Třikrát deset let od té doby, co cizinci zpustošili zemi. Hualkar byl stár, sníh pokrýval jeho hlavu a jeho život neznal radostí, nýbrž jen povinností. Jednoho krásného letního večera seděl zamyšlen na skalisku, kde se rád zdržoval a díval se dolů...

Však to co? Ve večerním tichu zazněl náhle zmatený křik hlasů. Vzrušený lid se shromažďoval v hloučcích a ubíral se ze všech stran k moři, kde plul velký počet lidí jako obrovské labutě. Dosud nikdy nepřijely žádné lodě. Jaká to byl krásný pohled!...

Po více než sto letech rozkládala se již říše od moře k moři. Všude bydleli synové slunce a všude a všude postavili si pevná ležení jako ve svém domově. Od ležení k ležení vedly silnice, vytesané ve skalách nebo vydlážděné kameny. Byla to umělecká...