Každý (kdo není barvoslepý) si zřejmě všiml, jak pestré barvy mají květy bylin či různorodé plody, které se užívají k potravinářským účelům. Je jasné, že jejich zbarvení není náhodné a nebude ani beze smyslu – vždyť vše v přírodě má svůj význam. Podívejme se tedy na to, jak na nás působí barvy naší potravy a nápojů.
Co jsou barviva
Příznivý vliv výrazně zbarvených surovin byl vypozorován už v dávné minulosti a prokázán i současnou vědou. Mezi přírodní barviva totiž patří vitaminy, antioxidanty (tj. sloučeniny zabraňující nepříznivým změnám vlivem přítomnosti kyslíku), antikarcerogenny (tj. látky snižující rizika vzniku rakoviny) a další příznivě působící látky, jejichž léčebný účinek je všeobecně uznáván – např. barevné flavonoidy výrazně snižují rizika kardiovaskulárních onemocnění.
K naší velké škodě si však většina lidí neuvědomuje, že barevné záření, které je v podstatě nositelem informace, jemuž lze dokonce přiřadit přesnou číselnou hodnotu, bude významně působit na náš organismus i na mnoha dalších úrovních. Ani převažující část výrobců potravin nerozpoznala význam přirozeného zbarvení surovin a proto většina z nich užívá umělá barviva; k naší újmě je pro ně prvořadý ekonomický zisk.
Z chemického hlediska je prokázáno, že barevnost určitého produktu způsobují tzv. barviva, což jsou sloučeniny, které z bílého světla určitou část pohlcují a zbytek barevného spektra vyzařují zpět. Dle druhu vyzářené části světelného záření (charakterizuje ho určitá vlnová délka) říkáme, že látka má tu či onu barvu.
Rozpustíme-li barevné látky v kapalině, ať je to již voda či naše krev, odpovídajícím způsobem je tím obarvíme. Jak přitom působí barevné látky, které přijímáme společně s pokrmy či nápoji? Po jejich strávení přecházejí do krve, čímž zákonitě mění její složení i mnohé další vlastnosti.
Možnosti změn zabarvení krve
Přirozené zbarvení krve způsobují převážně sloučeniny určitých kovů, jako je železo, kobalt a další. Kromě toho se v krvi vyskytují ještě další výrazně zbarvené sloučeniny, mnohdy i odpadní produkty metabolismu.
Při odběru krve lze na první pohled dle vzhledu plazmy zjistit, kteří lidé jsou po vydatném jídle a jací byli nalačno. Je též prokázáno, že mnohé žlutě, oranžově či jinak výrazně zbarvené vitaminy přecházejí ze stravy do krevní plazmy a lze je v ní stanovit. I když jde o velmi nízká množství, která nebudou v krvi okem běžně patrná, jde o látky výrazného působení.
Právě uvedený případ, tzn. skutečnost, že barviva ze stravy mohou přecházet do krve, čímž do ní „zabudovávají“ určitý druh barevného záření, je velmi významný. Tento způsob má totiž výraznější a trvalejší působení, než ostatní metody léčení barvami, při nichž barevné záření působí zvnějšku, kupř. přes povrch těla.
Je nutné zdůraznit, že k „barvení krve“ je třeba užívat pokud možno co nejčistší barvy. Příznivě působí pouze ta barviva naší stravy, která jsou skutečně přírodního původu, tzn. pospojovaných dle nezkřivených přírodních zákonů.
Umělá barviva, jež byla získávána chemickou syntézou (kupř. z dehtu), působí naprosto odlišně, neboť zakalují zabarvení krve temnějšími odstíny a často i výrazně poškozují lidský organismus – proto bychom je pokud možno neměli přijímat!
Jak vybírat barvy
V prvé řadě se každý sám může snažit vycítit, jaký typ zabarvení ho v určité době přitahuje. Přitom by se ale neměl nechat ovlivňovat vlastními předsudky, módními trendy či dalšími vlivy, které vychází převážně z činnosti rozumu. Naopak je přitom vhodné svůj rozum jakoby „vypnout“ a snažit se vnímat vnitřní impulsy.
Kupříkladu můžeme určitou surovinu jakoby „vidět“ při zavřených očích. Přitom je třeba rozlišovat, zda viděné vychází skutečně z našeho nitra, nebo přitom hrají převažující roli naše podvědomé předsudky, např. sklony či závislosti na libovolné pochutině. Obecně může každý odlišit, která vidina vyplývá ze závislosti a která poukazuje na skutečnou potřebu těla. Jednoduše si stačí uvědomit, bez jaké konkrétní laskominy se nemůžeme či nechceme obejít.
Také nám může být pouze ukázána určitá barva, přičemž je ponecháváno na našem rozhodnutí, kterou konkrétní surovinu vybereme. Takovéto „zprávy“ bychom měli brát vážně, tzn. snažit se do svého jídelníčku zařadit odpovídající suroviny.
Konzumujeme-li však častěji určité potraviny, jejichž zabarvení nás „přitahuje“, je potřeba dávat pozor na to, abychom nepřijímali jednostranně zbarvenou stravu.V denním stravovacím režimu by se totiž měly pokud možno vyskytovat potraviny všech níže uváděných základních barev.
Hlavní zásady léčení barvami
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ke každému člověku je třeba přistupovat individuálně. Nejprve je nutné zjistit, jaké je původní složení krve. Za tím účelem lze využít svalový test (podrobnější vysvětlení naleznete zde), jímž v tomto případě zjišťujeme nedostatky určitých barev. Zároveň je třeba stanovit i případné přebytky tmavých barev.
Abychom barevnou terapií působili skutečně příznivě, je potřeba brát v úvahu vliv jednotlivých barev na rozličná onemocnění. Vyplývá to rovněž z obecného rozdělení barev dle jejich působení do dvou základních skupin:Do první patří tzv. teplé barvy, tj. červená, oranžová a žlutá, které podněcují k vyšší aktivitě, povzbuzují činnost vegetativního nervstva a dalších orgánů. Z léčebného hlediska je proto vhodné využívat takto zbarvené potraviny zvláště tehdy, potřebujeme-li prohřát danou část těla či zaktivizovat určité orgány.
Barvy druhé skupiny se naproti tomu označují jako studené. Mezi ně patří zelená, modrá a fialová. Tyto barvy zklidňují organismus a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Jelikož se směrem k fialové části zvyšuje frekvence a tudíž energie, budou tyto barvy působit více v jemnějších úrovních. Kromě toho užíváme i potraviny a nápoje zbarvené bíle a hnědě.
K „barvení krve“ se v praxi často užívají léčivé bylinky. Nejznámější je jejich příprava formou čajového nálevu, tzn. přejití vařící vodou. Barevné části květů se někdy nechávají jen macerovat v chladné vodě.
Některé byliny lze užívat do salátů (např. čerstvé listy pampelišky), jako koření (dobromysl atd.), jiné zpracovat po jejich uvaření a rozsekání obdobně jako při přípravě špenátu (mladé kopřivy, česnek medvědí ad.).
Určitá barviva se rozpouští pouze v tuku. Mezi ně patří i karotenoidy, které se vyskytují v mnoha plodech, bylinkách a zeleninách. Proto je vhodné mrkev trochu osmahnout a podusit na tuku, neboť se z ní uvolní více karotenoidů, které jsou pak lépe vstřebatelné.
Téměř před každým působením, při němž se snažíme změnit zabarvení krve, je potřeba ji nejprve pročistit. Výjimky mohou tvořit osoby, které před tím prováděly určitou čistící kůru nebo dlouhodobě dodržovaly přísnou dietu.
Zdieľať článok