Sebehodnota u dětí

júl 20, 2023 | Psychológia

Žádný rodič nechce, aby bylo jeho dítě v dospělosti závislé na mínění druhých, rychle se vzdávalo nebo soupeřilo místo spolupráce. Za to všechno může narušená sebehodnota. Ta vzniká v dětství a rodiče na ni mají zásadní vliv. Čeho se vyvarovat a jak vám v tom pomůže Teorie typů?

Co je sebehodnota?

Sebehodnota je jednou ze dvou zložek sebeúcty – vztahu, který k sobě máme. Zatímco druhá složka – kompetentnost – je závislá na tom, co se nám daří a jak jsme úspěšní, sebehodnota je nezávislá na výkonech, které podáváme. Je to bezpodmínečné přijetí sebe sama jen kvůli tomu, že jsme lidské bytosti.

Sebehodnota je čistě subjektivní a citově zabarvené sebehodnocení. Souvisí tedy s našimi emocemi. Jak?

Mám-li sebehodnotu narušenou, jsem

1. přecitlivělý na jakékoliv chování druhých, které by mohlo jen naznačovat že nejsem dost dobrý, nebo že mě někdo nemá rád (neboli nejsem pro něj dost dobrý).
2. přehnaně obezřetný v situacích, ve kterých bych mohl selhat – ať už se jedná o sociální situace (setkání s novými lidmi, potenciální konflikty, vystoupení před ostatními apod.), nebo o nějaký výkon.

Takové situace vnímá náš mozek jako ohrožení a reaguje „stresovou reakcí“ – aktivuje emoce a připravuje fyzické tělo na útěk či útok (popř. paralýzu), abychom se zachránili.

Normálně nám hned vzápětí náš racionální mozek řekne: „Není se čeho obávat.“ Jenže máme-li narušenou sebehodnotu, situaci vyhodnotíme jako skutečně nebezpečnou a sebeobrana pokračuje. Místo toho, abychom se naplno věnovali komunikaci nebo řešení problému, řešíme sami sebe.

V čem nám narušená sebehodnota komplikuje život?

Člověk s narušenou sebehodnotou dělá všechno proto, aby chránil zbytky svého já – dokazuje okolí, že je dost dobrý, nebo se snaží situaci řídit tak, aby se neukázalo, že dost dobrý není.

Zpravidla nedokáže objektivně hodnotit sám sebe: Buď zveličuje své silné stránky a přehnaně si věří – stojí-li před náročným úkolem, neodhadne správně své možnosti, předvádí se, zbytečně riskuje. Nebo si své silné stránky nepřipouští a slabiny příliš vyčítá – náročnému úkolu se raději vyhne nebo se rychle vzdává.

Důsledkem narušené sebehodnoty je také obava říct svůj názor a spoléhání na názor autority nebo většiny. Takový člověk může být také závislý na pochvale (chce se zalíbit) nebo je vztahovačný – chování druhých si bere osobně. Kvůli nízké sebehodnotě také snadno přijmeme roli oběti – snadno se přesvědčíme, že si o útoky druhých koledujeme.

Nízká sebehodnota může ale navenek vypadat jako síla a dominance. Takový člověk s druhými soupeří nebo je nadměrně kritizuje, aby si dokazoval, že je lepší než druzí. Svou převahou a kontrolou situace se snaží zastrašit ty, kteří by mohli odhalit jeho slabost.

Takovou budoucnost si pro své dítě nepřeje žádný rodič.

Proto je dobré vědět, že základy sebehodnoty se vytvářejí už od narození a ještě v mladším školním věku je dítě velmi závislé na mínění dospělých – rodičů nebo učitelů. Co když nevědomě děláme něco, co vývoj sebehodnoty našich dětí narušuje?

Co může vývoj sebehodnoty u dětí narušovat?

My rodiče vidíme dítě svýma očima. To je úplně přirozené. Podvědomě očekáváme, že to, co by bývalo ve výchově vyhovovalo nám, bude vyhovovat našim dětem. Chválíme dítě za ty projevy chování, které považujeme za správné – buď proto, že jsou „naše“, nebo proto, že chceme, aby to dítě v životě mělo jednodušší, než jsme měli my.

Aniž bychom si to uvědomovali, bráníme dítěti, aby se stávalo samo sebou. Nezáměrně přispíváme k tomu, že dítě bude mít narušenou sebehodnotu – těžko může samo sebe přijímat takové, jaké je, když mu dáváme opakovaně najevo, že by se nám víc líbilo, kdyby bylo jiné.

Sebehodnotu dítěte může významně narušovat KONTROLUJÍCÍ VÝCHOVA, ve které dítě nemá prostor pro svou autonomii, nemá příležitost se učit samostatně rozhodovat a kriticky myslet. Součástí kontrolující výchovy jsou i pochvaly, odměny a tresty, díky nimž se motivace dítěte stává zcela závislá na autoritě.

Ani příliš OCHRANITELSKÁ VÝCHOVA ale není dobrým základem pro sebehodnotu dítěte. Dítě nemá příležitost poznávat limity svého těla ani se nemá prostor zažívat situace, které sice byly frustrující, ale dítě při nich překročilo svou komfortní zónu a něco nového se naučilo – odneslo si jednak dobrý pocit, že něco zvládlo, ale také postup, kterým se k podobné situaci může postavit v budoucnosti čelem.

NADMĚRNÁ KRITIKA a TLAK NA VÝKON jsou dalšími faktory, které sebehodnotu narušují. Pokud nejsme shovívaví vůči tomu, že dělat chyby je nejen lidské, ale hlavně výhodné pro další učení, pak se strach ze selhání či potřeba dokazovat si, že jsem dost dobrý, stává součástí naší sebehodnoty. Podobně působí i SROVNÁVÁNÍ a SOUPEŘIVÉ PROSTŘEDÍ, kvůli kterému si dítě staví hodnotu na principu “jsem dobrý, jen když jsem lepší než druzí”. Jedním z nejvíc negativních faktorů působících na sebehodnotu je pak ZESMĚŠŇOVÁNÍ a KŘIVDA, při kterých dítě kromě přímého zpochybňování jeho osoby zažívá navíc pocit bezmoci, která je jedním z nejsilnějších zdrojů stresu.

Věřím, že k takovýmto výchovným praktikám se uchylujete jen občas, když jste unavení nebo ve stresu. Jednorázově dětem nemohou ublížit, zejména, pokud s nimi pak o svém selhání mluvíme.

Čím sebehodnotu podpořit?

Každé dítě přirozeně tíhne k tomu, pro co se narodilo – používat své vrozené nastavení mozku a naplňovat své vrozené potřeby. V tom se děti už od mala od sebe výrazně liší a výchovou je nemůžeme „předělat“. Můžeme ale zásadně ovlivnit vývoj jejich sebehodnoty. Přibližně do 7 let si totiž dítě o sobě myslí to, co mu říkáme. A i později bere naše hodnocení jeho osoby velmi vážně.

Milovat dítě nestačí.
I milované dítě se může cítit nepochopené.
A právě přijetí a pochopení jsou základem dobré sebehodnoty.

Jenže jak máme dítě chápat, když je jeho chování pro nás často nepochopitelné? Lze reagovat pozitivně na projevy, které považujeme za problematické? Pochopit a přijmout vaše dítě vám pomůže Teorie typů. Díky ní víte, co je dítěti přirozené a jaké vrozené potřeby je třeba naplňovat.

Neznamená to ovšem, že dítě musí vždycky dostat, co chce. Naopak. Dítě musí zažívat i frustraci, že se věci nedějí podle něj nebo jeho představy nejdou realizovat. Ale musí přitom vědět, že jeho záměrům rozumíme.

Jak zjistím, jaké jsou vrozené potřeby mého dítěte?

Především je potřeba dítě dobře pozorovat a nehodnotit hned jeho chování, jestli je dobré nebo špatné, či zda je normální pro dítě tohoto věku. Místo toho je důležité pátrat po příčinách – proč se dítě takto chová. A tato „proč“ přiřazovat k jednotlivým vrozeným potřebám. Ty je samozřejmě důležité dobře znát a vědět, jak se projevují v různých kontextech.

Je důležité poznat odpovědi na otázky, co například dělat, když:

• je dítě v opozici nebo ve vzdoru,
• chceme, aby se dítě dobře a rádo učilo,
• na sebe narážejí sourozenci,
• je dítě v pubertě,
• chceme podpořit sebehodnotu a sebedůvěru dítěte apod.

Důležité je taky vědět, že se na dítě dívám svýma očima – očima svého typu osobnosti. A že si tudíž mohu jeho chování špatně interpretovat. K tomu je důležité znát svůj typ osobnosti. Ten si určíte pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné.

Šárka Miková

Zdroj

Zdieľať článok

Pozornosť – Čas – Život

jún 27, 2023 | Psychológia

Žijete vedome? Naozaj máte pocit, že vedome prežívate to, čo žijete? Ja viem, že vnútorný svet je každého intímnou záležitosťou. Lenže ak by každý vedel, že náš vnútorný svet sa prejavuje v javnom svete, dával by si každý extra pozor na to, čo vo svojom vnútri vyživuje. Pretože to, čo živíme svojimi myšlienkami, svojou Pozornosťou, čomu odovzdávame svoj vlastný Život už len tým, že tomu dávame svoj vlastný Čas, to všetko sa prejavuje v našom Živote. A potom, keď sa to prejaví, sa čudujeme, že je to tu.

To, čo teraz napíšem, možno mnohí vnútorne neprijmete. Je to váš uhol pohľadu, cez ktorý posudzujete to, čo k vám prichádza. No chcem vám odovzdať posolstvo. Venujte sa svojmu Životu na úrovni myšlienok, na úrovni pozornosti a na úrovni slov. Vedome zachytávajte to, na čo myslíte, nad čím uvažujete, čomu vo svojej mysli dávate priestor. Váš Priestor. Je to to, čo vo svojom Živote naozaj chcete mať? Ak nie, nájdite si na premýšľanie inú tému.

Je to, čomu pravidelne venujete svoju Pozornosť, to, čo si chcete zachovať, alebo vytvoriť vo svojom Živote? Naozaj zameriavate svoju Pozornosť na veci, ktoré vás obohacujú, ktoré vás robia šťastným, ktoré milujete? Ak nie, zastavte to. A objavte to, čo vás obohacuje, čo vás robí šťastným. Objavte to, čo naozaj milujete. Tomu venujte svoju Pozornosť.

Cez Pozornosť dávate hodnotu svojmu Času. Váš Čas je váš Život. Akú hodnotu má váš Život, záleží od toho, čomu venujete svoj Čas. Život plynie v čase. Život každého jedného z nás. Podľa toho, čomu venujeme svoju pozornosť, dávame hodnotu svojmu Životu. To nás potom napĺňa citmi a pocitmi. Sme to my sami, kto si to vie v sebe nastaviť. A v podstate aj nastavuje, či už vedome, alebo nevedome. Nie je potrebné očakávať od iných, že v nás nastavia dobré pocity. Je to naše vnútro, náš vnútorný svet. Naše pocity… Je to naša Láska, ktorú tak veľmi chce každý cítiť. Hľadať ju vonku a obviňovať ľudí vonku za to, že ju nemáme, je zúfalý omyl.

Myslite tak, aby ste sa cítili príjemne. Pozorujte to, čo sa vám páči, čo vo vás prebúdza príjemné pocity. Takto strávený Čas vás naplní pokojom a láskou a to vám nastaví myslenie aj Pozornosť. Je to uzavretý kruh. Kruh, ktorý si každý z nás tvorí Sám.
Tak tvorme vedome.

S úctou Milan

Zdroj

Zdieľať článok

Nikto to za nás neurobí

apr 28, 2023 | Psychológia

Východoeurópania sú známi svojou srdečnosťou, pohostinnosťou a duchovným napojením na vyššie Sily. Viera je nám vlastná tisíce rokov. Prišiel Čas, aby sme tieto naše prednosti využili.

Je tu Čas Premien. Každý si to vysvetľuje po svojom. Mnohí hovoria o prechode do inej časti Vesmíru, ďalší o prepólovaní Zeme, o vstupe Zeme do vyššej dimenzie, o zmene frekvencií… nech už je Pravda akákoľvek, je Jasné, že sa stalo niečo, čo ovplyvňuje spoločnosť natoľko, že sa veľmi rýchlo mení jej chod. Nič, čo sa nám, ako spoločnosti teraz deje a čo sa nás týka, nie je náhoda. To len tomu akosi nedokážeme porozumieť a nevieme, čo sa ešte stane a aký bude výsledok. Východoeurópske, alebo jasnejšie povedané Slovanské krajiny a náRODy sa dostali do krízy, z ktorej sa môžeme dostať len tak, že MY SAMI USOBÍME TO, ČO CHCEME, ABY SA STALO A AJ ZOSTALO.

Je to len na nás, ako za pár mesiacov, alebo za pár rokov bude vyzerať náš Život. Či už osobný, alebo spoločenský. Nikto iný za nás nič neurobí. Ani Brusel, ani Anglosasi, ani Američania. Oni majú teraz dosť práce udržať sami seba. A tú istú prácu máme my. Udržať sami seba a nastaviť si všetko tak, ako to vyhovuje nám. Verte mi, NIKTO ZA NÁS NIČ NEUROBÍ, a ak áno, tak tak, aby to vyhovovalo jemu a nie nám.

Sme srdečný, pohostinný a duchovne vyspelý náROD. Spojme tieto vlastnosti to jedného celku, spojme sa my a urobme to, čo nám, našim deťom a našej kultúre vyhovuje. Vybudujme si našu vlastnú KULTÚRU SPOLUŽITIA, aby sme mohli iným náRODom ukázať, ako sa dá ŽIŤ.

S úctou milan

Zdroj

Zdieľať článok

Rozčilovat se, znamená ničit si zdraví kvůli hlouposti druhých

feb 9, 2023 | Psychológia

Dost lidí se nad ledasčím rozčiluje. Mnozí z nich mohou namítnout, že to je oprávněné a výše uváděné rčení u nich neplatí. Vždyť oni se přece rozčilují nad vážnými věcmi! Stačí se třeba podívat, co dělají politici a vedoucí představitelé! A ti přece nejsou hloupí, ale naopak chytří. Anebo spíše vychytralí? Na vrchol politického dění se většinou dostali tak, že jim nějaký bohatý mecenáš zaplatil reklamní kampaň. Oni mu pak – když se dostanou k moci – jen prosadí jakási opatření, jež mu umožní vydělat pořádný balík peněz. Obvykle je v tom nějaká „čertovina“. Již jen to dokazuje, jak krátkozraká je rozumová chytrost. Je-li někdo moudřejší, rozhodně se takto nezaprodá temným strukturám. Vždyť skutečně moudrý člověk chápe, že „lež má krátké nohy“ a všechny špatnosti se každému jednou vrátí.

Jako příklad lze uvést v médiích často rozebíraný skandál, že vedoucí představitel naší země podivně získal pro svůj podnik značné dotace. Připomeňme si, že tento podnik mimo jiné produkuje a na jím obhospodařovaných polích (především s řepkou) ve značné míře i užívá  škodlivé pesticidy. Již dříve jsme uváděli, že tyto chemické postřiky mají největší podíl na tom, že převážná část nadzemních i podzemních vod je nadlimitně kontaminována mnoha druhy pesticidů (viz např. zde). V důsledku toho je jimi přiotrávena i pitná voda. Kromě postihu za nepoctivé získání dotací tedy může být nazván i jako „největší travič“ naší historie.

Nicméně můžeme brát jako bláhové jednání jakýkoli politický či podnikatelský trend „po nás potopa“, jež se projevuje i v naprostém odmítání zodpovědnosti, třeba za zjevně nepříznivé působení na životní prostředí. Do jaké míry je tím již narušen náš ekosystém, dokazují např. extrémní sucha a další katastrofy. Obecně známý vtip, jak si kdosi podřezává větev, na níž sedí, vystihuje dost trefně toto lidské počínání. Je jasné, že takovéto věci dělá jen zjevný hlupák. Takže nemá cenu se rozčilovat nad kýmkoli, kdo to provádí. Někdo může jako hloupost vnímat i to, jestliže něco, co je pro něj zcela jednoduché a snadno pochopitelné, druhý naprosto nechápe. Přitom jde však jen o určitý stupeň jeho vývoje, který nemáme  posuzovat ani snižovat.

Lépe je dělat něco užitečného. Avšak někdo se může rozčílit i v těchto případech. Třeba chce něco dobrého uvařit a přitom se mu to připálí. Nebo chce vykonat více potřebných činností, které ovšem v jednom dni nelze časově zvládnout. Přitom se dostává do stresu, v důsledku čehož pak leckdy dochází k rozčilení. Kromě toho, že rozlíceného člověka může ranit mrtvice, vyplývají z toho i psychické problémy – dokonce to může vyvolat i tak vážný stav, jenž se označuje jako schizofrenie. Lékaři uvádí, že tuto chorobu může vyvolat určitý stresový či vzrušující moment. Jedno z možných vysvětlení je, že vzkypění krve a silné vzrušení umožňuje napojení temných útvarů, o nichž jsme psali např. v článku „Proč mezi sebou lidé bojují“.

Obrazně lze tento děj připodobnit k tomu, jako když vzteklý člověk vyběhne ze svého domu a zlostně za sebou zabouchne dveře. Když se chce vrátit dovnitř, zjistí, že tyto dveře zvenku nejdou otevřít a dovnitř se mu nastěhoval někdo jiný. Převedeme-li si to na pozemské tělo, mohlo dojít k posednutí temnou duší nebo silnému ovlivnění démonickými útvary. Možnost „vystoupení“ z pozemského těla potvrzuje i prastaré lidové rčení, když lidé v afektu říkají: „Já snad vyskočím z kůže…“ Toto zaklínadlo může při jeho silném emociálním prožití způsobit, že se v mžiku změní jejich chování a jednání. Předchozí třeba i dobré naladění může ihned přejít do negativizmu, výhrůžek a dalších nepatřičných stavů. Vypadá to, jakoby se duše oddálila od pozemského těla a uvolnila prostor pro působení temných útvarů. Nebo to lze vysvětlit tak, že se přes toto zaklínadlo daný člověk napojí na temné úrovně.

Přitom důsledky rozčílení či zlosti mohou být až tragické. Obzvláště v kombinaci s požitím alkoholických nápojů nebo užitím drog.Poté mohou někteří duševně či emociálně nevyrovnaní lidéprovádět hanebné věci a dokonce i někoho zavraždit. Jak často k takovýmto tragédiím dochází, potvrzují archivy kriminálních činů na běžných informačních webech. Je poučné se seznámit s často se opakujícím scénářem: někdo je třeba nešťastný či má problémy a tyto stavy chce utlumit alkoholem. Vypije pak často až neuvěřitelné množství rozličných alkoholických nápojů a na závěr třeba i celou lahev kořalky. Na to si ovšem opilý člověk rozpomíná jen mlhavě či vůbec. Pak se s někým pohádá, přičemž se rozčílí a v nejhorším případě ho zabije. Mnohdy si posléze ani nevzpomíná, co vše dělal a svého činu po vystřízlivění upřímně lituje.

Avšak soudci ani postižení většinou neví, že skutečným viníkem hrůzného činu nemusí být jen jeho vykonavatel, ale mohou přitom spolupůsobit třeba démonické útvary, jež daného člověka natolik silně ovlivní, že poté udělá něco, co by sám o sobě neučinil. Ještě těžší je posouzení míry zodpovědnosti při skutečném posednutí temnou duší. Tyto temné útvary přitom ponoukají slabší jedince nejprve k tomu, aby se opili. Pokud u nich hladina alkoholu v krvi překročí určitou mezní hranici a opilý člověk nad sebou ztrácí vládu, využijí temné útvary jeho tělo. Lze to přirovnat k „naprogramování“ jako „robota“, jenž provede, co chtějí. Třeba zavraždí svého partnera, jehož měl dříve rád.

Jak těmto tragédiím zabránit? Postižení většinou udělají především tu prvotní chybu, že se nedokáží řádně sebeovládat a podléhají svým slabostem, v důsledku čehož se třeba opijí. Toto nebezpečí by se proto mělo pokud možno včas vysvětlit obzvláště mladým a nezkušeným lidem. Avšak do těchto duševních pastí leckdy padají i starší lidé, přestože jim obdobné slabosti či přestupky již v minulosti způsobily nemalé problémy. Také ti by už měli skutečně pochopit, že „jen hlupák se opakovaně topí ve stejném rybníku“. Někoho možná napadne, že i rozumově chytří lidé se opíjí, nedokáží se sebeovládat, rozčilují se atd. To však dokazuje jen to, že rozumová chytrost nestačí.  Je nutno se stát skutečně moudrými.

Výše uváděné i další příklady dokazují, jak závažné problémy mohou vyplynout z nesprávného vnitřního nastavení. Každý soudný a moudrý člověk, jenž si to uvědomí, se bude zjevně snažit, aby se takovýmto bolestným stavům vyhnul a zůstal tělesně i duševně zdráv. Proto je třeba s plnou bdělostí vnímat nejen naše pozemské okolí, ale i vnitřní pochody a na všechny přicházející podněty náležitým způsobem reagovat.

Někdo možná namítne, že pokud prožije silně stresující moment, nebo se mu stane něco skutečně vážného či tragického, může jen těžko zůstat v klidu. Vždyť se v jeho nitru cosi rozechvěje či vzplane! A tato hnutí není správné potlačovat ani dusit.  Leč namísto negativisticky či destruktivně orientovaných tendencí to můžeme přetransformovat do opačného pozitivního projevu. Vždy je třeba vědomě podporovat správné nastavení! Jelikož u nás máme odedávna rádi humor, lze se tomu i zasmát. Jak uvádíme v knize „Jak ochraňovat čistotu duše“: „Radostný, srdečný smích je největším nepřítelem temnot!“ V této knize popisujeme i další možnosti a jednoduché postupy, pomocí nichž lze lépe zvládat či řešit kritické situace.

Rozvineme-li v sobě pravé ctnosti, nebude v nás už pak místo pro nepěkné, co by nás mohlo stahovat dolů. Pokud možno bychom se ovšem neměli zabývat zatěžujícími věcmi, které nemusíme a nemáme řešit. Netřeba ani zbytečně hloubat o tom, proč jiné lidé dělají to či ono. Snažme se spíše něčím lépe naladit – třeba tím, že budeme provádět určitou činnost, jež nám přináší radost, poslechneme si krásnou hudbu, projdeme se v přírodě atd. Poté je mnohem snadnější zůstat v klidu. Nejen v této době přelomu roku bychom si měli popřát v prvé řadě pokoj a mír v duši.   Nechť je naše nitro jako poklidná jezerní hladina, jež zrcadlí veškerou shůry přicházející nádheru!

Vít Syrový

Zdieľať článok