posudzovať z dlhodobého hľadiska.
Okrem toho štúdia uverejnená v roku 2018 v časopise Journal of Inorganic Biochemistry zistila, že takmer 100% hliníka intramuskulárne injektovaného myšiam ako vakcinačného adjuvansu bolo absorbovaných do systémového obehu a putovalo do rôznych častí tela, ako sú mozog, kĺby a slezina, kde sa akumuloval a držal aj roky po očkovaní.
Exley na túto tému poskytol veľa rozhovorov a všetky tieto štúdie a jeho výskum poukazujú na rovnaké zistenia.
Hliník vo vakcínach telo neopúšťa a má súvis s mnohými ochoreniami, ktoré môžu vzniknúť hneď po očkovaní, alebo u určitých neurologických ochorení, ako je Alzheimerova choroba, o desiatky rokov života neskôr.
Štúdia, ktorú Exley so svojím tímom publikoval v roku 2018, by sa mala postarať o titulky vo všetkých novinách, lebo objavila historicky vysoké množstvá hliníka v mozgoch autistov. Štúdiu vykonalo niekoľko popredných svetových vedcov z tohto odboru.
Iné štúdie viacerých vedcov z tohto odboru dokázali masívne poškodenie motorických neurónov v mozgu myší a oviec v dôsledku injekčne podaného hliníka, ako aj abnormality ich správania a pokles kognitívnych schopností.
V nižšie uvedenom interview odpovedá Exley na množstvo otázok, moju pozornosť však upútala táto časť:
Prizreli sme sa tomu, čo sa po injekčnom podaní deje s hliníkovým adjuvansom a dokázali sme, že k miestu vpichu prichádzajú určité druhy buniek a hliník do seba vstrebávajú.
Viete, tie isté bunky vidíme aj v mozgovom tkanive pri autizme. A tak máme po prvý raz súvislosť, ktorej nájdenie som, úprimne, vôbec nečakal, medzi hliníkom ako adjuvansom vo vakcínach a tým, že ten istý hliník by mohol byť tými istými bunkami potenciálne prenášaný cez krvno-mozgovú bariéru do mozgového tkaniva, kde by sa mohol ukladať a vyvolať ochorenie, encefalopatiu (poškodenie mozgu) a spôsobiť ešte ťažšiu formu autizmu. Toto je pre nás naozaj šokujúce zistenie.
Interview je vo všeobecnosti dosť poučné ohľadom toxikológie hliníka, no ak vás zaujíma vyššie uvedený citát, môžete si ho vyhľadať v jeho dvanástej minúte a tridsiatej sekunde.
Systém útočí a snaží sa ekonomicky likvidovať nepohodlných vedcov
Britskému vedcovi bola nedávno zablokovaná možnosť získať fondy na pokračovanie svojej štúdie o hliníku vo vakcínach, očividne po „protestoch ďalších vedcov“.
Skvelý post týkajúci sa blokovania platform svojich sociálnych sietí vytvoril Robert F. Kennedy Jr., vďaka čomu som si to začal prvýkrát uvedomovať.
„Ten, kto potláča slobodnú diskusiu, potajme pochybuje o skutočnej pravdivosti toho, čomu údajne verí.“ – Wendel Phillips
GoFundMe dnes zastavil crowdfundingovú kampaň Dr. Christophera Exleyho na výskum hliníka vo vakcínach.
Dr. Exley, popredný svetový odborník na toxicitu hliníka, nahneval kartel farmaceutického priemyslu, keď jeho pitvy odhalili astronomicky vysoké koncentrácie hliníka v mozgoch detí s autizmom.
Ďalšie jeho štúdie dávajú do súvisu vakcínu Gardasil od spoločnosti Merck a iné vakcíny s demenciou, Alzheimerovou chorobou a autizmom.
Exley pripája dlhý zoznam vedcov umlčaných kvôli spochybneniu očkovacej ortodoxnosti. Zatiaľ čo republikáni v Bielom dome cenzurujú na EPA klimatológiu, demokrati v Kongrese volajú po cenzúre vedy o očkovaní.
Pripadá mi zvláštne, keď títo politici nechápu, že cenzúra nie je zlučiteľná s demokraciou. Vďaka mocenskému postaveniu sa bude cenzúra šíriť virálne, dokým nenakazí a nezabije demokraciu.
Sudca Najvyššieho súdu USA, Potter Stewart, nazval cenzúru „poznávacím znakom autoritatívneho režimu“. Heinrich Heine povedal: „Tam, kde pália knihy, budú nakoniec páliť aj ľudí.“
Viac o príbehu si môžete prečítať TU (v angličtine).
Zhrnutie
Spochybňovať bezpečnosť vakcín je v poriadku. Napriek všetkým manipuláciám mainstreamových médií a veľkých subjektov, využívajúcich hromadný marketing na zosmiešňovanie každého, kto bezpečnosť vakcín spochybňuje, je niečo dôležité, čo musíme robiť všetci.
Je v poriadku neveriť svojmu lekárovi, keď príde na informácie o vakcínach. Prečo? Lebo o nich v skutočnosti nie je informovaný.
Iste, lekári vám vedia vysvetliť, ako vakcína funguje, no čo sa týka výskumu a ich ďalšieho vzdelávania, len zriedka nájdete lekárov, ktorí sa nedržia len toho, čo ich učili a naozaj sa týmto témam venujú.
Naučili ich veriť, že vakcíny sú absolútne bezpečné a že keby otvorene spochybnili bezpečnosť vakcín, hrozila by im strata licencie. Nie je to šialené?
Vyššie uvedený príklad s hliníkom je jednou z mnohých obáv, ktoré sa ignorujú. Ak je napríklad hliník vo vakcínach bezpečný, prečo potom úrady na ochranu zdravia jednoducho nevykonajú štúdie, aby to dokázali?
Energetické pole potenciálu Země kypí aktivitou jako nikdy předtím ve zaznamenané historii, protože mocné vlny světla pohánějí úsilí k výsledkům, které sotva uvítáte. Tento příliv světla rychle oslabuje držení temných sil nad jejich fragmenty kontroly ekonomických médií a motivoval mnoho přisluhovačů a nižších hodností k odchodu, aby byl mezi nimi a jejich bývalými spolupracovníky odstup, až se objeví pravdy o temných silách. Ti nahoře se snaží zachránit něco ze své bývalé moci, ale bude to marné, žádný z jejich nekalých plánů nebude úspěšný. Zrychlující se vibrace spolu s důkazy v hacknutých dokumentech, uniklých informacích whistleblowerů a rozhodné kroky vlivných osob v každém systému přinášejí konec temným silám – dlouhý temný déšť. Nedávné internetové články tvrdí, že když Hillary Clintonová veřejně promluví, lidé vidí klon, nikoli člověka. Ačkoli většina těch, kdo si tyto informace přečtou, by je považovala za absurdní pomlouvačnou taktiku, myšlenka, že by člověk mohl být klonován, proniká do povědomí veřejnosti. Abyste pochopili, proč a jak se ve vašem světě klonování lidí provádělo, požádal jsem svou matku, aby opsala, co Hugo, pokročilá duše, která je s tím velmi dobře obeznámena, jí před dvaceti lety vyprávěl. A musím říct, že byl nesmírně trpělivý, protože otázky v její mysli neustále vyskakovaly jako petardy.
Následující text je výňatkem z kapitoly o klonování lidí v knize Zjevení pro novou éru. Dobrý den, madam Susie, jsem rád, že se v tuto chvíli mohu připojit k vaší společnosti. Pochopil jsem, že jste se ptala, zda se na Zemi provádí klonování dospělých lidí. Skutečně je to fakt a už nějakou dobu se to děje. Začnu hned na začátku procesu klonování, jestli mohu, děkuji. Klonování člověka je proces, při kterém se odebere buněčný materiál živé bytosti za účelem reprodukce přesně stejné podoby v novém subjektu. Buněčný materiál se umístí do sterilní nádobky v tekutině vhodné pro růst tohoto materiálu v čistotě a bez toho, aby se do látky dostaly nedokonalosti. Poté, co se rozdělí a podrozdělí, je hmota přenesena do větší laboratorní nádoby za stejných sterilních podmínek a kontroly teploty a světla. Embryonální podoba se rychle projeví a brzy je snadno rozpoznatelná definitivní podoba plodu. Když plod dosáhne stadia přibližně šesti měsíců normálního gestačního věku, je opět přenesen do zásobní nádrže, v níž se tekutina přibližuje plodové vodě v děloze během těhotenství. V této tekutině se plod dále vyvíjí normálně jako v děloze. Když dosáhne termínu vývoje, je z tekutiny vyjmut a poté se s ním zachází, jako by došlo k porodu přirozenou cestou. Samozřejmě s výjimkou toho, že není třeba ošetřovat pupečník. Drobné kosmetické operace napravují tuto absenci normálního vzhledu. Proces při lidské replikaci netrvá devět měsíců, je urychlen pomocí chemických přísad a ideálních podmínek laboratorní výroby. Počáteční proces může trvat šest až sedm vašich týdnů pro jistotu dokonalého vývoje plodu a dalších osm až deset týdnů je zapotřebí pro plný růst. Protože nic z toho není přirozenými porodními procesy, nemá pravidelná doba těhotenství žádný význam. Klonování se neomezuje pouze na reprodukci dětí, kterým je umožněn normální růst od narození až do dospělosti. Když je v sázce klon konkrétního dospělého člověka, doba stárnutí od vzniku dítěte do dospělého člověka v nejlepších letech, řekněme mezi 30. a 35. rokem života, je pouze 350 až 400 dní. K vytvoření klonu 65letého jedince je zapotřebí asi jeden měsíc stárnutí navíc. To je přibližný věk většiny lidí, kteří jsou v současné době na Zemi klonováni.
Látka, která toto rychlé stárnutí umožňuje, nebyla dosud pro tento účel objevena, s výjimkou těch několika vědců, kteří se zabývají procesem klonování. Několik jedinců na Zemi bylo postiženo chemickou nerovnováhou, která způsobuje, že jejich těla stárnou mnohem rychleji, než je běžné. Desetileté dítě může mít zestárlý vzhled a organické fungování a procesy velmi starého člověka. Chemická látka, která způsobuje nerovnováhu v tomto nemocném dětském systému, je to, co se téměř k dokonalosti používá v procesu rychlého stárnutí dětských klonů v dospělé osoby. Tento proces urychlení stárnutí také vyžaduje přidání několika klíčových živin do stravy a ideální laboratorní podmínky teploty a kontrolovaných stupňů kyslíku a oxidu uhličitého. Nevýhodou je, že při vzhledu musí být totožný s původní osobou, které je asi 60 nebo 65 let. Pak musí celá klonovaná bytost stárnout, dokud není dosaženo tohoto identického vzhledu. Neexistuje způsob, jak zastavit stárnutí orgánů a přitom dosáhnout potřebného vzhledu. Orgány jsou tak vystaveny veškerému stresu z urychleného stárnutí i případným nedostatkům vlastním genům rodiny. I když nově naklonovaný jedinec zpočátku vypadá svěžeji a mlaději než původní osoba nebo předchůdce klonu, rychle se rozpadá a začíná vykazovat pokročilejší známky stárnutí ve všech ohledech.
Zatím jsem hovořil pouze o těle klonovaného jedince, mozek je jiná věc. Je to nejsložitější aspekt postupu růstu jak in vitro, tak i poté, co je v těle. Lidský mozek je počítač a funkce stahování dat z původního mozku do mozku klonu funguje přesně jako vaše počítače při stejném typu procesu. Duplikování původního mozku lze u dětského klonu provést s dokonalostí. Vzdělání je klonu dodáváno průběžně po celou dobu stárnutí od narození až do dospělosti a mozek funguje normálně, jak byste očekávali v rámci zrychlených schopností učení. Protože mozek má tak obrovské schopnosti, je vstřebávání informací klonem během vzdělávacího procesu velmi snadné. Pro zúčastněné lidi je nanejvýš zajímavé pozorovat takové obrovské skoky a učení. Prodloužený vzdělávací proces je nezbytný, protože náhlé vložení inteligence a znalostí na prázdnou plochu by způsobilo neurologický šok. Klony jsou od dětství instruovány vychovateli, kteří jsou speciálně vyškolení behaviorálními vědci. Tento aspekt procesu je přesně to, co děláte se svými kojenci, kteří se učí, aby se z nich stali uvědomělí, bdělí, zodpovědní malí jedinci s osobností, dovednostmi, smyslem pro zodpovědnost a poutavými manýry. Lektoři, jejichž žáci jsou zcela jedineční než většina ostatních, jsou sami školeni osobními filmy rodiny a jsou jim dodávány další intimní rodinné historie. Jsou tedy obeznámeni se všemi řečovými a pohybovými manýry klonovaného jedince.
Úplně jiná věc je, když je cílem rychle vyrobený dospělý klon. Hlavním důvodem, proč lze stárnutí urychlit, je schopnost mozku vstřebávat informace a vykonávat funkce mnohem rychleji a komplexněji, než si většina pozemšťanů uvědomuje. Kdyby tomu tak nebylo, klonování dospělých lidí by vlastně nebylo možné. U rychle zestárlého klonu je v sázce zachování integrity všech znalostí získaných během dosavadního života původní bytosti. Počáteční paměťová schopnost dospělého klonu je narušena do té míry, že klon může působit zmateně nebo na okamžik ztratit řeč, dokud se paměť neprobere nebo dokud vlastní aspekt myšlení klonu nepřekoná váhání a takříkajíc se nepokryje. Protože to u skutečných lidí není nijak neobvyklé, u klonovaných bytostí se to většinou nevnímá s podezřením. Spíše je však považována pouze za lidskou nedokonalost. Stažení všech informací v mozku původní osoby nebo nahrazovaného klonu musí být provedeno v okamžiku potřeby nového klonu. To lze nejúspěšněji provést z mozku osoby do prvního klonu. K mírnému zhoršení dochází při každé další proceduře stahování z vyřazeného klonu do jeho náhrady. Ne, původní mozek nelze použít k obejití tohoto zhoršení, i když je tento jedinec stále naživu, protože tento původní mozek nemá stejné nahromaděné znalosti jako nejnovější klonovaná entita. Vidíte, že identická zásoba nejnovějších informací je nezbytná, má-li být náhradní klon přijat jako skutečná osoba.
I když jsme rádi, že vidíme tento technologický pokrok na vaší planetě, jeho zneužití neutralizuje náš vztah při vašem objevu. Mocní lidé jsou nyní klonováni a byli klonováni po mnoho let a nic z toho nezačalo s dobrým úmyslem, vždy to bylo za účelem kontroly. Někteří z vašich světových vůdců byli klonováni v minulosti mnoho let, a nyní nebo ve 30. či více verzích původní osoby, účelem klonování těchto lidí je vytvořit jistotu jejich dlouhověkosti a udržení jejich vlivu. Můžete si všimnout náhlé a značné změny vzhledu směrem k zářivému zdraví a mladistvosti některých světových vůdců, jak je vidět v televizních filmech nebo na fotografiích. Obvykle tato vysoká robustnost a výdrž následuje ihned po dni nebo několika dnech nepřítomnosti na veřejnosti po období stále zřetelnějšího stárnutí vzhledu. Vy tyto pozoruhodné rozdíly přičítáte krátké dovolené dané osoby nebo jejímu zotavení z vyhlášené nemoci, ale zde je známo, že prostě nový klon nahradil ten starý. Ano, několik klonů se vyrábí současně vzdělaných, jak jsem již vysvětlil, a uchovává se na různých místech vaší planety, aby byly vždy připraveny podle potřeby k aktuálnímu procesu vkládání znalostí. Mnoho verzí klonů je nutných, protože umění této vědy nebylo na Zemi zdokonaleno.
Klonovaná dospělá těla se rozpadají mnohem rychleji než stejně stará těla, která zestárla přirozeně. Částečně je to způsobeno zrychleným procesem stárnutí od dětského k dospělému tělu a částečně nedostatkem dovedností těch vědců, kteří provádějí různé postupy. Určitým faktorem je také atmosféra třetí hustoty Země. Rodinní příslušníci klonovaného jedince samozřejmě o existenci klonu či klonů vědí a podílejí se na vzdělávacím procesu i na utajování. Pokud se vzepřou, jsou sami naklonováni, obvykle proti své vůli, a jejich klony pokračují ve výkonu veřejných funkcí. V některých případech původní osoby zemřely přirozenou smrtí nebo byly zabity, pokud to posloužilo účelu ještě mocnějších lidí. Jiné stále žijí, i když se nikdy na veřejnosti neobjevují, veřejně jsou vidět pouze klony.
Abych utišil vaši mysl od její otázky, madam, pět zemí vyvinulo proces klonování s přibližně stejnou úrovní úspěšnosti reprodukce a jedna další země stále experimentuje s dřívějšími fázemi. Laboratoře jsou navrženy na stejném funkčním základě s malými odchylkami v celkovém procesu. Před několika lety existovalo dost rozdílů v postupech, takže rozdíly v kvalitě klonů byly snadno zjistitelné. Proces stárnutí byl hlavním rozdílem v přístupu v různých laboratořích a následně se objevily nedostatky v maximální dosažitelné míře fyzické stability a úspěšnosti stahování mozku. S případnou dohodnutou výměnou technologií, aby bylo možné zlepšit všechny oblasti nedokonalostí, vznikají všechny současné klony s přibližně stejnými funkčními schopnostmi, vzhledem a charakteristikami stárnutí ve všech zemích, kde se vyrábějí.
Nyní se budu věnovat pokračování velmi důležité otázky duše v klonovaném těle. Co se týče bytí či nebytí duše v těchto uměle vytvořených tělech, rozhodně se žádná duše nerodí v klonovaném jedinci, ale duše se může rozhodnout, že do něj vstoupí. Existuje dobrý důvod, proč do něj duše vstoupí, stejně jako existuje dobrý důvod, proč do něj duše nevstoupí. Pro duši, která čekala na zkušenost ve fyzické podobě, je to příležitost, jak tak učinit v těchto doznívajících dnech před velkými změnami v rámci Božího plánu na zvýšení vědomí planety a vás všech, kteří jste vnímaví. Nicméně každá duše, která vstoupí do těchto klonovaných těl, zná riziko, že bude uvězněna temnými silami, které pronikly do psychiky původní osoby a všech předchozích klonů. To je obzvlášť důležitý aspekt, protože fungování mozku se s každým procesem stahování zhoršuje, jak jsem se zmínil, a tím se oslabuje psychická odolnost duše vůči uvěznění. Také v pozdějších verzích klonů není dlouhá životnost, takže na tato těla se nepohlíží jako na rajský život, jak by se dalo předpokládat u jedince ve vysoce vlivném postavení. Proč by na sebe jakákoli duše brala takový problém? Moc tak vlivného postavení je právě důvodem, proč některé duše nejen chtějí, ale i touží vstoupit do klonu. Činí tak s odhodláním překonat genetickou strukturu, vliv paměti a vrozenou tendenci následovat negativní cestu, na níž se nacházela původní duše. Když je duše skutečně velmi silná, existuje vůle pozvednout genetický a morální charakter do té míry, že se skutečně zdá, že dochází k obratu ve zdravotním stavu a aktivitách dané osoby. V takových případech je to proto, že vyšší záměr silnější duše přitahuje vyšší světelnou energii, která jí umožňuje vdechnout klonovanému tělu fyzickou výdrž, jež není dostupná duším s menším odhodláním. A proto může silnější duše udržovat životní sílu těla po mnohem delší dobu než duše slabší.
Zaprvé emoce nejsou samozřejmostí, jakou jsou u přirozeně stvořeného člověka. Klon bez duše musí získat zdání emocí v souladu se svým okolím, možná s tím, co se očekává od obyčejného člověka nebo třeba člena vyšší společnosti. Teprve konformita s okruhem, v němž se klon pohybuje, mu dává zdání, že má emoce. Ale nejpodstatnějším nedostatkem u klonu je duchovní aspekt, který je vlastní dítěti zrozenému z vajíčka a spermie jeho rodičů. Síla duše-života zahrnuje ty aspekty bytí, které jsou vazbou s Bohem, svědomím, intuicí, smyslem pro sebe sama na vyšší úrovni, než je běžné vědomé fungování. Takže ani tyto vazby s Bohem, ani přirozené emoce v klonovaném jedinci bez duše nejsou. Místo toho existuje mechanický a mentální aspekt toho, co je vhodné udělat nebo říci. Jakmile si tuto schopnost osvojí, je stejně zdatná, jako kdyby člověk strávil celý život hromaděním moudrosti a správným chováním.
Vaše mysl je tak plná otázek, madam. Ne, vyrábět to, čemu říkáte děti ze zkumavky, nemá ani v nejmenším stejnou povahu jako klonování jedinců a rozhodně ne účel. Omlouvám se, že mě napadá tolik věcí, na které bych se tě chtěla zeptat, Hugo. Když je veřejně známo, že byla právě naklonována ovce, víš, proč se lidé hromadně neptali, zda lze totéž provést s člověkem? No, madam, řekl bych, že i když je klonování zvířete známo, nebudou o tomto úspěchu žádné trvalé informace. Umění klonování tam nebylo zdokonaleno a produkty nebudou stárnout stejným normálním způsobem jako přirozeně počatá zvířata. Až se to uskuteční, nemusí o tom být mnoho zpráv. Také bych řekl, že soustředěná publicita by mohla logicky způsobit, že všichni myslící jedinci budou tento úspěch extrapolovat na možnost klonování lidí. Takový druh spekulací tam skutečně existuje. Ale aby se zabránilo tomu, že většina populace přijme takový výkon jako možný, mnohem méně platná vědecká fikce v knihách a filmech je mistrovským prostředkem, díky němuž je technologie klonování člověka omezena na zábavu a vždy v tenoru absurdity. Nemohu vám říci, kdy bylo klonování provedeno poprvé, ale tato technologie je v univerzální mysli, a proto je přístupná těm, kteří se napojí na tento nejvyšší zdroj veškerého poznání.
Hugo, schvaluje Bůh klonování? Žasnu nad tvou otázkou. Nikdy mě nenapadlo se na to ptát. Předpokládám, že to neschvaluje, protože cokoli, co vytváří pro vyšší dobro Vesmíru, jistě nemůže Bůh považovat za špatné, a právě ve zneužívání této schopnosti klonování jako čehokoli jiného by byl Bůh nejspíš zklamán, řekl bych…
Není s vámi nic špatně. Naučte se rozumět svým potřebám a ukazovat ze sebe světu to nejlepší.
Být introvertem má spoustu výhod. Bylo by skvělé, kdyby to tak introverti začali vnímat – a kdyby to tak vnímali i jejich rodiče, partneři, přátelé a další lidé. Bohužel je v našich končinách spíše zvykem, že když někdo méně komunikuje, je vnímán jako „zvláštní“ nebo „divný“.
Introverti ke spokojenému životu potřebují dostatek času stráveného o samotě, ve které dobíjejí energii. Oproti nim extroverti dobíjejí energii ve společnosti, když se kolem nich něco děje. Podle výzkumů je introvertních zhruba třetina lidí. Určit přesné číslo je obtížné, jelikož nikdo není introvertní ani extrovertní stoprocentně a v průběhu života se může toto nastavení mírně měnit.
Mozek introvertů a extrovertů funguje jinak. U introvertů převládá látka acetylcholin, která je charakteristická pro soustředění, učení se a dobrou paměť. Naopak extroverti mají v mozku více dopaminu, který souvisí s aktivitou, získáváním odměn, potřebou být ve víru událostí a změn.
Introverti jsou ze své podstaty zaměření na vnitřní svět, analyzují, přemýšlejí, košatí své myšlenky. Při komunikaci si potřebují svoje odpovědi promyslet. V jejich mozku ujde myšlenka mnohem delší dráhu, a tak se introvertům stává, že nejsou schopni okamžitě reagovat.
Když se k tomu připočte přirozená potřeba odpovědět „správně“, je víc než zřejmé, že introverti pociťují z komunikace s pohotovějšími společníky leckdy úzkost – nejsou schopni reagovat tak rychle a není to jejich chyba.
Samota versus osamělost
To, že člověk tráví čas o samotě, neznamená, že má psychické potíže. Introverti si často připadají divní, jiní, mají pocit, že je druzí nechápou – společnost jim ukazuje, že je s nimi něco v nepořádku. Není. Introverti mají silně vyvinutou schopnost zabavit se sami. Nepotřebují dodávat zábavu zvenčí, aby měli naplněný program.
Někdy si vystačí jen sami se sebou dlouhé hodiny. Tento druh nezávislosti na druhých je jejich zásadní silnou stránkou a bylo by skvělé, kdyby si introverti začali této své schopnosti cenit. Být o samotě, třídit si myšlenky, věnovat se věcem, které je baví a přinášejí jim radost a potěšení, to vše je pro ně důležitá součást života. Pokud tato potřeba není dostatečně naplňovaná, strádají.
Introvert nemá vždy potřebu se zapojit do rozhovorů. Někdy jim stačí být přítomni a užívat si společnost v tichosti. Stává se ale, že si druzí jejich mlčení vysvětlí jako aroganci nebo dojdou k závěru, že je s nimi něco špatně. Stává se, že je společnost „nutí“ k tomu, aby se zapojili.
Tímto ovšem introvertům dělají medvědí službu a způsobují zbytečný stres, připadají si pak nedostateční. Jako kdybyste nutili někoho, kdo špatně vidí, aby viděl dobře. Prostě dispozice k tomu nemá a nemůže s tím v danou chvíli nic udělat. Věřte mi, introverti jsou opravdu rádi ve společnosti bez zapojení. A tuto svoji „přítomnost“ si užívají.
A jaké jsou nejčastější problémy introvertů?
1. Komunikace
Jak už jsme si řekli, introverti nemají pro komunikaci ze své podstaty dispozice, a tak je vyčerpává. Je úplně běžné, že si po interakci s více lidmi potřebují regulérně odpočinout. Může to být stejné vyčerpání, jako když někdo jiný uběhne několik kilometrů.
Ovšem není to tak, že by introverti neuměli komunikovat. Můžou být klidně moderátory, lidmi, kteří vystupují veřejně. A pak dočerpávají energii v soukromí.
Pokud tedy pociťujete, že vám komunikace nejde, věřte mi, že se to dá změnit – postupnými kroky odbourat bariéry, které se v komunikaci s druhými ve vašem životě objevily. Důležité je, aby se introverti do konverzace zapojovali, když na to zrovna mají energii, když jsou připraveni se zapojit.
2. Obava z hodnocení a kritiky
Introverti jsou velmi přemýšliví lidé a může se jim snadno stát, že nad některými věcmi přemýšlejí až moc. Často si berou věci příliš osobně, domnívají se, že si asi druhý, který se zatvářil nepřístupně, o nich něco myslel, i když to tak obvykle vůbec není. Přemýšlejí „za roh“ a zbytečně se pak trápí věcmi, které ani neexistují.
U některých introvertů to může dojít tak daleko, že si vypěstují obavu z cizích lidí. Mají strach, že jim druzí ublíží, budou je negativně hodnotit, a tak jsou stále ve střehu – bojí se, že nebudou přijati podle svých představ. Aktivně sezapojit je stojí hodně přemáhání. Když to jednou zkusí a zažijí odmítnutí nebo se kontakt nevyvine podle jejich představ, zraní je to a uzavírají se ještě víc.
Introverti se potřebují lépe smířit s tím, že odmítnutí je v životě běžné. Děje se to všem. A jedno odmítnutí opravdu neznamená, že by bylo negativně směrované vůči danému člověku. Může se týkat úplně jiných potíží, které introvert zrovna „odnesl“. A on si to bohužel bere příliš osobně a trápí se, že je s ním něco špatně. Není. Stejně tak druzí lidé nejsou zlí, špatní a podobně. Nemají primární zájem vám ublížit (i když ano, výjimky jsou).
Zvyknout si na to, že budu občas odmítnutý, je tedy jednou z důležitých dovedností introvertů pro jejich spokojenější život. Stejně jako otevřít se kontaktu s lidmi, nechat se překvapit, jak to dopadne, nechat víc kontakt s druhými plynout, nehodnotit to, rozlišovat na dobré a špatné – takové nastavení může introvertům výrazně ulevit.
3. Sebevědomí
Introvertům se častěji stává, že mají nízké sebevědomí. Necítí se mnohdy dost schopní v komunikaci, a tak jim dělá problém postavit se za sebe a své zájmy, obhájit se, říct si o pozornost partnera, povýšení v práci a podobně. Speciálně říct si o lepší podmínky v zaměstnání je pro některé introverty nadlidský úkol, na který sbírají odvahu měsíce. A někdy se k tomu vůbec neodhodlají a jdou si hledat jinou práci.
V oblasti sebevědomí může přemýšlivost introvertů vést k tomu, že se příliš soustředí na věci, které jim nejdou, místo aby se oceňovali za spoustu jiných věcí, v nichž jsou dobří. Je tedy pro ně přínosem dělat vědomá rozhodnutí na sobě pracovat, překračovat komfortní zónu, posouvat svoje limity, zkoušet nové přístupy a odbourávat zbytečné strachy, kterými jsou často svázaní. Tak jejich sebevědomí roste.
Pokud jste si uvědomili, že se vás některé strachy, obavy nebo problémy se sebevědomím týkají, věřte mi, že se to dá změnit! Introverti můžou s lehkostí komunikovat, sršet sebevědomím a sbírat jeden úspěch za druhým. Pracovat na překonání těchto neduhů se vám vyplatí. Získaná uvolněnost za to stojí.
Pre mnohých z nás je čokoláda viac než len chutná pochúťka. Je to prostriedok na zlepšenie nálady, povzbudenie energie, odmena po náročnom dni, obľúbený sviatočný darček.
Ľudia si vyberajú najmä tmavú čokoládu aj pre jej potenciálne zdravotné výhody vďaka štúdiám, ktoré naznačujú, že jej bohatá zásoba antioxidantov môže zlepšiť zdravie srdca a iné ochorenia, a pre relatívne nízky obsah cukru. V nedávnom prieskume Národnej asociácie cukrárov viac ako polovica ľudí označila tmavú čokoládu za cukrovinku „lepšiu pre vás“.
Táto „zdravšia“ čokoláda má však aj svoju temnú stránku. Výskumom sa zistilo, že niektoré tabuľky tmavej čokolády obsahujú kadmium a olovo – dva ťažké kovy, ktoré sa spájajú s množstvom zdravotných problémov u detí a dospelých.
Čokoládový priemysel sa snaží nájsť spôsoby, ako znížiť ich obsah. Aby vedci z Consumer Reports zistili, aké riziko predstavujú tieto obľúbené pochúťky, nedávno merali množstvo ťažkých kovov v 28 tabuľkách horkej čokolády. Vo všetkých zistili kadmium a olovo.
Pri 23 tyčinkách by dospelý človek skonzumoval len jednu uncu denne (28g), čo by podľa orgánov verejného zdravotníctva a odborníkov CR mohlo byť škodlivé aspoň pre jeden z týchto ťažkých kovov. Päť tyčiniek prekročilo tieto hodnoty pre kadmium aj olovo. Prečítajte si viac o tom, ako spoločnosť CR testovala horkú čokoládu.
Je to riskantné: Dlhodobé vystavenie aj malému množstvu ťažkých kovov môže viesť k rôznym zdravotným problémom. Najväčšie nebezpečenstvo hrozí tehotným ľuďom a malým deťom, pretože tieto kovy môžu spôsobiť vývojové problémy, ovplyvniť vývoj mozgu a viesť k zníženiu IQ, hovorí Tunde Akinleye, výskumník CR v oblasti bezpečnosti potravín, ktorý viedol tento testovací projekt.
„Riziká však hrozia ľuďom v každom veku,“ hovorí. Napríklad časté vystavenie olovu u dospelých môže viesť k problémom s nervovým systémom, hypertenzii, potlačeniu imunitného systému, poškodeniu obličiek a reprodukčným problémom. Hoci väčšina ľudí neje čokoládu každý deň, podľa spoločnosti Mintel, ktorá sa zaoberá prieskumom trhu, 15 percent ľudí ju konzumuje.
Napriek tomu sa nemusíte úplne zriecť čokolády, hovorí Akinleye. Dodáva, že hoci väčšina čokoládových tyčiniek v testoch CR obsahovala znepokojujúce množstvo olova, kadmia alebo oboch, päť z nich malo relatívne nízky obsah oboch. „To ukazuje, že spoločnosti môžu vyrábať výrobky s nižším obsahom ťažkých kovov – a spotrebitelia môžu nájsť bezpečnejšie výrobky, ktoré im budú chutiť,“ hovorí.
Okrem rozumného výberu horkej čokolády existuje aj niekoľko ďalších krokov, ktoré môžete podniknúť, aby ste si čokoládu mohli naďalej bezpečne vychutnávať.
Výsledky testu čokolády CR
Testovali sme 28 tabuliek tmavej čokolády na prítomnosť olova a kadmia. Na určenie rizika, ktoré predstavujú čokolády v teste CR, sme použili kalifornskú maximálnu prípustnú dávku (MADL) pre olovo (0,5 mikrogramu) a kadmium (4,1 mcg). Zobrazené sú percentuálne hodnoty MADL v unci každej čokolády. Naše výsledky naznačujú, v ktorých výrobkoch boli porovnateľne vyššie hodnoty, a nie sú hodnotením toho, či výrobok prekračuje zákonnú normu. Tieto hodnoty sme použili preto, lebo neexistujú federálne limity pre množstvo olova a kadmia, ktoré môže obsahovať väčšina potravín, a vedci spoločnosti CR sa domnievajú, že kalifornské hodnoty sú najprísnejšie dostupné. Hoci kadmium aj olovo predstavujú vážne zdravotné riziká, výrobky v rámci každej kategórie sú uvedené v poradí podľa obsahu olova, pretože tento ťažký kov predstavuje osobitné riziko a žiadne jeho množstvo sa nepovažuje za bezpečné.
Bezpečnejšie voľby
Obsah kadmia
Obsah olova
Obsah kadmia aj olova
Temná stránka kakaa
Čokoláda sa vyrába z kakaových bôbov, ktoré obsahujú dve hlavné zložky: kakaovú hmotu a kakaové maslo.
Povesť tmavej čokolády ako relatívne zdravej pochúťky pramení najmä z kakaovej sušiny. Tie sú plné flavanolov, čo sú antioxidanty, ktoré sa spájajú so zlepšením funkcie ciev, znížením zápalov a znížením hladiny cholesterolu. Tmavá čokoláda má tiež nižší obsah cukru a vyšší obsah vlákniny ako mliečna čokoláda a obsahuje horčík a draslík. Bohužiaľ, v kakaovej hmote sa nachádzajú aj ťažké kovy, najmä kadmium. Preto je zložité vyvážiť riziká a prínosy horkej čokolády.
Niektoré z týchto obáv sa môžu týkať aj výrobkov z kakaového prášku, ktorý je v podstate čistou kakaovou hmotou, ako napríklad horúce kakao, zmesi na koláčiky a brownie, hoci obsahujú rôzne množstvá kakaa a prípadne aj ťažkých kovov.
V tmavej čokoláde býva vyšší obsah ťažkých kovov ako v mliečnej čokoláde, pravdepodobne kvôli vyššiemu obsahu kakaa. Neexistuje žiadna oficiálna hranica, ale tmavé čokolády vo všeobecnosti obsahujú najmenej 65 hmotnostných percent kakaa, hovorí doktor Michael J. DiBartolomeis, toxikológ a bývalý úradník kalifornského ministerstva zdravotníctva, ktorý skúmal ťažké kovy v čokoláde. Odstránenie olova a kadmia
DiBartolomeis hovorí, že olovo a kadmium sa do kakaa dostávajú rôznymi spôsobmi, čo znamená, že každé z nich si vyžaduje iný typ úpravy.
V rokoch 2019 až 2022 spolu s ďalšími výskumníkmi skúmal, ako môžu kovy kontaminovať kakao, v rámci riešenia žaloby proti výrobcom čokolády, ktorú podala organizácia As You Sow, ktorá presadzuje zodpovednosť podnikov. Organizácia As You Sow predtým zistila v niektorých čokoládach vysoké hodnoty olova a kadmia.
Výskumníci zistili, že kakaovníky prijímajú kadmium z pôdy, pričom tento kov sa počas rastu stromu hromadí v kakaových bôboch. Je to podobné, ako keď ťažké kovy kontaminujú niektoré iné potraviny.
Zdá sa však, že olovo sa do kakaa dostáva až po zbere bôbov. Výskumníci zistili, že kov sa zvyčajne nachádza na vonkajšom obale kakaových bôbov, nie v samotných bôboch. Okrem toho boli hladiny olova nízke krátko po zbere bôbov a ich vybratí zo strukov, ale zvyšovali sa, keď sa bôby niekoľko dní sušili na slnku. Počas tohto obdobia sa na bôboch nahromadil prach a nečistoty s obsahom olova. „Zbierali sme fazule na zemi, ktoré boli silne zaťažené olovom na vonkajšom obale,“ hovorí DiBartolomeis.
Vzhľadom na to, že kadmium a olovo sa do čokolády dostávajú rôznymi spôsobmi, riešenie kontaminácie si vyžaduje rôzne riešenia.
V prípade olova to bude znamenať zmeny v postupoch zberu a výroby, hovorí Danielle Fugereová, prezidentka spoločnosti As You Sow. Takéto postupy by mohli zahŕňať minimalizáciu kontaktu pôdy s fazuľami, keď ležia na slnku, a sušenie fazúľ na stoloch alebo čistých plachtách mimo ciest alebo s ochrannými krytmi, aby na ne nepadal prach kontaminovaný olovom. Ďalšou možnosťou je nájsť spôsob, ako odstrániť kovové kontaminanty pri čistení fazule v továrňach, hovorí Fugere.
Riešenie kadmia je zložitejšie, hoci je možné, hovorí DiBartolomeis. Pomôcť by mohlo starostlivé šľachtenie alebo genetické inžinierstvo rastlín, ktoré by prijímali menej ťažkých kovov, hoci by to mohlo trvať niekoľko rokov. Medzi ďalšie potenciálne možnosti patrí nahradenie starších kakaovníkov mladšími, pretože hladina kadmia má tendenciu stúpať so starnutím rastlín, a odstránenie alebo úprava pôdy, o ktorej je známe, že je kontaminovaná kadmiom.
DiBartolomeisová hovorí, že výrobcovia čokolády by mali bezprostredne preskúmať oblasti, kde sa kakao pestuje, aby zistili obsah kadmia a uprednostniť zrná z miest s nižším obsahom kadmia. V prípade potreby by mali miešať bôby z oblastí s vyšším obsahom kadmia s bôbmi s nižším obsahom, ako to niektorí výrobcovia robia v súčasnosti. Alex Whitmore, generálny riaditeľ spoločnosti Taza, ktorá vyrába jeden z výrobkov s nižším obsahom oboch kovov v testoch CR, hovorí, že jeho spoločnosť to robí a mieša zrná z „rôznych oblastí pôvodu, aby sa zabezpečilo, že konečný výrobok“ bude mať nižší obsah.
Národná asociácia cukrárov, ktorá financovala výskum ťažkých kovov v čokoláde v rámci dohody As You Sow, tvrdí, že „zníženie obsahu olova možno očakávať v priebehu prvého roka po zavedení nových postupov manipulácie“, hoci zníženie obsahu kadmia môže trvať dlhšie.
Niektorí výrobcovia, ktorí v našich testoch zistili vyššie hodnoty kovov, uviedli, že ich výrobky sú pod úrovňou stanovenou v dohode. Iní uviedli, že kovy sa prirodzene vyskytujú v pôde a že podnikajú kroky, ktorými sa snažia o ich zníženie. Spoločnosti Alter Eco, Endangered Species, Theo a Trader Joe’s neodpovedali.
Prijatie opatrení na zníženie obsahu ťažkých kovov v kakau sa môže vyplatiť: Výsledky testov CR totiž ukazujú, že hoci je kontaminácia ťažkými kovmi bežná, nie je nevyhnutná.
Okrem výberu výrobkov s nižším obsahom olova a kadmia môžu k zníženiu rizík prispieť aj ďalšie kroky. DiBartolomeis hovorí, že hoci varuje tehotné osoby a deti pred konzumáciou tmavej čokolády, väčšine ľudí neodkazuje, aby sa jej vzdali, len aby poznali riziká a nepreháňali to.
Lepšie spôsoby konzumácie tmavej čokolády
Vypočítať presné množstvo tmavej čokolády, ktoré je rizikové zjesť, je zložité. Je to preto, že hladiny ťažkých kovov sa môžu líšiť, ľudia majú rôzne úrovne rizika a čokoláda je len jedným z potenciálnych zdrojov expozície ťažkým kovom. Odborníci však tvrdia, že ak budete mať na pamäti riziká, môžete si tmavú čokoládu vychutnať a zároveň minimalizovať potenciálne škody.
Vyberajte si tmavé čokolády s najnižším obsahom ťažkých kovov. Čokoládu si doprajte ako pochúťku. Je nepravdepodobné, že by jedna unca čokolády s najvyššími hodnotami kadmia a olova v testoch CR spôsobila bezprostredné poškodenie. Riziko hrozí pri častej konzumácii v priebehu času. Ťažké kovy sa nachádzajú aj v niektorých iných potravinách, vrátane mnohých, ktoré sú výživnejšie a je dôležité ich konzumovať ako pravidelnú súčasť zdravej stravy, napríklad mrkva, sladké zemiaky a špenát. Najlepšie je teda jesť tmavú čokoládu len príležitostne. „Keď si dáte porciu niekoľko dní v týždni, najmä v prípade výrobku s nižším obsahom, môžete tmavú čokoládu jesť bez zbytočných obáv,“ hovorí Tunde Akinleye zo spoločnosti CR, ktorý dohliadal na testy čokolády.
Vyskúšajte tmavé čokolády s nižším podielom kakaa. Ak uvažujete o tabuľke, ktorú spoločnosť CR netestovala, takže obsah ťažkých kovov nie je známy, môžete si vybrať napríklad 70-percentnú tmavú čokoládu namiesto 80-percentnej alebo 65-percentnú tabuľku namiesto 70-percentnej. Nie je to spoľahlivé opatrenie, ale testy CR, ako aj testy iných organizácií naznačujú, že obsah kadmia má tendenciu stúpať s percentom kakaa. (Zdá sa, že obsah olova nie je tak úzko spojený s percentuálnym podielom kakaa.)
Striedajte s mliečnou čokoládou. Obsah kakaa je v mliečnej čokoláde nižší ako v horkej čokoláde, takže mliečna čokoláda má tendenciu obsahovať nižšie množstvo ťažkých kovov, hovorí DiBartolomeis. To však neznamená, že ju môžete jesť bez obáv: obsahuje oveľa viac pridaných cukrov. Preto je najlepšie jesť oba druhy čokolády len príležitostne, nie každý deň.
Nepredpokladajte, že organická tmavá čokoláda je bezpečnejšia. V testoch spoločnosti CR sa v nich rovnako ako v iných výrobkoch zistili znepokojujúce hodnoty ťažkých kovov.
Nedávajte deťom veľa tmavej čokolády. Tmavá čokoláda nie je u väčšiny detí veľkým hitom, čo je len dobre, vzhľadom na to, že čím mladšie sú, tým väčšie je ohrozenie ťažkými kovmi. Tehotné osoby by mali tiež obmedziť jej konzumáciu.
Zamyslite sa nad celkovou spotrebou čokolády. Netestovali sme ťažké kovy v kakaovom prášku, horúcich kakaových zmesiach ani v iných čokoládových dezertoch. Aj tie však obsahujú kakaovú hmotu, takže by mohli prispieť k príjmu ťažkých kovov.
Jedzte vyváženú stravu. Zmena potravín, ktoré konzumujete, vám môže pomôcť vyhnúť sa nadmernej konzumácii ťažkých kovov z iných zdrojov. Hrozno, jablká, zelený čaj a niektoré ďalšie zdravé potraviny môžu dokonca poskytovať niektoré rovnaké flavanoly, aké dodáva čokoláda. Navyše to môže pomôcť dodať rôzne živiny, ktoré môžu pomôcť kompenzovať niektoré škody, ktoré spôsobujú ťažké kovy. Patrí medzi ne vápnik, železo, selén, vitamín C a zinok.
15. januára 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruskej geografickej spoločnosti slávnostne otvoril nový archív, kde sú verejnosti sprístupnené mapy Tartárie.
Pýtate sa, čo je na tom také zaujímavé? Je zaujímavé a veľmi. Týmto aktom dal svetu na vedomie, že Rusko sa vydáva na cestu odhaľovania svojich skutočných nesfalšovaných dejín, pretože si je vedomé toho, že NÁROD, ktorý nepozná svoju históriu, nemôže mať ani budúcnosť.
Súčasná oficiálna ruská história, ako je učená v školách, bola vytvorená v priebehu 18. – 19. storočia a bola spísaná v súlade s biblickou židokresťanskou koncepciou histórie na zákazku Romanovcov. Už len prechodom z pôvodného kalendára (počítaného od podpísania mieru vo Hviezdnom chráme) na kalendár juliánsky sa história tejto ríše skrátila o viac ako päť a pol tisíc rokov!
Mnohí ľudia zrejme nikdy nepočuli o najväčšom štátnom útvare na Zemi za dobu nám známej histórie. Síce sme sa učili o slávnom Egypte, Perzskej ríši, Osmanskej či Rímskej ríši, ale to všetko boli omrvinky proti obrovskej slovanskej ríši, ktorá v priebehu vekov niesla názvy Rassénia, Skýtia a nakoniec Tartária. Tým skôr je prekvapujúce, že táto krajina nenašla jediné zmienky v oficiálnej svetovej histórii! Túto medzeru teraz trochu zapĺňajú niektoré informácie historikov, ale aj iné dostupné zdroje.
Po nesmierne dlhú dobu existoval na Zemi obrovský štátny útvar, ktorý sa rozkladal na niekoľkých kontinentoch. Milióny jeho obyvateľov vytvorili svojbytnú kultúru založenú na duchovných a mravných kvalitách človeka, na úcte k Predkom a spravodlivosti, úcte k rodine a láske k svojej vlasti. Táto krajina je zobrazená na mnohých starých mapách a hovorí sa o nej v encyklopédiách.
Veľkú Tartáriu obývali pôvodne prevažne Tartári. Vysokí, červenovlasí, ľudia bielej pleti s očami modrej, zelenej alebo šedej farby, Slovania-Árijci a Rusi. Priateľskí a láskaví v dobách mieru, statoční a nemilosrdní v bitkách. Spravodliví a súcitní v dňoch víťazstva a vytrvalí počas protivenstva. A to, že bojovali za tú najposvätnejšiu vec, za svoj Rod, svoju Vlasť a morálnu čistotu a vieru svojich Predkov, ich robilo takmer neporaziteľnými.
Encyklopédia Britannica, prvé vydanie, diel 3. Edinburgh, 1771, s. 887 nám oznamuje: „Od Uralu po Aljašku. Od Novej Zeme k Tibetu. Tartária bola ohromná krajina v severnej časti Ázie ohraničená Sibíriou na severe a aj na západe sa nazývala Veľká Tartária. Tartári žijúci južne od Moskovie a Sibíri sa nazývali Astrachani, Čerkezovia; Dagestánci žili na severozápad od Kaspického mora, Kalmyckými Tartarmi nazývali tých, čo obývali územie medzi Sibíriou a Kaspickým morom; Uzbeckí Tartári a Mogulovia obývali krajinu severne od Perzie a Indie a nakoniec Tibetskí Tartári žili na severozápad od Číny.“
Prirodzenými hranicami ríše, ktorú dnes poznáme ako Tartáriu a ktorá v dávnych dobách zaberala takmer celú severnú pologuľu, boli brehy oceánov – Ľadový, Tichý a Atlantický – v skutočnosti boli jej vnútrozemskými vodami. Toto všetko platilo až do 18. storočia. Zrazu, akoby mávnutím čarovného prútika zlého čarodejníka, Tartária zmizla. Ešte na prahu novoveku bola zobrazovaná najväčšia ríša na svete na mape z Encyklopédie Britannica, rok vydania 1771. Prečo toto veľké impérium po sebe nezanechalo niekoľko menej významných štátov, ako je to obvykle v prípade rozpadu iných impérií? A kam sa podelili milióny jeho obyvateľov? Prečo v učebniciach dejepisu nenájdeme o tomto úžasnom územnom celku ani zmienku?
Tartária zrazu zmizla z máp, kníh i spomienok. Zmizla aj z ďalších vydaní Encyclopédie Britannica. Jednoducho zrazu nie je…
Takto pred rokom, som sa budila s tým, že je potrebné si položiť niekoľko rečníckych otázok a každý človek vrámci spytovania svedomia, či hľadania odpovedí v sebe, by sa mal… Čítať viac: Viera a strach
Či je to postoj k ľuďom, postoj k problémom alebo celkovo k nášmu životu, postoj je nesmierne dôležitá a určujúca vec. Určujúca v tom, že postojom určujeme to ako sa… Čítať viac: Postoj
Každý človek je unikátny kus s jedinečnými vlastnosťami. Nejestvujú dve rovnaké duše, každý máme iný, svoj jedinečný pohľad na život a jeho vnímanie. Zaujímame sa o odlišné veci, žijeme iným… Čítať viac: Vzťah s Bohom
Vedcom sa podarilo dokázať, že slová sú schopné oživiť mŕtve bunky! Počas výskumu boli vedci ohromení obrovskou silou slov, ako aj neuveriteľným experimentom ovplyvňujúcim tvorivé myšlienky proti krutosti a násiliu.… Čítať viac: Sila ľudského myslenia. Slová, ktoré oživujú mŕtve bunky
Aktuálne posolstvo
„Choď, jednaj, mysli a prežívaj tak, aby si sa nemusel červenať a hanbiť ak sa budeš dívať na kríž Pravdy. To maj neustále na pamäti.“
Ak nás chcete finančne podporiť môžete tak učiniť dobrovoľným príspevkom na IBAN:
SK5109000000005032227165
Ďakujeme všetkým za podporu
Páči sa ti, čo tu čítaš v oblasti duchovných článkov a dáva ti to zmysel? Klikaj na duchovneposolstva.sk, kde nájdeš duchovný chlieb pre svoju dušu :) ⬇️
Zlo se nevzdalo, zločinci a nenávistníci pořád existují, copak nevidíte a neslyšíte např. ty kryptonácky v eu?
- s tvou poslední větou nesouhlasím. Jako lidstvo jsme byli zneužívaní vládci, kteří si nad námi uzurpovali moc a pravda…
Ďakujem.
Matematika je aj v hudbe,len moje dieťa to nie a nie akceptovať o:).V každom prípade,v hudbe je všetko,aj disciplína o:)
❤️