feb 20, 2023 | Posolstvá pre dušu
Zdá sa, že je to jedna vec vypovedaná na tri spôsoby. Keď som to písala, uvedomila som si drobný rozdiel v každom tvrdení a najviac mi je blízky ten posledný výrok.
Zisťujem, že veľa ľudí rieši svoju finančnú situáciu a tak mi napadlo, podeliť sa o svoje myšlienky i skúsenosti.
Naháňame sa za „biznisom“, za peniazmi, za ….. za čím vlastne?
Máme málo? Máme veľa? Máme primerane? Chceme viac? Koľko viac? Ale hlavne prečo? Na aký účel potrebujeme viac? Ako a na čo vynakladáme svoje prostriedky? Čo nás uspokojí? Kedy sme schopní povedať, ja nepotrebujem som spokojný/som spokojná?
Áno, peniaze v istom zmysle dávajú pocit slobody, ale súčasne nás môžu zničiť.
Mnohí ľudia „nezvládajú svoju vlastnú slobodu“. Nech je to v ktorejkoľvek oblasti.
Ja osobne som nikdy netúžila po peniazoch nezáležalo mi na tom „mať“ („večná romantička“) – žila som jednoducho zo dňa na deň s vierou, že bude dobre a vždy sa to nejako vyrieši (a vyriešilo sa 🙂 ). V podstate som v tom počiatočnom období peniaze nikdy nemala, ale napriek všetkému som bola šťastná, pretože …
… nikdy som nemala pocit, že ich nemám.
Aj keď som presne vedela koľko dostanem na výplatu, koľko musím zaplatiť za ubytovanie, telefón, cestovné… zostalo mi len, len na stravu, ale nemohla som odolať a vždy som si z výplaty musela urobiť malú radosť a niečo si kúpiť (dokonca som si aj malý peniaz požičala (vždy do ďalšej výplaty 🙂, len aby som vnútorne necítila „TO SI NEMOŽEŠ DOVOLIŤ!“ a tým pádom som mala stále pocit dostatku a hojnosti – nemusela som sa presviedčať hlavou, jednoducho som sa tak naozaj cítila, vôbec som to neriešila, prijala som situáciu takú, aká je a snažila sa o to, aby som mala za „málo peňazí, veľa muziky“ 🙂 (samozrejme „vyskakujeme len potiaľ, na koľko máme“:-) ) a čuduj sa svete, vždy sa mi to akosi podarilo 🙂 .
Veľa som cestovala a využívala každú príležitosť vyraziť za novými zážitkami, za priateľmi, ktorí boli „rozlezení“ kade, tade 🙂 . Nechovala som sa ako dobrodruh (je mi jedno kam, ako a uvidíme…, plus stopovanie, riskovanie a pod. – to nie je moja parketa), skôr zodpovedne voči sebe. Viac menej som využívala služobné cesty mojich kolegov k preprave, alebo mojich priateľov managerov, či dílerov, ktorí veľa cestovali a mohli ma vziať do auta.
Naozaj som využívala každú príležitosť k zmene a poznávaniu.
Neskôr prišla „odmena“ za môj životný postoj k peniazom, zmenila som miesto pôsobenia a začala zarábať viac. Prvé, čo ma napadlo (večná romantička“) bolo, že komu všetkému budem môcť s tými peniazmi pomôcť. Naozaj nie som typ, ktorý by si šetril na „horšie časy“ – hlavne ich neočakávajme 🙂 – áno šetrime si – na dovolenku, na radosti, na svoje sny, na pomoc pre iných …. , len nie na horšie časy.
Nie som k peniazom nezodpovedná… a možno aj vďaka tomu stále mám… nie veľa, tak normálne, pre život. Tu sa znovu vraciam k otázke: Koľko je to NORMÁLNE? – pre niekoho by to bolo málo, pre iného veľa…
Pre mňa je dosť vtedy, ak:
- mám kde bývať,
- mám auto (nech je i 15-ročné, len nech slúži, dáva mi slobodu)
- mám čo jesť, ale tak, že vojdem do potravín a nemusím premýšľať, čo si idem kúpiť a koľko toho idem kúpiť a dám do košíka všetko, po čom mi „srdce zapiští“ .
- ďalším kritériom môjho dostatku je, že si môžem dovoliť robiť to, čo mám rada (koníčky – či už je to šport, kultúra a pod.)
- posledná vec je, že rada vycestujem za novým poznaním (to mi zostalo) – v lete ku vode, v zime na hory a vôbec to nemusí byť nákladné 🙂 , len nech som vnímavá, prežívam a vždy to budú nové impulzy, nové inšpirácie, nové príležitosti a nové poučky za ktoré som vždy vďačná.
Nie je umenie dávať, ak máš veľa, umenie je správne hospodáriť s tým, čo mi bolo „nadelené“ (podmienky, v ktorých som sa narodil/a a vyrastal/a), ako som dokázal/a naložiť so zverenými „darmi“ a ako som sa JA pričinil/a svojou prácou, cieľavedomosťou a odriekaním, k tomu, aby ….
Krásny deň plný bohatstva akéhokoľvek druhu 🙂
Tatiana
Zdieľať článok
feb 18, 2023 | Duchovno
Tento text je odpoveďou všetkým posmievačom, pochybovačom, ale aj všetkým úprimne sa pýtajúcim na otázku, prečo nie je vidieť nijaké vonkajšie znaky toho, že Svetlo zvíťazí? Že naša zem je obklopená armádou Svetla, čo znamená blízke víťazstvo Božej Vôle. Ako je možné, že nič z toho fyzicky nevidíme?
Odpoveď je jednoduchá. Pretože sa to stane náhle, zvečera do rána a z hodiny na hodinu. Náš svet bude v jedinom momente preklopený do novej reality Svetla. Aby ale mohlo k tomu dôjsť, treba urobiť rozsiahle prípravy. A príroda i celý okolitý vesmír sa nachádzajú v intenzívnom štádiu príprav.
Aby sme toto dianie lepšie pochopili, ukážme si to na názornom príklade. Pozrime sa do stredoveku a predstavme si hrad lúpežných rytierov, ktorí pustošia okolitý kraj. A pretože pustošenia, vraždenia a okrádania je už príliš veľa, treba s tým niečo urobiť.
Z tohto dôvodu bola postavená armáda, ktorej úlohou je raz a navždy skončiť s vyčíňaním lúpežných rytierov. Armáda pritiahla k ich hradu a obkľúčila ho. Hrad je však mimoriadne opevnený a priamy útok naň by znamenal obrovské straty útočníkov a minimálne straty obrancov.
Preto bola vymyslená iná taktika. Spočívala v tom, že do neďalekého lesa v blízkosti hradu prišla skupina baníkov, ktorí začali kopať jamu, a z jamy začali raziť štôlňu smerom k hradbám. Išlo o prácu ťažkú, manuálne i časovo náročnú, avšak prebiehajúcu systematicky deň za dňom. A hoci z hradieb nebolo vidieť absolútne nič, absolútne nijaký pohyb, pod zemou sa kúsok po kúsku približovala k hradbám podzemná chodba.
Pretože hrad mal svoju vlastnú studňu a veľké množstvo potravy v zásobárňach, mnohí jeho obyvatelia videli v nečinnom, dlhodobom obliehaní nemohúcnosť obliehajúcich. Iba nemnohí mali vnútorné tušenie, že sa niečo deje, a že sa to pre spoločenstvo lúpežných rytierov nevyvíja dobre. Toto neblahé tušenie sa však nedalo nijako dokázať, pretože navonok vyzeralo všetko nemenne a viditeľne sa absolútne nič nedialo.
Ale len do chvíle, kedy sa baníci podkopali pod hradby. Pod hradbami vyhĺbili rozsiahlu komoru a do nej nanosili sudy s pušným prachom. Od sudov natiahli cez chodbu dlhú zápalnú šnúru a zapálili ju.
Krátko pred zapálením šnúry sa začal fingovaný útok na opačnej strane hradieb, aby bola pozornosť obrancov odvedená opačným smerom. Zatiaľ zápalná šnúra horela a oheň sa pomaly približoval k sudom s výbušninou.
A náhle došlo k výbuchu! Hradby sa zrútili a cez prielom v hradbách bol okamžite zahájený útok. Pelech lúpežných rytierov bol dobytý a jeho obyvatelia vydaní do rúk spravodlivosti.
No a niečo veľmi podobné prebieha aj na našej planéte. Aj našu Zem je možné prirovnať k hradu lúpežných rytierov, drancujúcich a pustošiacich všetko okolo seba. Aj naša zem je obkolesená mocnými a nedobytnými hradbami, vybudovanými chladnou rozumovou racionalitou a materializmom.
Pyšne stojí ľudstvo na týchto hradbách a posmešne sa z nich vysmieva všetkému duchovnému. Za hradbami si žije podľa svojich vlastných zákonov a vo svojej vlastnej nemravnosti. Zem sa zmenila na jednu veľkú Sodomu a Gomoru, kde sa veci morálne nenormálne stávajú postupne normálnymi. Kde sa rozmáha lož, pokrytectvo, podvod, bezohľadnosť, nenávisť, zloba, nečistota, nespravodlivosť a mnoho iných necností od výmyslu sveta. Tento štýl života však ľudstvo vzďaľuje od skutočného šťastia a ich bytie je naplnené duševnou prázdnotou, duševnou malosťou, nedôverou, bezvýchodiskovosťou, strachom, zúfalstvom, depresiami a obavami.
V snahe pomôcť ľuďom v ich situácii boli z vysokých sfér Ducha i priamo od Boha poslaní poslovia, aby ukázali pozemšťanom, akým spôsobom je treba správne žiť, aby dosiahli pravého šťastia a naplnenia vo svojom pozemskom i nadpozemskom bytí. Proroci, Syn Boží i Syn Človeka sa snažili nasmerovať ľudstvo na cestu dobra, spravodlivosti, dodržiavania vnútornej čistoty a úcty k blížnym. Ich učenie a výstrahy však neprivodili zásadnú zmenu. Ľudstvo ďalej žilo vo svojej nemravnosti a rozumovej pýche. Ďalej pyšne, spurne a odbojne hľadelo z hradieb, vybudovaných na racionalite rozumu, stojacej proti všetkému duchovnému.
Preto je dnes toto lúpežné, do seba zahľadené, a od Ducha a jeho hodnôt odvrátené pozemské mesto obkolesené armádou Svetla! Ale ľudia, slepí vo svojom materializme, ateizme a rozumovej racionalite nevnímajú a nevyciťujú, že trpezlivosť Božia už vypršala. Že sa blíži koniec všetkého ich doterajšieho zločinného jednania, stojaceho proti zákonom Pána a proti jeho Vôli. Že sa blíži koniec ľudskej nemorálnej svojvoľnosti, ktorý bol predpovedaný dávnymi prorokmi i Synom Božím.
Nemnohí začínajú tušiť, že v tichu a v skrytosti sa pripravuje niečo vážne a zásadné. Ale väčšina netuší, nevníma a nevidí absolútne nič.
Avšak kopanie onoho pomyselného, skrytého podzemného tunela k nedobytným hradbám ľudskej rozumovej racionality už dávno začalo! A hoci nič nevidieť, každým dňom, každou hodinou a každou minútou je táto chodba čoraz bližšie k hradbám.
A možno je už pod hradbami! Možno sa už pod nimi hĺbi rozsiahla podzemná komora! Možno sa už v tejto komore zhromažďujú pomyselné sudy s pušným prachom! A možno už horí zápalná šnúra!
Navonok nič nevidieť, ale všetky sily vesmíru a prírody usilovne pracujú na bezprecedentnom preformátovaní planéty Zeme. Všetko sa cieľavedome pripravuje na veľký deň „D“ a kľúčovú hodinu „H“.
A potom sa ozve pomyselný obrovský výbuch, ktorý na prach rozmetá nedobytné hradby ľudskej rozumovej racionality, odtrhnutej od Boha a Ducha. Realita Svetla vtrhne neočakávane ako lavína do duší ľudí! Z noci na ráno a z hodiny na hodinu bude všetko preklopené do hodnotového systému Svetla, čo vyvolá zrútenie rozumovej, materialistickej a ateistickej konštrukcie sveta.
No a na každom jednotlivom človeku bude záležať, či to vnútorne ustojí, alebo neustojí. Či to vnútorne zvládne, alebo nezvládne. Či jeho vnútorný život bude na základe predchádzajúcej duchovnej prípravy schopný zniesť priamu konfrontáciu s hodnotovým systémom Ducha, alebo túto konfrontáciu neznesie kvôli svojmu materializmu, ateizmu a rozumovej racionalite, vzdialenej od všetkého duchovného.
Aby to človek ustál, musí byť duchovne pripravený. Je to veľmi podobné, ako pri otužovaní. Otužilec sa okúpe v januárovej vode a nič sa mu nestane, pretože tomu predchádzalo obdobie postupného otužovania. Obyčajný človek, bez tejto prípravy, musí po kúpeli v januárovej vode minimálne prechladnúť, alebo ťažko ochorieť, či dokonca zomrieť, pretože bez predchádzajúcej prípravy, čiže bez postupného otužovania to predstavuje pre jeho organizmus príliš veľký šok.
A žiaľ, podobnému šoku, ktorý nemusia zvládnuť, budú vystavení ľudia, ktorí sa ešte dnes všetkému vysmievajú zo zdanlivo pevných hradieb svojho materializmu a svojej rozumovosti. Ktorí sa vysmievajú a spochybňujú všetky výstrahy, hovoriace o nesmiernej duchovnej vážnosti doby a o blízkom víťazstve hodnotového systému Svetla, Boha a Ducha.
Toto dianie predpovedal prorok Izaiáš už pred stáročiami a vyjadril ho slovami:
„Pretože ste opovrhli týmto Slovom
a spoliehate sa na útlak a prevrátenosť
a o ne sa opierate,
preto vám táto neprávosť
bude ako hroziaca trhlina
v zdanlivo nedostupnej hradbe,
ktorá sa zrúti náhle, neočakávane
a bude rozbitá ako keď niekto roztrieska hlinený hrniec,
nemilosrdne a na prach,
že sa po rozbití nenájde ani len čriepok,
ktorým by sa dalo preniesť ohňa z pahreby
alebo načrieť vody z mláky.“
Ale aj keď je situácia mimoriadne vážna, treba na druhej strane zdôrazniť, že nikdy doposiaľ nebolo Svetlo a jeho pomoci tak blízko zeme ako dnes, čo znamená, že každému dobrému chceniu, každej snahe o zachovávanie čistoty vlastného vnútra, každej snahe o spravodlivosť, čestnosť, úctu a lásku k blížnym, každej snahe o hľadanie Pravdy Božej sa v súčasnosti dostáva obrovskej svetlej pomoci a podpory, ktorá môže takéhoto jedinca doposiaľ nevídaným spôsobom duchovne povzniesť na jeho osobnej ceste k Svetlu. Svetlo dokáže v dnešnej dobe každého duchovne usilujúceho človeka neuveriteľne pozdvihnúť, avšak prvotný podnet a prvotný silný impulz vydať sa na cestu k dobru a k Bohu musí vyjsť z neho samého. V tomto spočíva obrovská nádej pre úplne všetkých ľudí, nech už sú akíkoľvek.
O to väčšia a trestuhodnejšia je však duchovná nečinnosť všetkých, ktorí nevyužijú túto výnimočnú a najväčšiu príležitosť v celom svojom doterajšom bytí. To sa bude rovnať úplnej životnej prehre. K prehre základného práva na ďalšie vedomé jestvovanie vo stvorení.
Hoci dnes žijeme v dobe, ktorá našu osobnosť i naše vedomie maximálne strháva k najrozličnejším materiálnym problémom života okolo nás, z duchovného hľadiska je všetko druhoradé a treťoradé, pretože prvoradé je iba naše duchovné prebudenie a náš duchovný vzostup. Jedine o to teraz v skutočnosti ide, lebo práve toto je otázkou života a smrti. Nie života a smrti nášho tela, ale našej duše a celej našej osobnosti, ktorú môžeme definitívne stratiť, čo sa rovná večnému zatrateniu.
A úplne na záver treba ešte zdôrazniť, že nie je vôbec pravda, že príznaky blížiaceho sa veľkého víťazstva Svetla na zemi nie je možné vidieť aj fyzicky a materiálne. Spomeňme len jeden z týchto príznakov. Je uvedený v „Zjavení Jána“, čiže v Apokalypse. Podľa neho môže ľudstvo aj materiálne a fyzicky poznať, že nastala plnosť času a priblížila sa doba veľkého víťazstva Svetla.
Ten čas a tú dobu poznáme podľa toho, že temná šelma bude nútiť všetkých ľudí, malých i veľkých, bohatých i chudobných, aby prijali jej znak na svoju ruku, pretože bez tohto znaku a potvrdenia o jeho prijatí, nebudú môcť ľudia ani kupovať, ani predávať, ani chodiť k lekárovi, ani normálne žiť.
Presne toto, čo je spomínané v Apokalypse, sme všetci nedávno prežili pri pandémii a s pandémiou spojeným nátlakom na očkovanie. Toto je jeden z neprehliadnuteľných znakov plnosti času a blížiaceho sa víťazstva Svetla, ktorý nemôžu prehliadnuť dokonca ani materialisti. Tento znak znamená, že doba je už tak nesmierne vážna, že všetok čas, čo nám ešte zostáva, by mal byť s celou silou využitý na naše duchovné prebudenie a na náš duchovný vzostup, bez ktorého nebude možné obstáť v novej, prichádzajúcej realite Svetla. V nej môže obstáť len človek ducha, srdca, citu a čistého vnútra. Len človek, ktorý sa snaží žiť v harmónii a úcte k blížnym do takej miery, že sa im usiluje neublížiť a neukrivdiť ani len vo svojich myšlienkach.
Zdroj
Zdieľať článok
feb 17, 2023 | Zdravie
Každý (kdo není barvoslepý) si zřejmě všiml, jak pestré barvy mají květy bylin či různorodé plody, které se užívají k potravinářským účelům. Je jasné, že jejich zbarvení není náhodné a nebude ani beze smyslu – vždyť vše v přírodě má svůj význam. Podívejme se tedy na to, jak na nás působí barvy naší potravy a nápojů.
Co jsou barviva
Příznivý vliv výrazně zbarvených surovin byl vypozorován už v dávné minulosti a prokázán i současnou vědou. Mezi přírodní barviva totiž patří vitaminy, antioxidanty (tj. sloučeniny zabraňující nepříznivým změnám vlivem přítomnosti kyslíku), antikarcerogenny (tj. látky snižující rizika vzniku rakoviny) a další příznivě působící látky, jejichž léčebný účinek je všeobecně uznáván – např. barevné flavonoidy výrazně snižují rizika kardiovaskulárních onemocnění.
K naší velké škodě si však většina lidí neuvědomuje, že barevné záření, které je v podstatě nositelem informace, jemuž lze dokonce přiřadit přesnou číselnou hodnotu, bude významně působit na náš organismus i na mnoha dalších úrovních. Ani převažující část výrobců potravin nerozpoznala význam přirozeného zbarvení surovin a proto většina z nich užívá umělá barviva; k naší újmě je pro ně prvořadý ekonomický zisk.
Z chemického hlediska je prokázáno, že barevnost určitého produktu způsobují tzv. barviva, což jsou sloučeniny, které z bílého světla určitou část pohlcují a zbytek barevného spektra vyzařují zpět. Dle druhu vyzářené části světelného záření (charakterizuje ho určitá vlnová délka) říkáme, že látka má tu či onu barvu.
Rozpustíme-li barevné látky v kapalině, ať je to již voda či naše krev, odpovídajícím způsobem je tím obarvíme. Jak přitom působí barevné látky, které přijímáme společně s pokrmy či nápoji? Po jejich strávení přecházejí do krve, čímž zákonitě mění její složení i mnohé další vlastnosti.
Možnosti změn zabarvení krve
Přirozené zbarvení krve způsobují převážně sloučeniny určitých kovů, jako je železo, kobalt a další. Kromě toho se v krvi vyskytují ještě další výrazně zbarvené sloučeniny, mnohdy i odpadní produkty metabolismu.
Při odběru krve lze na první pohled dle vzhledu plazmy zjistit, kteří lidé jsou po vydatném jídle a jací byli nalačno. Je též prokázáno, že mnohé žlutě, oranžově či jinak výrazně zbarvené vitaminy přecházejí ze stravy do krevní plazmy a lze je v ní stanovit. I když jde o velmi nízká množství, která nebudou v krvi okem běžně patrná, jde o látky výrazného působení.
Právě uvedený případ, tzn. skutečnost, že barviva ze stravy mohou přecházet do krve, čímž do ní „zabudovávají“ určitý druh barevného záření, je velmi významný. Tento způsob má totiž výraznější a trvalejší působení, než ostatní metody léčení barvami, při nichž barevné záření působí zvnějšku, kupř. přes povrch těla.
Je nutné zdůraznit, že k „barvení krve“ je třeba užívat pokud možno co nejčistší barvy. Příznivě působí pouze ta barviva naší stravy, která jsou skutečně přírodního původu, tzn. pospojovaných dle nezkřivených přírodních zákonů.
Umělá barviva, jež byla získávána chemickou syntézou (kupř. z dehtu), působí naprosto odlišně, neboť zakalují zabarvení krve temnějšími odstíny a často i výrazně poškozují lidský organismus – proto bychom je pokud možno neměli přijímat!
Jak vybírat barvy
V prvé řadě se každý sám může snažit vycítit, jaký typ zabarvení ho v určité době přitahuje. Přitom by se ale neměl nechat ovlivňovat vlastními předsudky, módními trendy či dalšími vlivy, které vychází převážně z činnosti rozumu. Naopak je přitom vhodné svůj rozum jakoby „vypnout“ a snažit se vnímat vnitřní impulsy.
Kupříkladu můžeme určitou surovinu jakoby „vidět“ při zavřených očích. Přitom je třeba rozlišovat, zda viděné vychází skutečně z našeho nitra, nebo přitom hrají převažující roli naše podvědomé předsudky, např. sklony či závislosti na libovolné pochutině. Obecně může každý odlišit, která vidina vyplývá ze závislosti a která poukazuje na skutečnou potřebu těla. Jednoduše si stačí uvědomit, bez jaké konkrétní laskominy se nemůžeme či nechceme obejít.
Také nám může být pouze ukázána určitá barva, přičemž je ponecháváno na našem rozhodnutí, kterou konkrétní surovinu vybereme. Takovéto „zprávy“ bychom měli brát vážně, tzn. snažit se do svého jídelníčku zařadit odpovídající suroviny.
Konzumujeme-li však častěji určité potraviny, jejichž zabarvení nás „přitahuje“, je potřeba dávat pozor na to, abychom nepřijímali jednostranně zbarvenou stravu.V denním stravovacím režimu by se totiž měly pokud možno vyskytovat potraviny všech níže uváděných základních barev.
Hlavní zásady léčení barvami
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ke každému člověku je třeba přistupovat individuálně. Nejprve je nutné zjistit, jaké je původní složení krve. Za tím účelem lze využít svalový test (podrobnější vysvětlení naleznete zde), jímž v tomto případě zjišťujeme nedostatky určitých barev. Zároveň je třeba stanovit i případné přebytky tmavých barev.
Abychom barevnou terapií působili skutečně příznivě, je potřeba brát v úvahu vliv jednotlivých barev na rozličná onemocnění. Vyplývá to rovněž z obecného rozdělení barev dle jejich působení do dvou základních skupin:Do první patří tzv. teplé barvy, tj. červená, oranžová a žlutá, které podněcují k vyšší aktivitě, povzbuzují činnost vegetativního nervstva a dalších orgánů. Z léčebného hlediska je proto vhodné využívat takto zbarvené potraviny zvláště tehdy, potřebujeme-li prohřát danou část těla či zaktivizovat určité orgány.
Barvy druhé skupiny se naproti tomu označují jako studené. Mezi ně patří zelená, modrá a fialová. Tyto barvy zklidňují organismus a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Jelikož se směrem k fialové části zvyšuje frekvence a tudíž energie, budou tyto barvy působit více v jemnějších úrovních. Kromě toho užíváme i potraviny a nápoje zbarvené bíle a hnědě.
K „barvení krve“ se v praxi často užívají léčivé bylinky. Nejznámější je jejich příprava formou čajového nálevu, tzn. přejití vařící vodou. Barevné části květů se někdy nechávají jen macerovat v chladné vodě.
Některé byliny lze užívat do salátů (např. čerstvé listy pampelišky), jako koření (dobromysl atd.), jiné zpracovat po jejich uvaření a rozsekání obdobně jako při přípravě špenátu (mladé kopřivy, česnek medvědí ad.).
Určitá barviva se rozpouští pouze v tuku. Mezi ně patří i karotenoidy, které se vyskytují v mnoha plodech, bylinkách a zeleninách. Proto je vhodné mrkev trochu osmahnout a podusit na tuku, neboť se z ní uvolní více karotenoidů, které jsou pak lépe vstřebatelné.
Téměř před každým působením, při němž se snažíme změnit zabarvení krve, je potřeba ji nejprve pročistit. Výjimky mohou tvořit osoby, které před tím prováděly určitou čistící kůru nebo dlouhodobě dodržovaly přísnou dietu.
Zdroj
Zdieľať článok
feb 13, 2023 | Posolstvá pre dušu
Dnes máme Valentína a ten so sebou prináša tému partnerstva 🙂
Pozrime sa na to, na akom základe sú dnes postavené vzťahy. Nechcem sa nikoho dotknúť, ale žiaľ žijeme v hmotnom svete, kde vládne hmota, hmota, hmota a mal by vládnuť duch, duch, duch.
Výsledok? Mnoho pokrivených vzťahov, neúprimnosť, rozpadajúce sa manželstvá, zotročené vzťahy, prázdne vzťahy, chaos, podvody a rozvody.
V súčasnej dobe musíme dlho hľadať „obyčajnú“ (neobyčajnú) harmonicky fungujúcu rodinu, kde sú členovia šťastní.
Prečo?
Lebo staviame naše vzťahy na nesprávnom základe.
Spomínajme, rekapitulujme prečo vstupujeme do vzťahov.
Vzťahy sú postavené na nezdravom základe. Buď ide o telesnosť typu: „je taká sexi, ja ju chcem, je chudá, je mladá, má krásne telo, ovládajú ma pudy“, v opačnom garde: „je bohatý, má dobré postavenie, je videný a tak sa zviditeľním“. Často ide aj o inú príčinu a tu nastupuje celý rad argumentov pečo vstúpiť do akéhokoľvek vzťahu: „potrebujem sa o niekoho starať – opatrovateľský syndróm“, „potrebujem niekomu pomáhať“ – „záchranársky syndróm“ (spočiatku sa to javí ako super, ale veľmi rýchlo dôjde k tomu, že partner, ktorý je nižšie začne druhého sťahovať a nerovnováha je na svete a s ňou prichádzajú i konflikty), „potrebujem utiecť od rodičov“ ( beriem prvé čo mi príde do cesty), „ja chcem mať deti“….
Alebo jednoducho podľahneme tlaku myšlienok doby, ľudí o tom, čo je normálne: „je normálne byť vo vzťahu a založiť si rodinu“, „žena by mala rodiť deti, to je jej základná úloha“ a tým pádom tlak : už by som sa mal/a vydať/oženit „je najvyšší čas“, „na čo čakám? Lepšieho/lepšiu aj tak nestretnem“, „Čo ja vlastne chcem? Nevymýšľaj a ber“ – „Lepší vrabec v hrsti, ako holub na streche“, „Už tikajú biologické hodiny“ a podobné myšlienkové pochody.
Žiaľ sme v dobe, kde sa vytratili hodnoty ako cudnosť, čistota, vernosť (dnes ak žena má tieto vlastnosti je súčasným mužom na smiech 🙂 , alebo sa nezdržia minimálne irónie).
Na jednej strane som „normálna“ a pohybujem sa v mužskej spoločnosti, viem ako muži premýšľajú i čo chcú, navonok sa nijako nelíšim od ostatných žien, líšim sa ale práve svojou úprimnosťou a pravdovravnosťou. A nie je to inak ani pri otázkach – akého partnera hľadám, akého chcem a na čo čakám (lebo ja mám v tom úplne jasno 🙂 ). Vždy som tých okolo zarážala. Moje názory sú pre „túto dobu“ nepochopiteľné a tak sa ma pokúšajú lámať a presviedčať, že ja som vlastne „chorá“, „máš to „zle postavené“ a to treba zmeniť“ a pod.
Len sa usmievam pri myšlienkach a spomienkach na dialógy s mužmi na túto tému „o čo všetko prichádzam“, „za chvíľu budeš stará a nebude Ťa nikto chcieť“, „takého nikdy nestretneš“, „treba si užívať“ (len, čo to to užívanie je? Veď pre každého niečo iné, nie?), „V saune v plavkách? – ty máš nejaký blok, daj sa liečiť“ 🙂 atď…
Tak si kladiem otázku: „Som ja nenormálna za to, že moje vnútro ide ruka v ruke s telesnosťou a ja sa chcem dať, „vydať“, respektíve odovzdať jednému a tomu pravému.. Často sa vraciam k dvom vetám od Dr. Rusnáka:
1. „Som si istá sebou, že chcem tu byť pre Teba…“ (neriešme druhých, riešme len seba, čo my chceme a môžeme dať, čo my môžeme odovzdať, čím my môžeme potešiť, obohatiť ….) a
2. „Mám Ťa rada a urobím všetko pre to, aby si ty bol šťastný“ (dobrovoľne sa vzdávam svojej vnútornej slobody, ktorú mi ale nikto nikdy nevezme :-)).
3. Ešte sa držím tretej myšlienky z „Posolstva“: snažme sa byť takí, za akých nás považujú tí, ktorí nás milujú (to nás rozpohybuváva k práci na sebe, k zmene, sebakonrtole a láska z nás tak robí lepších ľudí).
Je teda pochopiteľné, že pri takomto postoji k partnerstvu budeme asi ťažko skúšať, hľadať spôsobom pokus a omyl 🙂 a ak nájdeme, tak by sme si mali byť nie na 100, ale na 1000 % istí, že viem čo robím a pre koho to robím. Pre dnešnú dobu možno nepochopiteľné pre mňa normálne 🙂 .
A tu sa dostávam k odpovedi na otázku či som normálna? 🙂 Pre dnešný svet asi nie, lebo dnes je „normálne“ užívať, využívať, striedať partnerov, loviť, uháňať, ponúkať sa atď… Stále niekam utekáme – pred sebou, pred riešením, do inej reality, do vlastných svetov a pod.
Neriešiť, len sa ľahkovážne pobaviť.
Dnes si tu, zajtra inde, veď o čo ide.
Čo oko nevidí, to srdce nebolí a obdobné tvrdenia.
Nechcem držať kázeň, len jednoducho povzbudiť v tom, aby sme sa nebáli byť iní, nebáli sa ukázať svoje vnútro, ak som čistý/á, nemám čo skrývať, nič nie je hanba, postavme sa za seba i svoje hodnoty a buď je tu niekto, kto bude podobný a hľadá rovnaké hodnoty, alebo nie, ale aspoň sa ušetrí čas naťahovaním :-).
Tí muži okolo, ihneď vedia na čom sú a my máme pokoj 🙂 (pokiaľ si smozrejme nechcem dvíhať cez nich svoje sebavedomie 🙂 ), ušetrili sme si čas tým „bla bla bla okolo… aká si pekná…“ (tých krásnych žien je na svete veľa a krása je pominuteľná a ak má byť vzťah postavený na tomto ….už zajtra môžeme stretnúť krajšiu, milšiu, mladšiu …., ja toto nepotrebujem počuť, moje sebavedomie je postavené na úplne iných hodnotách, a preto pochvala týkajúca sa môjho vzhľadu so mnou nepohne. Ale ak si niekto všimne, aký som človek a polichotí mi v tejto oblasti, tak to „ lietam“ 🙂
Buďme sami sebou, nevzdávajme sa svojich ideálov len preto aby sme sa zapáčili, či prispôsobili dobe alebo okolnostiam. Som síce prispôsobivá ale svoje hodnoty nezradím len preto aby…
Možno to vyzerá, že som konzerva, či puritánka, ale nie, 🙂 🙂 🙂 ja som živá, radostná – až moc niekedy 🙂 a práve táto kombinácia nejde nikomu do hlavy 🙂 a tak sa len usmievam, lebo búram všetko naučené a porušujem zaužívané ….
Naozaj zastávam názor, že dnes sa ľudia poznajú skôr telesne ako duševne a tu je potom problém všetkých vzťahov. Beriem sa lebo „musíme“, nepoznáme sa, lebo….
Vďaka smerom hore, ak sa nájdu nezadaní mladí ľudia, ktorí ešte nemajú zabité ideály a hľadajú pre seba partnera duše. Ale na to, aby sme ho našli, musíme najprv poznať a porozumieť svojej vlastnej duši – byť jej partnerom. Musíme vedieť čo máme, aby sme vedeli to, čo hľadáme – v čom a kde má byť tá podobnosť a v čom a kde nám nebude vadiť „inakosť“.
Ako som už spomínala, žena je mostom medzi svetom duchovným- tým neviditeľným a hmotným a jej hlavná úloha nie je rodiť deti, ale sprostredkúvať tie informácie, ktoré je schopná zavnímať svojim citom a priniesť – sprostredkovať do tohto sveta – pre muža, ktorý zas má schopnosť i silu vykonať a „zhmotniť“, čo „pravá“ žena cíti. A tu je ten ale duchovný predobraz toho, že žena je „krkom“ a muž „hlavou“ žiaľ v dnešnej dobe sa to zvrhlo na manipuláciu, ovládanie a vydierania cez „posteľ“.
Pohlavný pud, má slúžiť na nabíjanie životných bateriek, keď sú obaja partneri „vybití“, pretože odovzdali do okolia na svojich pracoviskách, či v styku s inými ľuďmi a vrátia sa domov, kde je teplo rodinného krbu a potrebujeme si nie „cucnúť“ ale v Láske si „vymeniť“ – to čo nemám ja, máš ty, a naopak a ja s Láskou ponúkam.
Ale to funguje tam, kde je medzi dvomi partnermi duševný súlad (duševná podobnosť – vzťah k hodnotám, tvorcovi, k ľuďom, k peniazom, k radosti, k pohybu, k prírode, spontánnosť, tvorivosť).
Telesné spojenie má byť „čerešničkou na torte“. Zavŕšením vnútorného spojenia, keď tie dve duše sa tak cítia, že by sa až najradšej „prevtelili“ (majú tak podobnú energiu, že si ju pokojne môžu vymeniť aj telesne a spojenie ich obohatí.
Tu som si spomenula práve na prípady, kedy sa hádame, ubližujeme si (v istom momente sme schopní povedať neznášam ťa) a následne ideme urovnávať spory a vzťahy v posteli. Je to paradoxné, že po hádke energiu toho druhého nemôžeme „ani cítiť“ a nieto, že máme dovoliť aby došlok k spojeniu – veď tam musí zákonite nastať odpor. Jedna moja známa mi vravela, že so svojim bývalým manželom sa hádali, nedokázali spolu komunikovať, ale jediné, kde to fungovalo bola posteľ, ale… koľko to fungovalo hodinu? Aj tam sa ten človek so svojim svetom, ktorému ten druhý nerozumie ocitá sám a nakoniec nemá s kým zdieľať.
Pohlavný pud nám „žiaľ „prerástol cez hlavu a my sa mu prispôsobujeme. Zo sluhu sa stal pán – ovláda nás.
On nie je zlý, ale človek má stáť nad pohlavným pudom, nie si zdržanlivosť v tejto oblasti násilne vynucovať proti svojmu chceniu, ale mať ho pod kontrolou vďaka svojim hodnotám a vnútornej morálke tak, aby to mne, ani druhým nespôsobilo či neprinieslo niečo zlé.
Samozrejme telesný život i pohlavný pud sú dôležité a sú súčasťou nášho života, len sa zamýšľam nad tým, či táto doba náhodou úplne nepotrela ducha na úkor telesného pôžitkárstva a bezstarostného užívania v tejto oblasti a stráca sa zmysel, prečo má dochádzať k telesnému spojeniu muža a ženy.
Nie je to ani pre rodenie detí, nie je to ani pre uspokojovanie fyzických potrieb, malo by to byť zavŕšenie duševného obdivu, rešpektu ale hlavne Lásky medzi mužom a ženou a čistej túžby vnútorne až telesne si vymeniť „moje“ za „tvoje“ v spoločnom zdieľaní.
Krásny Valentínsky deň – vážme a ctime si jeden druhého, darujme si objatia i malé dôkazy lásky a hovorme si navzájom : „som rád/a, že tu môžem byť aspoň dnes len pre Teba….“,
tak ako ja som šťastná, že tu môžem byť pre vás :-)….
Želám nám, nech sme Láskou. Nech je tento deň oslavou Lásky v medziľudských vzťahoch, zhmotneným láskavým chovaním.
Vianoce – oslavu duchovnej Lásky sme premenili na stres, jedlo, naháňanie a poriadok. Zabudli sme na Lásku.
Valentín je podľa mnohých americkým sviatkom a nemajú k nemu žiadny vzťah.
Ale, ak naša podstata je Láska, ak naša úloha je byť, alebo aspoň učiť sa byť ňou každý deň, vďaka za každý kalendárny deň, či akýkoľvek sviatok ktorý nám pripomenie Lásku vo vzťahoch, v správaní, úctu, rešpekt a vzájomnú pomoc.
Nech je tento deň našim chovaním, žiarením, chcením i konaním oslavou Lásky vonkajšej, ktorej podstatou je láska vnútorná (duchovná), teda Boh.
Nič nepotrebuješ dokazovať, ani ukazovať. Dokazovanie je mužská výsada – to je „ich“ prirodzenosť – dokazovať a ukazovať v hmote.
Žena nemá dokazovať, ona jednoducho je, ona sa nemá „predávať“ – keď už, má sa „vy_dávať“ – to je jej prirodzenosť.
Tatiana
Zdieľať článok
feb 9, 2023 | Duchovno
Dost lidí se nad ledasčím rozčiluje. Mnozí z nich mohou namítnout, že to je oprávněné a výše uváděné rčení u nich neplatí. Vždyť oni se přece rozčilují nad vážnými věcmi! Stačí se třeba podívat, co dělají politici a vedoucí představitelé! A ti přece nejsou hloupí, ale naopak chytří. Anebo spíše vychytralí? Na vrchol politického dění se většinou dostali tak, že jim nějaký bohatý mecenáš zaplatil reklamní kampaň. Oni mu pak – když se dostanou k moci – jen prosadí jakási opatření, jež mu umožní vydělat pořádný balík peněz. Obvykle je v tom nějaká „čertovina“. Již jen to dokazuje, jak krátkozraká je rozumová chytrost. Je-li někdo moudřejší, rozhodně se takto nezaprodá temným strukturám. Vždyť skutečně moudrý člověk chápe, že „lež má krátké nohy“ a všechny špatnosti se každému jednou vrátí.
Jako příklad lze uvést v médiích často rozebíraný skandál, že vedoucí představitel naší země podivně získal pro svůj podnik značné dotace. Připomeňme si, že tento podnik mimo jiné produkuje a na jím obhospodařovaných polích (především s řepkou) ve značné míře i užívá škodlivé pesticidy. Již dříve jsme uváděli, že tyto chemické postřiky mají největší podíl na tom, že převážná část nadzemních i podzemních vod je nadlimitně kontaminována mnoha druhy pesticidů (viz např. zde). V důsledku toho je jimi přiotrávena i pitná voda. Kromě postihu za nepoctivé získání dotací tedy může být nazván i jako „největší travič“ naší historie.
Nicméně můžeme brát jako bláhové jednání jakýkoli politický či podnikatelský trend „po nás potopa“, jež se projevuje i v naprostém odmítání zodpovědnosti, třeba za zjevně nepříznivé působení na životní prostředí. Do jaké míry je tím již narušen náš ekosystém, dokazují např. extrémní sucha a další katastrofy. Obecně známý vtip, jak si kdosi podřezává větev, na níž sedí, vystihuje dost trefně toto lidské počínání. Je jasné, že takovéto věci dělá jen zjevný hlupák. Takže nemá cenu se rozčilovat nad kýmkoli, kdo to provádí. Někdo může jako hloupost vnímat i to, jestliže něco, co je pro něj zcela jednoduché a snadno pochopitelné, druhý naprosto nechápe. Přitom jde však jen o určitý stupeň jeho vývoje, který nemáme posuzovat ani snižovat.
Lépe je dělat něco užitečného. Avšak někdo se může rozčílit i v těchto případech. Třeba chce něco dobrého uvařit a přitom se mu to připálí. Nebo chce vykonat více potřebných činností, které ovšem v jednom dni nelze časově zvládnout. Přitom se dostává do stresu, v důsledku čehož pak leckdy dochází k rozčilení. Kromě toho, že rozlíceného člověka může ranit mrtvice, vyplývají z toho i psychické problémy – dokonce to může vyvolat i tak vážný stav, jenž se označuje jako schizofrenie. Lékaři uvádí, že tuto chorobu může vyvolat určitý stresový či vzrušující moment. Jedno z možných vysvětlení je, že vzkypění krve a silné vzrušení umožňuje napojení temných útvarů, o nichž jsme psali např. v článku „Proč mezi sebou lidé bojují“.
Obrazně lze tento děj připodobnit k tomu, jako když vzteklý člověk vyběhne ze svého domu a zlostně za sebou zabouchne dveře. Když se chce vrátit dovnitř, zjistí, že tyto dveře zvenku nejdou otevřít a dovnitř se mu nastěhoval někdo jiný. Převedeme-li si to na pozemské tělo, mohlo dojít k posednutí temnou duší nebo silnému ovlivnění démonickými útvary. Možnost „vystoupení“ z pozemského těla potvrzuje i prastaré lidové rčení, když lidé v afektu říkají: „Já snad vyskočím z kůže…“ Toto zaklínadlo může při jeho silném emociálním prožití způsobit, že se v mžiku změní jejich chování a jednání. Předchozí třeba i dobré naladění může ihned přejít do negativizmu, výhrůžek a dalších nepatřičných stavů. Vypadá to, jakoby se duše oddálila od pozemského těla a uvolnila prostor pro působení temných útvarů. Nebo to lze vysvětlit tak, že se přes toto zaklínadlo daný člověk napojí na temné úrovně.
Přitom důsledky rozčílení či zlosti mohou být až tragické. Obzvláště v kombinaci s požitím alkoholických nápojů nebo užitím drog.Poté mohou někteří duševně či emociálně nevyrovnaní lidéprovádět hanebné věci a dokonce i někoho zavraždit. Jak často k takovýmto tragédiím dochází, potvrzují archivy kriminálních činů na běžných informačních webech. Je poučné se seznámit s často se opakujícím scénářem: někdo je třeba nešťastný či má problémy a tyto stavy chce utlumit alkoholem. Vypije pak často až neuvěřitelné množství rozličných alkoholických nápojů a na závěr třeba i celou lahev kořalky. Na to si ovšem opilý člověk rozpomíná jen mlhavě či vůbec. Pak se s někým pohádá, přičemž se rozčílí a v nejhorším případě ho zabije. Mnohdy si posléze ani nevzpomíná, co vše dělal a svého činu po vystřízlivění upřímně lituje.
Avšak soudci ani postižení většinou neví, že skutečným viníkem hrůzného činu nemusí být jen jeho vykonavatel, ale mohou přitom spolupůsobit třeba démonické útvary, jež daného člověka natolik silně ovlivní, že poté udělá něco, co by sám o sobě neučinil. Ještě těžší je posouzení míry zodpovědnosti při skutečném posednutí temnou duší. Tyto temné útvary přitom ponoukají slabší jedince nejprve k tomu, aby se opili. Pokud u nich hladina alkoholu v krvi překročí určitou mezní hranici a opilý člověk nad sebou ztrácí vládu, využijí temné útvary jeho tělo. Lze to přirovnat k „naprogramování“ jako „robota“, jenž provede, co chtějí. Třeba zavraždí svého partnera, jehož měl dříve rád.
Jak těmto tragédiím zabránit? Postižení většinou udělají především tu prvotní chybu, že se nedokáží řádně sebeovládat a podléhají svým slabostem, v důsledku čehož se třeba opijí. Toto nebezpečí by se proto mělo pokud možno včas vysvětlit obzvláště mladým a nezkušeným lidem. Avšak do těchto duševních pastí leckdy padají i starší lidé, přestože jim obdobné slabosti či přestupky již v minulosti způsobily nemalé problémy. Také ti by už měli skutečně pochopit, že „jen hlupák se opakovaně topí ve stejném rybníku“. Někoho možná napadne, že i rozumově chytří lidé se opíjí, nedokáží se sebeovládat, rozčilují se atd. To však dokazuje jen to, že rozumová chytrost nestačí. Je nutno se stát skutečně moudrými.
Výše uváděné i další příklady dokazují, jak závažné problémy mohou vyplynout z nesprávného vnitřního nastavení. Každý soudný a moudrý člověk, jenž si to uvědomí, se bude zjevně snažit, aby se takovýmto bolestným stavům vyhnul a zůstal tělesně i duševně zdráv. Proto je třeba s plnou bdělostí vnímat nejen naše pozemské okolí, ale i vnitřní pochody a na všechny přicházející podněty náležitým způsobem reagovat.
Někdo možná namítne, že pokud prožije silně stresující moment, nebo se mu stane něco skutečně vážného či tragického, může jen těžko zůstat v klidu. Vždyť se v jeho nitru cosi rozechvěje či vzplane! A tato hnutí není správné potlačovat ani dusit. Leč namísto negativisticky či destruktivně orientovaných tendencí to můžeme přetransformovat do opačného pozitivního projevu. Vždy je třeba vědomě podporovat správné nastavení! Jelikož u nás máme odedávna rádi humor, lze se tomu i zasmát. Jak uvádíme v knize „Jak ochraňovat čistotu duše“: „Radostný, srdečný smích je největším nepřítelem temnot!“ V této knize popisujeme i další možnosti a jednoduché postupy, pomocí nichž lze lépe zvládat či řešit kritické situace.
Rozvineme-li v sobě pravé ctnosti, nebude v nás už pak místo pro nepěkné, co by nás mohlo stahovat dolů. Pokud možno bychom se ovšem neměli zabývat zatěžujícími věcmi, které nemusíme a nemáme řešit. Netřeba ani zbytečně hloubat o tom, proč jiné lidé dělají to či ono. Snažme se spíše něčím lépe naladit – třeba tím, že budeme provádět určitou činnost, jež nám přináší radost, poslechneme si krásnou hudbu, projdeme se v přírodě atd. Poté je mnohem snadnější zůstat v klidu. Nejen v této době přelomu roku bychom si měli popřát v prvé řadě pokoj a mír v duši. Nechť je naše nitro jako poklidná jezerní hladina, jež zrcadlí veškerou shůry přicházející nádheru!
Vít Syrový
Zdieľať článok
Ak by si luďia naštudovali koľko chemie sa použije na produkciu pšenice, tak chlieb by nikto nekupoval a najhorši je…
Účinejšie ako pauzi v stravovaní je zmena druhu stravy a ako najviac osvedčená strava sa umňa ukazuje carnivore + pauzy.…
Veľa je možné zničiť,keď si to necháme zničiť.Moje dieťa televízor ani internet nevychováva :o).
Fica uznávať nemám dôvod.Opozíca neexistuje.Všetci sú spolu :o).
Děkuji za zprávu báječná informace. Ano je mi známo. Nekupuji průmyslové zpracované hnusy. To už, nejsou potraviny. ..